Revoluce mezi kinofilmy
(nezávazně žvanění o megapixelech a dalších nedůležitých blbostech)

Už se mi zase několikrát stalo, že mi bylo vyčítáno, že málo píšu o focení a hlavně o foťákách. Upřesněme to raději hnedka na začátku. Nepíšu o tom vůbec. Ale pro jednou udělám výjimku. Zneužiju k tomu nejžhavější novinky od mé domácí firmy Nikon.


Tohle je Nikonem F2 na film... Možná, já si to už nepamatuju.

Často se setkávám s přímým dotazem proč fotím Nikonem a ne třeba Canonem. Dřív jsem říkal, že proto, že je Nikon lepší, pak jsem to objektivně opravil, že fotím Nikonem proto, že je pro mě lepší. Ale ani to nestačilo, rejpalové chtěli vědět, proč je pro mě lepší. A byl jsem v prdeli. Nakonec jsem se s tím vypořádal podle mýho docela chlapsky. Prozradil jsem rejpalům, že fotím Nikonem proto, že se mi líbí víc jeho logo, že používají čistší písmo v názvu.

A tohle zase stařičkým Nikonem FTn A nebo Leicou, to už taky nevím.

Někteří mi rádi ukazoval takové ty novinářské snímky s hordami reportérů třeba při olympiádách. A dokazovali mi, že Canonářů je víc (to se dá poznat podle bílých objektivů. No a co?
Je mi naprosto jedno čím si obrázek vyfotím. Jsem rád, když to je Nikonem, protože mně vyhovuje a hezky voní.
Za dávných časů jsem četl v nějakém švýcarském časopisu o profesionálních foťácích a tam napsali pro mě zcela fatální větu, že Nikon F2 je nejspolehlivější a nejodolnější foťák všech dob. A právě tenhle model byl použitej při focení na měsíci. To mě, mladého a děsně nafoukaného rádoby fotografa tak fascinovalo, že jsem už po žádném jiném, než Nikonu F2, netoužil. Koukal jsem na prospekty a sbíral si je do sbírky, protože sehnat prospekt bylo dostupnější i levnější. Sníval jsem o tom, že si ho jednou pořídím a budu mít tu slavnou F2, co se válí opuštěná někde na měsíci s několika Hasselblady.

Nikonem či Leicou? Nevím, ale určitě na BW film od Kodaka.

A pak se to stalo, koupil jsem si ji z druhé ruky od kamaráda profíka, kterej měl dvě a ženu na peníze, a aby měla jeho žena na botičky, tak mi jeden kousek prodal. To vám byla euforie, to bylo radosti. Tenhle úžasnej foťák mám dodnes a představte si, že si s ním občas zafotím na černobílej film. Je to  můj miláček. Už ho vůbec nepotřebuju, ale z domu bych ho nedal. Podle jakéhosi testu tenhle foťák fotí do -120°C což je na hovno, protože na zeměkouli byla zatím největší kosa jen ubohejch - 72°C. Ale oni v tom článku tvrdili, že to je kvůli tomu, že se s ním počítalo na tom měsíci a na Dark side of the moon (Pink Floyd) na odvrácené straně měsíce je těch -120°C, tak aby byl spolehlivej i při týhle teplotě. Přestože tenhle foťák mám už desítky let, furt vypadá přiblble nově. A dodneška voní kůží. Je to můj miláček. Magická mašinka. A ten zvuk!!!
Jenže o tomhle jsem zrovna psát nechtěl, přepadla mě nostalgie.

Dnešní digifoťáky umožňujou fotit z ruky za pochodu klidně i v noci.

Před několika dny totiž vyrazil do světa Nikon s nejnovější mašinou. D800E. Tohle šílený dělo jako blesk z čistýho nebe předhodilo veřejnosti čip s rozlišením neuvěřitelných 36,2 MPx. Ve svém dávném článku o digitálním focení jsem nějak vypočítal, že nejlepší filmy v sobě skrývají informace o hodnotě cca 32MPx (berte to s rezervou, někdy si trošku vymejšlím). Do té doby na tom budou filmy líp. A je to tady, už nejsou. Samozřejmě, že existují všelijaké data-stěny pro středoformátové kamery a dokonce i pro zadky Sinarů a Linhoffek, který mají třeba i 56MPx, ale to není na focení na ulici, to je spíš studiová záležitost.

A víte, co to je za budovu? Nic válečnýho, tohle zbylo z Rudýho práva.

