Na 867 je mejdan
(pro tentokrát Radbuz(n)u přeskočím)

Tentokrát vám dám oddech od Radbuzy, která se stejně, tak jako tak, blíží ke konci. Byli jsme pozvaní na takovou post-narozeninovou akci. Mejdan u Petry bejvá dycky fajn. Sešla se stará partička. Nejjednodušší způsob, jak poslat fotky z mejdanu do světa je prasečí fotoreportáž:

V pozvánce bylo, že ti, co milujou koupání, ať si nezapomenou plavky, klidně šnorchl i ploutve, bazén je připraven. To se naštěstí u nás doma týká jen Oliny, já na takový zábavy kašlu. A Olina byla vybavená, plavky měla nabalený. Petra slibovala, že kdyby nebylo zrovna vedro, tak za bazénem je připravená vyhřátá vířivka.

Jak tak roky běží, přestávám být svěží, zpívá v jedné písni Jiří Šlitr, a ty každoroční mejdany jsou pak toho tak trochu smutnou vizitkou. Například Franta blbě přistál s plachťákem a teď musí nosit speciální krunýř. Takže to vlastně dopadlo dobře.

Všiml jsem si, že debaty o zdraví a nemocech jsou čím dál častější. Úporně se tomu snažím vyhýbat. A přitom jsem měl zrovna takovou hezkou příležitost se přidat a pochlubit se, protože jsem před nedávnem ve snu kopl útočníka tak silně a přesně do hlavy, že jsem se probudil prudkou bolestí v noze. Tou hlavou násilníka byla policová skříň vlastnoručně před mnoha lety vyráběná. Skříň se ani nehnula a já si zlomil na pravé noze ukazováček. Trochu kulhám a momentálně neběhám, což mě poněkud trápí. Trpím pohybovým neklidem. Lákavé téma jsem nezveřejnil a do debaty o zdraví a nemocech jsem se nepřidal. Jindra s Pepou zrovna řeší, jestli se jim sedí pohodlně.

No a známej slavnej kverulant "Miláček Pepa" se zuby jazyk brání tomu, aby pochválil dobroty na stole. A nebo jsem si jeho výraz jen blbě vysvětlil.

Jindra sedí tak napůl skryta pod stříškou verandy a zrovna se přiřítil slejvák, kterej podle svejch chytrejch hodinek předpověděl téměř na minutu přesně Vlasta. Pro Jindru bylo jednodušší si vzít deštník, než posunout lehátko.

Všichni zahrádkáři obdivně zírali na tu přepršku a Olina si toužebně přála, aby takhle hezky zapršelo i u nás doma. Ála z toho má taky, kvůli zahrádce, radost a Gábině to je zrovna jedno, protože se zahrádky rafinovaně zbavila.

Ladys i když už zahrádku nemají předstírá pomocí slamáku, že je taky farmář, ale mě nenachytal.

Déšť trval jen deset minut a Petra se přiznala, že se trefila pivem do oka.

Fotit zvířátka je celosvětovej sport. Sociální sítě se hroutí pod ataky fotek pejsků, kočiček a přerostlejch sumců Jakuba Vágnera, tak proč by nemohl i týdeník WWWiditelné prase zveřejnit pár miláččích fotek.

Julinka se svou paničkou Petrou.

Julinka měla štěstí, Petra se jí ujala po zesnulé sousedce.

Jídla bylo, nebojím se to říct, dost. Vlastně hodně. Samý dobrý jednohubky, pak panenka na grilu, krkovice a speciálně upravení utopenci (Vynikající). Ladys tak urputně řezal do masa, až rozbil papírovej talíř. Jídlo bylo výborný. Ale všecko sežrat se to nedalo.

Pivo správně vychlazené a hromady lahví prossecca se třásly v příruční ledničce.

Julinka je Petře za novej domov patřičně vděčná.

Nevím proč, jsem si vzpomněl na slavnej román Umberta Eca - Jméno růže.

Po krkovici přišel čas na kulturu.

K poslechu a tanci hrála slavná slánská skupina duo KuFr.

Na Ále je vidět, že toho jídla na stole je fakt hodně.

Petr naslouchá Pepovi.

K tý muzice se musím vrátit trochu obšírněji. Během expedice Radbuz(n)a jsem se nerozumně přiznal (pochlubil?), že jsem konečně dospěl do správnýho věku, abych se naučil hrát na chromatickou harmoniku. A to se mi tak trochu stalo osudným. Tedy přesněji ostudným. Ladys chvíli poslouchal ty mý teoretický plky o harmonice a pak prohlásil: "Tak přestaň kafrat, žvanile, a nauč se nějaký písničky, abys mohl hrát s KuFrem". Kurva výzva. Zákeřná, ale můžu si za to sám... (harmonický příběh rozdělím do krátkých sekvencí pod fotky s hráči, abych obhájil to velké množství kytaristů na fotkách).

Na zahradě u Petry a Franty dozrávají všude rajčata, broskve a další plody. Daří se jim tu. A bazén je modrej a prázdnej.

Když odešel Ladys čůrat za rajčata ke zdi, sebrala mu sestra Jindra kytaru a zahrála několik tklivých písní.

Začíná se pomaličku smrákat a začíná být pěkná kosa.

Pepovi, tomu je hej, ten je zabalenej do tlusté deky, ale já, kterej si o sobě myslí, že je proti zimě odolnej, jsem měl jen košili. A kosa mi byla veliká. Nebyl jsem sám, třásli se skoro všichni. Bazén tak zůstal prázdnej a vířivka taky. Protože ta představa, že se převlíkneš do plavek a vlezeš si do teplé vířivky a pak..., pak zase vylezeš ven, je tak trochu vražedná.

Ten můj průser s harmonikou spočíval v tom, že jsem si ji s sebou na mejdan nevzal a dostal jsem za to děsný kapky. Jenže já tu harmoniku mám asi měsíc a za úkol od Ladyse jsem dostal Klokočí od Suchýho a Šlitra. Poctivě to trénuju, dokonce při téhle písničce používám tu půltónovou přehazovačku - specialitu chromatické harmoniky. Krátka učební doba však pro Ladyse nebyla dostatečnou omluvenkou. Ani mi nepomohlo, že se za mě postavila i Roušovna, že jako sice poctivě trénuju, ale je to teprv měsíc.

S kulturní vsuvkou přispěla štěpným veršem: "Máme tady střevlíka, v batohu se převlíká."

KuFr, to je Ladys a Honza. Ladys hraje na velkou kytaru a Honza na tu malou cestovní*, která trochu jinak laděná. Oba mají tlustý šanony s písničkama a akordama. Každá písnička je ve šprcce a je opatřená číslem, takže většinou hrajou oba tu samou čtyřiadvacítku.
*) AI píše: Guilele je hybridní nástroj, který kombinuje vlastnosti ukulele s počtem strun a laděním kytary. Guilele má šest strun a obvykle se ladí stejně jako kytara s kapodastrem na pátém pražci (A–D–G–C–E–A). Vypadá jako větší ukulele, ale je to plnohodnotná miniaturní kytara.

Hrát na diatoniku je docela jednoduché a čisté písničky ve správné tónině mi problém moc nedělá, ale ta chromatika, to je svině. Každá dírka totiž umí čtyři tóny a protože muzika je vlastně matika, potýká se chromatika s několika zdánlivě nelogickými dírkami. Dost teorie, abych vás nenasral, zkrátka někdo slavnej prohlásil, že chromatická harmonika je jeden z nejtěžších hudebních nástrojů. Dřív bych mu nevěřil, ale co jsem si ji koupil v Alze, jsem ochoten tomu už věřit. Ale tohle Ladyse nezajímá, posral jsem to, že jsem si ji na oslavu nevzal.

Aby kluci hráli stejný písničky, přinesla jim Petra lampičku.

Jak je vidět na dámách, některý songy byly smutný. Nějaká veselá by nebyla? A najednou se z několika mist kolem stolu "Ej zomrela mi žena už som vdovec"

Kromě tma padl na Slaný i příkrov zimy.

Ani ten zpěv nás moc nerozehřál. Vlasta umí texty všech písní dua KuFr, což teda zrovna já obdivuju, protože jsem schopnej s Olinou zazpívat celotextově jen Tři tety od Suchýho. Slova si nejsem schopnej už od malička pamatovat. Proto jsem si možná vybral tu chromatiku, že s harmonikou v hubě zpívat nejde. Dobrá výmluva.

Během produkce se odehrál asi zásadní akt proměny KuFru, oba protagonisté se shodli, že je některý písničky děsně serou a že je z repertoiru vyřadí. Ladys se dokonce uchýlil až k divadelnímu gestu, zazpíval a zahrál naposledy jednu píseň, vytrhl ji ze šanonu a teatrálně zmačkal do kuličky a odhodil v dál. Honza mu to schválil. Možná, že mi tím gestem chtěli vyjít vstříc, abych se nemusel učit tolik písniček.

Nebo třeba Petr, ten si texty pamatuje a zpívá hezky.

Za zmačkanou písničku dostal Ladys vyhubováno od Gábiny: "Já se vám s tím tisknu, a ty to pak zmuchláš a vyhodíš."

Aby se uklidnila, vzala si do náručí Julinku.

Vlasta zpívá a tvrdí, že až do neděle už pršet nebude.

Honza se taky zdravotně nepochlubil, ale vytáhl jsem z něho přiznání. Prej ho pokousalo elektrokolo. To mi je dost blízké, mě sice pokousal před pár lety je analogovej pes, ale zrovna ten večer jsem měl taky pošramocenej prst. Na noze. Přestože ho to bolelo, hrál jak o závod.

Jídla neubývalo, spíš naopak.

Honza nám zahrál a zazpíval písničku z vlastní dílny o šmejdech a PINech a důchodcích.

Přišlo i na písničky na přání a já se přistihl, že si tak trochu teoreticky představuju, že s nima hraju na tu posranou chromatiku, neumím to a mám na rozmyšlenou jestli foukat ven nebo dovnitř a jestli přehazovačku mám, nebo nemám stisknout. Prej se jí říká registr. Prostě jsem si nasucho hrál s nima a nikdo mě nemusel okřikovat, že to je blbě a falešně.

Je hluboká noc, zahradu k zemi tlačí mráz, mejdan končí a my se rozklepaní zimou belháme do svých (byť třeba dočasných) domovů co nejblíž k postýlkám. Olina si ještě večer u Gábiny dává svý zmrzlý nohy do škopku s horkou vodou. Akce se vydařila. Děkujem!