[CNW:Counter]
e-mail

Market street
(SF už známe, ale přesto...)

Market street je hodně dlouhá ulice. Netroufám si její délku odhadnout a měřit to na mapě mi připadá nesportovní. Mně a asi i Olině stačí, že víme vlastníma nohama, že dlouhá je. A že se na ní dějou věci. Každej den i každej metr. Napadlo mě nabubřele, že by se o tom dala nafotit celá knížka. Když jsme se dohrkali do San Francisca a dokonce i kufry na jiném terminálu našli a domů za Honzou dorazili a po vydatným spánku, vyrazili jsme do Dauntaunu (Dowt Town). A jak jinak než pěšky. Market street je od Honzovýho bytu coby kamenem dohodil...

V NY jsme si na letišti koupili na cestu pizzu, protože vnitrostátní lety po USA jsou vyhlášené hladolety. Nedají vám nic. Ale my jsme byli už tak unavení, že nám to bylo stejně jedno a pizzu z NY jsme snědli jen proto, že nás stála prachy a přece to nevyhodíme.

Konečně SF. Přivítalo nás vyhladovělým koněm, poskládaným z naplavenejch dřev. Asi ze všech ztroskotaných korábů. Když jsme se pak po západním pobřeží toulali směrem k severu, viděli jsme takových dřívek a artefaktů stovky. Některá městečka to dokonce měla vystavená u benzínek. A bylo to poutavé a příběhy protkané.

Honza bydlí ve čtvrti, která je trochu proslulá nástěnnými malbami a bezdomáči, což neznamená, že by to byla čtvrť lůzerská, za pokoj se tu platí i 1700 ďolíků měsíčně. San Francisco je drahé. Z Honzovýho okna je krásný výhled na popelnice. Američani důsledně třídí odpad. To nám je sympatické.

Společná kuchyně má hezký výhled na odpadní trubky, se kterými jsem se takto externě vedenými setkával spíš v zemích arabských, ale připouštím, že to je praktické. Levné a lehce údržbové. Kuchyň využívají všichni, kdo v bytě bydlí. S nádobím si moc starostí nedělají a Olina jim na pár týdnů vnutila svůj řád. Nádobí čisté a v odkapávači. Dveře lednice umyté, a klika od balkonu taky. Taky jim sem tam vyhodila nějaké pochodující snmradlavé jídlo. Ani se už neptala na povolení. Je zvyklá prosadit svou.

Odpady, vedené vnějškem jsou opatřené nástrahami, aby si tam nesedali holubi. Českej holub velice brzo najde metodu, jak takové pasti ignorovat. Ne tak americkej, Ten zákazy dost dodržuje. Tedy alespoň po dobu našeho pobytu se o přistání ani jeden nepokusil.

Dole na dvorku mají všichni obyvatelé domečku k dispozici sezení, ležení a gril. A taky tak chrlí své plody fíkus. Několikrát jsem do něj bosky šlápnul a není to nic lahodného.

V SF se staví především ze dřeva. Proto je zde nejoblíbenějším povoláním hasič. Hasiči jezdí často i k zdravotním nehodám. Hasiči tu jsou prostě někdo. Proto se asi staví ze dřeva. Jo a taky proto, že při zemětřesení to je nejvýhodnější.

Tahle veranda patří k bytu, kde bydlí Honza. Je velice příjemná a zatím nejlepší místo pro čtení kindla, jaké jsme kde zažili.

V kuchyňce mají i nůž na sejry.

Amerika je země, kde je v domácnostech dost zbraní. Ani tahle domácnost není výjimkou.

Holoubci, jste v prdeli.

Honza se stal vegetariánem. Zpočátku jen takovým obyčejným, ale pak už naostro a doopravdy. Přiznal se, že někdy sní o jitrnicích a jelitech, ale nijak zoufale, jen dostane chuť a to zase zmizí. Je pravda, že vegetariánská strava může bejt fajn. ani to člověku nedojde, že v ní není maso.

Američani umí udělat mlíko ze všeho. Honza má oblíbený mlíko z mandlí. Je drahý a oproti normálnímu mlíku je nenormální. Mně je to celkem jedno a chutnalo mi i v kafi. Olina si raději dávala do kafe mlíko z krávy. Když bylo.

V koupelně mají starobylou baterii.

Honza nám zařizuje místní telefon. Bude se hodit.

Fíky a křesílko.

Elektroinstalace v SF a obecně v celé Americe mě šokuje. Revizáci z Česka by tu chytli psotníček.

Toto je Honzova ulice.

Muráles

Na této křižovatce začíná Market Street.

Hasiči tu jsou hlavní hrdinové. Jezdí jich tu hodně a jejich auta jsou velikánská.

Parkování pro kola je zadara. Na kole se tu jezdí hodně. Mnohonásobně víc než třeba v Praze.

Jdeme kolem čínskýho krejčího.

Kromě přišívání zipů na poklopec má i i rychlou prádelnu a čistírnu. A musí se hodně ohánět. O tyhle služby tu je zájem.

SanFrancisské bydlení je takové jakoby jednotné. Vyboulený absidy do ulice, balkonky a hlavně, protipožární žebříky. Je tu hodně psích salonů krásy. Pejsci způsobně číhají na ostříhání za výlohami.

Tyhle baráky mi přijdou divný. Vždyť se do takovýho pokoje nedá dát ani psací stůl.

Asi po kilometru chůze narážíme na nějakého fotografa, co jiným tiskne fotky na fotoplátno, rámuje a za výlohou má krásnej foťák. Nejsem sběratel, ale rád se na takové přístroje koukám a někdy, když to jde, je i osahávám. Ještěže to není zatím klasifikováno jako sexuální úchylka. Ale mělo by být. Vím o čem píšu.

UP UP UP

Fotka se série . UČÍM SE BARVU

Vostrej pták dohlíží na pořádek na ulicích.

Je libo Sushi?

UČÍM SE BARVU zas

Dost často tu bydlí lidi ve stanu. Postaví si ho přímo doprostřed ulice, vylepšujou ho a při dostatečné tvrdohlavé trpělivosti dosáhnou toho, že si na ně zvyknou i místní policajti a nechávají je dlouhodobě být. Prostě je ignorujou. Tenhle bydlí blízko Sto-jedničky a chodí na tu sto-jedničku močit.

Na kole tu jezdí kde kdo.

Z tohoto obchůdku jsem byl celej odvařenej, ale nakonec se mi podařilo dovnitř nevejít. Poprvé mi pomohlo to, že měli ještě zavřeno a podruhé už jsem byl ve střehu.

UČÍM SE BARVU

Olina mi objevila erotickej motiv. Nějakej uměleckej návrhářskej salón.

Kde to jde, jsou zdi pomalovaný.

Ten první den ke Golden Gate nedojdeme, ale aspoň nám ho Uršula namalovala na zeď.

Místečko pro předávání dávek.

Medvědi a bezdomáči.

Telefonujou tu všichni. I ti bezdomáči mají často mobila. Kupodivu to nikoho nedráždí, tak jako třeba Čechy mobily u uprchlíků. V tomhle jsou Amíci daleko před náma.

Jsou tu i bordely, ale přes den za mřížema. Až večer se s rachotem mříže rozevřou a nadržení smějí vejít.

Kdo je a kdo není a jak hluboce přesvědčením bezdomáč, se tu těžko určuje. Tenhle mladík možná je, možná není, ale čte knížku Život po životě.

UČÍM SE BARVU

No a tady se s váma zase na týden rozloučím. Příště někdy pokračování.

podpis


Provazochodec

foto: Milan

 


Děda:
"Jiřinko, je to moc dobrý, ale nedám si."

 

BLÍŽÍ SE HAMLET !!!

na operním festivalu v Třebíči!
Těšíme se, bude to napínavá situace, protože hrajeme v bývalé tovární hale, která se teď jmenuje Centrum ALTERNÁTOR Borovina.
Vstupenky je možné objednat už teď, ceny jsou příznivé!
http://www.tof.cz/vstupenky2/
V neděli 25. září v 19:00, přijeďte se podívat, je to zážitek.

VE SLATINĚ NA NÁMĚSTÍ

byl trh a hrála opět kapela Anitals. Docela vtipný název si strýci tenkrát vymysleli.
A hráli starý fláky s velkó siló.


Lidí málo, sluníčka hodně, objevil se první burčák.

Babičky tančily!

Tuto soustavu si vlasnoručně vyráběl zvukař Laďa Štěpánek. Jirka ho chválil!


Přišel i Jara, Lucie a Zuzanka.

Pan Klement si vytvořil nový účes.


Zuzu našla kamínky a přemlouvala nás, ať malujem na chodník.

V NEDĚLI PROBĚHLA OFICIÁLNÍ

premiéra muzikálu Zlatá brána otevřená - hudba Stephen Sondheim s výborným českým překladem Alžběty Šáchové, nářez! Byla jsem pyšná, že to naši čtvrťáci dokázali, to teda jo!
Některé písně jsou téměř nezpívatelné a oni to dali s nadhledem a šťávou, mám radovanec - jak by určitě řekl stréc Ruda Zavadil.

Samozřejmě jsme si po představení dole v hospodě dali pivo a na to moje přilétlo premiérové saranče. Pivo se mu zřejmě zalíbilo, protože si do něj namáčelo nohy a asi si i malinko ochutnalo pěny. Vydrželo tam docela dlouho, a tak mně ho Jirka stihnul vyfotit chytrým telefonem.

Dada a spol.