[CNW:Counter]
e-mail

Párek v rohlíku
(a další kulturní aktivity)

Byl to takovej trochu kulturní týden. Ten před tím sice taky, ale ten se už přes chabé buňky paměťové přes minulý víkend odpařily. Ve čtvrtek jsem byl pozvanej na krásnou výstavu HAVEL fotografů Tomkiho Němce, Bohdana Holomíčka a kameramana Petra J... Výstava a celá vernisáž byly velmi bombastické a nevím, čím to je, že na takové akce se chodí dívat samí sympatičtí lidi. Zajímal by mě průzkum, kdo z nich volil Zemana. Myslím si, že by to bylo číslo povzbudivě mizivé.
V pátek se slavil schizofrenně Vznik Československýho státu. Schizofrenně hlavně proto, že Zemanojc klaka obsadila Hrad a udělovala vyznamenání Hůlkovi a eště někomu dalšímu. Hůlka prej ten metál hned někde po cestě dom ztratil, ale to může být i kec. Druhý ohnisko oslav bylo na Staromáku. Takzvané oslavy v Podhradí. Tam se ventilovala nespokojenost s buranstvím a proradností hlavy státu, ale tím se tu zabývat nemíní. Jak to bylo doopravdy nám všem stejně vysvětlí všeználek, který si žvaní, co chce, ale prý mluví za prezidenta. Je celkem jedno, za koho mluví, protože jsou to děsný kraviny, takže to asi fakt mluví za něho, jinak by ho přece s ostudou z kanclu vyrazil. Ostuda z letošní oslavy dosáhla nebeských výšin, protože na seznamu oceněných byl až do poslední zatáčky i strýc ministra kultury, jenže ten se zase sešel s Dalajlámou, přestože si to hrad nepřál. A za trest Bradyho vyškrtli. No vostuda jako sviňa, ale pana Bradyho pak ocenil kde kdo, aby mu to nebylo líto. Tenhle kabátec z ostudy nám už nikdo neodpáře.

Ve čtvrtek jsem byl pozvanej na vernisáž krásné výstavy HAVEL. Velmi doporučuju, stojí to za to. Fotky jediného dobrého prezidenta za celý můj život. A bylo jich přesně 8. Fotky Tomki Němec a Bohdan Holomíček.


Po vernisáži jsem utíkal domů na na popelnici pokračovala výstava, jen už to nebyly fotky Tomkiho. Praha je plná černobílýho umění.

V pátek bylo volno, protože vznikla republika. Na Hradě se to mělo hemžit divnými figurami, ale co se tam doopravdy dělo nevím a nějak mě to nezajímá, protože tam je prezident, kterej je pro mě zcela nestravitelnej. Zato přijela Dana z Brna, tak jsme jí s Olinou šli naproti a holky si pak zatančily u tyče na našem nové zdravotním plácku.

Olina Daně ukázala zahrádku, seznámila ji se šnekem ochranářem, ale pak přiznala, že se šnek těch divokejch prasat začal bát, tak mu Olina nasadila ochranou přilbici.

Pak vyrazily holky autobusem na nádraží DP, kam měla přijet Helča s děckama. Já jsem tam doběhl maličkou oklikou se zpocenou hlavou. Domů jsme šli všichni pěšky přes krásně barevnej zámeckej park, jak je vidět z přiložených černobílých fotek. Víkendová sestava je kompletní.

Helča chtěla pár obrázků ze schodů.

Dana zase obrázek, jak je šikovná.

Bibi fotku jak je krásná

Pak jsem klukům vyprávěl o našem prezidentovi, vždyť je přece toho 28. října, že? O tom, jak dokud nebyl prezidentem, jak žil na Vysočině a co tam dělal. Bobíka to inspirovalo a zkoušel si to taky.

Byl velmi přesvědčivý.

Boris mu šel taky pomoct a najednou jsme měl v partě prezidenty dva.

Opět jedno společné foto. Samospouští bez selfotyčky.

Pak mi foťák ukradl Boris a vyfotil si, co potřeboval.

Našli jsme lidskej kámen.

A doma kluci hnedka pustili televizi a čuměli až do pozdního oběda, či brzké večeře na pohádky.

Foto pro Jiřinku ze San José. Boris má od ní bundu.

A Bibi? To je neužitečný tvor, protože furt jen čte. Někdy se i učí, ale u toho nebývá vidět.

Jedeme vláčkem do Prahy, pozvali jsme děti i Danu do kina na Lichožrouty. Bobík se těšil převelice, ale hlavně prý na párek v rohlíku.

Na Masaryčce jsme kromě párku v rohlíku koupili ještě chlapáka...


...a dámičku.

chlapečka nikdo nechtěl.

Před kinem jsem ještě vtrhli do picérie a pořádně jsme jim zatočili se zásobama.

Všichni od všech ochutnali.

A hurá do kina. Zevnitř ven jsme viděli dílo Davida Černého.

Sedm statečných před Lichožrouty. (Je to chyták, ten sedmej jsem já, ale skrývám se za objektivem.)

