Cesta do odlehlých koutů Jižní Afriky

část první

17/9/04 někde nad Afrikou:

"Nemáte náhodou papír na psaní?", ptám se omluvně nad alžírským pohořím Tamanrasset pohledného holandského stewarta "musím si totiž něco napsat".


Quiver Tree - (Augrabie Falls)
mezi Namaqualand a Kalahari

Mám štěstí, protože muž stewart je určitě daleko pohlednější než všechny holandské letušky dohromady a má pro mě papír! Paul ( můj holandský manžel) chtěl sice letět s Air France - větší pohodlí, šampaňské v baru a neuvěřitelně dobré jídlo, snad i ty letušky jsou šarmantnější- , ale je to s přestupem. Musím se přiznat, miluji cestování natolik, že mírný strach z létání statečně překonávám , nicméně raději co nejméně přestupů. Říkám si vždy při dlouhých letech, kdyby osud chtěl a já zahynula při leteckém neštěstí, tak ať je to z návratu z Fuji či Bora Bora, s Air France a po obědě. Můj čas určitě ještě nepřišel. (Také se návštěva těchto malých ostrovních rájů posunula na konec mého seznamu zemí, které mám v plánu navštívit)


Oblaka nad Saharou

Let KLM Amsterdam - Kapské Město má ještě 7,5 hodiny do přistání. Jsem v obraze, neboť si na svém osobním video monitoru nechávám místo filmů či her běžet letové informace. Jak vysoko letíme, mapku, nad čím a kolik hodin nám zbývá do přistání. Tedˇ právě přelétáváme hranici Niger - Nigerie. Koho to ještě zajímá, všude kam oko dohlédne oranžová pouštˇ. Koukám do dálky, třeba zahlédnu tajemné Timbouktou tam na západě v Mali. Opět se pomalu vrací to vzrušení, které jsem jako dítě zažívala při četbě H+Z ” Afrika snů a skutečností “. Jejich cestopisy (pěkně ošuprstané mnohonásobnou četbou) zaujímají čestné místo v mé knihovničce cestopisů .

Nejsem jediná očarovaná Afrikou, jsou nás davy. Není to záležitost rozumu, Afrika je problematická. Je to čistě věc srdce a intuice. Asi je to tím, že všichni pocházíme z té jedné Evy , kterou vykopali v Tanzanii. Na otázku - jste na něčem závislá - mohu s klidem odpovědět - ano na západech slunce v jižní Africe. A to jsem si při emigraci v 1983 předsevzala, že navštívím všechny země světa, jako správný odkojenec H+Z narozený s toulavýma botama. A hned první cesta v roce 1986 do Jihoafrické Republiky mi udělala škrt v mých plánech. Pochopila jsem, že jsou místa, kam se musím vracet. Jenom vědomí , že se brzy vrátím, mně dodává sílu na život jinde. Dnes se vydávám na šestou cestu do magického jižního koutu Afriky. Tentokrát máme v plánu navštívit zapomenuté kraje na západě Jihoafricke Republiky (země velikosti jako 2 Francie): fotit divoké květiny v Namaqua land (severní část západního pobřeží JARu) a potom nás čeká cesta terénním vozidlem, které si budeme sami řídit, do pouště Kalahari na hranici s Botswanou a Namíbií.

Konečně po 11 hodinách letu přistáváme u Stolové hory. Z letadla vystupuje 300 nadšencu, z toho mimochodem pouze 3 černé pleti. Vítá nás déšť a vítr (zase jsme to museli přivézt z Holandska) a zima. Kdo by taky v zimě lítal do Kapského Města, že? (většina lidi, co si jezdí vyvalovat šunky na Kanáry či Costa Brava, reaguje - jéé, do jižní Afriky, za sluníčkem. Jejich mozek má zakódovanou rovnici: jih = teplo & sluníčko ). Nicméně nám to počasí vůbec nevadí a s velkou chutí vstříc dalšímu africkému dobrodružství.


Kapské město, Stellenbosch, Kamieskroon
- Namaqualand, Upington, KALAHARI, Augrabies Falls, Johannesburg

Z teď již slunečného rána se loučí
Jana Vaňourkova z Kapského města
www.tsoatsoa.com 

 

Dr+Hell + spol. 10. 10. 2004