OMÁNSKÝ DENÍK 4

Svět mužů

„ Ptej se raději zkušeného než učeného“ ( čti: muže )  
arabské přísloví


tudy k hradu 

„Tak pojedete teď doprava a kolem potoka….“ , odpovídá pohledný Ománec  (v bílém hábitu  „diž daž“ , v pasu stříbrnou dýku ) mému muži  na moji otázku kudy k hradu. Ve své aktivitě a netrpělivosti často zapomínám, že jsem teď ve světě mužů , kde je  žena ignorována jako konverzační partner a že bych měla držet hubu a nevyptávat se.  Svými otázkami  místním mužům uvádím i Paula  do trapné situace, neboť on, jako chlap , zodpovídá za svý ženský ( no prostě ji neuhlídal ..) . Nicméně nejsem sama žena, která touží po konverzaci. Po cestě ve vesničkách potkáváme místní krasavice , které mohou oči nechat na Paulovi  a pokřikují na něho „ Hello, how are you ? “.


konverzace je zde čistě mužská záležitost


vydali jsme se na cestu


přes poušť

Po 5 dnech v hlavním městě Muskatu jsme se vydali přes hory a poušť do přístavního města Sur. Po cestě jsme si párkrát odskočili na kraj pouště okusit písku ( bohužel nemáme terénní vůz a tak Paul raději rychle od písku pryč , nerad je frustrovaný ). Občas zajedeme do pár vesniček ukrytých v palmových hájích. Všude je čisto , bezpečno a lidé velmi milí. Selanka. V místní restauraci na mě muži zírali, neboť tam moc ženských nepříjde. Kuchař nás uvedl do kuchyně, nadzvedl pokličky, abychom si  z hrnců mohli  vybrat  tu správnou omáčku ke kuřeti a rýži.  Samozřejmě tam měli čistou místnost na umýtí rukou ( místní jí pravou rukou, bez příborů ). Ani průjem jsme nedostali. 


přes hory


tato poušť Paula nezláká

Město Sur nás uvítá malebným západem slunce. V místním poloprázdném hotelu mají bar a v něm část noci kvílí  2 ruské zpěvačky. V baru je za nekřesťanské peníze k dostání  i alkohol.  Dopoledne zavítáme do místních loděnic se podívat, jak se tradičně vyrábějí věhlasné arabské bárky Dhows ( viz Oman2 ) . Město je též známé tím, že  zde v okolí v sezóně chodí na pláž   želvy klást vajíčka. Nejlepší je pro ně místo Ras al Jinz , asi 60 km daleko, ale dá se tam dostat pouze terénním vozem. Jeden potápěč nám v Muskatu vykládal, že na želví pláži  kempovali a novorozené želvičky měly přírodou naprogramováno, že musí  k moři přes jejich stan, to musí být paráda.  Na tomto nejvýchodnějším cípu Arabského poloostrova,  v chráněném území ,   klade ročně  zhruba 13 000 mořských  želv  vajíčka. 


klidný večer v Suru


Sur po ránu

Zajdeme na místní Corniche ( nábřeží do polokruhu). Fascinovaně pozorujeme rybářské bárky jak se vrací z rybolovu. Vykládají  náklad ryb a za chvíli je vše prodané obchodníkům. Na konec po nábřeží projíždí čistící vůz a dá vše do pořádku, pěkně všechno vymete , na písku nezůstane ani  rybí kostička .   


Sur - Corniche


zůstala pouze hlavička 


Izki  -  muslimský hřbitov 

Odpoledne  vyrážíme  přes hory do nejtajemnějšího  města Ománu - Nizwy  ( od 9. století  bylo občas  hlavním městem). Nizwa má neuvěřitelně romantickou polohu ve vnitrozemí. Město je postaveno strategicky v údolí podél  řeky  v palmových hájích, na úpatí nejvyšších hor Ománu Jebel Akhdar. Vrcholy hor na nás koukají z  výšky kolem  3000 m. Na obou stranách údolí jsou postaveny strážní hrady, pevnosti. Život v Nizwě je velmi tradiční, jaký to rozdíl oproti téměř kosmopolitnímu Muskatu.  Jdeme se podívat do místní kruhové pevnosti, z vršku je krásný yýhled do okolí.  Jelikož je v Ománu teď svátek  při příležitosti konce Ramadánu, tak potkáváme  rodinky na výletě. Stačí málo a už mi stojí modelem. (Ovšem, svolení k fotografování jsem dostala od otce rodiny) . Od všech modelů si ptám adresu na poslání fotografíí.  Právě vyfocená rodinka mluví anglicky a paní pracuje jako sestra v nemocnici.  Příště více o Nizwě a projdeme si pár středověkých arabských pevností. 


cestou do Nizwy zabloudí i velbloudi 

„Když mluvíš, tvá slova by měla být lepší než tvé mlčení.“
arabské přísloví


Něco historie nikoho nezabije

Dějiny Ománu sahají  až 3000 let  před Krista . Omán je i možnou vlastí věštkyně Sibyly, neboli královny ze Sáby ( 9. století  před n.l.). Celou svoji historii byl křižovatkou obchodních cest  mezi Asií a Afrikou. Omán měl velký vliv na okolní země, stal se obchodním námořním centrem středověku. Obchod s kadidlem, kořením a drahými kameny  Ománu záviděl celý svět. V 16. století navštívili Omán portugalští mořeplavci, kteří toužili převzít kontrolu nad námořní cestou kolem Hormuzského průlivu. Podařilo se jim ovládnout pobřeží země a v Muskatu vystavěli několik pevností. Dobýt vnitrozemí se jim nepodařilo. Jejich vláda však neměla dlouhého trvání. V osmnáctém století byl Omán okupován Íránem a hned poté Brity.


Nizwa - hrad : podivej !


hlava rodiny dala svolení

Začátkem 19. století Ománský sultanát  vládl dokonce nad  podstatnou část východní Afriky (nyní  Keňa, Tanzánie, Zanzibar) a měl i území v Asii ( část Pákistánu). Po té  nastalo období stagnace a chudoby. Do roku  1970  vládl v Ománu Sultán Said bin Taimer, který uzavřel zemi vlivům z vnějšku. Panicky se bál jakékoliv změny.  Jeho Sultanát měl  pouze 10 km asfaltové cesty, tři základní školy a jednu nemocnici ( dá se tedy říci, že téměř všichni obyvatelé země  byli negramotní ).  Jeho syn, do nynějška vládnoucí a všemi milovaný  Sultán  Al Qaboos  sesadil otce z trůnu a zemi v rychlém tempu modernizoval. V 70.letech, po nalezení ropy, se situace radikálně změnila a po 30ti letech se země dostala na špičku životní úrovně Arabského světa. Negramotnost je nyní pouze 25 procent . Země je relativně otevřená světu a všemu modernímu, radikální myšlenky islámu zde nenachází rodnou půdu.  Postavení žen je tradiční, nicméně liberální.  Hodně jich pracuje ve službách.


 na Sultánově dvoře

Jana Vaňourkova
Ománský deníček: (1) (2) (3)
www.tsoatsoa.com 


 

Dr+Hell+ spol. 20. 2. 2005

wwwiditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš