Našel jsem přístroj mobilní
(je to dosti debilní)

V minulé prasisku jsem povídal tak trošku mírně nadšeně o polaroidu, nebylo to zásadní povídání, jen takové cancy o proradnosti polaroidových fotek. Ale zapomněl jsem vám prozradit, že spousta aventgardních umělců používala polaroida právě pro tu unikátnost. Někteří umělci to mají tak v hlavě poskládaný, že všecko, co udělají, vše, co řeknou, vše, čeho se dotknou je svaté, pozlacené, úžasné a hodné aukcí s vysokými sumami. A právě ten polaroid jim dal do ruky mocnou lopatku pro jejich bezbřehou samoslávu. Já to nemyslím nijak zle, ale spousta těch věcí stojí za hovno, jediné, co je zlatí, je právě to, že se toho dotkla jejich slavná ruka, noha, zlatá ústa...
Například ultrextravagatní Andy Warhol fotil polaroidem jako šílený. všecko a furt a všude. Polaroida používal hlavně proto, že jde o originál. Co cvak, to originál. Naprostá většina těch fotek neobstojí, podle hodnocení všelijakých těch serverů, který vás mají naučit fotit, ovládat vaše foťáky, naučit vidět a další pičovinky, které jsou podle těch serverů pro správnou fotku nezbytné. Vytrženo z konceptu, to fakt takhle nějak je, ale když pak najednou máte v ruce knížku, kde se objeví všecky ta stovky fotek polaroidových vedle sebe i s důležitejma popiskama, tak ta série pitomejch fotek najednou získá cosi zásadního. Už nejsou pitomé, začínají funět dobou a je to velké dobrodružství. Stejně jako deníky lidí, kteří umí psát knihy. Mnohdy jsou právě ty deníky daleko zajímavější, než celé jejich literární dílo. Tohle byl jen takový doplněk k minulému prasečímu vydání

Tento obrázek jsem neukradl, je jen nasdílenej ze sítě internetí a je tu kvůli oslavě Polaroidu z minulýho čísla. Protože aniž bych to tušil, aniž bych to věděl, tak před pár týdny oslavil Polaroid 65 let od spatření světa. A taky i krutý konec zaviněný digitalizací fotovesmíru. Tahle fotka je slavná hlavně proto, že na ní je zachycen jakousi náhodně pohotovou paní s polaroidem v ruce atentát na Kennedyho... Tahle fotka byla vydražená v roce 2008 přes e-bay za 175 tisíc dolarů. Autorkou fotky je  Mary Moormanová. Původní článek jsem objevil na http://technet.idnes.cz

A další nasdílený obrázek s vazbou na fenomén polaroid. Tuhle fotku udělal Oliviero Toscani v roce 1974. ( Polaroid Type 105. 3¼ x 4¼” © Oliviero Toscani/ WestLicht Collection.)

Přestože se Polaroid se svými analogovými foťáky už v roce 2008 sesypal v důsledku totální digitalizace světa, stále ještě vyrábí polaroidový filmy. Dokonce se dá říct, že ani cena není nijak závratná. A částečně dobrá zpráva pro polaroidové nadšence. Polaroid vyrobil digitální verzi svýho foťáčku pro okamžitou fotografii. Princip už ale není chemický klasický, ale termosublimační. Ale bohužel už tímhle foťáčkem zmizelo kouzlo naprostýho unikátu a originálu. Tohle by Warhol nebral. Termosublimační tiskárnička přidělaná k foťáku jen tiskne malé fotky na nějaký fotopapír, ale originální digiobrázek je schovaný na klasické SD kartě. Myslím, že tenhle modýlek jen jen taková hračka, to kouzelné polaroidové zmizelo...

Běhání vám odhalí spousty zakroucených chodníčků a cestiček, které se často mění podle toho, kdy po nich běžíte.

Jenže název prasete prozrazuje, že jsem měl psát o něčem jiným, takže jak to bylo s tím mobilem?
Chodívám často běhat. Stále měním trasy, nikdy přesně nevím kudyma poběžím, někdy jsem sám překvapený. Někdy běžím odpoledne, jindy večer potmě s čelovkou a někdy zase ráno. To je asi nejzajímavější běžení. Už i proto, že se mi ráno vůbec nechce a vyrazit, vyžaduje trošku přemlouvání. O to jsou pak pocity po běžení příjemnější.

Všude vám nabízí zbytky po luxusních snídaních.


Nedávnou sobotu mě přepadla touha jít si zaběhat. Olina jela za mámou, žádná děsně důležitá práce na mě nečíhala, venku bylo hezky. Vyrazím, běžím si zbůhdarma. V uších sluchátka, na ksichtě debilní úsměv. Blížím se k lavičce je tam taková malá černá rukavička. Stejná, jakou má moje sestra no mobila. Prý, aby mobilovi nebyla zima. Jsem zvědavý, neměl jsem být, je to totiž fakt mobil v rukavičce. Nějaká Nokia. A funkční. Znechuceně mi proběhne hlavou, co všecko teď budu muset udělat. Že jsem ho nenechal na lavičce. Ale už je pozdě, musím se chovat čestně a záchranářsky. Komu mám zavolat? chvíli mobilem bezcílně listuju. V tom se telefon rozzvoní, radostně hovor přijímám. Je to dobrý, opravdu jde o majitele, který volá z kamarádovýho mobila. Hodně rychle se domluvíme. Nadiktoval mi adresu, kterou jsem si nakecal přes diktafon do svýho mobila, v pondělí ráno si zaběhnu na poštu a pošlu mu ho.

Svatý v kredenci. Tohle jsem taky našel při běhání, Běžel jsem kolem domečku, který již léta rekonstruuje můj kamarád. Domeček je stále neobyvatelný, ale zátišíčka u něho v domečku jsou nádherná.

Za deset minut jedna

Tam v pozadí je František, který to všecko již léta opravuje.

A nebo tohle krásné panorama kliky

Doběhnu domů, nalezence odhodím na klavír a jdu pracovat. Zahloubám se tak moc do práce, že pro mě přestává existovat okolní svět. Tu se za mými zády ozve tichý hlas: "Milášku, vstávej." Zdá se mi, že se mi to zdálo, asi jsem na chvilku u počítače usnul. Chci to hodit za hlavu, ale hlas za zády zesílí. "Milášku, vstávej." No jo, je to z pokoje, co to znamená? Hlas přestane být vlídný, začne na mě nasraně hartusit, že mám okamžitě vstát. Jsem tak zblbej, že vstanu a jdu do pokoje. Na klavíru vztekle křičí ten nalezenej telefon: Milášku, kurva, neslyšíš? Okamžitě vstaň! Musíš do práce!" Podaří se mi telefon umlčet. Trochu mě to zmátlo, protože to první, co jsem udělal na tom nalezeným telefonu, že jsem mu signalizaci snížil na minimum. Strčím ho pro jistotu pod deku, aby nás v noci neprobudil nějakým jiným sprostým voláním.

Pavučinové tanečnice u tyče.

Klíč k macešce.

Důkladná příprava na zločin z vášně.

Obdélníky a čtverce.

Zátiší k posrání.

Corpus delicti. Tohle jsem objevil u Františka v dílničce. Kdo ví, co to všecko znamená.

Je neděle, hned ráno si přehraju svou nahrávku v diktafonu. Vše je naprosto srozumitelné kromě ulice, ta zmizela v rachotu projíždějícího rychlíku, byl jsem moc blízko trati. Ach jo, budu mu, miláškovi muset zavolat a zeptat se na tu ulici znova. Trapné. A já tak děsně nerad volám. Nevadí mi vzít telefon, vadí mi vzít telefon a někomu zavolal, komukoliv. Eště tak SMS. Mám pocit, že když někomu volám, tak otravuju a já tak nerad otravuju, až se z toho stala jakási až chorobná stíha, měl bych to začít léčit.

Při běhání objevíte tolik zajímavých motivů...

Někdy na mě mává tahle divná mimozemská potvora. Za ty roky, co kolem ní běhám, jsme už docela kamarádi.

Nemůžu si vzpomenout, kam jsem toho mobila schoval, ale to už slyším vrnění, vyhrabu napůl udušený přístroj a on to volá milášek. A že je poblíž v autosalonu a já hned šťastně, protože nebudu muset volat a taky běžet na poštu, mu navrhuju, že sednu na kolo a přivezu mu to někam. Vysvětlujeme si místo střetu a Olina mi do toho radí, kde to je, takže neslyším ani ji ani jeho. Ale to neva, Matně tuším, kde to je. Olina se na mě čučí s jistým nepochopením. Prý, že když je v nějakým autosalonu, tak by mu snad nic neudělalo, kdyby si dojel pro mobila až k nám domů. Snažím se ho hájit, že to dělám proto, že se chci projet na kole a hned se těším, jak pojedu a odevzdám miláškovi jeho hračku. Venku poprchá, je docela zima a já jedu jen v kraťasech a sandálkách. Projíždím kolem toho autosalonu, vidím tam kluka z ochranky s uštěkaným vlčákem. Co když to je on, napadne mě, ale jedu dál až k benzínce. A za chvilku už je to jasný, je to kluk z ochranky. Je šťastnej, že má svýho mobílka zase v kapse. Nutí mi stovku, prej za čas s tím strávenej a podobné kecy. Nechci ty prachy, ale je neoblomný. Prý má zrovna v telefonu dost vysokej kredit a důležitý kontakty. Kapituluju, beru si kilo a jedu dál. K Číňanovi, do krámku, aby z toho měla něco i Olina, za nálezné jsem koupil chleba a pár sejrů. Jedu domů.

Olina mě vítá slovy: "A dal ti, vobejda jeden, za to aspoň čokoládu? Hájím ho, že to není vobejda, že v autosalonu dělá u ochranky a nemůže opustit hlídanej prostor a že mi nedal čokoládu, ale kilo a že jsem za to koupil chleba a sýry. Olina bere invektivy zpět.
Tohle dopadlo celkem dobře, všecko se seskládalo samo a nikde to nedrhlo. Jojo, najít něco takovýho, přináší vždycky problémy. Vzpomněl jsem si na jiný dávný příběh s nálezem důležitého a vše s tím spojeného.

Jel jsem na kole přes Hostavice, na nosiči jsem si vezl pytel malbytu, měli jsme o víkendu vymalovat byt. Také jsem měl poraněný kotník a jízda na kole byla trošku náročnější s tím opuchlým kloubem. Tu vidím na zemi pouzdýrko. Opatrně zastavím, sehnu se a ony to doklady. Občanka, řidičák, nějaká karta. A do prdele, to budu muset někam k policajtům a tam to odevzdat. Vyloženě jsem se na to netěšil. Ale v tom okolo projíždělo auto Městské policie. No to je paráda, trošku šlápnu do pedálů a setkáme se na křižovatce. Mávám na ně dokladama a volám, aby zastavili. Jsou ochotní, proč taky ne, dyť tu jsou od toho. Zabrzdím kolo, seskočím z něho, ale jauvajs, přímo na tak pošramocenej kotník. V noze mě krutě bodne, cuknu a kolo se kácí. Zapomněl jsem na ten desetikilovej pytel s malbytem. Kolo se převáží a hrozí, že poškodím policejní vůz. Padám k zemi a pomaličku na sebe spouštím to kácející se kolo. Svaly se napínají, podařilo se mi ho zvrátit natolik, že jen neškodně žuchne na zem, auta se nedotkne. Končím pod vozem Městské policie. Ti, kdož jsou zrovna v dohledu by mohli nabýt dojmu, že mě policajti přejeli. Pytel bílýho prášku se po dopadu na zem roztrhnul a vylítl do vzduchu bílý oblak prachu. Je to jako v katastrofickým filmu. Opatrně se z té bílé mlhy vysoukávám zpod vozu a protože mě bolí kotník, chytím se za otevřené okýnku, pomaličku nakouknu do kokpitu,. Oba policajti si chrání rukama oči a jsou nervozní. Co se děje? ptám se a už stojím. Policajti koktají: Co má znamenat ten pepřák?

Když zakufrujete, stačí sledovat znamení na zemi. Vždycky vám ukážou ten správný směr.

Tohle asi není snídaně, tohle bude večeře.

Pokojíček horderů z Tesly.

A jo, to mám na psy, vysvětluju. Moc je to neuklidní, bílý prach si sedá na kapotu, na asfalt i na mě. Chtějí vysvětlení včetně podezření, že jsem pod vlivem. A tak jim krátce sdělím, že mám zraněný kotník a že jsem to neustál a to bílý je malbyt, budeme doma malovat, ten pepřák nosím v téhle ulici kvůli zlýmu psovi, který mě často prohání, ale s pepřákem vítězím já, pán tvorstva, a že nejsem pod vlivem, právě naopak, že jsem již desítky let úplný abstinent.

Když vám dojde při běhání maggi, dopadne to takto.

Na tomhle kilometru čekávám po běžení na Olinu, když jede ze školy a nesu jí pak až domů tašky. Jsem takový rodinný podržtaška.

Málem jsem pro sled událostí zapomněl na to zásadní, na ten spouštěč všech těch událostí. Policajti už se rozjíždí, já zvedám kolo a v tom mi to dojde, kolo zas položím na zem, aby neprášilo a volám na ně, že jsem našel doklady a že jim je chci dát. Uff, dopadlo to dobře, doklady si vzali a odjeli jsme každý za svými povinnostmi. Než jsem dojel domů, vyprášil jsem třetinu malbytu a označkoval si cestu od předávky cizích dokladů až k domovu. Malbytu zbylo na vymalování bytu dost. Jak říkám, najít cokoliv takového je utrpení.

Nebezpečí číhá na každém kroku.

* všechny fotografie v tomto fejetonu vzniky pouze při běhání.

Asi půjdu vyvenčit prase...

  • Podle studie entomologů z Illinoiské univerzity mají včely různé osobnosti, a každá z nich má jinou silnou touhu po dobrodružství. Vědci zjistili, že touha po vzrušení se nevyskytuje jen u člověka a dalších obratlovců. Mozky včel, které odlétaly za dobrodružstvím raději, než ostatní, vykazovaly vzory genové aktivity v molekulárních dráhách, se kterými se pojí vůle k aktivitě u lidí. Tento objev mění dosavadní pohled na včelí společenství, která byla dosud považována za systematicky organizovaná, tvořena kolonií vzájemně zaměnitelných pracovníků, kteří na několika pozicích pracují pro svou královnu. Americkým entomologům se však zdá, že se jednotlivé včely liší právě v touze, jak chtějí plnit konkrétní úkoly. Tyto rozdíly mohou být až tak rozdílné, že vytvářejí odlišné osobnosti včel. To podporuje i výsledky výzkumu z Newcastelské univerzity z roku 2011, který popisuje cosi jako včelí pesimismus a naznačuje, že hmyz může mít pocity.

  • Američtí přírodovědci objevili nový druh skokana z rodu Rana v betonové džungli New Yorku. Těchto skokanů, kterým se v Americe říká podle zbarvení leopardí žába, žije asi 14 druhů. Vědci z Kalifornské a Alabamské univerzity určili zatím nepojmenovaný druh pomocí analýzy vzorku DNA. Výskyt skokana potvrdili na Staten Islandu a též v hustě obydlených okresech New Yorku.

  • Tak jsem si byl pořádně zaběhat, ale o tom až příště v kombinovaném fejetonu.
  • Olina už začala pracovat na zahrádce a vypadá nesmírně spokojeně. Má takové hnědožluté odporné montérky s laclem.
  • Helča běžela půlmaraton, ale o tom až v příštím čísel.

 

australia


Borisova stavba


Je docela možné, že už to na praseti bylo, ale Helča zatím nedoplnila zdroje a my tam jedeme až v červenci.

australia

Surreálný inspektor Zrzek

V dokumentu Kupředu levá, kupředu pravá se nechal slyšet jeden z mladých konzervativních adeptů na předsedu:
"---hlavním heslem mého programu je změna. Musíme MK*, aby žilo, pootočit nějakým směrem dál
do nového pětiletky ...do nové... dekády ...do nové dekády... pětileté.... "

* MK - Mladí konzervatisté. Nikoliv Mladí komunisté, jak by se mohlo z projevu zdát.
Ale dokument je to mrazivě skvělý. Redakce doporučuje.

 

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.

Get Adobe Flash player


Galerie Moderna
Toyen - "Šelestění per" (do 25.3.)
DOX - The Silent Village (do 9.4.2012)
Výstava vznikla ve spolupráci Fotogallery a University of Wales v Newportu. Součástí výstavy je i videoinstalace Jana Kaplana nazvaná 10:35. Lidický masakr byl odplatou Třetí říše za atentát na Zastupujícího protektora Čech a Moravy Reinharda Heydricha, provedený 27. května 1942. Instalace zpracovává několik osudových minut, její název 10:35 odkazuje k okamžiku, kdy se atentát uskutečnil.
Galerie VIVO
Obrazy, plastika a grafika... (práce Bedřicha Dlouhého, Aleše Krejči, Milana Ressela, Igora Ševčíka, Elišky Rožátové, Aleny Koenigsmarkové, Tomáše Kůse, Petry Orieškové, Olgy Vyleťalové, Jaroslava Šerých, Jáchyma Šerých, Jana Eckerta, Daniela Mellera a mnoha dalších.)
Atelier Josefa Sudka
VIKTOR KOPASZ [CITY.ZEN] (do 28.3.)

Jun Hung-gil: Loď pokladů
Antologie moderní korejské povídky
Výbor obsahuje šest korejských povídek z posledních pětatřiceti let. Nejstarší pochází z roku 1978, nejmladší byla otištěna roku 2004. Dvě prózy (Jun Hung-gilovo Období děšťů a Kim Won-gilovy Pupalky) se vracejí různým a nepříliš tradičním způsobem ke korejské válce. I Mun-jolovo Filónovo prase se odehrává v poměrně nezvyklém prostředí – vojenském vlaku – a je úvahou nad tenkou a mnohdy nepostižitelnou hranicí mezi hrdinstvím a zbabělostí. Dnes už téměř klasický řetězec nedorozumění a zoufalé odcizenosti popisuje Pláč od nedávno zesnulé Pak Wan-so, který přidává i neobvyklý rejstřík vedlejších postav a situací, dokreslujících anonymní prostředí a panelákovou kulturu posledních desetiletí. Ze dvou povídek, napsaných po roce 2000, je Han Mal-sukin Odlet z Dullesova letiště přímou reakcí na teroristické útoky z 11. září, přestože je autorka vnímá – i když autenticky – očima postarší Korejky. 
V Kim Jong-haově Lodi pokladů se ocitneme v poněkud absurdním světě, v němž se střetávají burzovní makléři a nepochopitelný až paranoidní idealismus. I tady ovšem zůstáváme v realitě stále velmi korejské.

Basistka a zpěvačka Esmeralda Spalding vydává novou desku Radio Music Society. Je na ní 12 skladeb, které jsou na přiloženém DVD doplněny o hudební klipy natočené v různých částech světa. Album je laděné do soulu a R&B.



  •  „Právě v tuto chvíli tvoříte. Jste stvořiteli dalšího okamžiku vašeho života.“ (Sara Paddison)

  • Kina:
    19.3. – Aero – Soukromý vesmír (režie: Helena Třeštíková, 2011, ČR, 83 min. Dokument) (Dějiny jedné rodiny zaznamenala Helena Třeštíková ve svém zatím nejdelším časosběrném projektu. Film Soukromý vesmír natáčela 37 let a zachytila tak v ohromující šíři život členů jedné obyčejné české rodiny od 70. let až do současnosti. Helena Třeštíková začala sledovat s filmovým štábem svou kamarádku Janu v roce 1974. Jana tehdy čekala první dítě s manželem Petrem a právě život jejich syna Honzy je osou tohoto filmu. Před kamerou se tu narodí, vyrostou a dospějí dohromady tři děti a jejich rodiče prožijí velkou část svého života.) (18:00)
    23.3. – Aero – Děti moje (režie: Alexander Payne, 2011, USA, 115 min. Komedie) (Poklidný havajský život Matta Kinga se začne sypat ve chvíli, kdy jeho žena po nehodě skončí v kómatu. Otec dvou dcer, předčasně vyspělé desetileté Scottie a sedmnáctileté rebelky Alexandry, který doposud sloužil jen jako „záložní“ rodič, se najednou musí vyrovnat s vědomím, že výchovu vlastních dětí musí zvládnout sám. A to pro člověka, který doposud výchovně nefungoval, bude přetěžký úkol, který mu „dětičky“ rozhodně neusnadní. Spíš naopak) (18:00)
    24.3. – Aero – Melancholia (režie: Lars von Trier, Dán./Švé./Fr./Něm./It., 2011, 130 min. Drama) (Začíná to honosnou svatbou, končí zánikem světa. Nový film Larse von Triera vypráví uhrančivý příběh dvou sester, z nichž ta mladší se zrovna vdává a stává se čerstvou matkou.) (21:30)
    25.3. – Aero – Hugo a jeho velký objev (režie: Martin Scorsese, USA, 2011, 126 min. Dobrodružný) (Hugo Cabret je neobyčejný kluk, který po otcově smrti žije na pařížském vlakovém nádraží u strýce alkoholika, jenž tu pracuje jako seřizovač nádražních hodin. Po tátovi Hugo zdědil vynalézavost a robota s klíčovou dírkou ve tvaru srdce, který možná ožije, pokud se do ní vloží ten správný klíč, a předá chlapci otcův vzkaz. Alespoň v to doufá. Neutišitelná zvědavost přivede Huga k nerudnému prodavači mechanických hraček a od něj i k jeho chráněnce, která, ač je to neuvěřitelné, drží v rukou klíč k rozluštění Hugovy životní záhady.) (17:30)
    24.3. – Oko – Alois Nebel (režie: Tomáš Luňák, ČR, 2010, 87 min. Animovaný) (Dlouho očekávaná adaptace kultovního komiksu Alois Nebel autorů Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99 přináší temný příběh s atmosférou podobnou filmům jako Scanner Darkly, Sin City nebo Valčík s Bašírem, k jehož realizaci použil režisér Tomáš Luňák poprvé v české kinematografii rotoscoping, unikátní technologii kombinující kreslený a hraný film. Příběh filmu začíná na podzim roku 1989 na železniční stanici Bílý Potok v Jeseníkách, kde slouží jako výpravčí Alois Nebel. Nebel je tichý samotář, kterého čas od času přepadne podivná mlha.) (18:00)
    19.-21.3. – Oko – Bůh masakru (režie: Roman Polanski, Fr./Něm./Pol./Šp., 2011, 79 min. Komedie) (Rvačka dvou dětí na hřišti. Nateklé rty, vyražené zuby... Rodiče „oběti“ pozvali na návštěvu rodiče „útočníka“, aby vyplnili pojistnou událost a vše v klidu vyřešili. Přátelské žertíky zprvu vysoce civilizovaných lidí se postupně mění v masakr, kterému nikdo z nich neunikne. Příběh odhaluje to, co je politicky korektní, a ukazuje, že pod pozlátkem je mnoho krutosti.) (19:00)
    20.3. – Městská knihovna – Muži, kteří nenávidí ženy (režie: David Fincher, 2011, USA/Šv./VB/Něm., 158 min. Drama) (Mikael Blomkvist je finanční reportér, odhodlaný očistit svou pověst poté, co byl obviněn z veřejného pomlouvání. Jedním z nejbohatších průmyslníků ve Švédsku, Henrikem Vangerem, je povolán, aby rozluštil tajemství dávného zmizení jeho milované neteře Harriet - kterou, jak je Vanger přesvědčen, zavraždil některý z členů jeho rodiny. Novinář se vydává na odlehlý ostrov u promrzlého švédského pobřeží, aniž by tušil, co tu na něj čeká. V téže době je Lisbeth Salanderová, výstřední, ale velmi efektivní detektiv společnosti Milton Security, pověřena úkolem Blomkvista prověřit. Tento úkol má nakonec za následek to, že s Mikaelem spojí síly při vyšetřování vraždy Harriet Vangerové.) (16:00, 19:00)
    22.3. – Ponrepo – Rekonstrukce (režie: Theorodus Angelopoulos, Řecko, 1970, 95 min. Drama) (Nejproslulejší řecký režisér THEO ANGELOPULOS (nar. 1936) se ve své tvorbě již řadu let zaobírá komplikovanou situací na Balkáně. Jeho filmy mají vždy svého individuálního hrdinu, ale ten na své cestě, která je sama o sobě pro režiséra rovněž důležitým motivem, jako by prochází novodobou historií balkánského regionu a s jistým odstupem a zároveň bolestnou účastí ji reflektuje. Černobílé obrazy chudé kamenité vsi se ženami v černém a udřenými muži, tiší, do sebe pohroužení "zločinci" a nepřítomnost jakékoliv snahy vyšetřovatelů o pochopení obviněných: minimalistické prostředky, které umocňují celkové vyznění díla, ústícího do časové smyčky. Muž vstupuje do stavení, které před lety opustil...) (17:30)
    19.3. – Světozor – Dokumentární pondělí – Job Center (režie: Angela Summerder, Rak., 2009, 80 min. Dokument) (Předtím než kamera zachytí skutečný cíl své cesty, pracovní úřad pořádající kurz pro nezaměstnané, vidí divák kruhový objezd na periferii, který reguluje záplavu nákladních a osobních aut. Jak se na takovém místě učí jak uspět na pracovním trhu? Film sleduje pět lidí, kteří se zamýšlí nad svou situací v průběhu kurzu a poté i při hledání nového zaměstnání.) (20:45)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    19.-20.3. – Agharta – Jiří Stivín & Co. (21:00)
    21.-22.3. – Agharta – Rhythm Desperados (21:00)
    23.3. – Agharta – Petra Ernyei Quartet (21:00)
    24.3. – Agharta – Madfinger (21:00)
    25.3. – Agharta – Martin Brunner Trio (21:00)
    20.3. – Blues sklep – Jaryj Redman (21:00)
    20.3. – Blues sklep – Dark Horse Tour 2012: Cingl / Steiner / Hugo (21:00)
    21.3. – Blues sklep – Smutný Slymák (21:00)
    22.3. – Blues sklep – Ivan Vrána Blues Band (21:00)
    23.3. – Blues sklep – Plum Jam (21:00)
    20.3. – Jazz Dock – Hanelle Blue´s Band (22:00)
    21.3. – Jazz Dock – Miriam Bayle Quintet (19:00)
    22.3. – Jazz Dock – Michal Gera Band (19:00)
    22.3. – Jazz Dock – Peter Lipa Band (22:00)
    24.3. – Jazz Dock – Justin Lavash (19:00)
    25.3. – Jazz Dock – Staroměstský Dixielend (17:00)
    19.3. – Jazz klub Ungelt – Blues Bond (21:15)
    20.3. – Jazz klub Ungelt – Petr Zeman Jazz Quintet (21:15)
    21.3. – Jazz klub Ungelt – Blues Bond (21:15)
    22.3. – Jazz klub Ungelt – Poetick Filharmony (21:15)
    23.-24.3. – Jazz klub Ungelt – Luboš Andršt Blues Band (21:15)
    25.3. – Jazz klub Ungelt – Marcel Flemr Band (21:15)
    19.3. – Jazzboat – Nika Diamant and Voxtory (20:30)
    20.3. – Jazzboat – Jazz Revue (20:30)
    21.3. – Jazzboat – Ondřej Kabrna trio (20:30)
    22.3. – Jazzboat – Gumbo a Ondřej Konrád (20:30)
    19.3. – Reduta – Big Band Theory (21:30)
    22.3. – Reduta – Jiří Hála Jazz Project (21:30)
    23.3. – Reduta – Bridge Band (21:30)
    24.3. – Reduta – Romina Capitani Quartet (21:30)
    19.3. – Stará Pekárna, Brno – Jazoo (20:00)
    20.3. – Stará Pekárna, Brno – Kollar, Borlai, Baranyi (20:00)
    21.3. – Stará Pekárna, Brno – Jazz Jaro 2012 – Romina Capitani Quartet (20:00)
    19.3. – U malého Glena – Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
    20.3. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    21.3. – U malého Glena – Rene Trossman Band (21:30)
    22.3. – U malého Glena – Steve Walsh & David Dorůžka Guitar Duo (21:30)
    24.3. – U malého Glena – Najponk Trio (21:30)
  • Kluby - cizina:
    22.-23.3. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Roy Hargrove Quintet (19:00, 21:30)
    20.-25.3. – Blue Note New York, USA – Stanley Clarke Trio + Larry Coryell Trio (20:00, 22:30)
    23.3. – Twins Jazz, Washington, USA – Salim Washington & Harlem Arts  (21:00, 23:00)
    19.-20.3. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Marcus Roberts Trio (18:00)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    22.3. – Alfred ve dvoře – Arktický Robinson aneb Neuvěřitelná putování Jana Eskymo Welzla (Dobrodružství pro děti i dospělé.) (16:00)
    23.3. – Alfred ve dvoře – Polaris (Polární show o čekání na naději a vysvobození.) (19:30)
    24.3. – Alfred ve dvoře – Jaro*slav (Vítání jara – tvůrčí dílna, jarní průvod…) (14:00)
    25.3. – Alfred ve dvoře – V pasti těla (Společenský horor.) (20:00)
    20.3. – Divadlo Ponec, hostuje DOT504 – Perfektní den aneb Mr. Gluteus Maximus (choreografie: Lenka Vágnerová) (Taneční horor z lázeňského prostředí. Jeden osamocený správce lázní. Milovaná Sonja. Mnoho zvaných i nezvaných návštěvníků. Němý opeřený přítel.) (20:00)
    22.3. – Divadlo Ponec, hostuje VerTeDance – Kolik váží vaše touha? (choreografie: Tereza Ondrová) (V inscenaci, která zkoumá témata krásy, přetvářky a naplnění, vystoupí společně čtyři tanečnice a pět hudebníků, kteří jsou na scéně po celou dobu představení. Dílo je tedy zároveň živým koncertem, je výsledkem vzájemného organického působení pohybové a hudební složky. “Smyslem projektu je proniknout do tajů našich tužeb. Přijít na to, co skrýváme. Od léta jsme vážily naše touhy a samy jsme zvědavé, kolik vlastně ve výsledku váží,” říká s nadsázkou tanečnice a choreografka Tereza Ondrová a Veronika Kotlíková dodává otázku: “Ptáme se na to, jak lze ukrýt tělo a duši v době všeobecné honby za dokonalostí.”) (18:00)
  • Divadla:
    23.3. – ABC – ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
    24.3. – ABC – Willy Russell: Shirley Valentine (režie: Zdeněk Kaloč) (One woman show Simony Stašové. Shirley Valentine je jméno dívky, kterou ta současná, čtyřicetiletá matka rodiny a manželka počestného občana, už dávno není. Odjede na dovolenou do míst, kde se pěstuje vinná réva a tam začíná nový život…) (19:00)
    28.3. – ABC – Zdeněk Jirotka, Martin Vačkář, Ondřej Havelka: Saturnin (režie: Ondřej Havelka) (Hudební féerie na motivy slavného humoristického románu Zdeňka Jirotky vypráví o sluhovi, který způsobí v poklidném životě svého zaměstnavatele řadu překvapivých zvratů.) (19:00)
    20.3. – Divadlo Bez zábradlí – Michael Frayn: Bez roucha aneb Ještě jednou zezadu (režie: Jiří Menzel) (Komedie světoznámého dramatika o tom, že dělat legraci není žádná sranda. Úsměvný pohled do divadelního zákulisí těsně před premiérou.) (19:00)
    21.3. – Divadlo Bez zábradlí – Milan Kundera: Jakub a jeho pán (režie: Ivan Rajmont) )( Vtipná, hravá, moudrá komedie, jízlivá variace na Diderotův román Jakub Fatalista. Setkání dvou epoch, dvou žánrů, dvou autorů, nezapomenutelného sluhy Jakuba a jeho pána. Příběh o přátelství, lásce, zradě a také o cestě. Putování za tím, kdo jsme a co určuje naše kroky.) (19:00)
    24.3. – Divadlo Bez zábradlí – Bernard Slade: Každý rok ve stejnou dobu (režie: Jiří Menzel) (Osudové setkání dvou lidí, on ženatý, ona vdaná. Rozpětí pětadvaceti let, v němž se mění chování, oblečení i názory obou protagonistů, tvoří kalendář událostí a nálad, které zmítaly v rozmezí 1951 až 1975 americkou společností.) (19:00)
