Island 2024
(XIII. Krysúvik)

Vyrážíme z Reykjavíku plni dojmů zpátky do srubu, ale máme slíbeno, že se po cestě stavíme v čertovské kuchyni. V oblasti, kde je hezky vidět a někdy i slyšet, jak prdí země. Kdo věří v peklo, tak jak prdí Belzebubové a jejich podřízení.

Ono to není tak jednoduchý s tím Belzebubem. Trochu jsem pátral, ale pravdy, té jsem se snad ani nedotkl. Traduje se, že jeho jméno pochází od pohanskýho boha Baala-Zebuba, což byl filištínskej bůh z Ekronu, o kterým se zmiňuje Druhá kniha královská (2 Kr 1:2-16). Jméno Baal-Zebub znamená doslova "Pán much". Tomu pánu much se mi chce věřit jako pravdě. I jsem četl knížku od Williama Goldinga, ale už si její obsah moc nepamatuju.

Náš autobus se řítí takovou normální rychlostí - jak je to správně? pomalá rychlost, rychlá rychlost? - po velmi kvalitní silnici. Je tu hodně zatáček, protože to určitě bydlí i hodně trollů, a jak už jsem se zmiňoval v některým z předchozích dílů o Islandu, trolly není radno nasírat. Okolní krajina se oproti Reykjavíku o dost víc hrbatí. A není divu, trochu tu vládne přetlak.

Nahoru, dolů, doleva, doprava a najednou se před váma objeví výfuky pekla.

Nutno však přiznat, že lepší v tomto oboru je spíš čich než zrak. Ucítíte to dřív ne uvidíte.

Vystupujeme z autobusu a jdeme se podívat k prvnímu smradlavýmu lavóru. Je to nejkrásnější a nejvíc šedá šedá.

No a samozřejmě to chrochtá, prdí, žbrblá. Pořádně horký bahno.

Struktura vyschlýho bahna vytváří ten správnej 3D efekt, že když se chvíli díváte a nepohnete očima, něco se v mozku obrátí a najednou máte pocit, že to není zem, ale obloha, nebo že ta fotka je vzhůru nohama. A zase se to překlopí zpátky.

Krýsuvík je vulkanickej systém na poloostrově Reykjanes. Nachází se na jihu poloostrova na křižovatce Krýsuvíkurvegur T42 a Suðurstrandarvegur S427 mezi městy Grindavík a Hafnarfjörður . Tak se taky jmenuje malá farma na okraji Gestsstaðavatnu. Ta farma už je neobývaná, protože byla ztrátová a pomalu se rozpadla.

Centrální sopkou Belzebubákova je štítová sopka Trölladyngja.

Tady poblíž bejvalé farmy Krýsuvík vládnou hodně vysoký teploty. Někdy té oblasti říkají Austrengjar. V oblasti se vyskytuje enormě velký množství horkejch pramenů. V hloubce necelej kilometr už je 200°C.


V 90. letech 20. století byl vyvrtanej vrt, kterej zásoboval město Hafnarfjörður veškerou energií. V roce 1999 však elektrárna explodovala a od té doby není geotermální oblast komerčně využívaná. Jak říkají místní, když nasereš trolla, nemůžeš se divit. Myslím, že trollům při této havárce pomáhal významně i ten Belzebub.

Ale Islanďani si trolly dovedou zase udobřit a uklidnit. Rozhodli se elektrárnu neopravovat, nechali ji zreznout, ale aby to nebyla přiznaná prohra, vybudovali tu celkem výnosnej turistickej průmysl. Ten, zdá se, zatím trollů nevadí.

Kolem bublajících smradlavejch lavórů a kýblů jsou vybudovaný dřevěný chodníčky se zábradlím na těch nejvíc dangerous místech. Jedna částečně dřevěná a částečně kameny osázená cesta vede až na horu Sveifluháls. Tam jsme nešli, protože tolik času jsme neměli.

Hraje to tu všema barvama a grafický oko si užívalo výběru odstínů. Trollové a čertíci mají vyloženě dobrej barevnej vkus.

Tohle není žádný jezero, ale je jich tu v okolí docela dost. a žádný není studený. Některá menší jezera naznačují sopečnej původ, jako třeba Grænavatn, který za svou jasnou modrou barvu vděčí křemelině obsažené ve vodě. Je to největší z celkem osmi vodou naplněných výbuchových kráterů. Má průměr 300 m a hloubku až 34 m.

Je fakt dobrý se držet chodníčků, protože není vůbec jistý, co se vám odehraje pod nohama mimo chodník.
To vedro cejtíte celým tělem. Ne jako v sauně, je to spíš komplexní pocit všech čiv.

Touhle smradlavou soutěskou se dostanete až na vrchol hory Sveifluháls, odkud je prej krásnej výhled na celou prdící oblast.

Jdete hezky po chodníčku, rozhlížíte se, ácháte a najednou ze země vyrazí smradlavej prd a zas je klid.


Německá Wikipedie prozrazuje: V letech 1151 až 1188 došlo ve vulkanickém systému Krýsuvík k velké sérii erupcí, tzv. požárům Trölladyngja. Lávová pole, která v té době vznikla, mimo jiné Ögmundarhraun a Kapelluhraun , která sahají až k dnešnímu městu Hafnarfjörður, zabírala 36 km². Vznikla v systému puklin, který se táhne v délce 28 km. Pravděpodobně poslední erupce v tomto vulkanickém systému proběhla v roce 1340. V roce 1999 došlo k výbuchu ve vrtu, který vymrštil žhavé úlomky jílu až 2 km do vzduchu.

Střední atlantský hřbet prochází celým Islandem – západní část země, včetně Reykjavíku, leží na severoamerické desce, zatímco východní část je na euroasijské. Tento zlom způsobuje, že magma se dostává blíž k povrchu, což ohřívá podzemní vodu a vytváří geotermální jevy. To prozrazujou seriózní zdroje, já si myslím, že to mají na svědomí různé podzemní potvory.

Tam někde v dáli je Atlantickej oceán.

Ten malej modrej kousek by mělo být velké jezero Kleifarvatn – temné a hluboké obklopené lávovými poli.

Kytky tu žijou v pohodě, i když jim musí být vedro na nohy.

Prej se ta krajina pořád mění. Dynamika desek.

Provoz na blízké silnici není nijak závratnej.

Ať mě nikdo netvrdí, že se ty šutry tady poskládaly samy. Určitě, když odejdou turisti, vylezou malí čerti a hrajou šachy.

Možná 4D šachy jako giganticky zázračnej 47. americkej prezident. DéTéčko.

Čertí bobky. Jedna učitelská dvojice z autobusu si určitě pár bobků schovala do kapes, aby je propašovala do Česka. A možná ne.

Tohle čerti nastavěli.


V šedé horké zatáčce je bosá stopa. Neumím to nijak rozumně vysvětlit.

Zeleň s červení.

Tady dobře řádí čerti.

Vypadá to ďábelsky.


A toho smradu. Čertí kuchyně vystrkuje drápky.

Malej dřevěnej kostelík Krýsuvíkurkirkja z roku 1857 byl vyhlášenej islandským národním dědictvím a byl chráněnej jako památka. Jenže v noci 2. ledna 2010 vyhořel.

Repliku kostela si postavili 10. října 2020. Učitelům a studentům se během tesařskýho výcviku na Technické střední škole v Reykjavíku podařilo dost věrně zrekonstruovat starý stavební plány.

Naše zastávka u čertů končí, autobus nás veze zpátky do kempu, na večeři a do našeho srubu.

Přes přední sklo autobusu fotím silnici, která mi tak strašně připomíná ten islandskej film "Na cestě s mámou", kterej zavinil, že jsme na Island letěli.

Musím si to vyfotit i barevně, protože ty žlutý patníky jsou prostě nádherný. Všimněte si prosím té staré hrbaté silnice vlevo. Tady se silnice nelikvidujou. Tudy pravděpodobně jel hlavní hrdina s mrtvou mámou ve starý toyotě, aby mrtvý mámě ukázal místa, kde nikdy nebyla a chtěla být. Hodný synek jí pár snů posmrtně splnil.

