[CNW:Counter]
e-mail

Market street
(je u konce...)

Naposledy jsme se rozloučili někde u páté ulice, která kříží tu nekonečně dlouhou a tolikrát jinou dlouhou páteřní ulici celýho San Francisca. Na protějším chodníku se na nás tlemí slavná botoznačka Dr. Martens, tak vzpomínám, jak jsem před léty pro tuto firmu připravoval kalendář A2 a pár inzerátů do jakéhosi cool časáku. Vzpomněl jsem si i na slogan, se kterým mě nevyhodili a snad to i v jakémsi plátku použili: "Smrdí vám nohy? Tak proč ne v Martenskách."


Dostal jsem jeden pár Martensek za tu svou reklamní činnost, ale mně se moc nelíbí a připadají mi nepraktické. Jediné, co mě na nich bavilo bylo, že v zimně na náledí dokonale klouzaly. Třeba od nás z domu jsem se dostal na nádraží asi na tři dlouhé klouzy. Ten druhý byl trochu nebezpečný, protože končil zatáčkou, jet dál rovně znamenalo skončit v Rokytce, ale to se mi nikdy nepodařilo.

Fotograficky přímo miluju evakuační schody. nevím, jestli to je i v jiných zemích, ale v Americe to používají skoro všude. A dělá to krásné grafické stíny na fasádách.

San Francisco nemá moc mrakodrapů, bývá tu často zemětřesno, tak zůstali u baráčků nízkejch a dřevěnejch. Vono, když se zem zatřese, je lepší, když dostanete po palici dřevěným ráhnem než betonovým panelem. Teda jakože příjemný není ani jedno, ale tím dřevěným tam jakousi šanci máte. Zato tu častěji hořívá a furt je na ulicích vidět SF hasiče. A ti jsou tu elita.

Blížíme se pomaličku ke konci Market street To je zakončené klubkem luxusních domů a i těch mrakodrapů. Ale žádná velká vejška, jako třeba v Novým Jorku.

Stále se tu něco opravuje a kopá, na rozdíl třebas od Brna se s tím ale moc neserou. Snaží se to opravit co nejdřív. Chtěli jsme s Roušovnou sehnat někde pohlednice a známky mimo Ameriku, což není zrovna jednoduchej úkol, Nejprve nás honili od čerta k ďáblu, od obchodu k obchodu, pohlednice jsem koupili v jednom z těch šopů, ale dolarovou známku do Evropy, tu nám neprodali. Jeden z dobrých tipů byl, najít poštu a tam to vyřídit. A ta pošta prý je v nějakým luxusním obchodě MACY'S. Museli jsem to nějak složitě obcházet kvůli výkopu na ulicích, ale měli to zmáknutý. A všude, kde hrozilo střetnutí s autem byl nějakej člověk se značkou a dirigoval provoz. Tu poštu jsem nakonec našli, ale bylo to dobrodrůžo. Pohledy poslali. Známky byly pěkné a tak většina pohledů nedorazila. Za necelé tři týdny už byly ulice normálně v provozu. Ale rozkopáno to bylo jinde.


Modrá pilulka.


A to jsou ty slavné SF mrakodrápky.

Na Market street je několik vyhlášených, ba přímo luxusních čističů bot. Je to přímo svatostánek čistoty a šajnu.


I tady v Americe jsou na stěnách domů ukryty portréty slavných. Našel jsem Lennona.

Před budovou 333 hráli jacísi muzikanti. Tak trošku klasiku, bylo to fajn, Olina si sedla na chvíli na rantl a já si fotil strýtovský motivy.

Rascacielos.

Když tady zahnete doleva, dojdete ke slavnýmu Chinatownu, ale o něm v nějakém jiném povídání.

Budova 333. Pravděpodobně firma s.r.o. na stříbrné křepelky a střechy.

Zde končí Market street. Hnízdo stánkařů nabízí obrazy, fotky, pletené čepice a těžítka z onyxu, kabelky z kůže zvířat. A je tu taky veřejný hajzlík. Zadarmo. Hned za krámky je plácek, kde trénujou své fígle kluci na kolech a skejtech.


Bezdomáčství tu je dost nevím,jestli zrovna oblíbena, profese. Bezdomovectví se tu daří. Hlavním lákadlem žít bez domova v SF je laskavé počasí. V zimě tu není zima a v létě nu není žádné velké vedro. Za tohle počasí nemůžou bezdomáči, ale všechny ty zálivy a moře, kterého tu je dost.

Když vypadnete z Market street, hned proti vám je věž s hodinama. V každou celou napodobuje Big Ben z Londýna. Zde se můžete pomocí lodí přesunou na další místa v blízkém okolí, třeba do Sausalita, ale o tom taky až jindy. Kolmo na Market street je jiná slavná ulice a ta se jmenuje Embarcadero.


První Pier, nebo-li molo. Zde je hlavní budova dispečinku pro lodní šaliny i všecky ostatní lodě. Ve vestibulu pak najdete hromady sympatickejch krámků, dá se tu skvěle poobědvat, možností je fakt hodně. Od ryb přes prase až k veganům. Med, perníčky, všecko, na co si jen vzpomenete. Takové farmářské trhy, ale tu hodně draho.


I ovčí předložky a židličky z lýka.

A je tu taky pár veřejnejch hajzlíků Nesmrdí, nejsou pochcaný a jsou zadarmo. A taky, a to je zajímavý, i páni stávají fronty jako na dámských hajzlících. Často tu jsou vidět pánově, jak si tu přebalujou malý děti a posraný plínky odkládají do speciálního kontejnerku. Na tom místě, jak stojí šestnáctka, čekávávám na Olinu, protože ty fronty na dámskejch hajzlících jsou přece jen delší.

A když nespěcháte, tak je tu k dispozici i pomalá občerstvovna.

Tuhle fotku si už nepamatuju, asi jde jen o repordukci, která se mi vnutila do objektivu někde tady na farmářských trzích.

Pier 1 je opatřený krásnou bronzovou sochou Mahatma Gandhího. A když tu jsme v pravé poledne, dáváme si pod jeho sochou nějakou prasárnu, třeba fish and chips s tatarkou.

Embarcadero a hlavně tohle molo je oblíbeným vyhřívátkem pro bezdomovce.


Dobře krmení drzí rackové tu po obědě trénujou na kladině.


A čekají na pochvalu.

Hnízdo luxuxsních kanclů je pohromadě. Někde tam uprostřed té změti pracuje i náš Honza pro Google. Teda vlastně to už je minulostí, protože si sbalil svých pět švestek, sedl na kolo a vyrazil ze San Francisca na pouť dlouhou 1300 mil do Colorada přes Nevadu a Utah, hory a pouště do městečka Boulder, kde žije jeho žena Réza a kde je taky nějaká pobočka Google. Takže naše příští cesta do USA bude do Colorada.

Chodec, myslitel a dobrý politik Mahatma Gandhí.

Ale i on má cosi na hlavě a máslo to není. Asi něco od gymnastických racků.

Naše oblíbená prasárna pod nohami Gandhího.

Nadupanej Indián.

Příště se projdeme po molech směrem ke Goldem Gate Bridge.

podpis


Foto: Milan

 
Surreálný zlodějíček se opět hlásí do služby.


Novinářka: Budete dál pokračovat ve svých facebookových aktivitách, selfíčkách a hovorech od bazénku?
Budoucí prezident Zdeněk Škromach: Určitě, protože to není založené na osobních vztazích, ale na lidských kontaktech. Mám kontakty se spoustou lidí a ty jsou založené na obyčejných mezilidských vztazích, ať už jste senátorem, nebo nejste.

Milí kamarádi!
Přijměte pozvání na podzimní výlet po Naučné stezce Járy Cimrmana, spojený se vzpomínkou na maminku Evu Jurůjovou. Častokrát Stezku sama prošla a účastnila se veselí s tím spojeným, tak pojďme též!
Sraz: sobota 5.11. 2016 v Lomnici u Tišnova, na náměstí u plastiky nohou Járy Cimrmana (přímo u zastávky autobusu). Odchod v 9:15-9:30.
Doprava do Lomnice a zpět bude v individuální režii: vlako-busem (odjezd vlaku z Brna 7:53, přestup na autobus v Tišnově u nádraží 8:37, příjezd do Lomnice v 8:59; zpět z Lomnice jede autobus v 16:52, 18:02, poslední ve 20:02, vždy s návazností na vlak v Tišnově směr do Brna), autem, motem, kolem, seskokem z padáku...
S sebou: teplé spodky i svršky, pláštěnku (pro jistotu), nápoje (fantazii se meze nekladou), svačinu, dle nálady papírového draka, lampion, hudební nástroje, co koho napadne.
Náplní výletu je plahočení po Stezce (tam a zpět cca 10km). Po cestě můžeme zpívat, pouštět draky, vzpomínat, rozjímat, zahřívat se, sbírat listy a vůbec, co nás napadne. Půjdeme důstojným tempem, není kam spěchat.
trasa: https://mapy.cz/s/19f17
Po návratu zpět do Lomnice bude možnost se občerstvit u Pavlišů v Paláci Gambrinus na náměstí - pitivo, včetně dobrého piva a něco na zub (guláš s chlebem!). Zájemce o guláš prosíme o nahlášení do 27.10., ať víme kolik porcí cca připravit.
Děti, psi a další výletníci jsou vítáni!
Výletu zdar!
Lucie Jurůjová

Přeji hezké podzimní dny,
srdečně zvu na zajímavá divadelní setkání s lidmi s postižením i bez něho:
Být či nebýt SPOLU?
Čtvrtek 20.října 17:30 Divadlo Polárka
divadlo - výstava - panelová diskuse o inkluzi, jejímiž hosty jsou děti
Maminko, jsi důležitá jako šraňky v tunelu!
Neděle 23. října v 15:30 Divadlo Polárka
inscenace herců s Downovým syndromem pro celou rodinu
PS: brečení mimin povoleno
A jiné akce v rámci Týdne pro inkluzi v Divadle Polárka!
viz přiložené letáky
www.divadloaldente.cz
www.divadlopolarka.cz
Se srdečným pozdravem
Jitka Vrbková

PAVEL FOTIL ADÉLU

v Horáckém divadle v Jihlavě. Je to muzikál a celý název zní Adéla ještě nevečeřela.


Hraje tam Terezka, ale skoro není poznat.


Představení pochválil, dokonce projevil nadšení. A tak se tam někdy pojedeme podívat.

Dada a spol.