Málaga
(zastavení třetí)
Letos to je s tím cestováním nějaký přbobtnalý. Letíme do Sevilly na 14 dní, užít si předvánoční atmošky, vysrat se na pečení cukroví, neumejvat vokna, nešůrovat barák. Vzhledem ke komprimaci časové bude tohle prase lehce odlehčené. Možná i příští, to zatím nevím, protože nedokážu předjímat, jestli budu mít ve Španělsku prostor pro prase č. 50. Snad jo.
Dnešní toulání po Málaze je vlastně taky trochu odlehčený. Holky se šly vzdělávat do školy a já jsem musel chvíli pracovat. Pak jsem místo oběda vyrazil směrem, kterým jsem ještě nevyrážel. Bylo to do kopce.
Hlavním popudem pro tento směr byl opět ten provokativní pohled na horu svatýho Antona. Moc rád bych se na ni vydrápal, ale chci si to nechat až na konec pobytu. Z ryzí vyscanosti. Připravuju si nástupní trasu.
Směr je správnej a v průzorech mezi vilkama se na mě ta hora provokativně šklebí.
Baráky jsou andaluzsky pěkný a bílý.
Obloha modrá, všude barevný kytky.
Zajímavý je, že jdu furt do kopce, což mi připadá pro budoucí zdolání hory jako dobrej začátek.
Je vedro k padnutí, ale spíš k padnutí někoho jinýho. Mně totiž vedro stále ještě nevadí. Vzpomínám si na celoroční vedro v Jemenu. Tady je to brnkačka.
Staví si tu novej kostel.
Honza K. sbírá fotky deklů od kanálů. Všude po celým světě, dokonce se dal do kopy s nějakou partou, která je sbírá programově a dokonce už měli i výstavu kanálovejch deklů. Už si nepamatuju kde, ale píšu to tu proto, že ta Honzova posedlost se propsala i do lidí kolem něho, takže se často stává, když jdeme s Roušovnou po nějakým městě, tak mi často říká: "Jééé, Dušo, Dušo, kanál! Vyfoť ho pro Honzu." I ona se na sbírce podílí, dokonce jeden její kanál byl na té výstavě vystavenej. Ale tady jsem si šel sám, Roušovnu jsem za prdelí neměl a klidně bych se na nějakej dekl mohl vyprdnout, jenže mi to nedalo a pro Honzu jsem ho vyfotil.
Jsem už hodně vysoko a sem tam je vidět i moře.
Moderní zvonice u kostela Parroquia Nuestra Señora de Gracia.
Zvonice Málaga Este
Kostel je docela moderní a asi to bude nějaká současná stavba.
Nepodařilo se mi o kostele nic dohledat.
Když jsem dosáhl nejvyššího bodu čtvrti Cerrado de Calderon, zjistil jsem, že tudy cesta na vrchol asi nebude nejvhodnější, protože všechny ty vystoupaný metry nad móře budu muset s brekem odevzdat, sešoupnout se do údolí a pak celý lézt strmě znova. A nebo si natáhnout dvoukilometrovej slackline... no nic, až se rozhodnu zdolat svatýho Antoníčka, půjdu na to odjinud.
Sinusovka jižanských elektroinstalací.
Pomalu nazrál čas se vrátit, protože holkám skončila výuka a ony odešly na pláž. Po pláží máme sraz v naší hospodě.
Vesele výhružnej skútr. Skútry tu jsou asi nejoblíbenější dopravní prostředek.
Jen provokuj, Antoníčku, těším se na tebe.
Překvapivě rychle se tu opravuje. Když jsme přijeli, tak tento snackbar ještě fungoval, druhej den ho celej rozbombardovali, a když jsme za dva týdny odjížděli domů, už z toho zase byla jídelna. Úplně jiná.
Zatímco holky se rochnily na malé přeplněné pláži, trošku jsem si zaběhal po promenádě. Taky proč ne, tady běhá kde kdo.
I ten náš hostinskej běhává maratony. Jednou běžel i Pražskej.
Už se to nese. Pivo tu dávají do zmrazenejch půllitrů a je docela dobrý.
