Cuba si Cuba no

(pokračování páté)

Druhý den v Havaně

Tak kde jsme minulé přestali – a už vím, sobota a pád do díry. CUBA NO. Tak tedy dnes je neděle, sedím na balkónu našeho hotelového pokoje s rozbitým, s láskou desinfikovaným kolenem a oběma vyvrklýma kotníkama. Paul si libuje pohled na mě, poslušnou ženušku s šitíčkem, neboť si po pádu musím zašít velikou díru na koleně v jediných kalhotách, které mám s sebou. Šití mi moc nejde a ani mi nesluší a pohled z balkónu na prostý život Havaňanů mě láká. Kam? Někam, kde zažiji opět něco zajímavého. Jak uvidíte, nemusím ani vytáhnout paty z budovy, dobrodružství v Havaně číhá všude, jen mít oči otevřené.


nevytáhnu paty

Happening tentokrát na svislé ose CUBA NO (o SI?)


na svislici se dějí věci

Podělím se s Vámi o další nástrahy, které mi připravil tentokrát náš hotel Sevilla. Nemohu moc poskakovat venku, tak si vyhraji v hotelu. Nejprve pozoruji vodu v láhvi, jak reaguje na projíždějící auta (velkým rozkmitáním). Jak jsem se již zmínila ve třetím pokračování,hlavním rozmkitávačem naší budovy jsou ale 2 výtahy našeho hotelu . Jak hned odpoledne prvního dne zjistím, výtah se navíc proměňuje v divokého nekontrolovatelného ďábla, který jakoby vypadl z holandského thrilleru “De Lift” od D. Maase. (pokud jste to neviděli, tak si půjčte film ve video půjčovně. Po shlédnutí tohoto horroru, ve kterém je masakrující “Výtah” v hlavní roli, budete krásně hubnout. S radostí budete šlapat do vyšších pater budov, budete brát schody poskokem a odmítat pozvání do výtahu od spolusouputniků. Vydrží vám to tak dlouho, dokud vzpomínky na zabijácký lift nevyblednou nebo až budete zase na optimální váze). Opět sáhnu do vašich vzpomínek. Komunismus - ničemu se nemůže věřit, pamatujete? A zcela určitě ne havanským výtahům, které tu chátrají od šedesátých let, kdy správu všeho převzala revoluce. Když chybí někde matička, tak se musí objednat až v Mexiku. Na Kubě není NIC k dostání.


u sousedů výtah už nepojede


je dobře promaštěný?

CUBA SI. Delší pobyt na Kubě se doporučuje jako zeštíhlovací kůra. Až do dnešního odpoledne jsem si myslela, že důvodem štíhlosti Havaňanů je nedostatek potravy. To jsem se mýlila! Přidejme k tomu hodně pohybu po schodech nahoru a dolů. Takže je jasné, že opravdu platí nejlepší návod na hubnutí – Hýbej se a Nežer. Opět hraje Havana svou roli jako místo pro velkoplošné pokusy a důkazy obecně platných vět* (viz věta termodynamická z prvního dílu o Kubě).


recepce v atriu je pohoda

Takže se seznamte s naším vrahounem. Jsem dole v recepci a díky bolavým nohám bych se ráda svezla domů, do 6. poschodí. Výtah se dlouho neobjevuje. Po 10 minutách přijede a je tlačenice , kdo z koho se tam dostane. Bohužel výtah se nevyprazdňuje. Lidé, co přijeli shora, arogantně zůstávají ve výtahu a odmítají vystoupit. Za chvíli je nám jasné proč. Když mačkám na knoflík s číslem poschodí 6, sděluje mi unaveně jedna “pozůstalá” : ” Jo, tam občas zastaví, ale já se snažím už 30 minut dostat do pátého patra, ale tam on nikdy neotevře dveře ”. Paní měla štěstí, tentokrát výtah zastavil v pětce, ale do šestky se už potom dlouho netrefil. Byl už v baru na střeše (několikrát), v prvním poschodí, pak ve čtvrtém , atd. Jezdím spolu s jinými sem a tam a sázíme se, kde výtah zastaví příště. Někteří naši spolujezdci využívají zastávek výtahu v baru na střeše k osvěženi, vystoupí a dají si Pina Colada, a po chvíli, když tam výtah opět dojede, zase nastoupí. Někteří se tak často osvěžovali, že zapomněli, do kterého poschodí měli původně v úmyslu zajet a tudíž vystupují v nesprávných poschodích. Jiní směřují do recepce (tam občas výtah zastaví), aby si vyměnili svůj pokoj za pokoj v prvním poschodí, tam totiž výtah vždy zastaví. Nováčky ve výtahu poznáme, jsou nervózní a mají naspěch. Začínáme se družit a hovoříme španělsky. CUBA SI.