Před 3 lety mě však firma Nikon poněkud nasrala, když udělala dva stejný foťáky Nikon D3S a Nikon D3X. Každej byl v něčem unikátní a já jsem si představoval, jakej bych si asi koupil, až ho budu chtít mít. Bylo to tak kruté, jestli jemnej 24MPx, ale pomalej a málo citlivej na krajinu a pro práci ve studiu - miliony detailů a nebo drsnej 12MPx novinářskej s ohromnou citlivostí 125 tisíc ASA, což v době filmů bylo číslo až nevyslovitelné, natožpak udělatelné. Vytanul mi na mysli můj tenkrát nejoblíbenější film Kodak Tmax 3200, kterej jsem exponovával na 6400ASA. To byla paráda. A najednou je tu foťák s citlivostí 125 000 ASA. Ty fotky z něho byly fakt příjemný. Tak kterej si koupit? Proč neudělali něco takovýho kombinovanýho. že teda jako 24MPX a přepnout na 12MPx a získat citlivost. Pamatuju si, jak jsme o tom s Helčou kafrali u portskýho v New South Wellsu a jak jsem vyhrožoval, že takovej bych si koupil hned. A taky jsme dumali nad tím, jak asi bude vypadat Nikon D4, co všecko by se na něm mohlo objevit. Je to docela zajímavý přemejšlení. Ale co si budem namlouvat, je to stejný hádání, jako, když spiklenci tvrdí, že v prosinci roku letošního bude zase už konec světa.

Že by spravedlnost?

Nikon D4 spatřil světlo světa hned začátkem roku 2012. Je to báječná mašinka, přítulná a odolná, fakt dělo. Hezky se mi drží v ruce. A jeho citlivost je dokonce ještě šílenější než u té D3X 205 000 ASA. Nepředstavitelné.
V D4 se snoubí skoro všecko, co si firma zkusila na foťáčku D7000, kterej byl takovej experimentální zkušební vzorek a osvědčil se. D7000 přítulný fotoaparát přijatelné velikosti přijatelného výkonu a přijatelné kvality. Nezklame vás v žádné situaci. Už jsem si s ním loni v Austrálii užíval focení až běda. Nedám na něho dopustit. A už na sebe dokonce i vydělal šikulka jeden.

Tohle zase je Nikonem V1 a je to fotka barevná.

A pak se na internetu objevila první zprávička, že nějakej foťák asi D800 bude mít tohleto a támhleto a že bude mít hoodně pixelů. Skoro to vypadalo na nějakou haluznu, blbý žert.
Ještě dřív než se objevil Nikon D4 na trhu, už do sebe šili zastánci obou rivalů. Canonáři upozorňovali nikonáře, že jejich Canon bude mít víc pixelů a že je dokonce rychlejší o jeden obrázek za vteřinu, že Nikon fotí jen 11 obrázků za vteřinu a ten jejich dokonce 14. Prostě ani jeden z těch foťáků nespatřil světlo světa a už se kvůli nim svět hádal. Za pár měsíců se na trhu objeví další malá zajímavá obluda, která v sobě skrývá ohromné rozlišení a přepíná se z FX na DX a konečně je to foťák, který v sobě skrývá právě ty dvě toužebné mašinky.
Víte, co to je 36 MPx? To je šílený, dovedete si představit, jak to plní média? Kam to ukládat? Je to naprosto nepředstavitelné. Jpg z plného rozlišení má okolo 24 Mb, čili tiff v 16bitové hloubce bude mít asi 200 Mb a raw okolo 120. Na CD se tedy vejdou jen 3 obrázky. To je hrůza. Fotka v tiskové kvalitě při rozlišení 300dpi má velikost asi 50x70 cm. To už je fakt síla. A aby to nebylo jen tak, tak tenhle foťák je hned ve dvou variantách, ta dražší postrádá na snímači jeden filtr proti moiré a tak se pravděpodobně jedná o nejostřejší foťák všech digitálních dob. Hrozí sice, že se moiré objeví už na rawu, ale s tím by si měl poradit každý zdatný uživatel fotošopu. Viděl jsem pár obrázků z toho čarovného strojku. Je to jako břitva. Je to dokonalé. Ale nese to sebou i jistá negativa. Objektivy k této mašině můžou být jen ty nejdokonalejší a nejlepší a tudíž i nejdražší, jinak je to všecko na hovno. Teď moc neteoretizuju. Mám totiž doma jeden velmi oblíbený objektiv, který už mám víc než 35 let a to nebyl už tenkrát nejnovější, hádám, že může mít i 45 let. Je měkkoučkej a mechanicky spolehlivej a fotky z něho na film byly vždycky dost snivé, mírně zahalené. Tenhle objektiv dělal hezké fotky i na 4MPx D-dvojce. Na D200 už to bylo horší ale pořád to jakoby bylo snesitelné. NA 17MPx D7000 je mírně řečeno skoro nepoužitelný, nicotný šeďák. Jak by to asi vypadalo na D800E si ani neumím představit.
A dost, už dost jalovýho kecání. Kolik jsem mohl nafotit fotek za dobu co tu tupě kecám o foťácích.

Led na počernickým rybníku

Jižní spojka - ty kulaté fleky jsou dvě projíždějící auta...

A na internetu už běží boj canonářů a nikonářů. Dokonce jsem už četl argument canonáře, že k čemu tolik megapixelů. Že to není dobrý trend, a že je to jen honba za pixelama. Je, no a co?

Barevným kurvítkem se můžete vzdálit současnosti a zahryznout do minulosti.

Na konec pár nepodstatných postřehů.
- Naprostá většina fotek se prezentuje na netu a tam vám stačí rozlišení 2Mx
- Poslední dobou se rozmáhá trend fotit telefonem, což samo o sobě přináší celkem pitomou fotku, ale o to tu nejde, tuhle pitomou fotku lze potom domršit speciálními prográmky, které fotku dokurví ještě víc. Aplikace jsou většinou zadarmo nebo za pár korun. Tohle mršení zmršeného je prý kvůli nostalgii, jakoby se tím navozujou doby, kdy focení bylo nekvalitní. Zajímavej protiklad. Mohl bych si fotit hvězdnou D800E a pak to prohnat tím mršítkem, abych navodil nostalgii.

Cestička, kde Jirka ztrácí tisícikoruny, ale o tom jsem psal v drbech v minulým WWWpraseti.

-Sériové focení, honba za rychlostí snímání. Aby neuniklo nic podstatnýho. V tomto parametru je pravděpodobně vítězem Nikon V1, který v plném rozlišení a v rawu fotí až 60 obrázků za vteřinu. No a co? Stejně bude stále největší roli v kvalitě získanýho obrázku hrát náhoda a postřeh. Ne, že by to nebylo příjemné, že to ten foťáček umí.
- Fascinuje mě, jak dnes vypadají prodejny s foťákama. Jsou zde chlívky všech možných i nemožných výrobců. Každý výrobce vyrábí desítky modelů ve všech cenovejch relacích a barvičkách. Prodejny s foťákama jsou dnes pestřejší než luxusní butik pro parádivé holky. Dnes už vůbec není sranda si vybrat foťák. Kterej je ten pravej? Mám pro vás radu, kupte si jakejkoliv a foťte.

- Nostalgie je mocná choroba. V poslední době se objevily mezi novinkami dost podivné modely. Je to kovové, je to černé, není to malé, je to drahé, nemá to výměnné objektivy, ale jen jeden pevnej, docela vymazlenej. Co s takovým foťákem, když všude kolem je stovky ultrachytrejch ultrazoomů, které umí do fotky zaklít i polohu ze zabudovanýho GPS, kdy některé z nich posílají svoje nafocený obrázky vzduchem do redakce nebo jen na tiskárnu. Kdoví, jestli některé z těch chytrejch foťáků nechodí tajně fotit samy bez fotografa, když jde páníček spát do postele. Nepodceňujte to a raději svoje miláčky na noc zamykejte do šuplátek. V dnešní technicky nadupané době někdo začíná vyrábět retro, návrat do dob starého dobrého pana Oscara Barnacka a jeho předválečné leiky.

Vyfoceno Olininým tabletem Samsung, zmršeno zadarmovým kurvítkem PixIr-o matic

Uznejte, sami, že to je zhovadilost.

Tady se sami můžete přesvědčit, že nejsem zas tak ortodoxní, pokud jde o značku foťáku. Je mi celkem jedno, čím fotím, ale Leica mě vzrušuje a Nikon voní.

Nebo třeba tohle, obraz je tak poškozen programem, že je skoro škoda to fotit.

A ty barvy jak můžete krásně zprasit, ...

A nemyslete si, že je to jen nějakej úlet, tyhle jednoduché máloumné foťáky se velmi dobře prodávají. A fotí se s nimi báječně. Kvalita fotek obrovská! Mohu potvrdit, zkoušel jsem to. Při focení se vám oči potáhnou mázdrou vzpomínek, kvikáte potichu nadšením a při focení vypadáte nápadně debilně. Je to požitek a prožitek takovým foťákem fotit. Pak foťák vrátíte a smutně vzdychnete.

Tri X 400 Asa.

A na závěr doopravdickou a praktickou nostalgickou fotografickou historku. Když jsme byli loni v Austrálii celá rodinka, tak Jirka si na tu cestu vzal retrofoťák Lomo. Vyfotil za 14 dní asi tři ruličky barevnýho poměrně drahýho filmu. Nechal si je v labu vyvolat. A světe div se, nevyšla mu ani jediná fotka. Většina políček byla průhledná, jen tři políčka černá. Skoro čisté, ničím nezkalené retro.

Tri X 1600 Asa.

p.s.
A pro ty, kdo se zajímají víc o techniku než o focení samotné tu mám bonus v podobě několika technicky zajímavých odkazů (ti, co raději fotí, tak se můžou kouknout taky, na těchto stránkách je k vidění často hodně velmi dobrejch fotek):

Nikon D800E
Nikon D4
Nikon 1 V1

Leica S
Leica M9P
Leica X1

Fuji Finepix X100

A abych nebyl za totalitárně zaujatýho, tak ještě pár odkazů canoních:
Canon EOS 1DX
Canon EOS 5D MARK II
Canon PowerShot G1X

Nad starým dobrým kinofilmovým focením myslím můžeme udělat už kříž a zlomit hůl. Končíme...

