Lhotka II.
(volné pokračování)

Musím trošku vylepšit inzerovanej profil WWWiditelnýmu praseti, který se holedbá svou neseriozností. Původně jsem chtěl v tomhle čísle pokračovat volně na téma "Utajenej výlet do Irska", ale přepadla mě specifická psací lenošinovina, tak námět odsouvám a místo něho se ještě krátce vrátím do Lohtky, viz WWWprase č. 28/2021.

Shodou náhod nám i další víkend po brigošce na Lhotce zůstal nevyužitej, tak jsem se s J&J dohodli, že přijedem ještě jednou pomáhat. Olina měla vyceněný zuby na doplevení zahrady a já jsem chtěl těch pár zásuvek taky udělat. J&J říkali, že jo, že mají radost a ať přijedeme.

Naše cesta do Lhotky má úplně stejnou režii jako minule. Snídaně ve vlaku.

Tentokrát ale dohlíží zástupce shora.

Potvůrka na bejkovi je ale obložená jinými doplňky. Igelitkou z K&V, nedopitým čajem a šlupkou z avokáda. Tady elektřina ještě hotová není, ale to je snad vidět, to nemusím zdůrazňovat.

Od minula přibyly schody z obýváku k lince a do chodby. Toto je foto z minula. Taky myčka se tu objevila nově. Zdá se, že kuchyň už je na spadnutí. Teda jakože už bude brzo hotová. Pan plynař přijel hned v sobotu, aby si všechno prohlídl a oznámil, že nemá, co potřebuje, že přijede jindy. Některý prvky nám zůstaly z dávna.

Ale na rozdíl od naších časů bejvá zrovna elektroinstalace řešená extrémně velkoryse,
zdánlivě složitě, ale přitom to má tvrdou logiku. Například místo jednoho proudovýho
jističe jich je docela dost.

Všechny schody v baráku jsou dřevěný.

Kombinace hliněnejch omítek a dřevěné podlahy a nebo hliněné podlahy a hliněných omítek je velice oku libá. Je v té kombinaci skryté kouzlo zabydlenosti a tvůrčí odložený konec. I když bude vše hotovo, stále budete mít pocit, že je potřeba ještě dodělat stěny a obložit podlahu. To je mi extrémně sympatický. Mívám někdy pocit, že definitivně dodělanej dům, nebo byt najednou s tím posledním šroubkem umře a zkamení. Tady to nehrozí. A tam vlevo máme postel na přespání, když přijedeme brigádničit.

Dětskej pokoj vypadá velkoryse.

Moderní zásuvky ABB nepotřebujou šroubovák. Což je paráda.

Pracovali jsme až do večera, Olina kultivovala zahradu, Jirka a já jsme si elektrikařili, Jíťa skříňkařila. Oběd jsme měli až po šesté večer, takže když jsme šli spát, měli jsme už zas hlad. Jirka vytvořil čtyři půlbagety a k tomu děsně pálivou papriku, Stříkl jsem si její šťávu do oka, abych se ubezpečil, že je fakt děsně pálivá. Jirka nám pak na dobrou noc vyprávěl příběh jednoho seriálu z NETFLIXu, abysme se v noci báli. Ráno se na mě vesele šklebilo struhadlo na okurky.

Zdravil i kalfas s hliněným štukem

Přiznám se, že větší hřebíky jsem nikdy neviděl
Oběhl jsem před snídaní všechna malebná zákoutí s automatickou kompozicí.

To modrý dole v zeleni je Roušovna a pleje, srpí, kosí, okopává.Jirka se vrhl do přípravy nedělní snídaně.

Olina musela ráno třikrát zahánět v 5:30 toho blbýho strakapouda, kterej J&J pomalu užírá barák zvenčí.

Snídaně brigádníků: Topinka s uzeným sýrem, fazole, a smažená vajíčka na hniličku. Ten Jirka měl bejt kuchařem. A ne nějakej FAMUák.

Jo, ještě jsem zapomněl, že tu v sobotu byla televizní partička, která natáčí seriál pro ČT o zajímavejch barácích. To jsem teda zvědavej.

Jen tři druhy sekáčů u nás žijí, píšou na Wikipedii. V Česku žije 30 druhů sekáčů, píše se na Wikipedii v jiným článku. Rozeznávají se blbě, prej jen podle pindíka, pardon, podle kopulačních orgánů. Proto jsem se přiklonil k tomu, že jde o sekáče Canestriniho. A nebo toho druhýho, nebo třetího... Jo a údajně nespřádají pavučiny a žerou všecko.

Zdánlivej chaos nedodržujou jenom prázdný flašky od piva a shromažďujou se v hejnu.

Jíťa je špičkovej manažer, takže odpadu během stavby je neuvěřitelně málo.

Žlutý kroksy, modrá piksla a žlutej džus. V minulým vydání byly kroksy s flexou a pikslou. Je to živý.

Nářadí na omítky z hlíny. Minule s nimi pracoval Oliver, teď byly nevyužitý.

Proutěný košíky na nejméně očekávaném místě.

Totéž se týká i frenčpresu na kafe. Jirka i Jíťa mají jiné koncepce, kam odkládají nářadí a věci, takže to často způsobuje rozbroje. Ale bez facek a většinou skoro s úsměvem.

Bioodpad, bioodpad, hlína, kolečka, vana.

Růžím bordel nevadí. Experimentálně ověřeno.

Fiskarska zahálí,

Hliněný štuk je graficky estetickej.

Urna, jabko, urna.

Roušovna, rýč, zahrada.

"Sudek" v barvě

Přestože v průběhu týdne byl přistaven velkej kontejner a odjel plnej, stále se tvoří nová ohniska náhodných objektů.

Komposti č. 1. Prý.

Za kompostem č. 3 je hnízdo pro draky.

Kameny z dovozu.

Sud a rukavice.

Sud a rez.

Holinky a květináč.

Pak přijel kamarádi J&J a jeli jsme na oběd zase do Ve Stínu lípy.

Teodor četl jídelák jako první.

Učili jsme se na něm názvosloví myslivců. Prdelce od vysoké se říká zrcadlo. Názorně předvedeno na Teodorovi.

Jídlo dlouho nepřicházelo, tak jsme přemýšleli, jestli nemáme sežrat Teodora.

Zachránil se jen svou urputnou veselostí.

I Olina si musela zkusit pana T., největší hvězdu hospody. A příště už možná bude to Irsko. i když mě teď napadá, že asi ne, protože Olina mi ujíždí kašlat do Luhačovic, tak to chci spojit s nějakým pokusem o delší běh. Na Irsko se raději netěšte.