V kině jsem seděl na klíně Belmondovi, kterýho to děsně sralo a tiše jsem záviděl daně, že sedí na klíně Bardotce.

Helča a Boris seděli na Laurelu a Hardym a dál nevím.

Olina vymyslela, že bysme mohli dětem ukázat Vítkov.

Cestou na Vítkov.

Z Vítkova je pěkný výhled na Prahu.

A na Žižkov. Žižkov mám málo pofocenej a už dlouho se na něho chystám.

Eta Eta žlutí ptáci je kniha Jiřího Ortena. Četl jsem ji velmi dávno a moc se mi líbila. A už si ji moc nepamatuju. Přečtu si ji znova. Jo a ti Lichožrouti jsou parádní film. Navzdory tomu, že je kdekdo zdrbal.

Ale to nebylo všecko. Hned z Lichožroutů jsem přes ten Vítkov dorazili na Masaryčku a dojeli vlakem do Kladna, kde jsme si večer dali nové divadelní představení Valérie a týden divů od Vítězslava Nezvala.

Velmi vtipně zpracovaný příběh. sympaticky minimalisticky. Doporučuju.

Nastudovat tuhle knihu není žádná sranda.

Hned po představení jsme zase valili na vlak a honem domů. V neděli jsme si pak z té přemíry kultury lízali rány a odpoledne vyrazili na malej výlet. Už jen ve třech. Olina, Dana a já. Pak někoho, já jsme to nebyl, napadlo, že bychom mohli do nové hospody v Běchovicích a nechali jsme se přemluvit k prasečímu kolenu na medu. Fakt parádní vegetariánské začátky. Přežrali jsme se jako prasata. Fakt děs. A může za to to, že skoro v každé lepší hospodě se už dá platit kartou. Měl jsem totiž ve šrajtofli po tom náročným víkendu už jen 8 korun. A kartu. Příjemný odpočinkový víkend.

podpis


Peleš lotrovská je v hlavním feullietonu.

 
Surreálný zlodějíček se opět hlásí do služby.


Ptal jsem se Bobíka, jak se těší na Lichožrouty. Odpověděl, že se těší na páek v rohlíku.

Milí kamarádi!
Přijměte pozvání na podzimní výlet po Naučné stezce Járy Cimrmana, spojený se vzpomínkou na maminku Evu Jurůjovou. Častokrát Stezku sama prošla a účastnila se veselí s tím spojeným, tak pojďme též!
Sraz: sobota 5.11. 2016 v Lomnici u Tišnova, na náměstí u plastiky nohou Járy Cimrmana (přímo u zastávky autobusu). Odchod v 9:15-9:30.
Doprava do Lomnice a zpět bude v individuální režii: vlako-busem (odjezd vlaku z Brna 7:53, přestup na autobus v Tišnově u nádraží 8:37, příjezd do Lomnice v 8:59; zpět z Lomnice jede autobus v 16:52, 18:02, poslední ve 20:02, vždy s návazností na vlak v Tišnově směr do Brna), autem, motem, kolem, seskokem z padáku...
S sebou: teplé spodky i svršky, pláštěnku (pro jistotu), nápoje (fantazii se meze nekladou), svačinu, dle nálady papírového draka, lampion, hudební nástroje, co koho napadne.
Náplní výletu je plahočení po Stezce (tam a zpět cca 10km). Po cestě můžeme zpívat, pouštět draky, vzpomínat, rozjímat, zahřívat se, sbírat listy a vůbec, co nás napadne. Půjdeme důstojným tempem, není kam spěchat.
trasa: https://mapy.cz/s/19f17
Po návratu zpět do Lomnice bude možnost se občerstvit u Pavlišů v Paláci Gambrinus na náměstí - pitivo, včetně dobrého piva a něco na zub (guláš s chlebem!). Zájemce o guláš prosíme o nahlášení do 27.10., ať víme kolik porcí cca připravit.
Děti, psi a další výletníci jsou vítáni!
Výletu zdar!
Lucie Jurůjová

Vážení a milí,
stvořila jsem pohádku a tak trošku omalovánku v jednom, inspirovanou dopisy mojí maminky, Kdyby vás zaujala, budu ráda, když podpoříte její vznik. Je nejen pro děti, ale taky pro dospělé. V knihkupectvích nebude běžně k dostání, chceme ji zájemcům doručit už k Vánocům. Část knih chci věnovat hendikepovaným dětem.
V současné chvíli běží crowdfundingová kampaň na Hithitu a sbíráme s výtvarnicí Hanou Mičkovou finance na vydání od předplatitelů, sponzorů a dalších přispěvatelů.
Přichystaly jsme řadu zajímavých odměn, jednou z nich je i kniha do poštovní schránky (více informací i rozlítané odměny jsou k nalezení pod tímto odkazem):
https://www.hithit.com/cs/project/2948/rozlette-se-s-holcickou-s-kouzelnyma-nohama
Dali jsme si záležet taky na animované upoutávce.
https://www.youtube.com/watch?v=XRWvElID0MM
Audioukázka s úryvkem je zde:
https://youtu.be/lyDoYlFzEeo
Za jakoukoliv formu podpory děkuji a budu se těšit na případné setkání na křtu v únoru 2017.
Blanka Fišerová
www.facebook.com/kouzelnenohy