    25.3. – Divadlo Bez zábradlí – Sébastien Thiéry: Indická Banka (režie: Karel Heřmánek) (Alain Kraft, realitní makléř, si chce ve své bance vyzvednout peníze. Dozvídá se, že banka byla odkoupena indickou  společností Bank of India, a že jeho účty jsou zablokovány v Dillí. Kafkovská komedie na půdorysu absurdní francouzské grotesky skvěle rozvádí původní nevinnou zápletku a dohání hlavní postavu téměř k šílenství.) (19:00)
    19.3. – Divadlo Komedie – Petr Handke: Podzemní blues (režie: Dušan D. Pařízek) (Společnost uživatelů městské hromadné dopravy si cestu útrobami džungle velkoměsta krátí čtením, tlacháním, civěním.) (20:00)
    23.3. – Divadlo Komedie – Petr Handke: Spílání publiku 2010 (režie: Dušan D. Pařízek) (Máte pocit, že už jste všechno viděli? Unavuje vás znovu a znovu sledovat ty stejné příběhy? Napodobeniny reality vás neuspokojují? Tragické konce vás nechávají chladnými? Nemáte potěšení ze hry? Bojíte se prázdnoty? Nudíte se? Cítíte se neobjeveni? Ztratili jste schopnost nechat se unášet sny? Pochybujete? Uvědomujete si, že čas běží? Jste připraveni - přijďte si nechat vyspílat!) (20:00)
    20.3. – Divadlo na Vinohradech – J. Lynn, A. Jay: Jistě, pane ministře (režie: Martin Stropnický) (Děj se skládá z řady epizod, které spojuje prostředí vysoké britské politiky se všemi jeho zákulisními intrikami a manévry. Situace, charaktery a vztahy jsou však natolik typické, že českému divákovi nemohou nepřipomenout komické aspekty "tolik blízké reality" české politické scény.) (19:00)
    23.3. – Divadlo na Vinohradech – Oscar Wilde: Ideální manžel (režie: Jana Kališová) (Hlavní postavou je Lord Arthr Goring, vtipný a obratný glosátor světa "duchaprázdných krasavců", společenské smetánky, která ho obklopuje a na které je svým společenským postavením víceméně závislý. Přestože on sám je okolím vnímán jako ohromně zábavný a duchaplný společník, velice jasně si uvědomuje přetvářku a omezenost postojů i chování lidí, kteří svět intikánů a intrikaření tvoří.Wilde měl neobyčejný talent a nevšední schopnost obratně rozvíjet komediální situace, které navíc naplňuje osobitým, nezaměnitelným humorem, v případě Ideálního manžela velice ironickým až sarkastickým.) (19:00)
    22.3. – Divadlo Rokoko – Marie Jones: Plný kapsy šutrů (režie: Jana Kališová) (Dva statisti z malé irské vesnice se účastní natáčení amerického velkofilmu. Členové štábu, herecké hvězdy i místní venkovani, ti všichni hrají své role nejen na place, ale i mimo něj, v situacích a vztazích, které natáčení vyvolává. A co to udělá se dvěma obyčejnými chlapíky, když se octnou na dosah velkého světa, peněz a slávy?) (19:00)
    24.3. – Divadlo Ungelt – Pierre Palmade, Christophe Duthuron: Na útěku (režie: Ladislav Smoček) (Jevištní roadmovie o útěku dvou žen. Nezdolnou energií a nadějí nabitá komedie o náhodném setkání dvou obyčejných žen vydávajících se na cestu za svobodou, dobrodružstvím a životem prožitým naplno.) (19:00)
    23.3. – Divadlo v Celetné, hostuje Divadlo Kašpar – David Ives: To nemá chybu (režie: Jakub Špalek) (Komedie amerického autora. Muž a žena, jeden pokoj, velká postel a vše začíná krásně, ale tak krásně!) (19:30)


 

 

V pondělí 19. dubna na absolventském koncertu bubeníka Pavla Cafourka (19:00, JAMU, Komenského nám. 6 ve sklepní místnosti) zazní mimo jiné nové dílo violoncellisty Pepy Klíče: Requiem za Magora pro orchestr, zvony, tympány, vibrafon, cello, soprán a tenor.

V pondělí 26. dubna v 19:30 mám opět tu čest doprovodit pana Jiřího Suchého na piáno.

Tentokrát vystoupí ve Vaňkovce, v Café Práh, večer by měl naplnit svou poezií a povídáním o ní. Samozřejmě dojde i na písničky, hrát bude Dadatrio, tentokrát možná ve čtyřech, ale nechci to zakřiknout...

Café Práh je prý přijemné a útulné, doufejme, že bude i příjemně plné.

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

18. 3. 2012 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš