Mafiáni na letišti
(a kdoví, kde všude)

Tak co třeba zase nějakej cestovatelskej canc? A nebo třeba něco kňučení nad politickou situací? Možností je dost, ale neumím se rozhodnout. Trpím rozpolcenou nerozhodností. Cestopisný črty mě baví, ale zadržkovat si na pitomé politiky mě taky docela někdy baví. Ale to brblání je takové stereotypní. To dnes dělá naprostá většina obyvatel téhle země.  A to je právě zajímavé. Tímhle bych se docela rád chviličku zabýval, tak to zkusím objektivně shrnout. Nebude to dlouho trvat.


Chtěl bych to mít na háku, ale nemám. Zatím to neumím.

To, že to tu ekonomicky zrovna nesrší, že se moc nedaří. Že nikdo neumí zkrotit dluhy a že narůstají. To je všecko fakt a taky to je určitě ten hlavní důvod, proč nadávají vzácně skoro všichni. A tady vzniká první paradox. Většina fyzicky reálných osob nadávajících v mém okolí netouží po návratu komoušů. rádi by změnili nějak politickou šaškovitost a bezzubou blbost za něco jinýho. Za něco, co by jakoby trošku víc fungovalo. Jasně, proč ne, ale v tom je právě ten obrovskej hák, kterej nelze pozřít. Tady si ti moji kamarádi dost zodpovědně uvědomujou, že toužit po změně znamená otevřít dokořán vrata k moci komoušům. To, že u toho budou tak trošku i Socanové, je evidentní, to vědí všichni. Tahle vražedná kombinace bejvalejch a současnejch komoušů bude hodně zabijácká a poznamená tuhle zem a nás všecky hodně do hloubky. Tenhle zásek budeme dlouho rozdejchávat.

Chodím raději běhat, než abych čučel na zprávy a četl noviny. Mám z toho daleko lepší pocit.

Fascinuje mě, že ti nejuřvanější a tím mám na mysli i topodboráře, bezostyšně slibujou věci, na který tu žádný prostředky nejsou.  Jasně, že je blbý, aby Kalousek zvyšoval daně a dojil svůj "lid" a zároveň se svými kolegy nehorázně rozhazoval na věci méně podstatné. Máme tu krásný a zářný příklad, kam vede rozhazování a špatná politika třeba v krachujícím Řecku. Ale tohle kupodivu skoro nikoho nezajímá. Většina z těch, kteří slepě následují Zapletala a spol., si naivně myslí, že se něco zlepší. Samozřejmě, že nezlepší. Naopak, hodně rychle se přiblížíme ke krachu. Nechci malovat červenýho čerta na zeď, ale stát by se to klidně mohlo.

Nechci malovat rudýho ďábla na zeď.

Ať už se kouknete kamkoliv, tak se to tu hemží populistama a slibovačema. Trapný je, že jim lidi žerou. Jenže proti tomu se nedá nic dělat, přece nemůžu jít do ulic a fackovat lidi za to, že jsou krátkozrací, to by oni zase mohli fackovat mě za to, že jsem dlouhozrakej. Tohle fakt nikam nevede. Dokonce ani nejde nijak zabránit tomu, aby se k vládě ti rudoši nedostali. S tím se nejspíš musíme na chvilku smířit. Vždyť ti komanči už mají zase 20% voličskou základnu a to jsem si mylně myslel, že snad za třicet let zcela vyhynou na sešlost věkem. Jenže mi bylo vysvětleno, že ti mladí, ti, kdož se narodili po roce 1989, vůbec netuší, co to bylo za utrpení a hnůj, když tu komouši vládli. Ale to, co je krásně moduluje je brblání jejich rodičů a hořeky nad tím, že za komančů bylo líp. Je to sice naprostá pičovina, nebylo líp ani omylem a v ničem a pro nikoho. Bylo to nedůstojné, trapné ubohé a my jsme se chovali jako předposraní blbečci, že jsme to nechali dotáhnout až tak daleko a nic zásadního proti tomu zlu jsme neudělali. Ani se nestačíme z toho bejvalýho rudýho hnoje vzpamatovat a budem to tu mít zase. Pevně věřím, že nebude možný total recall, protože i oni budou mít plné ruce práce s tím, aby uchlácholili  lidi, kteří dnes při jejich slovech chroptí nadšením a věří, že konečně budou lítat do jejich vyhladovělých tlamiček létat půlky pečených buvolů, že konečně bude pod horou Říp fajn. Pravda, jisté drobné oběti nutné nutně budou. Sem tam bude k dostání hajzlpapír, Pomeranče na vánoce taky někdy budou, na auta budou pořadníky a na družstevní byt se bude čekat 17 let. Ale uznejte, jsou to jen drobné vady na světlých zítřcích. A všichni budeme mít konečně i klid pro svou práci. Nebude nezaměstnaných, s boháči se zatočí, továrny a firmičky se zestátní a začne znova přerozdělování. Protože jak říkají pamětníci: "Za komunistů bylo lépe." A kdyby někdo držkoval, dostane po tlamě a bude klid. Spravíme Strahovský stadion, resuscitujem spartakiádu. Možná i pětiletky by bodly. A mlíko by se zase mohlo začít prodávat v igelitovým pytlíku. A trojúhelníčky ementálu zase nepůjdou rozbalit bez porušení podstaty sýra. Ať žije K… urva jen to ne!

Brašnička státního rozpočtu je děravá a blbě udržovaná. Až nastoupí červenější varianta, taštička se rozpadne. I když kdo ví. Jedna paní dokonce říkala, že ať už jdou ti ódesáci do prdele, že ti po nich už něco vymyslí.

To ještě budem čumět a hlava nám z toho půjde kolem, až uvidíme, co vostrá levice vymyslí za čáry mimo matiku.

Krásné je to, že nebude fajn. Ani trošku, ani náznakem. Jen ty sliby a pokus o jejich naplnění nás přiblíží k celkovýmu krachu. Prostě o něco rychleji se přiblížíme Řecku. Vzpomínám si, jak jsem před několika lety na Krétě s údivem sledoval luxusní autobusy plné rozesmátých důchodců na výletě. Prý měli cestu i žrádlo veškeré vstupné zadarmo. A důchody byly mnohdy až 80 % z původní mzdy. Ráj na zemi. Záviděníhodné. A hele, ta posraná ekonomika se nedá ošidit. Jsou v prdeli. Tak proč bysme neměli být v prdeli i my.

Občerstvení před demonstrací. A na konci tunelu - zářné zítřky!

Ne, neberte to jako fňukání, spíš jako konstatování toho, co se stejně stane. Samozřejmě, že pod taktovkou Nečas´s boys nás Řecko může čekat taky, tak naivní nejsem. Teď jsem si vzpomněl na hezký výrok novináře Jindřicha Šídlo, který napsal že: "ODS je jediná skutečně autentická pravicová strana východní Evropy nejúspěšněji prosazující autentický program sociální demokracie." A je docela možné, že právě v tom je zakopanej ten pes. Protože kdyby se chovali aspoň trošku pravicově, mohlo se to podařit nějak aspoň trošku napravit. Jenže nic takovýho se nestalo a nestane.

Mračí se mračí, ale odborářům na Václaváku svítí sluníčko a počasí jim přeje. Je jasné, že s poroučením větru a dešti mají své letité zkušenosti. Poručit větrům (krátkodobě), to bych ještě pochopil, ale jak poroučí dešti, to teda nevím.

Jaro v plné rozpuku, za chvíli tu máme Svátek práce, nebo jak se to jmenovalo, a Jiřina Švorcová nezarecituje na Džbánu budovatelskou báseň...

Mě to vlastně nebaví nad tím fňukat a brblat, já bych jen moc chtěl, aby se k moci nejen v předčasných volbách, ale už nikdy, nedostali komouši v jakékoliv podobě. To by se mi líbilo. To ostatní, bezkomoušské - ač blbé,  dokážu rozdejchat a přežít ve zdraví.

Klidně zůstanu tak chudej jako jsem teď, dokonce i rád trošku víc zchudnu, když to bude bez komančů. Dokonce i kdybych měl zbohatnout a mít se líp pod vedením komoušů, jsem ochoten se toho vzdát a třít vesele a šťastně bídu s nouzí. S čerty nejsou žerty. Raději toto, než to, co přijde.

Zbytek po nehodě.

Omlouvám se vám, že jsem se sám sebou nechal nachytat k politickému "komentáři", přestože už úspěšně ignoruju televizní noviny i denní tisk. Jo, já už vím, proč to tak ze mě vypadlo, protože jsem si uvědomil, že za rudé taktovky si už nebudu muset každý rok šetřit na letenky do Austrálie a do Irska a z mejch dětí se stanou emigranti, a… Ne, to všecko je, doufám, jen utopie a blbej žert. I když…

ODS LŽE a krade. Vím to skurvi sini přesto zavolej 724039477

A proto soudruzi, zatáhněme za otěže a zprudka vlevo! Zpátky ni krok.

Podle některých informovaných lidí ze zahraničí prý v Česku vládnou obrovské nepokoje. Hm, pěkný hovno. Všecko je to tu takové ryze česky uprděné i ty uřvaný tlamy na Václaváku jsou jaksi trapňoučký (ne všechny). Hlavně aby mi ti zkurvení komouši, až to tu zase převezmou, nezakázali běhat. To by mě fakt nasrali. Mě vlastně ta současná uprděnost skoro baví.

Chystám se na opravu Helčinýho notebooka.
Buď připraven! Vždy připraven!

p.s.
přece jenom mě napadá veselejší příhoda z uplynulého týdne, než křiklouni  na Václaváku.  Helči se rozbil noťásek a rozhodla se, že jsem šikovný a mám jí ho prý opravit. K přesunu mrtvého stroje použila svého kamaráda Daniela, který zrovna letěl z Austrálie do Česka, navzdory nepokojům. Helča popsala Daniela mně a jemu zase mě (jak je dobře, že existuje v češtině mě a mně). Já jsem věděl, že ten její kamarád vypadá jak mafián (myslí tím, že je to sympatickej chlap) a hezky se usmívá. On zase věděl, že jsem starej, šedivej, fousatej, brejlatej, s lenonkama. Letadlo ze Soulu mělo skoro hodinku zpoždění. Stojím u východu terminálu 1 na Ruzyni. Znuděně se rozhlížím kolem. Stojí nás tam víc.  6 z nás je starých, 5 z nás je šedivých, 4 z nás jsou brejlatí, 3 z nás jsou fousatí a dva z nás mají kulaté lenonky. Pro jistotu se postavím poblíž toho šedivýho starýho brejlatýho fousatýho chlápka v lenonkách, aby to měl Daniel jednodušší. Situace se zjednodušila sama od sebe, všichni staří kolem mě se dočkali a odešli, stojím tam úplně sám. Hurá. "Mafián" nikde. Pak vyjde sympatický člověk, neusmívá se ani trošku a s mafiánem nemá nic společnýho, spíš jako hodnej kluk z prestižního gympla. To nemůže být on, pomyslím si.  Ten smutnej kluk kolem mě projde zcela bez povšimnutí a jde se vítat s paní v černým kabátě. Nikdo další nevychází. Otočím se zpět k tomu člověkovi, všimne si mě, jdeme k sobě a on řekne: "Nějaké heslo? Nebo něco podobnýho?" A já mu řeknu:  "Helča, nebo mrtvej noutbůk." Krásně se usměje - JE TO ON! Dá mi kabelu s noťasem, rozloučíme se a já spěchám do Burundi. Mám tam sraz s Alicí a Šárkou. A taky s Honzou K. a Karel má narozeniny. Když jsem se pak v sobotu koukal do brašničky na Helenin mrtvej noťas, překvapilo mě, jak jeho umělohmotnej kastlík smrděl kouřem z Burundi. A to byl prosím v obalu, obal v brašně a brašna v batohu. Vše poctivě zavřené. To naše Burundi má hustou atmosféru.

Karel má narozeniny.


  • Rusáci přestali vyrábět žigulíka
  • Obyvatelé Severní Koreje osmnáct let po smrti Kim Ir-sena žijí v přesvědčení, že jejich "věčný vůdce" byl polobůh, jemuž vděčí za život ve vzkvétající zemi. Takže umřel jen napůl, neb celí Bohové jsou prý nesmrtelní.
  • Svoboda internetu podle spoluzakladatele amerického internetového vyhledávacího a reklamního gigantu Google Sergeye Brina čelí dosud nejvážnějšímu ohrožení. Může za to prý kombinace několika trendů. Jedním je stále větší snaha některých vlád kontrolovat přístup občanů k celosvětové počítačové síti a jejich komunikaci na ní. Nebezpečí prý představují i zásahy zábavního průmyslu proti pirátství a snaha firem jako Facebook uzavřít uživatele do "zahrad obehnaných zdí", kde platí jasně daná pravidla. Vše to podle Brina ohrožuje základní kameny sítě, jimiž jsou otevřenost a univerzální přístup.
  • Výzkumný tým z brněnské Masarykovy univerzity vyvinul nový postup, jak zlepšit diagnostiku chronické lymfocytární leukemie. Daří se díky němu lépe odlišit pacienty se špatnou prognózou od těch, kteří budou bez vážných potíží s nemocí žít i desítky let.
  • Vědci, kteří nedávno podrobně zkoumali hnízda orangutanů ve větvích stromů indonéských pralesů, v nich rozpoznali skutečně skvěle technologicky zvládnutý „architektonický projekt“. Britští primatologové pod vedením Rolanda Ennose z univerzity v Manchestru mluví o nečekaně vysokém stupni architektonické organizace, která téměř hraničí s matematickou dokonalostí.
  • V pondělí 23. dubna se v Geoparku Geofyzikálního ústavu AV ČR v Praze na Spořilově uskuteční interaktivní Den země hrou. Vědečtí pracovníci připravili názorné ukázky aktivního explozivního vulkánu, tvorby vulkanické prohlubně neboli kaldery, zemětřesení na stole, ale také například model říčního toku.

  • Utrpěl jsem kulturní šok na muzikálu Cyrano! Cyrano! Cyrano!
  • A dobře mi tak
  • Měl jsem být ostražitější.
  • A pak mi taky bylo Šoufl z tuposti hromady lidí, chroptících v jednom šiku za nějakejma odborářema. Odporné a legitimní.
  • A dvacet procent preferencí pro komouše je taky slušný projímadlo.

 

australia

foto Milan S.


australia

Surreálný inspektor Zrzek

Kluk s holkou sedí vedle sebe, on jí udělá na stehně prstama celulitidu a řekne lakonicky:
"Hele."
Ona:
"Víš, že mě dneska nesmíš deptat, že mám smutný den. Dnes mě musíš jen psychicky podporovat."
On udělal celulitidu o kousek vedle a říká:
"Je to dobrý, je to všude."

 

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.

Get Adobe Flash player


Galerie hlavního města Prahy - Dům U zlatého prstenu
Richard Loskot ( do 29.4.2012)
V rámci projektu Start up představuje svou instalaci Richard Loskot, absolvent Ateliéru vizuální komunikace Stanislava Zippeho Technické univerzity v Liberci a Studia prostorové tvorby Magdaleny Jetelové mnichovské akademie. Loskotova práce je založena nejčastěji na světelném prvku, přitom sestavuje různé přístroje – "vynálezy", které v prostoru světlo vytvářejí a různě modifikují. Vznikají svébytné instalace, v nichž se elektrotechnické prvky stávají vlastními spoluúčinkujícími objekty.
Galerie Divadla Kámen
OLGA DARMOKRYK - "INSPIRACE" (do 30.4.2012)
GATE Galerie a informační centrum
František Drtikol / Nahá geometrie (do 15.5.2012)
Retrospektivní výstava jednoho z nejvýznamnějších českých fotografů.
Artinbox - Galerie
NĚŽNÝ FOTOEROTIKON (do 10.5.2012)
Touha, něha, erotika ve fotografiích 20. a 21. století.
Moravská galerie Brno
Fotografie a umění v 19. století(do 20.5.2012)
Vztah k výtvarnému umění v 19. století patří k vůbec nejpozoruhodnějším oblastem historie fotografie. Navzdory tomu dosud nebyla zdejší výtvarné produkci – ať už na poli fotografie, malby, sochařství či grafiky, která se podílela na formování tohoto vztahu – věnována větší pozornost. Výstava se snaží alespoň zčásti tento nedostatek napravit a poukázat na některé z otázek, které nejen zahraniční, ale i zdejší umělci a fotografové na tomto poli řešili: vedle tématu fotografie jako předlohy nebo uměleckých ambicí fotografů si výstava všímá např. i výtvarných postupů aplikovaných na fotografii či fenoménu živých obrazů.
Zámek Troja
Emil Filla (Ze sbírek GHMP) (do 4. 11. 2012)

INI Gallery
Současná česká malba (do 9.5.2012)
Jana Babincová, Nikola Brabcová, Veronika Drahotová, Patricie Fexová, Pavla Gajdošíková, Ladislava Gažiová, Vanesa Hardi, Anežka Hošková, Veronika Landa, Johana Merta, Jitka Mikulicová, Anna Neborová, Alice Nikitinová, Iveta Plná, Alžběta Říhová, Veronika Slámová, Ludmila Smejkalová, Štěpánka Šimlová, Kateřina Štenclová, Margita Titlová, Lenka Vítková, Klára Vystrčilová, Dragana Živanović...

Atelier Josefa Sudka
Zkoumání historicky podmíněných stereotypů je dnes předmětem snad všech oborů – globální procesy stále očividněji stírají po staletí platné etnické hranice a proměňují někdejší pojetí národních identit. Multikulturalismus přispěl současnému étosu kultury hlavně tím, že se do středu pozornosti dostává dynamika vztahů, kritika jejich asymetrie a demaskování monokulturních tendencí. Nový soubor portrétních fotografií Salima Issy a Štěpánky Stein Národní obrození navazuje na předchozí projekty autorů zaměřené na etnické menšiny v České republice, zejména vietnamskou komunitu. Soubor se silně politicky a nacionálně zatíženým názvem s jistou ironií oživuje perspektivu tradiční akademické reprezentace 19. století. Prostřednictvím parafráze ikonických figur české obrozenecké mytologie autoři poukazují na měnící se kontext, vybízejí k reflexi nacionalistických vzorců a vytyčují silové pole mezi obdobím boje o národní identitu a kontinuální potřebou redefinice ve světě neustálé změny.
Mariana Serranová

Jaroslav Beránek: Britské galerie a muzea
Autor v knize seznamuje čtenáře s nejzajímavějšími a nejdůležitějšími výstavními prostorami Spojeného království, upozorňuje na jedinečnost každé z představovaných institucí, sleduje české stopy v nich, vyzdvihuje krásu i účelnost jejich architektonického řešení a v neposlední řadě doplňuje i důležité informace, jak se do muzea či galerie dostat a jaká je otevírací doba.Publikace však není jen sbírkou praktických rad. Jaroslav Beránek přibližuje i britskou kulturní politiku, díky níž je do řady muzeí a galerií vstup zdarma. Kniha Britské galerie a muzea nenahrazuje turistického průvodce. Je však nenahraditelným zdrojem inspirace pro návštěvu britských uměleckých sbírek.

Legendární francouzské trio Romano-Sclavis-Texier vydává novou desku 3+3. Bubeník Aldo Romano, saxofonista Louis Sclavis a basista Henri Texier tentokrát přizvali tři výrazné osobnosti evropského jazzu: italského trumpetistu Enrica Ravu, pianistu Bojana Z a kytaristu Nguyena Le. Výsledek tohoto spojení stojí určitě za poslech. 



  •  „Výhodou špatné paměti je to, že několikrát po sobě zažíváme ty samé dobré věci poprvé.“ Friedrich Nietzsche

