Věneček
(anóbrž prodloužená)

To máte tak. Bibi je už velká holka. A chodí do pátečních tanečních. Bibi taneční baví. A když taneční, tak tam někde v koutku číhá něco jako prodloužená. Za nás se tomu tak teda říkalo. Ale ta Bibina prodloužená se jmenovala Věneček. Proč? Třeba to někdo ví, já ne. Přiznám se, že mě za mýho gymplování nebavily ani taneční, natož pak prodloužená. Má první a jediná prodloužená byla na Stadecu ve velkým sále (Brno). Na Leninově ulici, dnes se ulice jmenuje Kounicova. Nějak se mi tyhle informace nějakou prasklinou v hlavě pomalu sypou nebo vylejvají ven a mizí. Je pravda, že se někdy stane, že nějaká vzpomínka se tou prasklinou tlačí na štorc a tak mi najednou jen tak, skoro bezdůvodně, vytane na mysli. Jojo, vždycky jsem se svým rodičům za takové vzpomínání na dávno smával. A je to tady.
Bibina prodloužená anóbrž ten věneček se odehrávala 15. prosince. Proč to datum zdůrazňuju? No protože v té době ještě byla její maminka (a ještě poslední dva dny je) přes Erasmus ve skotském Glasgow, kde studovala anglickou literaturu. A Milan s klukama odjeli lyžovat a Bibi na to byla sama. Jenže ona je natolik samostatná, že si všecko vyřídila a zařídila sama. Sehnala si parádní šaty, Zašla si ke kadeřnici, akorát by na věnečku byla sama, tak jsme se sebrali s Roušovnou a na ten její věneček jsme přijeli jako náhrada za rodiče. Původně měla přijet i teta Dana z Brna, ale nebylo jí do skoku, tak to odpískala.

Olina se dohrkala brzo ze školy domů, aby se stihla hodit do gala. Já jsem si musel najít sako a tmavý gatě a nějakou slušnou košilu. A pak už jsme vyrazili směr Kladno. Kulturák jsme našli celkem bez problémů.

Koupili jsme si lístky, vsomrovali jsme se k jednomu stolu k jedné povídavé babičce, která tam byla se svým vnukem, protože rodičům se asi nechtělo. Nebo nemohli. Nebo možná taky Erasmus?

Roušovna chodí všude včas, takže jsme přišli dřív než Bibi. A ona vám byla tak načančaná a předělaná, že ji vlastní babička nepoznala. Musel jsem je vzájemně seznámit. A protože jsem dostal za úkol hodně fotit pro všechny, co tam nedorazili, vzali jsme Bibi k hajzlům, protože hned vedle nich byl purpurovej závěs, takže to focení vypadalo lascivně studiově.

Do památníčku - Bibi s babí.

A taky Bibi s dědkem. Ta fotka je pro mě cenná hlavně tím, že jsem tu velmi netradičně až slušně oděný. Většinou si tohle oblečení doma najdu, jen když musíme na nějakej pohřeb. Ale tahle akce byla veselá a i když jsem se v obleku necítil nijak odvázaně, vydržel jsem to bez následků.

Bibi je hezká vždycky, ale ten večer byla přímo krásná.

To hlavní se bude za chvíli odehrávat ve velkým sále kulturáku v Kladně. Shodli jsme se s Olinou, že přestože je celej kulturák moderně hezkej a celej věneček připravenej s velkou láskou, tak to úplně do konce nedotáhli, protože například hajzly byly hnusný,

Pak dorazila i Bibina veliká kámoška Esterka. Ta, se kterou jezdí na gympl do Prahy. Já sice fotím rád černobíle a barva mě moc neba a ani mně nejde, ale to by nebylo poznat, jak hezky zelený šaty má Ester.

Spolužačkám to fakt sluší.

Pánové se sice tváří chlapácky, ale přesto je cítit jistá nervozita. Pánové totiž musí na zahájení, na úvodní promenádu nést v bílejch rukavičkách čerstvou růži pro svou taneční partnerku.

Zazní fanfáry a hudba zahajuje nástupní promenádu.

Jde se na to.

Choreografie klasická. Já osobně se vždycky podivuju, že to někdo nesplete a že se to nezašmodrchá.

Na můj vkus se promenujou tanečnice a tanečníci neúměrně dlouho, ale není to na závadu.

Hudba je reprodukovaná, to za nás byly prodloužené s muzikou živou. Ale možná kecám a nic si nepamatuju.

Představte si, že jste mladým mužem a brousíte kolem dokola tanečního parketu kolo za kolem a v jedné ruce vláčíte růži. To je fakt dřina.

Reflektory barví ksichty na nepravděpodobno.

Galerka a všechny stoly okolo parketu jsou zcela obsazené.

Většina pyšných a dojatých rodičů a příbuzných fotí a filmuje jak zběsilá. A těch překrásných rób.

Našel jsem konečně v tom nepřehledným frmólu Bibi, tak jsem ji hodně fotil, abych nedostal vynadáno od Dany, a možná i od Helči. Proto se všem, kterejm to je putna a nejsou osobně zaháčkovaní, omlouvám. Bibi jsem musel fotit nejčastěji.

Konečně dostaly dámy od svých tanečníků růže.

No a protože za malou chvilku začnou všichni kroužit po parketu v rytmu polonézy, musely si dívky čerstvě přijaté růže zase někam odložit. Maminkám, tatínkům a nebo někam pohodit.

Dámy a pánově, připravte se. Po polonéze přichází na řadu waltz.

První...druhá...

...třetí. Waltzuje se o 106.

Papriky, růže, lakýrky.

Všichni se pekelně soustředí. On sice je waltz celkem jednoduchej tanec, ale o to je náročnější jeho provedení.

Následuje jive

A opět ta naše malá velká tanečnice.

Jejda, musím se přiznat, že jsem byl skoro naměkko.

Ta naše holka šikovná.

Bibi na mě mrká při promenádě.

Hlavně se pořádně soustředit. Vzduch houstne, mladým pánům se začínají rosit čela.

Joo, za nás byl na parketu jeden erární fotograf s bleskem, ale dneska? V dnešní době jsou nefotící v děsné menšině.

A filmuje se taky.

Většina holek má šaty bílé, ale pár jich to zachránilo.

Waltz z galérky.

Mladí tanečníci nastupují s nastudovanou společnou choreografií samby a jive. Samba je latinskoamerickej tanec na 2/4 nebo 4/4 takt. Tempo kolem 50 taktů za minutu. Slovo samba má původ v portugalským slově semba a v překladu to znamená božská tanečnice. Existuje mnoho variací samby. Mezi nejznámější patří karnevalová samba, která vládne na karnevalech v Brazílii.

Jive [čti:džajv] je druh latinskoamerickýho tance. Je to rytmickej swingovej tanec, kterej vychází z jitterbugu a v mnohém je ovlivněnej rokenrolem, boogie-woogie a černošskejma tancema. Roku 1944 vydal Victor Silvester první standardizovanej popis jive. Rytmus je 4/4-ový a tempo 40-44 taktů za minutu. Jeho původ je afroamerickej, na soutěžích se tančí mezi latinsko-americkými tanci. Základním pohybem dnešního jive jsou dvě tzv. jive přeměny (tančená v základní podobě stranou jako krok-přísun-krok na jednu stranu a pak zpět krok-přísun-krok), zakončené spádnou kolébkou.

Spádná kolébka není podle mě nic jiného, než fláknout s partnerkou o zem.

Po sambě a jive následovala univerzální volenka, neboli tanec s rodiči. Bibi si mě odchytla a zatančili jsme si spolu waltz a jive. Ten waltz docela šel, dokonce na obě strany točenej, ale jive, jive jsem nezvládl, šaškoval jsem u toho jako to největší dřevo a tajně doufal, že se nikdo nedozví, že jsem kdysi dávno se svou sestrou a Bibinou tetou Danou byl téměř mistr republiky v tancích na ledě. A jive patřil samozřejmě k jednomu z povinných tanců. Ale pšššt, ať se to nikdo nedozví.

Po trapném vystoupení účastníků tanečního kurzu s rodiči, či prarodiči nastoupil na parket taneční pár třídy "M" - Kristýna a Igor.

Předvedli parádní sestavu latinských tanců.

Profi tanec je šílená fuška. Možná o tom něco málo vím, když jsem jako mladej tančil na ledě.

Podle mýho to je na parketu ještě daleko náročnější, než si vozit prdel po ledě. I když třikrát denně.

No, tanečníků jsem se na to sice nezeptal, ale je docela možné, že oni se na to dívají stejně a možná si myslí, že tanec na ledě je daleko náročnější.

Mně se jejich vystoupení moc líbilo.

Jen by mě děsně štvaly ty gatě, kdybych byl na jeho místě.

Ale já mám nejmíň co kecat, protože to, co jsme nosívali na ledě my... Kam se na nás ti suchozemci hrabou.

O přestávkách vybíhali mladí mužové do foyeru buď na tajný pivo nebo ven na cigáro. a to je něco úplně parádního. Jak se nikde nehulí, tak to nikde nesmrdí. Třeba na Stadecu za našeho mlada nebylo pro kouř vidět na krok.

Kulturák je vyzdoben originály obrazů se správnou tématikou. Třebas tenhle obraz je na prodej za 140 00 Kč.

Doprovodné dámy byly vyfiknuté jak z žurnálu.

Živou muziku nahradil dýdžej. A protože nemusel hrát na žádnej nástroj, docela ho to zmohlo.

Nejlepší tanečníci dostávali od svých tanečnic taneční šnuptychly. Kdo jich měl nejvíc, byl vítěz. Tento mladý pán zatím nasbíral čtyři kousky. S tím už by zvládl i slušnou rýmu.

No a protože jsme musel brát ohled na možnosti dopravy zpět domů, museli jsme se kolem desáté zdekovat a jet domů. Autobusem č. 300 to bylo coby dup. Jen ještě Roušovna zachránila Bibi ramínko na šatech, aby z ní do půlnoci nespadly šaty. Bibi nám pak prozradila, že když jsem odešli, tak začala taneční soutěž a ona s Andrejem získali třetí místo. To jsme sice propásli, ale o to víc jsme na tebe, Bibi, pyšní.