Furt v nose cejtím ty smradlavý vajíčka a přiblble se usmívám. Nalevo napravo, všude láva a islandskej lišejník, po kterým se nemá moc chodit.

Nemyslete si, že po té staré silnici už nic nejezdí. Pár teréňáků jsme minuli.

Jsme zase "doma" Slunko váhavě zapadá, rychlá sprcha, výborná ryba k večeři a pak Olina ještě bere plavky a ručník a jde se válet na hodinku do kulatýho obrovskýho sudu s horkou vodou. Sejde se tam s ostatními účastníky zájezdu, zatímco já zálohuju fotky a piju k tomu plechovkový pivo za skoro 700 islandskejch korun. Příště bude...

podpis




Helča trénuje svého bratra Honzu, aby zdolal krmelec sám.


Svět je plný géniů a v dobrých rukou.

HUDEBNÍ KAVÁRNA VE STODOLE SE VYDAŘILA A

jako obvykle jsem moc fotit nestihla.
Jirka moudře rozhodl, že páteční generální zkoušku
uděláme rovnou na místě, nachystal si techniku a tím
pádem jsme měli v den akce víc volna! Relativního...

Pavlův mobil prostor trochu zvětšil, ale tak
nějak to tam teď vypadá, dokonce vlevo je vidět nové okno!
Sobotní přípravy plynuly v poklidu, tradičně jsem Vlastě
ještě psala noty, tiskla jsem programy atd.
Největší výhodou je blízkost budoucího studia.
Když se něco zapomene, máme to domů kousek.
V sobotu před koncertem jsme zkoušeli už jen to nejnutnější.


Přijely studentky Erasmu a prošly si svoje písničky
v novém prostoru. Měla jsem z nich radovanec!!!
Obavy, že se budou bát vystoupení na mikrofon,
se rozplynuly. Možná k tomu pomohlo i to, že před
zkouškou slyšely zpívat naše vnoučata a řekly si,
že když takhle zpívají děcka, dají to taky. A daly!
Díky Jarovi Majerčíkovi mám i foto Daliborova bratra
Vény, jak obětavě vaří kávu, byla skvělá!


Jaro dodal i záběry z koncertu, vyfotil i publikum!
Lidí přišlo hodně a podle návodu v pozvánce přinesli
i nejrůznější pochutiny, byl z toho krásnej bufet.
Snad se někde nějaké foto objeví.
Potěšilo mě, že zahraniční studentky si užily atmosféru
a snad budou na Brno rády vzpomínat

Ta úplně vpravo je Anna z Holandska, která u mě zpívala
minulý semestr. Najednou se tam nečekaně objevila
a mě to moc potěšilo, je to skoro jako když přijede někdo z rodiny...

Moc mě potěšila kolegyně Adéla, která má studenty Erasmu
na starosti, hned jsem ji seznámila s Vlastou.
Mám radost, že se jí líbili nejen studenti, ale i prostor
a doufám, že tam jednou vystoupí i ona se svým
divadlem KUFR!
Vyšlo nám to všechno příjemně včetně posezení po koncertě.


Pavel hrál vytrvale písně na přání, zpívalo se
a někteří si vyzkoušeli různé hudební nástroje.


Zdá se, že se to u Červinků na dvorku i ve stodole
vyvíjí pozitivně. Dalibor měl radost!


Den na to nám naši potomci připravili na terase
setkání k našemu neuvěřitelnému výročí.
Zařídili k večeři fondue, hlídání dětí a Pavel výrazně
přispěl k úklidu zdánlivě neukliditelné terasy.
A tak jsme měli možnost se sejít v nejužším
rodinném kruhu – to jsme už fakt dlouho nezažili!
Dokumentace z Pavlova mobilu:


Barevná výzdoba je od Niny.
Nakonec jsme se vyfotili ve stejném seskupení, jako
na PF 2005, děkujeme Lence za trpělivost!

Děkujeeem za všechny dary, které jsme vůbec nečekali!
Stejně jsou nejpěknější ty momenty, kdy se setkáváme
naživo – to si hlídejme a opatrně se těšme na další...

Dada a spol.


 

Pivovarský klub opět ožije!
Naši milí géniové, koncertů v pivovaru letos nebude moc. O to víc si to tedy užijeme!
První z letošních koncertů se závratně blíží:

E Converso
so / 26 / 4 / 2025 / 19:00
Lomnice / pivovar Genius noci
vstup z ulice Pod Starou farou

V kapele E Converso, jež vznikla v roce 2011, spojili síly čtyři talentovaní hudebníci nastupující generace. Saxofonista Michal Wróblewski formaci charakterizuje jako žánrově otevřenou a nevázaně improvizující. „Ve své hudbě pracujeme s improvizací na všechny možné způsoby. Propojujeme vlivy newyorské downtown scény a volné improvizace.“ E Converso pracuje s náladou, náhodou a emocemi tak, že její formálně plastické kompozice mohou zaznít a také zaznívají každý večer úplně jinak. Svou dynamickou a energickou hudbou s originálním pojetím a s lehkou dávkou humoru bojuje kapela proti hudebním konvencím. E Converso patří mezi nejprogresivnější jazzové projekty v Čechách, jejich vystoupení jsou vždy mimořádným zážitkem.

vstupné na koncert * 250
rezervace míst k sezení: rezervace@geniusnoci.cz

Více zde

Rezervace na koncert
Novinky z pivovaru
Navařili jsme nová piva!

🍺 Jang & Punk vzniklo ve spolupráci s BEER ACADEMY konkrétně s lidmi z jednoho ročníku, kam chodil i náš podsládek Libor. Co může vzniknout, když recepturu dává dohromady zhruba 10 lidí? Úplný freestyle! V pivu najdete ječmenný, pšeničný slad, oves, rýži, chmely z celého světa a dokonce čekankový sirup. Vylezla nám z toho krásně hutná čtrnáctka, která nejvíce odpovídá pivnímu stylu NEIPA. První (původně limitovaná) várka tohoto piva zmizela tak rychle, že jsme ji prostě museli znovu uvařit. Pivo vznikalo s lehkostí a hravostí. Stejně tak se lehce pije. EPM: 14% / Alk.: 5,5% / IBU: 43 / EBC: 14

🍺 IMPRO no.7 Jak název napovídá, jde o improvizační pivo, které se s každou várkou bude mírně měnit. Tento geniální plán nabízí prostor, jak si při naší malé kapacitě užít kreativitu. V pořadí již sedmou recepturu tohoto piva vytvořila naše sládková jako podporu celosvětové organizace Pink Boots. Ta vznikla jako podpůrná skupina žen v pivovarnickém průmyslu. Největší americký dodavatel chmele Yakima Chief každoročně vytváří chmelový blend s názvem Pink Boots. Naše sedmé impro je ze sedmého ročníku tohoto blendu, konkrétně z chmelů HBC 638 / El Dorado® / Ahtanum® / Idaho 7®. Tento blend je použitý jako single hop (chmelovar, pozdní chmelení i studené chmelení). Pivo má sušší tělo, dominuje mu chmelová hořkost i aroma. EPM: 13% / Alk.: 5,2% / IBU: 60 / EBC: 12

🍺 ČaRovná. V sobotu 29. 3. při částečném zatmění slunce se skupina krásně oděných děvčat (rozuměj ženy v montérkách) pustila do vaření magického piva. Tak vznikla ČaRovná – jedinečný lektvar, kde se chmel snoubí s pečlivě vybranou bylinnou směsí. Byliny byly samozřejmě nasvěcovány částečně zatmělým sluncem na vnadných hrudích nahých dívek. Výsledkem je červený Red Ale s příjemnou bylinnou vůní, jemnou hořkostí a karamelovými tóny červeného sladu. EPM: 13% / Alk.: 5,2% / IBU: 35 / EBC: 27