výhled z baru stojí za to


vyhrála jsem sázku


pokoj na nás čeká

Nebýt mých pochroumaných noh, tak bych už dávno vystoupila. Nakonec to dobře dopadlo. Po nějaké době jsem se přece jenom dostala do šestky . Horší je to, když se chci zase svézt dolů. (Ta ženská pořád musí někde lítat, proč proboha nezůstane ten týden na hotelovém pokoji a nešije?) Výtah nemohu přivolat. Tak si říkám, no co, dolů to dokulhám. Otevírám nouzový východ na schodiště a než se vzpamatuji, tak se dveře zaklapnou a nikde se nedají otevřít. V žádném poschodí. CUBA NO. Jsem uvězněná kulhavá ženská na temném schodišti v třesoucí se budově. No a nepanikařte. Musím čekat až nastane požár? Z bryndy mě vytáhne zachránce s diplomem, Paul, který mě po čase přece jenom postrádal a vydal se hledat. Jako expert na evakuaci si nenechá dveře na nouzový východ zabouchnout. Vyprostí mě a jsem opět na šestce. Kdybychom alespoň byli zavřeni nahoře, kde je bar, my vězni šestého poschodí. Je teď zrovna happy hour… Nakonec se přece jenom dostáváme do výtahu a místo dolů jedeme rovnou na ty dos mojitos do baru. A najíme se v krásné restauraci na střeše. Už si ani nepamatuji, jak se dostaneme opět na pokoj. A v jakém poschodí jsme vůbec přespali?


nouzový východ uzavřen


čekám na požár

Třetí den - výlet


údolí Vinales

Dnes jedeme s místní CK na výlet mimo hlavní město. Podle fotografií to bude vydařené místo, velmi fotogenické. Provincie Pinar del Rio je asi 2 hodiny cesty autem (pokud auto jede) na západ od hlavního města. Vyznačuje se velmi dramatickými zalesněnými strmými kopci, palmami, políčky s cukrovou třtinou a tabákem. Občas nějaká ta romantická kráva nebo buvol. Měli jsme na vybranou – jet místní dopravou nebo s havanskou CK. Jet sami - to by se nám mohlo protáhnout na několik dní, neboť před nedávnem celková autobusová doprava mimo Havanu zkolabovala nedostatkem pohonných hmot. Koupili jsme si tedy výlet v místní CK. Na autobus čekáme od 7:00 ráno před hotelem. Opět se bavíme pozorováním života kolem. Míjejí nás dívky v baletním oděvu. Říkám si, že opravdu se dá věřit průvodcům, když píší, že Kubánci mají tanec v krvi, zdá se, že ani jiné, než taneční oděvy se zde nedají pořídit. Až za chvíli zjistíme, že naproti hotelu je baletní škola, kam míří všichni ti baleťáci. Budova v celkem ucházejícím stavu s velkými okny, odkud se od devíti (ano, ještě čekáme na ten autobus) ozývá krásná moderní hudba . Studentky a studenti tance cvičí v malých skupinkách, jsou krásně vidět a tak nám čekání na výlet pěkně utíká. Autobus přijede s více než 2 hodinovým zpožděním, nikoho to ale nevyvádí z míry. Za rytmické hudby nastupujeme do autobusu a necháme se unášet vírem událostí.


