Křižánkovské
(výpravy)

Křížové výpravy, starším výrazem kruciáty, byly vojenské výpravy z dob středověku, které vyhlašoval papež proti muslimům, pohanům a kacířům. Dřívější definice historiků tyto výpravy omezovala pouze na výpravy k Jeruzalému, dnes se však význam kruciát přenesl na všechny papežem vyhlášené války proti nepřátelům křesťanstva. Účastníci před zahájením výpravy skládali slib a byli označeni znamením kříže, které si našívali na šaty, a proto se nazývali křižáci (latinsky crucesignati).
Naše křižánkovské výpravy mají prakticky podobný význam i průběh. Jen je nevyhlašuje papež, ale Alena. Pak taky nejsou proti muslimům, pohanům ani kacířům, ale dá se skoro s jistotou prohlásit, že nejsou proti nikomu.

Jde jen o to, aby nastal nějakej řád v potkávání příbuznejch a udržovaly se rodinné vazby a vztahy a nebylo to jen na pohřbech.

Je proces poměrně dynamickej, protože se mění počty osob. Naše rodiny patří spíš k těm, které tak trochu narůstají a neudržujou si stabilní počet členů v tlupě.

Momentálně nemáme ve vrhu žádné kojené dítě, všechny děti jsou již až nebezpečně soběstačné...

... a mají v sobě dostatek sil zvedat mandle rodičům, kteří by se tak rádi pochlubili svými zázračnými ratolestmi, ale můžete se chlubit někým, kdo třeba zrovna řve jako tur a je protivnej? Dyť by takovýmu rodiči nikdo neuvěřil.

Naše letošní setkání vyšlo na normálně dlouhej víkend, protože První Máj ani Den osvobození se nedokázal přilípnout k víkendu.

Od pátku se postupně sjíždí jednotlivé rodinky, okamžitě dostanou něco do huby, aby se snížil počet nových informací, protože s plnou hubou se mluví blbě. Pak začnou vznikat účelové skupinky v rozsahu od dvou do hodně a všichni mluví najednou.

Letos se podařil trochu husarskej kousek, protože americkej Honza se svou Robynne přiletěli na rozptyl dědy Oldy a hned další týden už byly Křižánky.

Zde byla přistižena externí dvojskupina, která se uchýlila do ticha zápraží. Vydržet ty decibely rodinnýho úlu vyžaduje hodně sil.

Poslední v pátek dorazila Helča s klukama. Bobík diskutuje s Jirkou.

Boris obklopen krásnými dámami Ester zleva a Ninou zprava.

Tomáš, Alena, Jíťa, Jirka.

K večerní tiché dvojici (Dana a Olina) se přidala i Bára. Americkej Honza přivezl z velké země takovou roztomilou píčovinu, se kterou si rád hraje, protože je mu teprve čtyřicet. Jsou to takové dvě gumové kraviny na šňůrce, se kterejma se všelijak točí jako ve varieté nebo v cirkuse, elektronika vyhodnocuje pohyb a podle počtu zmáčků toho silikonovýho ňadra před produkcí se odehrávají světelné efekty. Jak říkám, z pohledu staříka, je to kravina, ale hodně křižáckejch účastníků nadchla. Nevýhodou produkce bylo, že první dvojice ztratila svůj původní klid.

Je první křižánecké ráno. Fotka vypadá nabušeně, ale je na ní stěží polovina nás všech. Dnes před obědem a po snídani nás čeká slavnej mimi-bazárek a nejsložitější operace, kterou je společné foto.

Začíná mimi-bazárek. Každej rok se ukáže, jak to je s orientací potomků a v kolika lidech dřímá duch vychrtlejch modelek na molech. Oťas objevil kouzlo velkých ňader.

Bazárek spočívá v tom, že před setkáním se každej účastník doma kriticky prohryže svými šatníky a vybere položky, které buď:
- jsou z nějakýho důvodu scvrklé a už je dotyčnej neobleče, a když jo, tak nevysleče
- je to hezkej kousek, značkovej, ale nějak se na něho z důvodů velkého množství další modelů nedostává a padá na něj prach. V případě neumělých vláken si na ně brousí zuby moli.
- a nebo to prostě doma zavazí a není na škodu zkusit, jestli se někdo nenachytá.

Komisařka nepoužitých kousků Tanya.

Mimi bazárek má hodně orientálních prvků. A je krásně barevnej.

Někteří se reje neúčastní a trénujou stojky. Bobík a Tibor.

Třeba zrovna Linda trpí úchylkou, že změnou sukně mění i profesi. Selka z rakouskýho podhůří.

Boris zrovna stojky nedělá, prohlíží vzácný kousky oděvů velmi pozorně a je-li tom něco hodně ulítlýho, okamžitě to zabavuje.

Linda k selčí sukni našla i veselý legíny.

Bobík vozí v tatře ty, kterejm je bazárek u prdele, aby měli taky nějakou náplň.

Oťas je jak z řetězu urvanej.

A jo, je to fakt velká prdel.

Honza si našel kaliopky. A jak ho známe, bude je v Americe normálně nosit. Jenže Amerika tohle hravě vsákne.

Letos přibyly i knihy. Třeba Dětská bible - kapitola o Samsonovi. Samson (hebrejsky: שִׁמְשׁוֹן, Šimšon) je poslední ze starozákonních soudců, o němž se zmiňuje kniha Soudců. Jeho jméno je vykládáno jako „Sluníčko“. Soudil syny Izraele po smrti soudce Abdóna 20 let. Podle Davida Ganse toto období spadá do let 811–831 od stvoření světa neboli do let 951–930 před naším letopočtem. Po Samsonovi, který je židovskými učenci považován za třináctého tradenta ústní Tóry, soudil syny Izraele v Šílu kněz Élí, o jehož soudcovském období pojednávají úvodní kapitoly 1. knihy Samuelovy.

Oťas přitvrzuje.

Komise kontroluje, jestli to někdo nepřehání a nedělá si z vážné akce prdel.

Robynne objevila šátek. ten pojede do Colorada.

Honza své Robynne našel slušivé jednodílné plavky.

Robynne, Honza, Oťas

Otakar.

Vylézá Diogénes Jirka.

Tanya zjistila, že houpačka má hodně prodřenej závěs, tak se okamžitě jde houpat. Má ráda adrenalin.

Martin a kafe u pařezu.

Boris v halence po Helči.

Nina, Otakar, Tibor a Helča.

Hvězda bazaaru.

Přivezl jsem do bazárku dva kousky oblečení. Nevybíral jsem, jen mi vypadly z poličky v okamžiku, kdy jsem si balil do Křižánek a nechtělo se mi je cpát zpátky. Kupodivu Boris byl ostražitej a i kraťasy i triko zabavil. Zůstávají v rodině. A kromě těch dvou kousků oděvů jsem přivezl i krabičku experimentálních náušnic z různejch druhů dřeva, na kterých jsem zkoušel povrchové i jiné úpravy. Myslel jsem si, že si jich skoro nikdo nevšimne, ale překvapilo mě mile, jak velikej o ně byl zájem. Rozebraly se nakonec skoro všechny.

Olivovej vzorek z ostrova Zakyntos

Dana je velmi ostražitá babička, takže o narušeným závěsu dobře věděla a z představy, že by Tanya mohla spadnout, donutila Honzu a Martina k zásadní revizi. Teď už může Tanya vyletět z houpačky, ale závěsem to nebude.

Alena si vybrala model Oliva-mosaz-jantar-olej-lak.

Tyhle náušnice jsem nedělal, ty jsou po Renatě, která neměla srdce je vyhodit, čili přesně model pro Otakara.

Boris je s barvou i hedvábem spokojenej.

Helča si vzpomněla, jak její bráškové kdysi před dvaceti lety chodili po Ostružné ve speciálně oblečenejch teplákách a metodu vrhla zpět do současnosti.

Linda je vystudovaná optometrička.

Karate kyd.

Zdá se, že Teodorovi model učaroval.

Honza nemá propíchnutý uši, tak o náušnicích ví celkem prd.

Stendhalovo červený a černý Maroko.

Pištka?

Ester jen pozoruje.

Pyramida Boris, Bobík, Tibor.

Byla tu i broušená dóza na kostkovej cukr. Taky po Renatě, ale nikdo se nenachytal.

Teo a mrkev.

Messi.

Pak jsme se dostali k honzíkovi. Myslím tím část oblečení ze 17. století. Honzík byla destička, kterou si dámy vyboulily na bohaté sukni prdel. Žádnej botox, pořádnej kus prkna. Dana se to snaží vysvětlit Helči.

Prej jestli takhle nějak?

Otakar.

Jíťa masíruje Jirkovi hlavu, aby mu nebylo líto, že si na bazárku nic nevybral.

Linda.

Tom, Boris, Ester, Nina, Otakar, Bobík.

Zbytky dřevěnejch náušnic.

Jíťa musí dbát na správnou výživu, což vyžaduje složité kuchyňské procesy a studium. Takhle vypadá jejich pozdní snídaně. Je to složitý, ale moc dobrý.

Je doba oběda. Krmení ve velkým.

Dýňová polívka

Tanya si hlídá počet sežranejch lžiček.

Bráchové Jirka a Honza se nevídají často, tak si toho mají hodně co říct.

Dana je spokojená, že houpačka má nový lana.

Tanya v ukořistěném modelu.

Otakar přeskakuje zbytek bazarovejch modelů.

Honza si oblíká houbičkovou mikinu. Ale tu si koupil někde v Oregonu, ta není bazárková.

Dokonce i skupinové foto se podařilo téměř napoprvé. Bývaly doby, kdy do toho nějakej prudil ve správným okamžiku hodil vidle. Vzpomínám si, že když byl Bobík o hodně menší, počkal až na okamžik, kdy se mělo cvaknout, zdrhl a nemohli jsme ho dlouho najít. Jindy jsme fotili v době, kdy Tibor s Tanyou tvrdě spali, i když většinou spát nechtějí. Nebo jednou zase Evička schválně onemocněla a na focení se koukala z půdního okýnka. Loni mi jedna parta odjela dřív, než přijela parta jiná, a já musel nakonec použít fejkově fotošop, abych nám udělal jakože společnou fotku. Abyste to nemuseli počítat, je nás tu 26. Ofiko omluvenej je jen Honza od Lindy a Milan od Aleny.

Otakar má za tři dny jedenáctý narozeniny a slavíme je dycky na setkání.

Dostal brankářský rukavice.

Slackline.

Otakar svoje narozky velice prožívá. Každej rok.

Tanya ukořistila i taštičku. Údajně z pravé kůže.

Linda s Tiborem.

Bára od Kuby.

Tanya u tabule.

A pak po bazárku se jdeme vykoupat do místního rybníka Řásníka.

Den jak vymalovanej.

A to prej mělo pršet, říkali v televizi.

Ženu ani květinou nekopneš.

Kromě svítivejch bambulí si ještě zastojkovali. Honza, absolvent matfyzu se cítí víc Berouskem.

Krásná Jíťa.

Ester je nad věcí.

Nina.

Krávy.

Po malým výletě jsme zakotvili na předbouřkovým pivu.

Kontrola děr a voňavosti.

Matka s dcerou mezi pivy.

Dvě učitelky kujou pikle.

Na křižáneckou výpravu nás vezl Jirka s Jíťou a zpátky nás odvezla Helča s Borisem a Bobíkem. Auto jsme měli před kovářskou dílničkou. Těšíme se na další setkání. Bylo to super. Všem děkujeme.