Pár rodinných poznámek
(aby se nezapomnělo)

Ozval se Honza od Bibi, že bude mít v pátek promoci, tak jestli se chceme stavit, že je to tam a tam tehdy a tehdy. Samozřejmě, že jsme s Roušovnou šli, protože Honza je přece taky náš. Kromě promoce ještě vrcholila úplně debilní kampaň do Evropskýho parlamentu, kterou jsem tak trochu sledoval - nesledoval a v neděli jsem si ještě naplánoval kontrolní výjezd do Lysé nad Labem... Zkusím to zhustit a popořádku. WWWiditelný prase je totiž pro naši rodinu docela užitečnej nástroj, kterej už několikrát uvedl věci na pravou míru. Každej totiž žije ve svým vesmíru se svým časem a hodnotí to podle svýho. Proto se často naše vzpomínky liší. Někdy i zásadně. A pak nastoupí WWWiditelný prase, který docela poctivě sleduje dění kolem nás už přes 27 let. Když se mi podaří daný prase dohledat, je jasný, kdo byl v interpretaci blíže pravdě. Teď zrovna pracuju na projektu, kterej by mi zefektivnil vyhledávání v těch neuvěřitelnejch skoro čtrnácti stech vydáních. No fakt, čtete to správně. V takovým množství dat už je těžký se vyznat. Když mou primitivní snahu přes Google sheets viděl náš Honza, nabídl se, že na to vytvoří nějakej univerzální automatickej skript, ale nedohodli jsme žádnej termín, tak to ještě nějakej čas bude jen virtuálně teoretické.
Krátce se zmíním i o volební kampani a samotných volbách, ale někde mezi fotkama. Ne teď hned, abych vás neodradil dlouhým úvodem.

Zemědělka, neboli hnojárna je tady v Praze v Suchdole. Se Suchdolem se mi pojí víc příběhů, nejen ta Honzova promoce. Před mnoha lety, těsně po sametu, jsem dostal za úkol zmodernizovat nějakej starodávnej krátkovlnej vysílač na nějakým vojenským útvaru, ale už přesně nevím kde. Jen vím, že jsem tam jezdil na kole z domova. Z Běchovic do Kobylis k Vltavě. Přívozem za pětikorunu na druhej břeh a pak do Suchdola a furt do kopce až do vesnice Černý Vůl a někde tam ti vojáci měli hnízdo. Pak zase odpoledne zpátky. Akce trvala asi 14 dní, docela jsem toho hodně najezdil, ale měl jsem pak trochu problém, když jsem na cesťáku vyžadoval kolné. To se účtárně nelíbilo, ale vyhrál jsem.

Pak jsem tu v menze před nedávnem fotil exotická jídla v místní menze. Kromě honoráře jsem směl i to nafocený žrádlo sníst, což nešlo, tak jsem jen oždiboval, ale najedli se i ti ostatní, kteří u toho asistovali. Proto jsem v areálu teď nebyl ztracenej. Aula totiž byla hnedka naproti tý menzy.

Byli jsme poučeni, co vše během ceremoniálu smíme a nesmíme dělat, rozezněla se hudba a postupně začali přicházet úspěšní skoro-bakaláři a jejich učitelé.

Během hymny a dalších slavnostních hudebních pecek jsme měli stát. Některý stařenky byly tak nervózní, že zapomněly, jak se správně dělá fakáč. Tohle je zrovna inverzní verze.

Dojímalo mě, jak některé babičky, možná prababičky šly obětavě na promoce svých prapradětí. Nikdy by mě nenapadlo, že jistej druh pýchy pocítím taky.

Honza čeká, až vyhlásí jeho jméno.

Honza si jde šáhnout na ikonickou tyčku a něco slíbit. Došlo mi, jak šílenej rozdíl je mezi studiem za nás, tedy před 55 lety. Studenti už mají celkem narovnanej vztah se svými profesory, atmoška uvolněná, možnosti přerušit studium a jet třeba na půl roku nebo i na rok někam přes Erasmus, kterej financuje ta tak proklínaná EU. Jak je krásný, že se přihlásíš na školu a buď zkoušky uděláš nebo ne. Nic jinýho v tom není. Žádný SSM, nebo podobný kreténský organizace. I ty důležitý domovní důvěrnice ztratily svůj vliv zabránit někomu ve studiu a postupně vyhynuly.

Honza si odnáší Bc. diplom

Tak jo, teď ještě magisterskej doplněk.

Venku jsem přistihl taláristy sedmýho dne jak se hromadně se fotí.

Hejno zemědělskejch bakalářů.

Na žádost místních profifotografů měli studenti zamávat diplomama. Jak jsem byl šťastnej, že nemusím nikoho o nic takovýho při focení prosit.

Olina gratuluje Honzovi a přiznává se taky k tomu, jak je na Honzu pyšná. Bibi se na to kouká s úsměvem.

Honzova teta je taky pyšná.

Kontrola diplomu.

Společný Honzovský foto. Chybí Helča a Olina, protože šly na hajzlík.

Dali jsme si v místním bufetu nějaký pití. Přiznávám, že interiér auly je pěknej.

Zmizel zemdělskej zahradník.

Honza nás pak pozval do nějaké hospody ve starým Suchdole, kam jsme se vydali pěšky. Bylo pěkný vedro.

Starosuchdolačky sedají na skútry a prchají před učitelkama.

Tam na konci uličky už je naše hospoda.

Vlevo ve dvoře jsem objevil nohy. Máme se začít bát?

Lákavá lingvistická nabídka.

Vynechám-li tvrdá a měkká I&Y, jídlo tu měli velmi dobrý. Tak Honzo, rádi přijdeme i na tu tvou magisterskou promoci. Dík za pozvání.

V sobotu jela Olina na kontrolu za mámou do Vranýho a já v neděli na kontrolu do Lysé nad Labem.

Většinou mi ta kontrola vychází tak dvakrát ročně, ale poslední dobou to nějak ne zrovna schválně flákám. Měl jsem pro Zuzku knížku s fotohaiku jako dárek pod stromeček a jako dárek k narozkám, který má úplně ten samej den jako moje máma. Poslední den v roce. Dar jsem tedy předal jen s šestiměsičním zpožděním. Jo a zrovna ten víkend měl svý osmý narozeniny i Bořík. Dovezl jsem mu čokoládový kaštany. Ale už jsem zapomněl, jestli má rád čokoládu.

Už je odvoleno, ale protože většina zemí EU volí až v neděli, musí se se sečítáním počkat až do doby, než zavřou vrata volebních místností v Itálii, která je ze všech zemí neposlednější.

Trapná volební kampaň se vyznačovala až extrémně invenční nudou. Všechny strany se vyhýbaly euru a skoro všechny měly tendenci bejt populistický. Nejblbější byla kampaň jakejchsi traktoristů motoristů. Jednou se i střetl jejich zástupce s Nerudovou ze Stanu na CNN Prima News, což bylo nejvíc trapný, jak to jen šlo. Turek v kampani o všech řekl, že jsou to blbci, hlavně Nerudová, jeho výroky byly stupidní a namachrovaný. Model, kterej je mi bytostně odpornej. Sám sebe v tom pořadu zesměšnil, což bohatě stačilo k tomu, aby ho okroužkovalo neuvěřitelnejch 150 tisíc voličů. To, že mi ten chlápek připadá trapnej a prázdnej až zbytečnej, je celkem jedno, Babiš se svým kvičením nebo Okamura se strašením a Konečná tak nějak se vším, to jsou všechno modely extrémně nedůvěryhodný, ale českej volič je má rád. To je to, co mě fascinuje. Kolik lidí je schopno uvěřit kravinám a vynechat mozek. Ještě k té Konečné, musím uznat, že název pro její komouše "Stačilo" vymyslela geniálně, protože se vyhnula tomu slovu komunistická. To byl skvělej tah. Bohužel.

Volby vyhráli především ti, nefandím. Ale co nadělám.

Z nádraží do MAKA kavárny v Lysé se musí jít podél budíků a pejsků.

Kovář za výlohou předstírá, že pracuje. Kdoví, komu to hodil on.

Za dvě stovky med nebo obraz.

Podle jogínské svastiky si nejsem úplně jistej, o jakou jógu se jedná. Možná by mě to i bavilo.

Tomáš nás vzal do zkušebny, kterou pomaličku zařizuje jako fotoklub.

Honza zkouší Tomášovu basu.

Když jsem totiž dělal pořádek ve svý temný komoře, narazil jsme na termobuben na vyvolávání barevných negativů a chtěl jsem ho, jak jsem byl rozparáděnej, vyhodit, ale pak jsem udělal chybu, že jsem buben vyfotil a poslal fotku Tomášovi, jestli to nechce do té budované fotokomory. Chtěl, tak jsem se s tím vláčel až do Lysé. Třeba to ještě někomu poslouží.

Slíbil jsem taky Tomášovi, že jim do klubu klidně půjčím i svou starou Linhofku 10x15 se vším všudy, protože mně se tu doma na ni jen práší a jsem si skoro stoprocentně jistej, že už s ní fotit nebudu, tak ať slouží někde jinde. Starý foťáky totiž trpí depresema, že na ně majitelé serou a fotí nějakejma digitálama. Já je chápu, ale taky už fotím jen digitálama. Promiň Linhofko, třeba se ti bude v Lysé líbit, mají to tu hezký.

Osmiletej Bořík, nevím, kde se to naučil, se chová jako profesionální model.

I jeho máma si toho všimla. Návštěva v Lysé byla jako vždycky moc příjemná a dostal jsem u Zuzka a Honzy vynikající koprovou polívku. Přijedu zas. Zpátky jsem vystoupil v Zelenči a trapně jsem popobíhal k domovu. Bolí mě totiž trochu to neopravovaný koleno.

Pavučina plná voličů, kteří se nechali nachytat na populistická hesla, který stejně nikdo nesplní. Jsem však optimista a projekt EU mě stále baví. Možná čím dál tím víc. Určitě víc, než politika místní. Jo a můj okroužkovanej Farský se do parlamentu dostal. Můžu být spokojenej.

Vidím to optimisticky, i když to tu v Evropě skoro všude nepatrně zhnědlo.