i býk je tu ladný


tanečky mají v krvi

Cesta nejprve napřič Havanou, dále vede krásná dvouproudová dálnice. Ani není zničená, protože po ní skoro nic nejezdí. Tedy kromě páru buvolů, traktorů (teď čím dál tím míň, neboť nejsou součástky na opravu). Občas privátní americký bourák v rozkladu. Na dálnici se může vše. Otáčet se, zastavit uprostřed levého pruhu, přelívat pohonnou hmotu z jednoho auta do druhého, vykládat koňská spřežení. Dálnici přemosťuje spousta silnic, po kterých opět nic nejezdí.


dočkali se

Projekt této infrastruktury byl od začátku velkorysý. Lidé nicméně našli použití pro přemosťovací silnice. Takový most vrhá totiž na dálnici stín ! A s tím už se dá pracovat. Právě ve stínu se setkávají potencionální cestující. Jsou zde neoficiální zastávky. Stojí tam vždy policajt a zastavuje cokoliv pohybujícího se rychlostí větší než je pomalá chůze. Zastavené vozidlo je nuceno vzít tolik čekajících, kolik se jich tam jen vleze, bez ohledu, kam má zamířeno. Policajt určuje, kdo pojede. Cesta nám ubíhá I proto, že nám naše sympatická průvodkyně vykládá o revoluci. Kupodivu některé skutečnosti nám líčí tak jak jsou. Žádné revoluční kecy, jak jsem byli my zvyklí poslouchat. Uznává, že Kuba je v šílené krizi. Do roku 1989 ještě vyvážela cukr o sto šest a tím získávala nějaké finance, kromě těch, které velkým proudem tekly z východní Evropy. Nicméně po rozkladu socialistickeho tábora v Evropě a konce SSSR, Kuba nedostávala nic a vše začalo velmi chátrat. Tam, kde před pár lety ještě vesele sklízely kombajny úrodu, tam na začátku 90 let nastoupili opět macheteros (viz slovníček na přežití)


dálnice (holandský sen)


machetero

Náš autobus je králem dálnice. Sviští si to rychlostí kolem stovky km./hod. A není zastavován policajty sídlícími pod mosty. Je jasné, že veze turisty a ty Kuba potřebuje jako sůl. Vždyť takový turista za večeři zaplatí asi dvoj až troj násobek průměrného měsíčního platu učitele. První zastávka je ve stejnojmeném hlavním městě provincie Pinar del Rio. Je to místo v totálním rozkladu a nedá se tu dýchat kvůli smogu. Uprostřed města sídlí minitovárna na doutníky a tu si jdeme prohlédnout. Tradice tabákového průmyslu je zde od poloviny 18. století. U továrny stojí mrzáci a žebrají. Rozdávám, co mám. Je na nich vidět, že to opravdu potřebují. Kolem se míhají krásné ženy a velké procento jsou blondýnky. Pravé! (kupte někde barvu na vlasy!). V továrně sedí na hřadle jedna krasavice vedle druhé, černá, blondýna, mulata, zase blondýna, zrzavá a hbitýma prstíčkama ubalují ty nejjemnější a nejdražší doutníky světa. My kolem nich procházíme, oddělení od dělnic mříži.. Ženy na nás vrhají nesmělé úsměvy a popaměti rolují střed doutníku. Vrchní obal doutníku mohou ubalit pouze odbornice a používají k tomu speciální listy tabáku. V továrně je zákaz fotografování. Po prohlídce vidím první obchod na Kubě – je jen pro cizince a kromě doutníků a rumu, zde můžete koupit cédéčka s kubánskou hudbou či trička s výkřiky revoluce a s podobiznou Che.


Pinar del Rio - koloniální budovy chátrají


doutniček mu ubalila blondýnka

Za chvíli vyjíždíme konečně do terénu, do přírody. A jak to tam dopadlo, to se dozvíte příště!


příště do přírody

 

 

Dr+Hell+ spol. 3. 7. 2005

wwwiditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš