Jsme v Quettě. Opět jsme přijeli v noci a dospávali na nádraží, okukováni místními. Obrovské rodiny s neskutečnými hromadami věci, které pak na hlavách nesli do vlaku. Odstíny Indie, nebo spíše představ o ni. Lístek nejde koupit za dolary, jdem tedy s Lenkou najít banku, při té příležitosti taky zkusíme vyřídit slevu pro cizince. Kancelář je vpravo od nádraží. Ulice: hluk, auta, kola, povozy plné slámy táhnou oslíkové. V chodníku díry do kanálu a tekoucí splašky páchnou ven. Bílá kancelář, bílý dům. Všude ozbrojenci. Na konci chodby Commercial dept a prastarobylá kancelář a stolečky zavalené starým zažloutlým papírem, sloupy na stroji tištěných formulářů. Podaří se nám vyjednat slevu jen pro nás dva, chybí nám pasy i čas, než to stačí vyřídit, jdeme najít tu banku, vojáci jsou všude, střílny obestavěné pytli s pískem, těžký černý kulomet hlídá křižovatku (prý opatření zhruba rok, od prvních pumových útoku. A do Kandaharu je to jen kousek). Žebráci, čističi bot a rikšy, malovaná auta, vojáci, vojáci a vojáci...

Zpátky na nádraží mrňavou rikšou a tam už je problém s lístky, příliš pozdě, čekáme na přednostu vlaku a trochu tečou nervy, nakonec lístek kupujeme až ve vlaku a je to dražší - asi 1000 rupek na osobu (něco přes tři stovky korun) a sleva tu už neplatí.

Kupé a šest posteli, tři ventilátory a v oknech mříže. Podél trati slumy. Stany, smetiště, pase se tu stádo ovci, pohublá koza, lány trusu uplácavaji do koblížků: topivo?

A cihelny: nekonečné plochy, cihly z hlíny, široké očouzené komíny a vše se topí v mračnech zvířeného prachu a písku. Bezútěšné scenérie v odstínech okoralého okru.

Nepředstavitelné horko. Tři větráky jen rozdmychávají pekelnou výheň a oknem, dveřmi sem vletují hromady prachu. Prodavač pitíček prochází vlakem s kýblem plným vody a v té špíně plavou krabičky a brčka, ale osvěží. Ohromné. Čtyřicet stupňů.

Stav, kdy otřít se hadrem namočeným vodou z kohoutku na záchodě (ve vlaku) znamená znovuzrození. A to vydrží jen pár minut. Písek a pot a z oblečeni zbyl jen zaneřáděný hnusný hadr. Koupím Shalmar Kaweez (tradiční pákistánský oděv) a tuhle špínu zahodím.