Všechny zde odkazované foťáčky jsou roztomilé, kvalitní, něčím pozoruhodné, krásné a spolehlivé a povětšinou velmi drahé, skoro se mi chce napsat, že až nedostupné a zbytečné. Všechny jsem si tak trošičku vyzkoušel, nebo aspoň v rukou podržel. Jsou bez výjimky příjemné.
Mezi jednoznačně nejdražší klenoty z výše uváděných foťáků patří bezesporu Leica S2-P, která stojí bratru přes půl milionu korun, ale jen tělo, každý objektiv k tomuto foťáčku stojí přes sto tisíc. Baterka 3900,- Nejlevnější je od Canona PowerShot G1X - něco málo přes dvacet tisíc. Nejretroidálnější je určitě  fujifilm X100. Nejvíc teď fotím Nikonem V1, protože je malej a spolehlivej a má mechanickou závěrku, což je příjemné při focení. Nosím ho stále v ledvince vedle peněženky. Ze všech výše probíraných a uváděných klenotů mi v dlaních nejmilejší byla Leica M9P, zde už skoro nejde o fotoaparát, ale o erotickou pomůcku!

Jako z depa formule jedna.

A když si k těm špičkovým mašinkám pořídíte i nějaké to zadarmové softvérové kurvítko, nebo si ho sami nascriptujete ve fotošopu, tak pak na fotce ani nepoznáte, čím to bylo focený. A co jste to fotili taky často nepoznáte.

Vytáhněte flašky, uražte hrdla a slavte konec klasickému focení. Myslíte, že to je škoda? Asi ne. Vývoj sice nikdo nezastaví, ale Světu je to putna. Podle odhadců budoucnosti stejně letos o vánocích nastane již nejmíň tisící pětistý dvacátý třetí konec světa, takže jde o hovno. A hlavně, nostalgie nám nedovolí ani opustit staré pořádky, ani na ně zapomenout.

Chodník uzavřen, žijte!

  • iDnes jsou úžasné a profesionální noviny. Minule si vzali zcela neověřenou zprávu z příšerného plátku Parlamentní listy o tom, jak Romové založili stranu a jak je okradl pokladník. Jejich vlastní bloger pak velmi jednoduše (och proč tohle nedělají iDnešní novináři), že je to všecko naprostá kravina a lež a zhovadilost. Tím se sice trošičku rozhejbal vzduch v "Parlamentních žvástech", které se kupodivu omluvily a příslušného dopisovatele vyhodily. Přestože ředitel obskurního parlamentního plátku drze všem tvrdil, že má audio i fotky z příslušné vylhané akce, tak jeho se vyhazov netýká. Jak proradné. Ale budiž, Parlamentní listy nejsou nic zásadního, průšvih je, že ani jedno z médií, které tu blbou zprávu přejalo se neomluvilo.
  • iDnes dále píší že:
    - Zubařka vytrhla dívce zdravý zub, půl lahve whisky prý vypila až po zákroku...
    - Plesnivé sýry, nahnilé salámy. V pražských obchodech žasne i inspekce...
    - Unikátní románskou rotundu obsadili netopýři. Naštěstí mají svůj rok...
  • A to mě naplňuje nadšením, vím s jistotou, že čas získaný nečtením těchto novin můžu věnovat užitečné činnosti.
  • Data shromážděná z Hubbelova teleskopu přináší nový objev – nový typ planety. Vědci jej nazvali vodní svět. Měření odhalila, že obrovský podíl hmotnosti planety tvoří voda. Naše sluneční soustava obsahuje tři typy planet: terestristickou Venuši a Zemi, plynového Jupitera a Saturna a ledového Urana a Neptuna. Zkoumaná „vodní“ planeta GJ 1214b je v tomto směru jedinečná.
  • Podle nové studie australských vědců z univerzity v Melbourne mravenci pomocí tykadel sdílejí společnou paměť pro pach mravenců z konkurenčních hnízd. Tuto informaci pak používají k jejich identifikaci a při boji. Informaci o soupeři se dozví všichni členové hnízda ještě předtím, než se s protivníkem skutečně setkají.
  • Experiment Queenslandské university v Brisbane je asi nejdelší a nejnudnější vědecký pokus na světě. Fyzik Thomas Parnell se rozhodl, že dokáže viskozitu stromové smůly při pokojové teplotě. Pokus začal v roce 1927 a do dnešního dne napočítali, že ukáplo ze smůly, díky viskozitě, kterou předvídal, 8 kapek smůly. Smůla však provázi pokus po celou dobu průběhu. Ani jednou nikdo nebyl přítomen, když kapka ukápla. Před pár lety nainstalovali kameru, ale ta přestala fungovat zrovna, když káplo. Další kapka má odkápnout v roce 2013, mají novou kameru, tak to sand konečně uvidíme.

  • Byli jsem u Martina zkontrolovat Timyho.
  • Jirka bude mít v pátek nějakou vernisáž, tak se už těšíme.
  • Honza je ve Skotsku na nějakým kurzu přežití.
  • A o víkendu zas jedu do Brna.

