Malá bageta šla do světa
(výstava fotek v Burundi někdy v roce 2004)
 

 

Výstava

proběhla za všeobecného nezájmu až lhostejnosti v malé kavárničce v Praze 7. Tedy abych byl objektivní, vernisáž byla velkolepá, přišlo skoro 40 lidí. Nepočítal jsem je, ale kavárnička byla plná. Hrála skvělá muzika, víno stálo prý za hovno, alespoň pijáci to říkali.
Jednou přišel J.K. do studia a prohlásil hlasem (podle něho) libým, (podle mě škodolibým): "Domluvil jsem ti výstavu fotek v Burundi." Protože jsem ho neposlal do řiti hned na začátku, tak ta výstava nakonec spatřila světlo světa. A proč Malá bageta šla do světa?
To je taky dlouhá historie. Když jsem před léty slyšel píseň "Malá bageta šla do světa", tak jsem vůbec netušil, o čem Suchý zpívá, protože jsem nevěděl, co to ta bageta je. Až po Velké Kabátové Převlíkací Revoluci (VKPR), kdy hejna zdivočelých baget zaplavila Československo, mi došlo, že to je totéž, čemu komouši říkali obložená houska. Dodnes je můžete koupit v drogeriích, trafikách, na benzínových pumpách. Při troše štěstí někdy i v prodejnách s potravinami. Po VKPR se pokazily i ostnaté překážky na hranicích, tak jsem rychle vyrazil do světa taky. Kamkoliv jsem se vrtnul, vždycky jsem narazil na bagetu. Srala mě, kazila mi kompozice (a někdy i naopak). Zkrátka a dobře, nepadli jsme si s bagetou zrovna do noty. Má nenávist k bagetě nesahá až za hrob. Končí někde hodně blízko celofánu.
Přestože bageta procestovala svět křížem krážem, ví o něm prd a v tom jsme si podobní.