Island 2024
(XV. Hlavně trollové)

Svoje fotky jsem už prozradil všechny, ale během studií podkladů a mých poznámek jsem na pár zajímavých úlovků narazil, tak jsem se rozhodl, že je tu budu publikovat. Asi to je digitální loupež, ale s dobrým, úmyslem. Přiznávám, že v tomto vydání nejsou moje fotky. Pakliže se mi podařilo dohledat autora, uvádím ho, ale bohužel většinou jde nejspíš taky o loupeživé zdroje, jako je celé tohle prase.
Hlavní náplní dnes budou trollové, jak si je představujou sami Islanďané, nebo jejich umělci. Jestli to vnímáte jako píčoviny, tak se omlouvám. Jak moc byly a jsou seriózní, vám neumím prozradit.

Začněme vánocemi. Ty jsou trolly, alias skřety, přímo prošpikované. Islanďani jsou daleko větší drsňáci než zženštilej uhlazenej západ a koneckonců i východ a jih. Sever to není pro bačkory.
Třináct vánočních skřetů (Jólasveinar) jsou postavy z islandskýho folklóru, který přichází 13 dní před Vánocemi. Rodiče těchto 13 skřetů jsou zlí trollové Grýla a Leppalúði. Grýla je strašlivá trollka, která lehce pozná, když děcka zlobí. Loví je a odnáší si je do svý jeskyně, kde z nich vaří polívku. Obdobu drůbežího vývaru. Leppalúði je její línej a marnej manžel, kterej se jen válí na gauči a konzumuje Grýliny polívky. Tahle hrůzyplná dvojka má ještě jednoho strašnýho mazlíčka - Vánoční kočku (Jólakötturinn).

Na rozdíl od většiny zemí, který mají jen jednoho profláklýho Santa Clause nebo Dědu Mráze, Island jich má třináct. Každej z nich má svý vlastní jméno a zvláštní charakter. Děcka si každej večer před spaním vyčistí botičky a dají je za okno. Pokud byly hodný, najdou v botě sladkosti nebo nějakej malej dárek. Pokud zlobila, můžou najít shnilou bramboru.

Prvním skřetem, kterej přichází, je Stekkjastaur (Ovčí chlívkař). Přichází 12. prosince a je taky prvním, kdo odchází 25. prosince. Je profláklej tím, že obtěžuje ovce a saje jim mlíko online. Má dvě dřevěné nohy. Jestli o ně přišel v první a druhé světové válce, jak o tom mudruje Vodňanský se Skoumalem, se mi nepodařilo prokázat, ale... Znáte skřety.

Askasleikir (mísovej vylizovač).

Lžičkovej oblizovač.

Ve středověku jedli Islanďané z ručně vyřezávané dřevěné misky s víčkem zvané "askur". Šestej skřet Askasleikir (mísovej vylizovač) čekává pod postelemi lidí, dokud neusnou, aby vylízal zbytek jídla v misce Bohužel pro něj už lidi z těchto misek jídlo moc nejedí... ale prej čekává pod postelemi lidí stále a doufá, že se k těm dřevěnejm ešusům lidstvo vrátí.

Jiné ztvárnění to hajzlíka, co obtěžuje ovce a vycucává jím mlíko.

Podařilo se mi ukořistit skupinové foto všech třinácti skřetů, který děsí děti na Islandu.

Stekkjastaur (Ovčí chlívkař)

Giljagaur je druhej bráška. Sbírá smetanu z vršku kbelíků s mlíkem. Je dost nenažranej ukradne smetanu a schová se ve slámě. Po ranním dojení se připlíží znova pro další smetanovou sváču. V dobách Vikingů se mliko používalo k pečení a k výrobě dalších produktů, který se dobře skladovaly, jako sýr, kyselý mliko (chutná jako podmáslí) a hustej nízkotučnej tvaroh zvanej „skyr“, a zřídka se také používalo k pití a syrovátku z výroby sýra používali pro konzervaci masnejch výrobků. Často se dostával do křížku s bráchou, kterej žere jen skyr. Je praktický čerstvou smetanu uchovávat pod zámkem.

Prcek Stúfur.

Třetí bráška, trpaslík Stúfur neboli Prcek má nejkratší nohy a říká se, že vlastně opouští jejich horskej domov jako první, ale krátký nohy ho zdržujou, takže ho po cestě předběhnou dva z jeho brášků. Každopádně tenhle malej kluk je docela drsňák. Pravděpodobně by dokázal porazit kohokoli, koho si vybere, i když má krátký nohy. Co dělá? Miluje mastnotu z pánví, na kterejch se peklo a vylizuje z nich ten přepálenej neumytej tuk. Pokud vaše pánev zmizí krátce poté, co jste usmažili slaninu nebo něco jinýho tučnýho, možná si k vám pro pánev přijde.

Kertasníkir, známej taky jako Zloděj loje, je posledním z vánočních trollů. Na Štědrej večer se schovává v temnotách a sleduje děti, jak se radostně potulujou městem se svíčkama v ruce. Kertačníkův cíl však není nevinnej, krade svíčky, aby je mohl sežrat, protože jsou vyrobený z loje.

Zloděj loje, poslední z Yule lads
Zima proudí, Štědrý večer nastal,
Kertasníkir, poslední z nich se vkradl.
Světla města tiše plápolají,
On však lojové svíčky shání.
Děti s nimi radostně kráčí,
Světlo v rukou, srdce jim poskočí.
Zloděj s úšklebkem a mrštnou rukou,
Svíčky chytne, když je čas k tomu.
(Dílo Alexe Storera)

Bjúgnakrækir (Meat-Hook) je známý tím, že se skrývá v koutech a snaží se ukrást uzené maso, je nenažranec. Tvrdí o sobě, že potřebuje pořádně jíst, a tak klidně ukradne i celou jehněčí kýtu (bjúga). Uzený jehněčí je na Islandu tradičním vánočním pokrmem a Meat-Hook to dobře ví... Proto během uzení jehněčího vyleze na střechu statku a svým hákem pak vyloví tu čerstvě vyuzenou kýtu a celou ji sežere. Uzený jehněčí je prý na Islandu jedna z největších pochoutek, je k mání skoro ve všech lepších hospodách. My jsme si ho dávali v místní skvělé polívce.

Gáttaþefur, čichač dveřní, používá svůj velkej nos k vyhledávání Laufabrauð - listovýho chleba - místní specialitě . Říká se, že tuto pochoutku cítí na míle daleko a téměř se vznáší štěstím, aby ji našel. Pokud jste nějakej upekli, dobře ho schovejte.

Člověk se pak ani nemůže divit, že na Islandu je tak oblíbený ožralství, když mají dětství prošpikované třinácti potměšilými grázlíky.

Bjúknakrækir, devátej bráška. Je proslulej svou láskou ke klobásám, je rychlej a lstivej. Obratně skáče po půdách, a krade klobásy, který tam zůstaly viset. Málokdy odejde s prázdnou. Když nic nenajde bejvá dost nasranej.

Osmej bráška Skyr-Gobbler je mlsnej hajzlík a zbožňuje skyr - islandskej sýr. Říká se o něm (a často ho při tom i spatřili), že jednou rukou žere skyr a druhou k tomu přikusuje skyr. Nechcete-li si ho rozhněvat, je dobrý nechat večer trochu skyru u té vyčištěné boty na okenním parapetu, kdyby náhodou dostal hlad. A buďte si jistí, že hlad má pořád. Mám podezření, jestli nemám jeho pár genů, protože skyr mi taky moc chutná. ale zatím ho nekradu.

Sedmej bráška. Tenhle troll je dost hlučnej parchant. Vlastně narozdíl od ostatních brášků nic nekrade, ale mlátí dveřma a okenicema, je hlučnej a většinou tím všem leze na nervy. A je úplně jedno, když si okenici přivážeš tkaničkou ke skobě. On přijde, urve ji a tříská s ní tak dlouho, až vylezeš. Pak velmi rychle zmizí a počká, až zas zalezeš do pelechu. Říká se o něm, že narozdíl od svejch brášků je velice štědrej, umí přimhouřit oči nad malejma zlobivcema a do boty skoro dycky něco strčí. Shnilý brambory prej nerozdává.

Třískavec dveřní, hlučný a drsný,
miloval noční břinky halasný.
Když lidi chtěli klidně spát,
musel si dveřmi zatřískat.

Na ticho a odpočinek kašlal,
kravál a rachot miloval.
S každým třísknutím, vrznutím a ranou,
se smál, jak spánek všem kazil a bral.

Vylizovač misek.

Þvörusleikir neboli lžičkař. Čtvrtej bráška. V dobách Vikingů se nejednalo tak úplně o klasickou lžíci, ale spíš o něco mezi naběračkou a špachtlí, o takovou tu škrabku na hrnce, dnešní moderní silikonová stěrka by ho nenadchla. Na ohni byl vždycky nějaký hrnec s něčím, takže se škrabka na hrnce používala k míchání a servírování po celej den, a když se podávalo poslední jídlo, chodil tenhle chlapík do medových síní a domácích hospodářství a kradl tyhle nástroje a olizoval je. Ale na těch "lžících" moc jídla neulpí, takže je trochu podvyživenej, slabej a často unavenej.

Záludný Lízal Lžic, štíhlý a hbitý,
číhá ve stínech, lstivě skrytý.
Když kuchyň osamí, bez dozoru,
lžíce si hraboší, bez odporu.

S rychlým a tichým chvatem,
chňapne lžíce, co kloužou s blátem.
Pevně je drží, čistě olízá
ve své nepleše, nikdo ho nepozná.

Jólakötturinn, je obrovskej, zlej vánoční kocour, kterej požírá děti, co nedostaly k Vánocům nové oblečení.

Vánoční kocour
islandskej básník Jóhannese úr Kötluma
báseň z roku 1933

Všichni znáte Vánočního kocoura. A ten kocour byl vskutku obrovský"
"Lidé nevěděli, odkud přišel. Ani kam šel"
"Široce otevřel své zářící oči, Obě dvě jasně svítily"
"Opravdu statečný muž musel být, aby se mu přímo do nich podíval"
"Jeho vousy, ostré jako štětiny, hřbet prohnutý vysoko"
"A drápy jeho chlupatých tlap. Byly hrozné na pohled"
"Zavlnil svým silným ocasem, skákal, drápal a syčel"
"Volně se potuloval, hladový a zlý. V mrazivém vánočním sněhu. V každém domově"
"Lidé se třásli při jeho jméně"
"Když někdo uslyšel žalostné „mňau“, brzy se stane něco zlého"

Že to je s trollama vážný a že existujou, potvrzuje tato fotografie. Nakreslit a vymyslet si je, to umí kde kdo. Fotografie patrně ukazuje všech třináct trollů před zahájením svých trestních výprav. Ale je to bez záruky.

Předvánoční blbnutí v ulicích Reykjavíku.

Zlej vánoční kocour Jólakötturinn.

Děsivá Grýla (mimochodem skvělá expertka na dětské vývary) a její línej manžel Leppalúði v ulicích Reykjavíku.

Některý farmy vypadají tak poeticky, že bez antidepresiv to dá málokdo.
Připomínám, že ten film Na cestě s mámou, kterej celý naše severský dobrodružství spustil,
byl naším nejdražším filmem v historii vstupenek do kin.

Douglas DC-3 Dakota. Ikonickej obrázek, kterej jsem si ale vyfotit nemohl, protože jsme se k vraku nedostali. Patří to však k velmi navštěvovanejm atrakcím na Islandu. Skoro jako výpravy k živejm sopkám a do Modré laguny.
S Islandem se touto šlohlou fotkou loučím a úporně přemýšlím, kterou výpravou začít v příštím vydání. Teda přesněji v přespříštím (20), protože nás čeká velké každoroční rodinné setkání v Křižánkách a kdybych o tom setkání nenapsal celý WWWprase, dostal bych od rozvětvené rodinky kartáč.

Že by ještě někdy příště?