Naše oblíbená večeře - všechny druhy tapas, všechny dobrý a hostinskej sortiment i obměňoval.
Dámy si fotí jízdní řády autobusů do centra. A přitom je to jen pár kiláků pěšky.
Foto-haiku z Inishmore.
Tibor.
U lékárny stály dvě baby a pustě klely na poměry. Ta razntnějšíprohlásila:
"A ten fialovej hnus, co tu teď máme, to je úplně šílený."
Vedle stojící madík zcela zřetelně, a ani se na tu babu nepodíval, řekl: "Paní je píča."
PO PRVNÍM ADVENTNÍM KONCERTU
SE ZAČALY HROMADIT
strécovské situace jedna za druhou.
V neděli jsme se ještě cítili celkem zdraví a kromě "načatého" pana Jiřího, který kašle už asi 14 dní
a pořád ne a ne skončit, nikdo neměl problém.
V pondělí lehla Nina, teploty šly notně přes 39°, nic po ní nebylo, nechtěla jíst a málem ani pít.
Dole u Cacků to pokračovalo - všechny děti měly kašel atd. a nejvíc to asi pocítila Zuzu,
které se z toho vyvrbila angína.
Já jsem ještě odehrála středeční koncert s Musicou da camera v kavárně Era a lehla ve čtvrtek. Hlavabol, kašel a dokonce i teplota se objevila.
Ještě ten den jsme se dozvěděli od Jary, že má teplotu a není mu dobře,
takže ruší účast na nedělní Zlobici.
Clementina si prý dovezla do Švýcarska covid a totéž postihlo i Dalibora a Lucčina Vláďu
Hroutilo se toho nějak moc a nám se začínal pod rukama rozpadat program
na nedělní adventní Zlobici.
Zrušila jsem výuku a snažila se vyléčit, což se mně do soboty částečně podařilo.
Takovou kalamitu a hned tři druhy chorob naráz jsme snad ještě nezažili!
V pátek ale přijela Vlasta, připravená hrát na violoncello a srozuměná s tím,
že tentokrát bude spíš suplovat basu.
A tak jsem opět vytvářela nové aranže, převážně pro Vlastu a stréca Výborného, který slíbil hóslu.
I Petra ten nápor přežívala relativně zdravá, ale hodně unavená, protože Nině bylo špatně i v noci, horečka ji dost ničila. Přesto slíbila pomoc se zpěvem, protože hrozilo, že vypadnou i druháci
z muzikálu, na kterých visela dost velká část programu.
Sobota byla pro mě ve znamení celodenní tvorby notových partů a přijímání nových informací,
které se snažily měnit situaci. Večer už jsem byla tak unavená, že jsem si 2x neuložila party
a prostě jsem o ně přišla.
Jerka vyřešil problém zvučení i hraní tak, že měl stůl s mixem a u něj vánoční cingrlata i chimes.
Velké bicí raději zrušil, to už by se dohromady se zvučením dělat nedalo.
V neděli ráno jsme vyjeli na Zlobici. Zase mně to připomnělo Kulový blesk.
Vynořily se další komplikace s dopravou, naštěstí nás zachránil Pavel Vorel a přijel zvlášť
pro Petru s Ninou, které v noci nebylo dobře a tak usnula až k ránu.
Naštěstí v kolibě už topili, měli připravenou perfektní česňačku, která nás pěkně naladila,
poněvadž jsme doma před odjezdem ani nestihli posnídat.
Chlapci z koliby pomohli Jirkovi se stěhováním aparatury a než jsem se stačila pořádně strachovat,
jak dorazí studenti, najednou se tu objevila první várka.
Těsně před tím mně volali dva, kteří jeli autem. Sešli se v Olomouci a jeli společně. Sdělili mně, že už jsou ve Zlobici a kde že nás najdou. Znělo to divně, protože my jsme byli na Zlobici.
Vyvrbilo se z toho zjištění, že jsou ve Zlobici kdesi u Kroměříže...
Taky volala Romča z druháku, že zatím moc nemůže ani mluvit.
Už jsem ty jobovky brala nějak samozřejmě, pomalu jsme začali zkoušet a najednou to všechno plynulo tak nějak samosebou.
Asi se vyplatilo, že jsem si připravila víc variant.
Všichni trefili, dokonce i zahraniční studenti! Nikdo nezabloudil a postupně přicházeli diváci,
aby viděli aspoň veřejnou zkoušku, když by byl náhodou velkej nával na koncertě.
Na focení jsem moc neměla myšlenky a tak jsem byla moc ráda, že mně dnes poslal fotky David Strnad, který se jako jediný z kolegů přišel na svoje studenty podívat!
Lidí přišlo tolik, že někteří seděli i venku!
Prváci a studenti Erasmu měli vlastně úplně první vystoupení na veřejnosti!
Byli skvělí a chytili lidi svým projevem, takže sklízeli i zasloužené potlesky a zdálo se,
že si to docela užívají.
I naši druháci v oslabení to zvládli parádně.
Zprava Tomáš, Klára a Romča - polovina ročníku, ostatní nemohli dojet. Vedle Romči sedí
ještě její přítel, který je všechny bezpečně dopravil na místo.
Jako předem prozrazený přídavek přišla Tichá noc, ke které jsem vždycky měla trošku problematický vztah, poněvadž je to píseň umělá a já mám radši koledy lidovky...
Tentokrát tady ale byla na správném místě. Wikipedie mě informovala:
Tichá noc (německy Stille Nacht) je jedna z nejznámějších vánočních písní. Poprvé ji uvedli učitel a varhaník Franz Xaver Gruber a tamní kaplan a básník Joseph Mohr (1792-1848) v kostele sv. Mikuláše v rakouském městě Oberndorf u Salcburku na Štědrý večer v roce 1818. Text k písni, oslavující krásu vánoční noci, napsal kaplan Mohr již v roce 1816 ve farnosti Mariapfarr. Před Vánoci 1818 zkomponoval Gruber k jeho básni melodii. Přestože byla poprvé kvůli potížím s varhanami předvedena jen v doprovodu kytary, píseň se stala brzy velmi populární. Dnes je přeložena do 300 jazyků a nářečí včetně češtiny, jako píseň je zpívána po celém světě.
...napadlo mě zadat studentům Erasmu, ať si přinesou text Tiché noci každý ve své řeči,
že s tím něco zkusíme. A dopadlo to nečekaně krásně.
Zaranžovala jsem to ještě pro Vlastu a stréca Výborného.
Tichá noc začala ve španělštině (zpívaly Aqua, Ana, Carmen a Naomi, s nimi to dal ještě Jakub
z hereckého ročníku, protože se učí španělsky), pak ji zazpíval Nor Engebret, po něm Slovenky
Tereza a Veronika. Další sloka zazněla v portugalštině (Miguel) a v turečtině (Elmira).
Po turecké verzi jsme vytvořili malej Babylon ve všech jazycích dohromady a končili češtinou,
kterou se naučili všichni "Erasmáci".
Mělo to velkou sílu, protože všechno vyznělo prostě a to funguje nejvíc.
Jerka nás ještě stihnul vyfotit při "klanění".
Původní stresy a obavy se rozplynuly, koncert trval přes všechny problémy něco přes hodinu,
to jsem vážně nečekala!
Dobří lidé pak pomohli panu Jiřímu s motáním káblů a studenti dostali najíst - myslím,
že si to docela užili.
Teď jsou v prvním ročníku, vždycky přemýšlím, kde je uvidíme za pět let...
No a předvánoční koncertní šňůra pokračuje dost zvláštně.
Včera mně volal dirigent Martin Franze, že lehla už skoro celá Musica da camera
včetně něj a celé rodiny. Covid. Nějak si na to začínám zvykat.
Ale test jsem měla negativní!
Přejme si zdraví, to ostatní zvládnem levó zadní!!!
Dada a spol.
Milí příznivci Black Uganda Choir
Přijďte se za námi poveselit a zabroukat si písně, nejlépe se sklenkou něčeho teplého na zahřátí
UŽ DNES - v neděli 4. prosince v 15:00 na Zelném trhu - I. adventní koncert
ZA 14 DNÍ - v sobotu 17. prosince v 15:00 na Zelném trhu - II. adventní koncert
A hlavně, nepropásněte v pátek 6. ledna v 19.00 náš tradiční
Novovýroční koncert a jam session v orlovně Brno-Obřany
Čeká vás dalších 33 oblíbených písní, na které se při výročním koncertě nedostalo
V říjnu jsme zpívali písně, na kterých byla v kapele nějvětší shoda, tentokrát dojde na písně na přání, oblíbené kousky jednotlivých členů, kapely.
BUCH s vámi!
Skrytá tvář české literatury:
Jan Zahradníček
Cyklus večerů s poezií duchovně orientovaných básníků
Skrytá tvář české literatury je cyklus deseti večerů s tvorbou deseti duchovně orientovaných básníků. Dva herci a pedagogové JAMU Lukáš Rieger a Michal Bumbálek, které spojuje společná zkušenost diváků i účinkujících s podobnými pořady v nedávno zaniklém Divadle U stolu Františka Derflera, si ke každému večeru zvou další hosty – recitátory, hudebníky i znalce života a díla daného básníka. Živé setkání nad tvorbou daného autora se odehrává ve stolárně v objektu bývalé káznice na Cejlu (vchod z ulice Bratislavská), v prostředí, které zážitek z poezie ještě zvýrazňuje.
Cyklus je zahrnut pod projekt Básníci v Česku jako součást projektu Básníci v káznici, který již několik let přivádí do bývalého vězení poezii a literaturu prostřednictvím různých uměleckých forem.
Zveme vás na poslední z letošních večerů tohoto cyklu v pátek 9. 12. 2022 v 19.30, tentokrát se setkáme nad tvorbou básníka Jana Zahradníčka. Účinkovat budou herci Lukáš Rieger, Michal Bumbálek, Zdislava Začalová a Vladimír Krátký, úvodní slovo má Tomáš Kubíček, hudební doprovod Dada Klementová.
Vstupné: 150 Kč (studenti, senioři 80 Kč)
Nové výstavy v Domě umění i Domě pánů z Kunštátu
Konec roku přinese do Domu umění města Brna hned pět nových výstavních projektů a první ročník knižního festivalu. Přijďte si zpříjemnit adventní čas ve společnosti umění!
VÝSTAVY V DOMĚ UMĚNÍ
Hlavní výstavní sály v prvním patře budou od 30. listopadu do 19. března patřit výstavě Mileny Dopitové Příští zastávka je na znamení. Multimediální projekt vzniklý speciálně na míru zvoleným prostorám reflektuje otázky udržitelnosti kulturní, národní i etnické identity a je působivým vyprávěním o síle lidské paměti, o překonávání duality těla a mysli a o nestabilitě dnešního světa. S výstavou se můžete blíže seznámit na komentované prohlídce s kurátorkou Martinou Pachmanovou ve středu 14. prosince od 18 hodin.
Ve shodném termínu bude v Galerii Jaroslava Krále k vidění společná výstava malíře Pavla Preisnera a architekta Svatopluka Sládečka O otcích, kterým děti pomáhají vyrůst. Jak název napovídá, jejím ústředním tématem je otcovství, konkrétně proces sebedefinice autorů v této roli a jak se promítá do jejich umělecké tvorby. Zmíněné výstavy doplní od 16. prosince ještě Umění měnit Brno, v němž Kancelář architekta města Brna představí již uskutečněné i do budoucna plánované projekty a další zajímavosti ze své činnosti.
VÝSTAVY V DOMĚ PÁNŮ Z KUNŠTÁTU
V galerii G99 bude 6. prosince od 18 hodin slavnostně zahájena výstava ART & BUSINESS, v níž multimediální umělkyně Monika Fryčová představí své dva dlouhodobé projekty, performance Kiosk108 a Pure Mobile vs. Dolce Vita. Název výstavy odkazuje k polaritě umělecké autonomie a všudypřítomné byrokracie.
O týden později, tedy 13. prosince, se návštěvníkům otevře výstava výrazné osobnosti brněnské umělecké scény - Jana Zuziaka. Expozice Insiderství outsidera představí průřez autorovou tvorbou od 70. let po díla vzniklá po roce 2010.
BRNO BOOK OPEN
Ve čtvrtek 8. prosince se v Domě umění ve spolupráci s Galerií TIC a Nakladatelstvím VUTIUM uskuteční první ročník festivalu knih o umění, designu a architektuře Brno Book Open. Prezentace a křty knih, sítotisková dílna, slevy na publikace a mnoho dalších lákadel bude na návštěvníky čekat v prostoru foyer a studia od 14 do 20 hodin.
Po krátké pauze ožije Dům umění města Brna novými výstavami
Předposlední měsíc roku bude ve znamení příprav nových výstav jak v Domě umění, tak v Domě pánů z Kunštátu. Poslední výstavou z letního bloku, kterou lze v těchto dnech ještě navštívit, jsou Osobní mytologie - ideální příležitostí bude například středa 9. listopadu, kdy od 18 hodin proběhne komentovaná prohlídka. Tato událost bude zároveň symbolickým rozloučením, jelikož výstava bude v Domě pánů z Kunštátu k vidění již jen do 13. listopadu. První nové výstavní projekty pak přinese konec měsíce, kdy budou v úterý 29. listopadu v 18 hodin slavnostně zahájeny výstavy Mileny Dopitové a Pavla Preisnera a Svatopluka Sládečka.
MILENA DOPITOVÁ: PŘÍŠTÍ ZASTÁVKA JE NA ZNAMENÍ
30. 11. 2022 - 19. 3. 2023
kurátorka: Martina Pachmanová
Multimediální projekt Mileny Dopitové reflektuje otázky udržitelnosti pevné kulturní, národní a etnické identity, jejich možnou komunikaci a spojování. Tematizuje ambivalentní povahu lidské existence v postindustriálním, konflikty zmítaném světě, která osciluje mezi touhou po diverzitě a strachem z neznámého. Ve vizuálně silném aranžmá výstavy klade před diváka dilema, zda setrvat v rozjeté, pohodlné a zdánlivě bezpečné jízdě, anebo s rizikem nebezpečí vystoupit, vykročit do neznáma, odpoutat se od zaběhnutých stereotypů a pokusit se na novém místě hledat nové cesty ke skutečnosti, k sobě samotnému i ke druhým.
PAVEL PREISNER, SVATOPLUK SLÁDEČEK: O OTCÍCH, KTERÝM DĚTI POMÁHAJÍ VYRŮST
30. 11. 2022 - 19. 3. 2023
kurátor: Rostislav Koryčánek
Naléhavé otázky spojené s prožíváním otcovství jsou tématem výstavy, která spojuje dva dlouholeté zlínské souputníky - malíře Pavla Preisnera a architekta Svatopluka Sládečka. Oba umělci důvěrně znají tvorbu toho druhého, navzájem se ovlivňovali a o své tvorbě diskutovali, což vytvořilo důležitý bod v koncepci výstavy. Ke zvolenému tématu otcovství se pak každý z nich staví ze své specifické pozice - Pavla Preisnera zastupují obrazy ze série, která vznikala více než tři roky, a Svatopluk Sládeček vytvořil objekt, který bude prostorovým pandánem vystavených obrazů a fyzickým prožitkem otcovského údělu.
Pro další důležité informace o Geniu noci klikněte sem.
Vážení adresáti,
po delší době jsem se opět "rozhoupal" k organizaci hudební akce. V sobotu 10.12.2022 spolupořádám s Městským kulturním střediskem v jeho sále tzv. Den svobodného jazzu v Tišnově, a to na počest 40. výročí prvního tišnovského koncertu Free Jazz Tria Olomouc v roce 1982. Na akci postupně vystoupí: Emil Viklický (piano) & Petr Dvorský (kontrabas), Free Jazz Trio Olomouc a kvartet Wróblewski, Janoušek & Co.
Doufám, že Vás pozvání na tuto akci zaujme a že se při ní osobně potkáme. Budu se samozřejmě ještě připomínat a informovat Vás i o předprodeji, jakmile bude spuštěn.
Těším se na Vás!
Václav Seyfert st.