 

australia


Něco z archivu...

australia

Surreálný inspektor Zrzek

Jana Machálková z ministerstva školskýho:
"Ještě jako poradkyně jsem zjistila, že naše dvanáctičlenné personální oddělení má firma zvenčí tři roky učit naši práci - za patnáct milionů.
Říkala jsem si - to jsme jako slítli ze židle, nebo co? Ten projekt už měl ministr na stole připravený k podpisu."*

* podle redakce je tento odposlech docela ubohej proti odposlechům malejch dětí, ale na druhé straně je to tak blbé sdělení, že si ty velký odměny poradkyně zaslouží, a že se to sem snad skoro hodí.

 

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.

Get Adobe Flash player


Galerie Moderna
Toyen - "Šelestění per" (do 25.3.)
DOX - The Silent Village (do 9.4.2012)
Výstava vznikla ve spolupráci Fotogallery a University of Wales v Newportu. Součástí výstavy je i videoinstalace Jana Kaplana nazvaná 10:35. Lidický masakr byl odplatou Třetí říše za atentát na Zastupujícího protektora Čech a Moravy Reinharda Heydricha, provedený 27. května 1942. Instalace zpracovává několik osudových minut, její název 10:35 odkazuje k okamžiku, kdy se atentát uskutečnil.
Czech Photo Gallery - DAN VOJTĚCH - Výstava sportovních fotografií ( do 4.3.2012)
Galerie Mánes
Fotografická výstava fotografa Jan Foltána "Maroko – Brána západu" (do 29.2.)
Galerie VIVO
Obrazy, plastika a grafika... (práce Bedřicha Dlouhého, Aleše Krejči, Milana Ressela, Igora Ševčíka, Elišky Rožátové, Aleny Koenigsmarkové, Tomáše Kůse, Petry Orieškové, Olgy Vyleťalové, Jaroslava Šerých, Jáchyma Šerých, Jana Eckerta, Daniela Mellera a mnoha dalších.)
Galerie Vltavín
Roman Franta: BLACK BUG SHOW (do 18.3.)
Atelier Josefa Sudka
VIKTOR KOPASZ [CITY.ZEN] (do 28.3.)
Písecká brána
Lucie Svobodová – Co zůstává běžně skryto (do 4.3.)
Scarabeus
Medvídci a historické pannenky (do 4.3.)

Miloš Štědroň: Přijdu za poledne. Miloš
Miloš Štědroň je fenomén. To vědí v Brně všichni, kdo se s ním někdy setkali, pracovali s ním, učili se od něho, poslouchali jeho hudbu nebo s ním jen seděli u kávy nebo u něčeho ostřejšího nejlépe v kavárně U Kolbaby.

Miloš je gejzír, který vás v mžiku zahltí informacemi, nápady, vtipy a historkami. Jeho promluvy jsou zásadně asociativní: začne většinou u hudby, přes Divadlo na provázku se dostane k hercům a herečkám, od nich k zemím, kde s divadlem hrál, ale také studoval a tak dál a tak dál. 

Americký jazzový pianista indického původu Vijay Iyer, který se v dubnu objeví na Jazzfestu Brno, vydává desku nazvanou Accelerando. Tentokrát opět vsadil na trio, na kontrabas s ním hraje memphiský rodák Stephan Crump a na bicí Marcus Gilmor (vnuk Roye Haynese). Úspěch předchozí desky Historicity jim umožnil více cestovat a koncept originálního tria ještě více rozvinout.



  •  „Kdekdo si stěžuje na vynechávající paměť, ale nikdo na vynechávající inteligenci.“ (G. B. Shaw)

  • Kina:
    28.2. – Aero – Soukromý vesmír (režie: Helena Třeštíková, 2011, ČR, 83 min. Dokument) (Dějiny jedné rodiny zaznamenala Helena Třeštíková ve svém zatím nejdelším časosběrném projektu. Film Soukromý vesmír natáčela 37 let a zachytila tak v ohromující šíři život členů jedné obyčejné české rodiny od 70. let až do současnosti. Helena Třeštíková začala sledovat s filmovým štábem svou kamarádku Janu v roce 1974. Jana tehdy čekala první dítě s manželem Petrem a právě život jejich syna Honzy je osou tohoto filmu. Před kamerou se tu narodí, vyrostou a dospějí dohromady tři děti a jejich rodiče prožijí velkou část svého života.) (18:00)
    28.2. – Aero – Leonardo Live (Komentovaný záznam z výstavy londýnské Národní galerie.) (20:30)
    2.3. – Aero – Půlnoc v Paříži (režie: Woody Allen, Šp./USA, 2011, 94 min. Komedie) (Mladý pár Gil a Inez, který se má na podzim brát, přijíždí s jejími rodiči do Paříže. Gil je nevýznamným spisovatelem, který miluje Paříž a chtěl by se sem po svatbě přestěhovat. Ovšem Inez jeho romantickou představu nesdílí a nemyslí si, že toto město bylo ve 20. letech minulého století zlatým věkem. Jednoho večera jde Inez se svými přáteli tancovat a Gil se prochází noční Paříží. Jeho půlnoční zážitky mu odhalí Paříž v jiném světle a ovlivní nejen jeho budoucí život.) (22:45)
    4.3. – Aero – Alois Nebel (režie: Tomáš Luňák, ČR, 2010, 87 min. Animovaný) (Dlouho očekávaná adaptace kultovního komiksu Alois Nebel autorů Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99 přináší temný příběh s atmosférou podobnou filmům jako Scanner Darkly, Sin City nebo Valčík s Bašírem, k jehož realizaci použil režisér Tomáš Luňák poprvé v české kinematografii rotoscoping, unikátní technologii kombinující kreslený a hraný film. Příběh filmu začíná na podzim roku 1989 na železniční stanici Bílý Potok v Jeseníkách, kde slouží jako výpravčí Alois Nebel. Nebel je tichý samotář, kterého čas od času přepadne podivná mlha.) (19:30)
    28.2. – Oko – Děti moje (režie: Alexander Payne, 2011, USA, 115 min. Komedie) (Poklidný havajský život Matta Kinga se začne sypat ve chvíli, kdy jeho žena po nehodě skončí v kómatu. Otec dvou dcer, předčasně vyspělé desetileté Scottie a sedmnáctileté rebelky Alexandry, který doposud sloužil jen jako „záložní“ rodič, se najednou musí vyrovnat s vědomím, že výchovu vlastních dětí musí zvládnout sám. A to pro člověka, který doposud výchovně nefungoval, bude přetěžký úkol, který mu „dětičky“ rozhodně neusnadní. Spíš naopak) (18:00)
    1.3. – Oko – Večer iShorts (Krátké filmy 2012 nominované na Oscara – animované.) (20:00)
    27.-29.2. – Evald – Muži, kteří nenávidí ženy (režie: David Fincher, 2011, USA/Šv./VB/Něm., 158 min. Drama) (Mikael Blomkvist je finanční reportér, odhodlaný očistit svou pověst poté, co byl obviněn z veřejného pomlouvání. Jedním z nejbohatších průmyslníků ve Švédsku, Henrikem Vangerem, je povolán, aby rozluštil tajemství dávného zmizení jeho milované neteře Harriet - kterou, jak je Vanger přesvědčen, zavraždil některý z členů jeho rodiny. Novinář se vydává na odlehlý ostrov u promrzlého švédského pobřeží, aniž by tušil, co tu na něj čeká. V téže době je Lisbeth Salanderová, výstřední, ale velmi efektivní detektiv společnosti Milton Security, pověřena úkolem Blomkvista prověřit. Tento úkol má nakonec za následek to, že s Mikaelem spojí síly při vyšetřování vraždy Harriet Vangerové.) (19:00)
    3.3. – Mat – Hugo a jeho velký objev (režie: Martin Scorsese, USA, 2011, 126 min. Dobrodružný) (Hugo Cabret je neobyčejný kluk, který po otcově smrti žije na pařížském vlakovém nádraží u strýce alkoholika, jenž tu pracuje jako seřizovač nádražních hodin. Po tátovi Hugo zdědil vynalézavost a robota s klíčovou dírkou ve tvaru srdce, který možná ožije, pokud se do ní vloží ten správný klíč, a předá chlapci otcův vzkaz. Alespoň v to doufá. Neutišitelná zvědavost přivede Huga k nerudnému prodavači mechanických hraček a od něj i k jeho chráněnce, která, ač je to neuvěřitelné, drží v rukou klíč k rozluštění Hugovy životní záhady.) (15:00)
    2.3. – Ponrepo – Pásmo filmů – Vrcholné poslední filmy – Jiří Trnka (20:30)
    27.2. – Světozor – Dokumentární pondělí – Oberhausen on Tour (Něm., 2011, Dokument)( Kino Světozor uvádí výběr ze soutěžní sekce německých filmů Mezinárodního filmového festivalu krátkých filmů v Oberhausenu. Jaderná politika, mezinárodní finanční cykly, vojáci vracející se do vlasti: filmy z německé sekce se zapojují do současné sociálně-politické debaty v Německu. Nabízejí neobvyklou estetiku a v některých případech i radikální pohledy na věc a vypovídají o současném stavu národa.) (20:45)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    27.2. – Agharta – Jazz Efterrätt (21:00)
    28.2. – Agharta – Yandim band (21:00)
    29.2. – Agharta – Emil Viklický Trio (21:00)
    1.3. – Agharta – Michal Gera Band (21:00)
    2-3.2. – Agharta – Agharta Gang feat. Štěpán Markovič (21:00)
    4.2. – Agharta – Limited Edition (21:00)
    28.-29.2. – Balbínova poetická hospůdka – Radim Hladík & Blue Effect (20:00)
    4.3. – Balbínova poetická hospůdka – J. Vondrák zpívá Okudžavu & projekce autorského dokumentu (20:00)
    27.2. – Blues sklep – Kikina B (21:00)
    28.2. – Blues sklep – Nano Illusions + Sant Roche (21:00)
    29.2. – Blues sklep – Slow Fingers (21:00)
    1.3. – Blues sklep – B5 (21:00)
    4.3. – Blues sklep – Jazz Class Quartet (21:00)
    27.2. – Jazz Dock – Luis Perdomo feat. Hans Glawisching a Jonathan Blake (22:00)
    28.2. – Jazz Dock – Jakub Zomer Blues Band (22:00)
    29.2. – Jazz Dock – Petra Erneyi Quartet (19:00)
    29.2. – Jazz Dock – Libor Šmoldas Quartet (22:00)
    27.2. – Jazz klub Ungelt – Los quemados (21:15)
    28.2. – Jazz klub Ungelt – Jerusalem Blues Band (21:15)
    29.2.-1.3. – Jazz klub Ungelt – Petra Studená and Big Fun (21:15)
    2.-3.3. – Jazz klub Ungelt – Luboš Andršt Blues Band (21:15)
    4.3. – Jazz klub Ungelt – Blues Bond (21:15)
    1.3. – Jazzboat – Stan the man (20:30)
    2.3. – Jazzboat – Jazz Revue (20:30)
    4.3. – Jazzboat – Franta Kop Quartet (20:30)
    1.3. – Reduta – Tonny Blues Band & Kaia Brown (21:30)
    2.3. – Reduta – Ruchadze Band, Amsterdam Beyond (21:30)
    3.3. – Reduta – Prague big band (21:30)
    27.2. – Stará Pekárna, Brno – Overdrive + CTSJ (20:00)
    28.2. – Stará Pekárna, Brno – Dorota Barová & Vetigo (20:00)
    1.3. – Stará Pekárna, Brno – Los Rumberos Trio (20:00)
    3.3. – Stará Pekárna, Brno – Atmasfera (20:00)
    27.1. – U malého Glena – Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
    28.1. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    29.2. – U malého Glena – Jamie Marshall & Radek Hlávka (21:30)
    1.3. – U malého Glena – Filip Gondolán Band (21:30)
  • Kluby - cizina:
    27.-29.2. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Robert Randolph and the Family Band (19:00, 21:30)
    27.-28.2. – Blue Note New York, USA – Monty Alexander: ´76 Montreaux Trio ft. John Clayton & Jeff Hamilton (20:00, 22:30)
    4.3. – Twins Jazz, Washington, USA – Eliot Seppa Quartet (20:00, 22:00)
    27.23.3. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Level 42 (18:00)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    Od 21. do 29. února se v Praze uskuteční 10. ročník festivalu nového divadla Malá inventura. Pořádající občanské sdružení Nová síť na sedmi scénách v Praze včetně Nové scény Národního divadla, divadla Ponec, prostoru Roxy/NoD, Meet Factory a Divadla Alfred ve dvoře představí třicet nejlepších inscenací tohoto žánru, zahrnujícího fyzické, taneční, vizuální, interaktivní, vokální i nonverbální divadelní tvary a všechny projevy autorské tvorby.     
    28.2. – Alfréd ve dvoře – Jožkalipnikjebožíčlověkaneumílhát! No.12 (Vědecko-fantastická komedie od jednoho stolu.) (20:00)
    29.2. – Alfréd ve dvoře – Domácí úkoly z pilnosti – rounde 38. (Hitparáda tanečního a pohybového divadla.) (22:00)
    28.2. – Divadlo Kolowrat – Camoufl.Age (choreografie: Jan Kodet, režie: Janek Růžička) (Tanečně-dramatické představení pro šest postav o snech a touhách mediálních ikon. O zoufalství těch, kteří se jim touží podobat. O rozkoši z plavby po módních trendech. O životě v oblacích a životě v kruzích. Prázdnotě virtuálních prostorů. Oživlých virech. Cynismu informačních toků. Vrstvách make-upu. Závislosti na elektřině. Groteska. Comics. Remix.) (19:00)
    29.2. – Divadlo Ponec – Jednoduchost (Taneční performance zobrazující kontrast mezi složitostí každodenního života a vlastním uspokojením.) (20:00)
    1.3. – Divadlo Ponec, hostuje DOT 504 – Mah Hunt (Choreografie: Lenka Vágnerová, Pavel Mašek) (V tomto duetu se dva lidé rozhodli zažít lov. Jak bude vypadat, závisí na tom, jaká pravidla budou nastolena. Inscenace získala Cenu diváka na festivalu Česká taneční platforma 2011 a Lenka Vágnerová byla za svůj výkon nominována na Cenu Thálie.) (20:00)
  • Festivaly tance a experimentu:
    do 29.2. – Malá inventura, Praha (info: http://www.malainventura.cz)
  • Divadla:
    27.2. – ABC – Joseph Heller: Gold za všechny peníze (režie: Ondřej Zajíc) (Chcete-li za každou cenu pracovat v Bílém domě, může z toho být pěkná komedie. Jevištní zpracování jedné z knih amerického kultovního spisovatele. Humoristický román s autobiografickými prvky skutečně začíná nabídkou z Bílého domu. Dostává ji spisovatel a univerzitní profesor ve středních letech a pořádně se mu z ní zatočí hlava.) (19:00)
    1.3. – ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
    3.3. – ABC – Willy Russell: Shirley Valentine (režie: Zdeněk Kaloč) (One woman show Simony Stašové. Shirley Valentine je jméno dívky, kterou ta současná, čtyřicetiletá matka rodiny a manželka počestného občana, už dávno není. Odjede na dovolenou do míst, kde se pěstuje vinná réva a tam začíná nový život…) (19:00)
    1.3. – Činoherní klub – Yasmina Reza: Bůh masakru (režie: Ondřej Sokol) (Jsme lidé kultury, rozumu, anebo jsme jen bezmocné individuální oběti svých pudů? Hra, během níž se bortí očekávané stereotypy chování: do lehkosti konverzační frašky čím dál víc prosakuje podvědomí aktérů a před námi se odkrývají tajené animozity života v páru, faleš leckterých kulturních a morálních klišé i dravčí podstata existenčního boje.) (19:30)
    28.2. – Divadlo Bez zábradlí – Sébastien Thiéry: Indická Banka (režie: Karel Heřmánek) (Alain Kraft, realitní makléř, si chce ve své bance vyzvednout peníze. Dozvídá se, že banka byla odkoupena indickou  společností Bank of India, a že jeho účty jsou zablokovány v Dillí. Kafkovská komedie na půdorysu absurdní francouzské grotesky skvěle rozvádí původní nevinnou zápletku a dohání hlavní postavu téměř k šílenství.) (19:00)
    2.3. – Divadlo Bez zábradlí – Alan Ayckbourn: Kdes to byl(d) v noci? (Situační komedie z pera úspěšného současného britského dramatika Alana Ayckbourna o tom, že odpověď na otázku "Kdes to byl(a) v noci?" může být za jistých okolností v manželství jedna z nejtěžších.) (19:00)
    2.3. – Divadlo Komedie – Ladislav Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha (režie: David Jařab) (Groteskní drama o lásce a nenávisti doslova až za hrob. Nevstupujte do svazku se spícími démony! Můžete pak dostat do palice takovou ránu, že tma, která po ní nastane, bude strašná. A pak už si budete jenom přát: Do prdele, jestli se z tohohle včas neprobudím, tak tady dozajista vypustím duši.) (20:00)
    4.3. – Divadlo Komedie – Petr Handke: Spílání publiku 2010 (režie: Dušan D. Pařízek) (Máte pocit, že už jste všechno viděli? Unavuje vás znovu a znovu sledovat ty stejné příběhy? Napodobeniny reality vás neuspokojují? Tragické konce vás nechávají chladnými? Nemáte potěšení ze hry? Bojíte se prázdnoty? Nudíte se? Cítíte se neobjeveni? Ztratili jste schopnost nechat se unášet sny? Pochybujete? Uvědomujete si, že čas běží? Jste připraveni - přijďte si nechat vyspílat!) (20:00)
    28.2. – Divadlo Ungelt – Pierre Palmade, Christophe Duthuron: Na útěku (režie: Ladislav Smoček) (Jevištní roadmovie o útěku dvou žen. Nezdolnou energií a nadějí nabitá komedie o náhodném setkání dvou obyčejných žen vydávajících se na cestu za svobodou, dobrodružstvím a životem prožitým naplno.) (19:00)
    Divadelní festivaly:
    3.-4.3. – Festival sólové tvorby pro děti, Praha (info: http://www.mlejn.cz/)


