Coromandel
(a jiné přírody)

 

V našem vyprávění o cestě na Severní ostrov Nového Zélandu již toho z pochopitelných důvodů z přírody bylo mnoho. Hlavně toho nejznámějšího – hory, termální parky, krajina mnoha zelených odstínů. Když jsem znovu probíral fotky, uvědomil jsem si, kolik dalších přírodních nádher jsme za těch pár dnů cestování mohli ještě vidět. Letem světem se je pokusím popsat.

Coromandel je necelých 90 km dlouhý a 35 km široký poloostrov trčící severním směrem do Tichého oceánu. Je povětšině zalesněný, s kopečky do 900 m a mnoha zákoutími nedotknutými civilizací. Ovšem i zde se dá najít například řada dolů na zlato, v některých se používaly k loužení zlata z křemenné horniny kyanidy. Hlavní zlatá a stříbrná horečka tady probíhala ve druhé polovině 19. století, většinou byly doly postupně uzavírány, ale například těžba v obří povrchové díře Martha Mine ve Waihi se opět v roce 1988 rozběhla. Kolem jámy vede naučná stezka.
Zpět k přírodě, z endemitů určitě stojí za pozornost Kauri tree - damaroň jižní (Agathis australis - v některých průvodcích chybně australis převedeno na australský – přitom v Austrálii tento druh původně neroste). Ten největší žijící – Tane Mahuta – Pán lesa – se nachází severně od Aucklandu, kam jsme z časových důvodů nejeli. Cestovně příhodnější byl právě v centru Coromandelu skromnější (až patnáctý na poloostrově) Square Kauri, „jen“ 41 m vysoký, s objemem kmene 70 m krychlových a obvodem kmene 9 m, stáří asi 1200 let. Tane Mahuta je tedy o trochu větší, ale stále je to trpaslík proti již zlikvidovanému Kairau (asi 10krát větší objem kmene než ten náš). Taky hoši nemají úplně čisté svědomí, co se ochrany přírody týká, pokáceli tady kdeco. Teď si drbou hlavu. Nicméně strom je to pořádný, chodníček k němu romantický a prales nejzelenější. Na té předposlední fotce ze skupiny nejsou palmy, ale stromové kapradiny, místní specialita.

Od horké pláže v Hahei (popisované v minulém dílu) se dá pěkným výletem kousek dojet, kousek dojít k pobřežním skalám zvaným Cathedral Cove. Průchod v hornině z jedné pláže na druhou skutečně připomíná katedrálu a pohledy na oceán vyhlížejí dost kýčovitě.

Nový Zéland je domovem kiwi. Přestože se jeho pěstování ať už legálně nebo i-legálně rozšířilo po jiných světadílech, považují Zélanďané kiwi za svůj a nesou konkurenci nelibě. Snaží se zůstat jedineční, a proto vypěstovali kiwi zvané zlaté, ale to mi už nepřipadalo jako něco mimořádného, takové přeslazené nic. U města Te Puke (kde bylo vyšlechtěno první kiwi z rostliny zvané čínský angrešt) si zřídili centrum „kiwi vždy a všude“, je tu kiwirozhledna, kiwivláček, kiwimarmelády, kiwikosmetika atd. Mimo kiwi tu ukazují výběr ovocných stromů z celého světa. Je to spíš pro děti a mně se tam líbilo.

Tenhle stroj až podezřele připomíná ´fintu na diváci´ a divil bych se, kdyby se opravdu používal k tomu, co vypráví průvodce. Princip spočívá v tom, že pružinou stlačená naběračka po uvolnění vyhodí plod do výšky odpovídající určité hmotnosti. Čím těžší kiwi, tím méně doletí. No a na konci letu už číhá plátěný (aby se kiwíčko nepotlouklo) sjezd do bedničky příslušné třídy. Je to vtipné, ale pochybuji, že by se nějaká obsluha namáhala každý plod vzít, položit na lžíci, stlačit, odpálit. Snad by to bylo jednodušší zvážit. Ale turisti zírají. Na té první fotce je letící kiwi vidět jako bodík ve světlé ploše tvaru deltoidu, kam upřeně směřuje průvodcův pohled. Na té druhé už pochopitelně chybí (to je důkaz).

Cestou na East Cape, takto nejvýchodnější bod nejen naší cesty, ale celého pevninského NZ, nám nepřálo počasí. Proti tomu potíže s dopravou ve formě kraví zácpy byly zanedbatelné – snad mimo nutnosti projet vrstvou kravinců v místě křížení kraví a lidské stezky. Pěkný je ten kovboj na motorce – tak vypadá pokrok. Ale i mlhavo má svoje kouzla (to mi dr rád dosvědčí), kostelík za odlivu, děravé kameny, mořští ježci, omrmlané řasy, mušle – možná by něco z toho člověk za slunečného počasí přehlédl, a to by byla škoda. Tohle pobřeží může být mj. ohrožované vlnami tsunami. Takže až k majáku na 178,5° východní zeměpisné délky jsme nešli, zůstali jsme pod ním a on se jen nakrátko zjevil z mraků.

Od East Cape naše cesta vedla k parku s vodopády Huka falls. Chatky u řeky s palmami a opalovacími lehátky vypadají idylicky, ale usnout tu na vodě na nafukovacím lehátku se nedoporučuje, protože řeka se po několika stovkách metrů změní v pěnivý hlučný blázinec. Ještě jedna atrakce – pěstování krevet na farmě spojené pochopitelně s vývařovnou krevetích specialit. Čekání na jídlo si můžete zpestřit osobitým „zabijáckým golfem“. Zakoupíte několik míčků, které následně odpalujete do sádek s krevetami a snažíte se stylem ´hole in one´ (jinak by to ani nešlo) strefit do nějakého plovoucího kruhu. Podle jejich vzdálenosti od odpaliště je úspěch oceněn finanční prémií.

 

Z Rotorui do Napieru jsme projížděli park Te Urewera. Tady se vyplatilo mít poloterénní 4WD auto, protože podstatná část cesty vede po makadamu. Jede se kolem jezera Waikaremoana a několika vodopádů a v parku je možné vybírat z mnoha kratších nebo delších výletů. Jeden z nich vede k mimořádnému stromu z druhu zvaného rata tree. Podle způsobu života je označován jako epifyt. Epifyty nejsou považovány za parazity, svého hostitele využívají jen jako opěru. Zpočátku nekoření v půdě, rostou nad její úrovní, většinou na stromech, živiny berou jen z nerovností kůry nebo úžlabí větví, kam vítr zavál nějakou tu organiku. Vodu využívají jen vzdušnou. Když se ale malé rata tree trochu oklepou, spustí vzdušné kořeny do země a pak rostliny sílí natolik, že svého hostitele zaválcují. Vezmou mu světlo a tak ho postupně zničí. Tenhle náš rata tree je údajně přes 1000 let starý a největší v zemi. Ostatně epifyti, paraziti a jiní ...iti si tu v teplých a vlhkých pralesích masově lezou po zádech ke světlu i se vyžírají navzájem. Je to jako u lidí.

Nechci končit pesimisticky, tak si ještě vzpomenu na krátký výlet podél řeky Tongariro, když jsme v Turangi bydleli u Bruce a Nity Wilde-ových. To byl zvláštní pár důchodců, ona dáma nastrojená neustále do společnosti, on v mokrých roztrhaných teplákách věčně šmejdil kolem řeky a tahal z ní rybu za rybou. Oba byli velmi milí a chovali se k nám jako ke svým.
Co jsme minuli? Určitě by stály za návštěvu Waitomo caves – jeskyně se svítícími červy, zcela jistě White Island – pro milovníky vulkánů, možná výlet za delfíny a velrybami. To žadonil neustále Jirka a nějak to nevyšlo. Myslím ale, že si to posléze vynahradil v jiné části světa. No a ještě by bylo možné vybrat a navštívit spoustu dalších přírodních míst, která by dala dohromady nejednu další dovolenou.
Na závěr něco vtipného: svoji E55 mají i tady? (děvčata prominou), v lese jsme potkali skřítka? (Jirka promine) a pozor na militantní přírodu (my motýli máme ocelové parťáky).

Poznámka: kdyby chtěl někdo navštívit v nejbližších dnech Hot water beach – zde má průběh přílivu a odlivu
http://www.windguru.cz/cz/tide.php?typ=wg

bazar

 

Redakční novinky

5.1.2009
A je tu ročník dvanáctý. U whisky by to mohlo znamenat pár hvězdiček i skoro jistotu kvality. U týdeníku to může naopak znamenat šanci pro hnilobu nebo vyschlo. Pokusíme se udělat pro zvrácení možných předpokladů co nejvíc. Třeba se nám to sem tam v nějakém fejetonu nebo fotce povede. A když ne? Je snad málo oblastí, kde to stojí za hovno?

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném
přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.

 


Následky sklení(č)kového efektu a globálního oteplování

 

Dr+spol. 8. 11. 2009

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš