Městečko pod nánosem noci spí, jen pár psů se toulá, ticho. Pár rikšáků schoulených pod dekou přečkává ten čas nikoho. Je chladno a při jízdě do Jhansi dokonce docela zima, profukuje. Autobus je i tak ráno neskutečně plný, lidi se tlačí, visí za ruce ze dveří ven, na střeše někdo mezi pytli a batohy spí. Tlačenice a křik, hádky kterým nerozumím. Pět hodin do Khajuraha.
Khajuraho. Prolezlé neodbytnými prodavači cetek, rikšáky, dohazovači hotelů. Proslulé tzv. erotickým chrámovým komplexem - kamasutra temple tomu kdekdo říká. Chrámů je tu vícero na různých místech, nespočet soch zdobících jejich stěny, velmi propracovaných se zdařilými detaily. A tu a tam nějaký souložící pár v krkolomné pozici, nahaté kamenné dámy, orální i skupinový sex. Vždy jen pár skrytých scének na každém chrámu. Dáma osouložená psem, nepotkaný obrázek muže znásilňujícího koně. Když na tyto chrámy poprvé narazili Angličané, byli šokováni.

Na autobusové zastávce potkáme Čecha a Slovenku. V Indii jsou již asi 2 měsíce, toulali se především ve vzdálených severských oblastech Ladakhu, Zanskaru a Kašmíru. Jejich příběhy jsou zajímavé. Svět je malý a potkali se tam s Ditou. Dokonce prý jednou zažili havárii autobusu, převrátili se. Řidič a konduktér, utekli do lesa hned jak se vzpamatovali. A postarejte se o sebe sami. I všichni místní, jen se dostat z autobusu. Pouze zahraniční turisti řešili a pokoušeli se pomoci ostatním, kteří to potřebovali. Nic vážného se naštěstí nestalo.

Noční vlak pojede přes Mahobu, před nádražím pár krámku a stánku, špinavá stinná dhába, kde tiším hlad thálí a vodou co divně chutná. Čaj, pár sladkostí.

Na nástupišti polehávají pod dekou a spí, zatímco čekají na vlak. Zřízenec s megafonem prochází po peróně a houkáním hloučky spáčů probouzí. Opět nemáme lístek a rezervovaná místa do sleeper class, uléháme na těch pár volných míst na zemí, co se ještě najdou. Až pak, v průběhu noci nás průvodčí dovede na uvolněné palandy. Po zaplacení přirážky.

Varanasi. Benares. Místo, co mě plní očekáváním. Zvědavý na jeho zákoutí, chuť a atmosféru. Ganga a řady pobřežních ghatů, taky spalovací ghat Manikarnika, kde se nepřetržitě mrtví proměňují v popel. Když totiž ve Varanasi hinduista zemře, dosahuje automaticky mókši - opouští koloběh znovuzrození.

Náš hotel je jen pár ulic od toho ponurého místa - Shanti guesthouste, vysoký pětipatrový dům, na střeše terasa s výhledem, restaurace. Godaulia - staré město, kam nesmějí rikši. Vhloubeni do jeho křivolakých uliček a cest. Domy se k sobě naklánějí, krávy zavazejí a psi šmejdí ve smetí. Kravince a červené plivance po betelu. Čaje do keramických šálku, pak je odhodit, pod botou jen zapraskají, na nároží kluci hrají kriket. Těsno a rušno.

Dnes jen oddychujeme, před městem izolováni pěti patry. Jen zvuky, zpěv, hudba, propletená zvolání a křik opic. Žlutohnědá ganga, její protější písčitý břeh a ve vzduhu desítky drobných draků. Opice posedávají po římsách, pobíhají, lomcují vlnitým plechem střech. Paviáni s červenými zadky.

Manikarnika ghat a věčně hořící hranice, nespočet vyrovnaných pilířů dřeva, čas od času se objeví nosiči, prozpěvují, nesou dalšího mrtvého. K nebi stoupají pruhy dýmu a muži s oholenými hlavami hledí do nenasytných plamenů. Tolik smrti, tak přirozené, nikterak vulgární, tak vyhledávané místo snad i kvůli tomuhle nezvyklému zážitku...

V podvečer na hlavním ghatu probíhá puja - hinduistická slavnost. Pět oltářů, hráč na tabla. Kadidelnice, vonné tyčinky a hořící pochodně, pět obřadníku jimi do vzduchu kreslí obrazce do čtyř světových stran. Komplikované pohyby v synchronizaci. Zpěv doprovázený rytmy. Řeku pohltila tma, takže s posledními schody končí celý svět, loď klouže v nebytí. Léthé bez stříbrných pěn a ohně dohořívají, pár květů a svící pro štěstí, poslat vodou kamsi. Ty davy drobných bludných světel.

Den zakončíme v odlehčenějším stylu - jdeme se podívat do kina na Bollywoodský film. Nerozumíme slovu, vychutnáváme taneční scény, domyslíme si děj srdceryvného románu - příběh třeba někdy příště :)