Přátelé,
zveme vás na další koncert. Bude zde vystupovat australská zpěvačka, která zpívala po stěžejní klubech v Londýně a USA.
Je to obrovská příležitost pro Lomnici a široké okolí ji zde vidět společně s naší českou jazzovou elitou. To, že je to velká akce svědčí zejména fakt, že toto seskupení můžete vidět výhradně ve velkých městech jako je Praha, Teplice, Zlín, Ústí n. L. atd.
Lomnice je jediným místem mimo velká města, kde vystoupí. My se na ni velmi těšíme.

SMUTNÉ ZPRÁVY POKRAČUJÍ

nějak moc často...
Včera jsem dostala oznámení, že po dlouhé nemoci odešla tetina Jana Heinzová. Pro mě opravdu nečekaně, měla teprve šedesátiny.

V dávných dobách TdZ byli Heinzovi nezapomenutelnou dvojicí. Vyznačovali se tím, že jezdili na červené víno s Coca Colou, směs si vozili v kanystru. Sice jsme tu kobinaci moc nechápali, ale jim to jednoznačně fungovalo.

Je o nich kupodivu málo dokumentů. Objevila jsem v archívu fotografie páníčka, poctivě vyvolaná tehdy v komoře na fotopapír. Nezbylo, než si fotky vyfotit foťákem a kupodivu jsou tam docela k poznání. Je to pravděpodobně ročník TdZ 1992.

Petr a Jana vzadu vlevo udatně zpívají kánon pojízdnéch pocestnéch "Řídí nás óbrovská sila stréca Rudy Zavadila".
Teď už jsou tam někde na druhé straně oba spolu i se strécem rechtórem a dalšími...
Mám takový neblahý pocit, že tam stréců a tetin na ten kánon už je nějak moc velká sila.

SMÍŠENÁ KANTILÉNA

slaví 10. výročí! Koncert bude v pátek 4. 11. v 19:00 v Konventu Milosrdných bratří na Vídeňské.


Tentokrát mně dali zabrat, pan dirigent Martin Franze naplánoval do programu Moravské dvojzpěvy Antonína Dvořáka a to není zrovna jednoduchý hraní. Musím cvičit na piáno a čas těžko hledám. Naštěstí bude na programu i Jaroslav Ježek a toho cvičit nemusím.

V AULE JAMU

měl v sobotu koncert Dušan Holý, potomek slavné muzikantské rodiny z Moravy.
Na rozdíl od svých předků se dal na klasickou hudbu a odešel studovat do Holandska, kde teď žije.


Vystoupil spolu s violoncellistou Mathiasem Nagelem, hrál s vervou a nejvíc nás zaujal zajímavou pětidílnou sólovou skladbou pro klavír "Sluneční hodiny", kterou napsal zamlada na konzervatoři Jaromír Nečas. Netušili jsme, že autor tvořil i tak náročnou hudbu. Jaromír Nečas byl posledním spolužákem praděda Miloše, se kterým spolu poctivě dodržovali třídní schůzky - v některém z minulých vydání WWWiditelného prasete byla na něj uveřejněna pradědova krásná vzpomínka.

PŘIPOMÍNÁM SOBOTNÍ VÝLET


na památku Tiskové mlčky Evy viz. zpráva od Lucie.

BÁSNÍK RADOVAN ŠŤASTNÝ

napsal v pátek báseň zcela čerstvou a aktuální. S jeho svolením ji přikládám:

VÁNOČNÍ DÁREK
Jsou zase Vánoce,Vánoce,Vánoce
A mně je smutno i veselo
Po roce...

Venku zas nesněží
A za oknem bláto je
Zapálím svíčku
Za své občanské postoje

S dětma se projdu
Podvečer po měste
Ukážu, kde jsem si hrával
Snad pošesté

Jsou zase Vánoce,Vánoce,Vánoce
A mně je smutno i veselo
Po roce

Těžko je neslyšet
Falešné ladění
Kapely co hraje
Koledy k zbláznění

Těžko je nevidět
Standartu na hradě
Pravda z ni stéká
Jak mlíko po bradě

Jsou zase Vánoce,Vánoce,Vánoce
A mně je smutno i veselo
Po roce

Kapr se dívá
Smutnýma očima
Když něco končí
Tak něco začíná

Dnes se moc nesměju
Dík blbé náladě
Chtěl bych tě Tomáši
Zase mít na hradě

Ježíšku prosím
Mám přání studenta
Už nám sem nenos
Dalšího Klementa

Ježíšku prosím
O jediný dárek
Chybí mi prezident
Mám pivo i párek

Chybí mi prezident!
Chybí mi prezident!
Prosím tě Ježíšku
O malý dárek......

Dada a spol.