„Prosím Tě, zase musíš do nějaké arabské země, mě by tam teď ale nikdo nedostal“ reagují známí. „A navíc v době Ramadánu“ . Pro mě je však návštěva arabských a muslimských zemí svátek. Občas tam prostě musím. Střídám tato putování s cestami za návštěvou mé duše , která sídlí v černé Africe. Mám to nějak v krvi. Je to asi dáno vzpomínkami z mládí. V pubertě jsem prožila 3 roky „ prázdnin“ v jedné z nejtajemnějších a nejvíce neproniknutelných (co se týká společnosti, zvyků i krajiny ) zemí světa - Afghanistanu . Dodnes si myslím, že Afghanistan je nejkrásnější na světě a moje nejoblíbenější kniha Karavany (James A. Michener ) mi to vždy jasně připomene. Díky politické situaci se tam ovšem zatím nemohu vrátit a tak to Heimweh kompenzuji cestami do podobných společenství. Hledám náhražku. A Omán je jí par excelance.

Půjdeme spolu navštívit kraj Pohádky tisíce a jedné noci. Pohádku smyslnou, vonící pryskyřicí, oslňující leskem zlata mešit či šperků mladých dívek i zelení palmových hájů, kde tajemná kvílející hudba s Vámi šije . V pohádce svolává imám několikrát denně k motlibě muže, hrdě nosící malou čepičku na hlavě a bílé, čisté, nažehlené róby se stříbrnou zahnutou dýkou u pasu. a ženy - svůdné , voňavé a nedostupné. V této pohádce je velmi čisto, lidé jsou vstřícní, usměvaví, pohostinní a bez postranních úmyslů. Auto zde nemusíte zamykat.

Je psána pro ty , které to táhne do orientálního bazaru, do přítmí, kde voní všechna koření světa . Kde se při svitu paprsků slunce procházejících škvírami ve střeše či bočních stěnách obchůdků potkávají se zahalenými postavami žen, se kterými mohou komunikovat pouze zábleskem v očích, kde Tajemno prostupuje houstnoucí vzduch . V místě, kde se ostří všechny smysly až je Vám z toho sladce nevolno a kde Vaše fantazie pracuje na plné obrátky.

Ti, kterým Orient nic neříká a ti, co si myslí, že se bez něj mohou v životě obejít se snad přece jenom dají vlákat na virtuální cestu severem Ománského Sultanátu . Jedné z posledních autentických Arabských zemí , kde cizinec není viděn jako chodící peněženka, která se musí vybrat, ale jako vážený host. Je to země tradiční, která oplývá krásnou dramatickou přírodou, množstvím starých hradů, vysokými horami, azurovým neposkvrněným pobřežím s korálovými útesy a okouzlující pouští. Většina obyvatel žije ve vesničkách obklopených palmami. A přesto je to země moderní infrastruktury a služeb. Hlavní město a přístav Muskat je postaveno mezi vysokými horami a dělí se na několik od sebe horami oddělených čtvrtí. Bylo v devadesátých letech vyhlášeno jako nejkrásnější hlavní město světa.

Je listopad 2003 a my hledáme místo, kde bychom skloubili cestu za romantikou v přijatelném klimatu s potápěním. Vyšel z toho Omán. Nemíří sem davy turistů, jenom let je se dvěma přestupy v Zurichu a v Dubai. Dobré to znamení.

Včerejší let v nejnovějším Airbusu Swiss Air byl fantastický. Každý měl malé video s možností volby 20 filmů. Člověk by málem zapomněl, že přelétává chladnou pošmournou Evropu (pohled na zasněžené Alpy láká k zimním radovánkám) a že dále letí nad územím bídy, války a beznaděje ( Srbsko, Rumunsko, Irak). Přistáli jsme po asi 12 hodinách jen kousíček od Iráku a Iránu, v malém ráji. Jak je vše relativní.

Je tady nádherně . Přivítala nás teplota kolem 26 stupňů C a mírný vánek od blízkého Ománského zálivu. Po vyzvednutí auta z půjčovny jedeme nočním hlavním městem Sultanátu Oman - Muskatem - do hotelu. Dálnice je krásně osvětlená a barevná výzdoba připomíná, že konec islámského postního měsíce Ramadánu se blíží. Za pár dní propuknou žrací slavnosti. Vše krásně značené a tak bez problému najdeme náš hotel, který stojí na skále u moře. V dálce vidíme dramatické hory a arabský měsíček se houpe na obloze.

* Ramadán = islámský postní měsíc = je posuvný, začíná s novoluním

Půst v měsíci ramadánu je jedním z pěti pilířů islámu. Jako povinnost byl přikázán všem dospělým a zdravým muslimům v 2. roce hidžry (r. 623). Ramadán je měsícem trpělivosti, skromnosti a vzájemné pomoci. Hlavní smysl Ramadánu je ve cvičení vůle a to tím, že by člověk měl nechat věcí, které nejvíce představují jeho existenci, věcí, bez kterých by si člověk nedokázal představit žít. Všichni věřící muslimové by se v této době měli více obracet k Bohu a číst z Koránu. Svým způsobem je Ramadán příležitost, aby si člověk vzpomněl, že jsou lidé žijící v nouzi, bez jídla a pití, v nebezpečí. Půst začíná každý den za úsvitu v čase těsně před ranní modlitbou. Od této doby se musí každý postící zdržet jídla, pití, intimního styku, ale i nemorálního chování a jednání. Půst končí při západu slunce v době, kdy začíná svolávání k modlitbě. Večer se sejde rodina a známí k rozsáhlé a bohaté večeři. Venku se plní restaurace a všude je veselo a hraje hudba.