Velikonoce v pivnici
Na zelený čtvrtek budeme mít výjimečně (jako každý rok) otevřenou pivnici a budeme čepovat (nejen) zelené pivo. Názor na tuto velikonoční mňamku si necháme pro sebe, po letech vzdorování jsme pochopili, že tento boj nemůžeme vyhrát a hlavně chceme splnit přání našich zákazníků. Naše zelené pak budete moci ochutnat také v Bistru zámecký mlýn (Lomnice) nebo v pivnici U bomby (v Brně).

Otevírací doba Velikonoce:
Čtvrtek: 17:00–22:00
Pátek až neděle: 14:00–22:00
Pondělí: ZAVŘENO

Dům umění města Brna Vás srdečně zve na společné zahájení výstav

NEJISTÉ DOMOVY
POZDRAV IGORU ZHOŘOVI
v úterý 8. dubna 2025 od 18 hodin v Domě umění na Malinovského náměstí.
Program vernisáže:
18:00 úvodní projevy: Terezie Petišková, Marika Svobodová, Ina Bierstedt
18:30 hudba: Nina Kohout
18:30–21:00 performance Stefan Hurtig: Svoboda spánku (raději bych nevystupoval)
19:00 představení výstavy Igor Zhoř, performance Vladimír Havlík: Přilož ruku k dílu
19:30 představení výstavy Nejisté domovy

Skrytá tvář české literatury
Jaroslav Durych

Spolek Básníci v Česku herců Lukáše Riegera a Michala Bumbálka uvádí cyklus večerů živé poezie zaměřených na tvorbu významných českých básníků dvacátého století a současnosti.

Další z večerů divadelní sezóny 2024/25 proběhne ve čtvrtek 10. dubna 2025 od 19.30. Bude věnován dílu básníka Jaroslava Durycha.

Účinkují: Michal Bumbálek, Lukáš Rieger, Zdislava Pechová a Igor Dostálek
Úvodní slovo: Karel Tománek
Film o autorovi: Petr Baran a Kristýna Brázdová
Hudba: Dada Klementová

Vstupné: 150 Kč
Studenti a senioři: 80 Kč
ZTP, ZTP/P: 80 Kč
Studenti a pedagogové uměleckých škol: 40 Kč

Bývalá káznice na brněnském Cejlu, Bratislavská 249/68, 60200

Projekt vznikl za finanční podpory statutárního města Brna.


Jaroslav Durych
* 2. prosinec 1886, Hradec Králové - † 7. duben 1962, Praha

Prozaik, básník, esejista a vojenský lékař. Pocházel z turnovského katolicky orientovaného rodu, jehož členové často byli zvoníky, kostelníky či vůdci procesí. Po smrti rodičů mu babička umožnila studia pod podmínkou, že se stane knězem. Nastoupil tedy na gymnázium v Hradci Králové, potom v Příbrami. Po gymnáziu ale vystudoval na vojenské stipendium Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, studium dokončil doktorátem v roce 1913. Za první světové války byl lékařem na haličské a italské frontě a vojenským lékařem zůstal i po roce 1918. Podnikl několik cest do ciziny (1925 Německo, 1928 Španělsko, 1932 Itálie), při nichž shromažďoval podklady ke svým historickým prózám a jež mu byly též podnětem k cestopisně esejistickým knihám. Durych měl řadu přátel mezi katolickými literáty a umělci (zejména František Bílek, Vilém Bitnar, Sigismund Bouška, Jakub Deml, Josef Florian). Pro své konzervativní názory a ztotožnění se s tradicí protireformačního katolicismu a negativní vztah k Československé republice, která mu byla projevem zesvětštění a duchovního úpadku, bývá Durych někdy označován za „disidenta 1. republiky“. Pro své konzervativní katolické názory nepřijímal většinový trend československé meziválečné kulturní obce, kritizoval představitele demokratické nebo levicově orientované kultury (např. Karla Čapka). Až později se objevili další výrazní autoři katolické orientace, jako např. Bohuslav Reynek, Jan Čep, Jan Zahradníček či Jakub Deml, kteří vytvořili souvislejší vrstvu katolické a spirituální literatury.
Debutoval roku 1908 v časopise Meditace, posléze přispíval do mnoha časopisů a periodik (Cesta, Jitro, Lumír, Moravsko-slezská revue, Lidové noviny aj.). Východisko Durychovy tvorby se dá shrnout jako vyhraněné křesťanské pojetí reality jako součásti božího řádu neovlivnitelného lidskou vůlí. Opozičně k liberalistickým, relativistickým a humanistickým tendencím, jež mu ztělesňovala tzv. čapkovská generace, i k socialistické orientaci generace poválečné, viděl Durych cestu k překonání nedokonalosti světa v jistotách katolické dogmatiky. Je autorem básnických sbírek Cikánčina smrt, Panenky, Žebrácké písně, Píseň milostná, Eva, Básně (soubor výše jmenovaného) a Beskydy. Kromě poezie psal eseje a prózu, významné jsou jeho historické romány.


Režisérka Katka Křivánková nás zve na scénicky zpracovaný triptych Temné hodinky, který se uskuteční ve dnech 16.–18. dubna 2025 v prostorách brněnských vodojemů na Žlutém kopci. Tyto Temné hodinky zazní již tradičně v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát však v netradičním zpracování a na netradičním místě.
Každý z koncertů proběhne v jiném vodojemu, s jiným hudebním programem a jiným scénickým pojetím. Hudebního nastudování se ujali Zuzana Badárová a Vladimír Maňas, scénografii a kostýmy vytvořila Tereza Jančová, světelný design a projekce připravila Anna Laborová, zpívá Ensemble Versus.

Zde o jednotlivých koncertech:

🔹 Středa 16. 4. | VIA / cesta (začátky v 19:00, 20:15 a 21:30)
Pašijový příběh v českých chorálních překladech z 15. století, od Getsemanské zahrady až po Sedm slov Kristových na kříži. Starobylé zpěvy, ženské i mužské hlasy, putování.

🔹 Čtvrtek 17. 4. | AQUA / voda (začátky v 19:00, 20:15 a 21:30)
Mandatum z antifonáře královny Elišky Rejčky – intimní ženský rituál Zeleného čtvrtku v prostorách nejstaršího cihlového vodojemu. Hudba a voda jako očista, pokora a meditace.

🔹 Pátek 18. 4. | LUX / světlo (začátky ve 20:00 a 21:15)
Liturgie Velkého pátku podle Agendy olomoucké diecéze z roku 1586 v nejmladším z vodojemů. Mužská schola se dotkne temnot lidské duše, strachu a utrpení, aby z nich nakonec vyvstala cesta k vykoupení.

Na webu festivalu najdeš další podrobnosti: https://velikonocni-festival.cz
Pokud bys měla jakékoliv dotazy nebo chuť přijít, budu moc ráda – neváhej se na mě obrátit.

S přáním klidných dní

Kateřina Křivánková
režisérka Temných hodinek
📞 +420 721 453 787

Zdravím příznivce Brněnské Kytarové Besedy!
Zahrajeme a zazpíváme Vám o5 ve čtvrtek 3.4.2025 v našem domovském šipkovém klubu „m13" na Veveří 46 (v jeho podpalubí). Jako vždy od 19 do 22 hodin. Zahraje Misisipy trio (Jura Červinka - Jura Posker - Aleš Burjánek), pak asi já (art rock 70. let), Aleš Kvapil a Norbert Tomek (Osvobozené divadlo aj.), Honzík Svoboda (vždy si něco nachystá), Dalibor Lebloch (cestou z práce) a na závěr Petr Kessler (country k tanci). Takže se máte na co těšit. Búdět táněc. A jako vždy platí, že: vstupné není, veselá společnost a nápoje ANO! Těšíme se na vás. Přijďte podpořit mladé umělce.
Za BKB Jiří Hála.