Vážení přátelé zvu vás tímto srdečně na malou premiéru pořadu VONDRÁK ZPÍVÁ OKUDŽAVU, neboli OKUDŽVA MINUS 15 k 15.letému výročí úmrtí slavného barda. V první polovině vás čeká víc, jak hodinový koncert slavných balad B.O. a vzpomínek na setkávání a natáčení filmu s B.0. v druhé části můžete shlédnout filmový rozhovor , který jsem natočil s B.Okudžavou ve spisovatelské dače v moskevském Pěredělkinu. Ve filmu jsou použity i mnohé písně z jeho brněnského koncertu v DHNP. kdy: 29.2. ve 20.00 hod kde: Café Práh ve Vaňkovce (malá scéna Diavdla šansonu)
Jiří Vondrák Divadlo šansonu

 

 

 

 

MÁM NOVÝ KAM

a už si ho tak blbě nezahodím, jako ten minulej...
Zatím jsem toho v něm moc pro příští týden nenašla, kromě posledního představení "Líbej mě, líbej..." v Martě (čtvrtek a pátek 1. a 2. 3. v 19:30) – podrobnosti v minulém praseti.
Něco ale přece. Petr Váša vydal v nakladatelství Host knihu + DVD! Název: Fyzické básnictví.
A to si koupím, protože Vášu můžu. Známe ho už hooodně dlouho a ještě máme schovanou Jirkovu nahrávku Vášovy opery Dívka s dalamánky. Všechno, co kdy dělal, bylo originální, a tak mu to vydání knihy moc přeju a těším se na ni.

ODPOLEDNE NA TUŘANCE

se sešla pomocí novopečených rodičů poprvé Zuzanka s Robinem.


Jen Jon chyběl, ale na Velikonoce je uvidíme všechny naráz.

 

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

26. 2. 2012 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš