Radbuza 8
(díl předposlední)

Nebojte se, naše dlouhé cestování se blíží ke konci. Olina ráno odjela vlakem do Plzně a dom, protože mají přijet mé sestry na druhej díl Jitčiny a Jirkovy svatby. Jen jsme jí po snídani zamávali a vyrazili směr Dobřany, místo našeho posledního radbuzího spočinutí.

Nejen nám se Radbuza líbí.

Máme spor o tom, co to je za kytku ve vodě, a protože chybí Roušovna, je dohadování bez AI poněkud jalové.

Ani tuhle kytku vám nepojmenuju.

Je zajímavý, jak se všem opozičníkům podařilo tak strašně rozkrojit společnost a kolik nenávisti v tom je skryto. Fiala, ač slušnej vysokoškolskej a vzdělanej profesor, se stal tím nejstrašidelnějším zlem, který si živej Čech umí představit. Naše partička k nim ale nepatří. My ve Fialovi furt vidíme slušnýho vysokoškolskýho profesora, t.č. politika. A dokonce si myslím(e), že toho dokázal nemálo. Já osobně mu vyčítám jen tu neodvahu, jak by řekl náš nejješitnější prezident, prosadit Euro.

Ani tuhle kytku neznám.

Odpočíváme chvilku u jezu, kde se kloužou kačeny. Vypadá to, že je to fakt baví.

Přes Radbuzu vede most a přes něj jde žlutá školka.

Poletuje tu volavka a mně se moc nedaří ji vyfotit správně. Správně tak, jak by to dokázali profíci, ale co už.

Jez na Radbuze.

Chotěšov. Máme hlad a podle svačinářky i toho interneta by tu u kláštera měla být hospoda, jenže není. Místní babka nám prozradí, že je hospoda zrušená. Pak nám ale chlapík ve vytahanejch teplákách poradí, že za třemi rohy by měla být hezká hospoda, kterou prej ani na webu nenajdeme. Asi nemají zájem o publicitu. Ale pivo i krb měli dobrý. A platit se dalo Qerkem.

Čekání na Godota.

Tady na mostě v Chotěšově vidíme jeden jediný nápis po celé naší dlouhé pouti s názvem řeky s kroužkem. Správně je to totiž bez kroužku.

Radbuza.

A na ní čáp.

Honza slibuje, že když si dáme malou zacházku ve vsi s těžko vyslovitelným názvem Vstiš, najdeme nějaké kouzelné hnízdo šutrů.

Dřevěnej totem ve Vstiši.

Modrá je dobrá.

Trochu jsme zakufrovali a Honza pak měl pocit, že by za ten kufr měl zaplatit pivo.

Nalevo je kamenný kruh, kterej je prej léčivej a je spojenej nějak s vodou.

Geopunkturní kruh byl vytvořen v září 2016 mezinárodní skupinou umělců (pocházejících z Česka, Rakouska, Německa, Slovinska a USA), vedených slovinským umělcem a velvyslancem UNESCO Markem Pogačnikem. Projekt byl iniciován panem Bernardem Lainkou, který poskytl jak financování, tak pozemek pro jeho vybudování.

Že by heřmánek? Ten, ač je léčivej, tak s tím kruhem má pramálo společnýho.

Kamennej kruh je součástí většího globálního projektu geopunkturních kruhů, který vznikají v různých částech světa – Kanadě, USA, Portugalsku, Rakousku, Chorvatsku i v Čechách.

Na druhé straně silnice je kamenná spirála, která vznikala tak nějak ve stejnou dobu a za stejným účelem jako Kamenný kruh.

Informace, které se mi podařilo vyšťourat, ale nepůsobí příliš přesvědčivě a mám pocit, že se informace o obě kamennejch stavbách tak trochu prolínají.

Každý kámen je vnímán jako „akupunkturní jehla“ – dotykem či přítomností u nich se člověk i krajina léčí, symbolizuje propojení Země a lidstva prostřednictvím uvědomění si vody jako životodárného prvku.

Součástí kruhu je prostor s třemi menhiry, tematicky pojmenovanými podle archetypů ženství: dívka (menhir vlevo při přístupu, nazýván „roztančený menhir”, vítací kámen), zralá žena (naproti přístupu) a moudrá stařena (vpravo).

U prvního kamene (dívka) se doporučuje udělat „rituál“: dotknout se ho, případně se o něj opřít pro zklidnění. Dva menhiry z trojúhelníku slouží jako tzv. „turniketové menhiry“ – položením rukou na ně se harmonizujete. Následuje meditační menhir, pak se vstupuje do samotného kruhu, který je doporučeno nejprve obejít ve směru hodinových ručiček, než vstoupíte do středu – energetického bodu

Uprostřed kruhu prochází mariánská energetická linie, která vede od kostela Panny Marie u kláštera v Chotěšově ke kapli Panny Marie v Chlumčanech a kolmo na ni je další linie od Křížového vrchu ke kostelu sv. Víta v Dobřanech.

Ale já, bejt váma, bych to nebral nijak zásadně a nenechal se těmi slůvky obalamutit. Čichám, čichám Duškovinu.

Jsou to spíš jen takový čákry mákry.

Ale symboly to jsou hezké, to zase jo.

V každým případě je to povedenej land art.

Z nevyslovitelnýho Vstiše míříme do Dobřan.

Do míst naší poslední noci.

Máme už zase hlad jako sviňa. Zatím je dobřanská nabídka tak trochu out of vkus. I když já jsem červy v Africe žral několikrát a špatný to nebylo. Ostatní by prej raději svindu. To jsem ani netušil, co to je za exotiku. Bylo mi vysvětleno, že to je svíčková.

Dnešek jsme zakončili v místním pivovaru Modrá hvězda, kde i bydlíme. Dobrý jídlo a místní pivo ještě lepší. Najednou se Honza rozhodl, že za to, že nám kufringem ve Vstiši prodloužil cestu o necelej kilometr, zaplatí celou naši útratu. Je to bláznivý, ale moc děkujem, Honzo! Zítra je den poslední. Olina už je doma a čeká na mý sestry.