Expedice Radbuz(n)a
(úvodní díl - den první)
Expedice od pramene nějaké řeky až k jejím koncům jsme začali provozovat před několika lety. Postupně jsme vlastním potem zmapovali skoro všechny řeky, které se podílí na vzniku Berounky. Radbuza byla, dá se říct, poslední. Loni jsme vystřelili i do oblastí Vysočiny a prozkoumali tři nejdůležitější řeky Žďárských vrchů - Doubravu, Svratku a Svitavu). Pokaždé, když dostanu před startem brožurku, hluboce smekám před autory trasy. Když si vezmete kolik proměnných hraje roli, tak je to skoro na nobelovku. Jedním ze zcela zásadních a čím dál víc důležitých parametrů je vzdálenost mezi etapama, který bude schopno těch šest důchodců ujít. Druhej parametr je, aby na konci etapy byl možnej normální nocleh, protože naprostá většina z naší party se na spaní ve stanu dívá skrz prsty. Někteří dokonce vyhrožujou, že by ráno nedokázali ze stanu vylézt. Roušovna jde ještě dál a tvrdí, že by se do něho ani nenasoukala. Tyto dva parametry činí plánování skoro nemožným. Přesto i letošní expedice se podařila nejen naplánovat, ale i absolvovat.
Expedice začíná na Wilsonově nádraží v Praze docela brzo ráno. Na minulou expedici buď Olina nebo Honza nevzali speciální expediční peněženku. Už si nepamatuju, kdo se toho zločinu dopustil. Letos to bylo bezchybné. Tygřík i nosorožec jeli s náma.
Cesta nějakým německým rychlíkem do Domažlic dopadla normálně bez zpoždění. Dál kvůli výluce na trati jsme jeli náhradním autobusem, kterej nás vyflusnul v Klenčí pod Čerchovem. Olina pak v prudkých kopcích za obcí prohlásila, že to je pod Čertovem.
Po cestě nám nastražili krásnou upravenou zahradu, nad kterou se Olina velice rozplývala.
A včely taky.
Kromě kytek tam stáli, a trochu se nudili, hrdinové z pohádek.
Včetně Sněhurky a tří trpaslíků.
Podle brožury i teho interneta měla být hospoda Haltrava otevřená, ale nebyla. Museli jsme si pivo koupit ve večerce a ze smutku jsme si dali první kalíšek čerta s tak trošku unaveným pokřikem "Na výlet" - naší turistickou hakou. Možná za to mohla Roušovna, protože se kalíšku vzdala ve prospěch svejch nohou, aby jí prej neotekly.
Honza se po odpočinku předvedl se speciálním trikem, jak rozšlápnout pixlu od piva v nicotný koláček plechu.
Ladys se snaží dělat, že mu ta zavřená hospoda nevadí, ale vadí, tak se těšil na ručně dělaný pivo. Vlastně to zasáhlo nás všechny. Čeká nás totiž urputná cesta vzhůru.
Teoreticky tu mělo být hospod víc, ale buď byly zrušené, nebo zkrátka jen zbaběle zavřené.
Nebyli jsme sami, komu se zavřený hospody nelíbily. I Mistr Jan Hus vypadal žíznivě a zpruzele. U Psůtků taky zavřeno.
Poslední barák do teď a od teď furt nahoru.
Sjezdovka Sádek vypadá nemocně. Naštěstí s sebou nemáme lyže, tak nám to nevadí.
Furt se derem nahoru. Pot z nás leje.
Druhej čert už byl lepší.
Olina stále odmítá, prej že by se už nezvedla ze země.
V lese je fajn, na mýtinách vedro.
Blížíme se k inspirativním Sádkovým skalám. Vypadají dramaticky malebně.
Dialog.
Jak to jen říkal ten Michelangelo: "V každom kameni,v každej skale je ukrytá socha" A já dodávám: "To ma serie, kdě je ta socha?" To nic, jen jsem si vzpomněl na krátkej kreslenej film myslím od Jiránka, kde toho Michelangela taky řeší.
Je tu solidní prales.
Třetí panák je bílej rum. To největší stoupání už máme za sebou. Roušovna se přestala bát opuchlejch nohou.
Asi bělokřídlec luční. Bacha, možná to je fejk!
Honza zahodil batoh a šel se podívat nahoru. Že by Tyrolka? Jestli jo, pak 880 m n.m. Výhled prej nic moc.
Postřekovský křížek. Nikdo z nás to ještě neví, ale zítra na některé z nás tu číhá past.
Cíl dnešní etapy - Vranov. Plánovanej čas příchodu jsme stihli téměř na minutu přesně.
Čekáme na paní domácí.
Ta do čtvrt hodiny přijíždí a ubytuje nás. Vesnice je bez hospody, tak si uvaříme na pokoji čaj a sežereme chleba s paštikou a polívku.
Chvíli probíráme zítřejší etapu a jdeme spát. Zítra má být ještě větší vedro, ale měli bysme taky narazit na pramen Radbuzy.
V to flaušáku je náš Honza(41), kterej, jak jsme spočítali, už 15 let žije v cizině. To tak strašně letí.
Jo a ten malej člověk, co se schovává za suchou trávou je Boris (21)
Tyhle dva socdemáky bych prosil na Ministerstvo školství.
PAVEL S TERU ODJELI DO TALIÁNSKA A
poslali fotky kdesi od Cortiny.
Chodí po horách a dobře dělají, není tam vedro
jako tady a leckde jinde.
I když teplota venku ani uvnitř moc energie nepřidává,
Jirka se rozhodl, že vymění dveře z chodby do bytu.
Petr totiž jedny dveře vyřadil a vypadaly tak solidně,
že se nám zalíbily. A zrovna v neděli přijel Jirkovi
na pomoc!
Pan Jiří už celou sobotu prováděl přípravy a naznačoval,
že bude polom. Byl, ale zažila jsem už horší...
Podařilo se jim vsadit futra!
Zadala jsem si „futra" do Googlu a vyšla mně zárubeň.
Nevím, v které části Česka se používá, u nás jsem se
s tím výrazem nesetkala, leda možná v literatuře.
Jirka s dojetím vzpomenul na pana zedníka, kterej nám stavěl
dům. Křivostí po něm našel hodně, ale oba si pamatujeme,
že zrovna pan Rujbar při práci nepil alkohol...
Možná trošku tvořil umění, těžko po takové době soudit.
Je to 50 let!
V pondělí došlo na dveře
a taky na zakoupení kliky a pantů, neboli dveřních závěsů!
Byla jsem povolaná k dokumentaci prvního otevření
dveří z chodby.
První pokus nevyšel, dveře nešly otevřít.
Bylo potřeba odborné rady a Petr byl naštěstí na drátě.
Odborná rada byla užitečná, a tak máme kliku!
Pozor, ty panty jsou krásný – rovněž na Petrovo doporučení.
Pan Jiří poručil foto, že to je skoro jako na rakvi.
Kliku máme nejen zevně, ale i uvnitř a fčil už jen ten zámek!
Dada a spol.
Milí kamarádi a příznivci lomnické kultury, ráda bych vás osobně pozvala na koncerty 18. ročníku Letní sborové dílny. LSD – nezaměnitelná zkratka, která si za dobu své existence vybudovala vlastní zvuk i charakter. Ti, kteří na naše koncerty chodí pravidelně, vědí, jak nádherná atmosféra tu každoročně vzniká. Pro nás, jako pořadatele, je nejdůležitější společenství, které jsme za ta léta společně vytvořili – pocit volnosti, svobody a tvůrčí přítomnosti. Radost z okamžiku, kdy se hudba stává poselstvím, které propojuje lidi a zprostředkovává hlubokou lidskou přítomnost. Můžete očekávat dva skvělé kulturní třesky: Ve čtvrtek 3. července vystoupí na koncertě skvělá romská kapela Feri and the Gypsies a také uvidíte v plné kráse naše lektory, kteří vystoupí s některými ze svých vlastních kousků. V sobotu 5. července nás společně čeká vrchol festivalu – závěrečný koncert, na kterém uslyšíte téměř sto zpěváků ve třech různých ateliérech a také účastníky semináře sólového zpěvu s jejich písněmi. Občerstvení je zajištěno, dobrá nálada s vaší pomocí bude také, a hezké počasí si vyprosíme.
Kde končí dům a začíná domov? Přijďte se podívat do Domu umění
Helena Lukášová, Vhled, digitální obraz, 2025
VÝSTAVY
Má dnešní architektura ještě místo pro poezii, napětí, romantiku nebo tajemství?
Co když si zkusíme představit, že dům je jako člověk – má svou povahu, tvář i vnitřní svět? Kdybychom na tuto myšlenku přistoupili, mohli bychom si začít všímat, co se v domech odehrává. Jaké mají nálady, jak se mění v čase, jak stárnou. A také, jak se vyvíjí jejich vztah k lidem, kteří v nich žijí – jestli se mezi nimi tvoří napětí, nebo naopak blízkost a porozumění.
Právě těmito úvahami se nechal vést Rostislav Koryčánek při přípravě výstavy Viscera Domus, která vznikla jako inspirace nové dostavby Pedagogické fakulty. Vernisáž výstavy proběhne v úterý 10. června v 18 hodin v hale Domu umění města Brna. Součástí programu bude i hudební vystoupení Toma Holiče. Výstava potrvá do 10. srpna.
Two Diaries, Gluklya & Murad, foto: Barbora Trnková
„Umění, to je úžasná energie, schopná znovu probudit ty, kteří se nechali strávit nicotou. Vyvede vás z periferie života a nasměřuje vás přímo do jeho hlubin..." Tento úryvek z deníku kurdského básníka a uprchlíka ze Sýrie, který našel nový domov v Nizozemsku, inspiroval ruskou umělkyni Gluklyu k vytvoření neobvyklého prostoru – jurty postavené přímo ve výstavním sále Domu umění v rámci výstavy Nejisté domovy.
V jurtě se můžete posadit nebo natáhnout do měkkých polštářů a začíst se do upřímného rozhovoru dvou umělců. Jejich sdílený příběh je součástí širší výstavy, která nabízí 27 různých pohledů na téma domu, domova a architektury – a to zcela současně, mezinárodně a osobně. Výstava bude k vidění do 10. srpna.
Výstava Gambit / Diplomky FaVU 2025 nabízí originální pohled na diplomové práce studentů volného umění a designu. Ačkoliv se tyto obory liší, spojuje je víra v dobrý výsledek a schopnost přizpůsobit se nečekaným situacím. Projekty zároveň ukazují potenciál mezioborové spolupráce, kde citlivost hraje klíčovou roli v kulturním, společenském i technologickém vývoji. Výstava potrvá do 27. července.
DOPROVODNÝ PROGRAM
středa, 4. 6., 16:30 workshop Pro mě v Domě
středa, 4. 6., 17:00 přednáška Václava Walacha Od sociálně vyloučených lokalit k rasizovanému rezidenčnímu kapitalismu s komentovanou prohlídkou
pátek–neděle, 6.–8. 6., 19:00 architektonicko-divadelní workshop pro dospělé BAM Žil byl Bohuslav Fuchs
úterý, 10. 6., 18:00 vernisáž výstavy Viscera Domus
úterý, 10. 6., 17:00 komentovaná procházka BAM (Ne)jisté domovy – meziválečné sociální bydlení Husovic a Zábrdovic
středa, 11. 6., 17:00 komentovaná prohlídka Nejisté domovy
pátek, 13. 6., 17:00 přednáška Nejisté domovy Degrowth / University of Melbourne, Anitra Nelson
úterý, 17. 6., 17:00 komentovaná procházka Kamennou kolonií
středa, 18. 6., 16:30 workshop Pro mě v Domě
středa, 18. 6., 17:00 komentovaná prohlídka Nejisté domovy + performance Maren Strack
středa, 25. 6., 16:00 vernisáž Gambit / Diplomky FaVU 2025
středa, 25. 6., 17:00 komentovaná prohlídka Viscera Domus na PED MUNI