  • Kina:
    25.4. – Aero - Konečná uprostřed cesty (režie: Andreas Dresden, Něm./Fr., 2011, 110 min. Drama) (Drama vypráví příběh ze života čtyřicátníků. Simone a Frank se právě se dvěma dětmi nastěhovali do nového domu a v tu chvíli se dozvídají tragickou zprávu: Frank má rakovinu a je smrtelně nemocen. Tato událost zcela změní praktický chod domácnosti, vztah členů rodiny k otci a pohled na to, co je umírání, láska a sebeobětování. Režisér analyticky s citem pro detail sleduje průběh nemoci a nevšedně pohlíží na tabuizované téma - smrti a umírání. Civilní snímek zachycuje obyčejné i dramatické situace, ve kterých nechybí optimistický náboj.) (18:00)
    28.4. – Aero – Život je krásný (režie: Roberto Benigni, It., 1997, 116 min. Komedie) (Píše se rok 1939. Italský číšník Guido Orefice, překypující energií a hýřící bláznivými nápady, přijíždí z venkova do velkého města. Na první pohled se tu zamiluje do půvabné učitelky Dory. Ta už sice nápadníka má, on však udělá vše, aby ji zachránil od sňatku s nemilovaným byrokratem. Získá její lásku a vezmou se. Narodí se jim syn Giosué. Po pěti letech šťastného manželství je Guido kvůli svému židovskému původu odvlečen spolu se synem do koncentračního tábora. Aby před malým chlapcem zatajil šokující okolnosti a uchránil ho před hrůzami nacismu, předstírá, že všechno kolem je pouhá hra, připravená k synovým narozeninám. Hra, na jejímž konci na oba čeká velká odměna...) (17:00)
    23.4. – Oko – Skafandr a motýl (režie: Julian Schnabel, Fr./USA, 2007, 107 min. Životopisný) (Film známého režiséra Juliana Schnabela (Než se setmí, Basquiat) se skvělým hereckým výkonem Mathieua Amalrica (Mnichov) a brilantní kamerou Janusze Kaminskeho, který je dvorním kameramanem Stevena Spielberga, byl uveden za velkého zájmu diváků i odborné kritiky. Film byl natočen podle skutečného příběhu na základě knižní předlohy Jean-Dominiqua Baubyho, který pracoval jako šéfeditor ve francouzském časopise Elle. Charismatický a úspěšný Jean-Dominique si užíval života až do tragického momentu, kdy po náhlé mozkové příhodě ochrne na celé tělo. "Znovuzrodí se jako oko", je totiž schopen komunikovat pouze mrkáním jednoho oka. Jeho vůle dál žít a pracovat je obdivuhodná, ve filmu je vykreslena jemně a s nadsázkou své vlastní tregédie. Hrdinovi skutečného příběhu se totiž podařilo doslova "namrkat" knihu. Bohužel v českém vydání zatím nevyšla. Mathieu Amalric, který ztvárnil Jean-Dominique Baubyho, převzal roli po původně obsazeném Johny Deppovi, který pro svoji vytíženost z filmu odstoupil, a vdechl do postavy silný náboj, který navíc podtrhuje subjektivní kamera. Právem si Julian Schnabel odvezl z Cannes cenu za nejlepší režii a je jasné, že o tomto filmu ještě uslyšíme.) (17:15)
    25.4. – Oko – Rozchod Nadera a Simin (režie: Asghar Farhadi, Írán, 2011, 120 min. Drama) (Nader a Simin stojí před osudovým rozhodnutím: zatímco žena chce opustit Írán spolu s jejich dcerou, manžel nechce a nemůže, stará se totiž o nemohoucího otce. Do partnerského sporu však vstoupí ještě tragičtější událost, jež se promítne do životů mnoha lidí. Snímku, který ukazuje každodenní život v současném íránském městě, se s mimořádnou přirozeností daří pohybovat v blízkosti hrdinů, nevyužívá toho ale k laciné melodramatičnosti. Postavy pozoruje s pochopením i nestranností a nebojí se ukazovat jejich problémy ze všech stran. Hrdinové zde nejsou hnáni zlými úmysly, spíše se dostávají do vleku okolností nebo je pohání touha po tom, co v jejich očích vypadá spravedlivě. Spory nejsou uměle vyostřovány, a přesto v sobě nesou velké napětí, možná i proto, že na konci proti sobě nebudou stát vítězové a poražení, ale lidé, kteří bez výjimky zůstanou poučeni i poznamenáni.) (20:30)
    26.4. – Kino 35 – Kluk na kole (režie: Jean-Pierre Dardenne, Bel./Fr./It., 2011, 87 min. Drama) (Melodrama o lásce a zodpovědnosti. Dvanáctiletého Cyrila umístil jeho otec „dočasně“, než vyřeší své problémy, do dětského domova. Ve skutečnosti ale slabošský a nevyzrálý Guy nemá dost odvahy, aby jednou pro vždy řekl svému synovi „nechci tě, nestačím na to“. I když se Cyril nevzdává představy na návrat k otci, netrvá dlouho a otevře se před ním nová šance na život mimo brány dětského domova. Sympatická Samantha, která má vlastní kadeřnictví, si jej začne brát na víkendy. Tím ale teprve začíná série zkoušek jejich křehké důvěry, ze které se teprve může vytvořit opravdové pouto.) (19:00)
    24.4. – Městská knihovna - Železná lady (režie: Phllida Lloyd, VB/Fr., 2011, 105 min. Biografický) (Bez kompromisu… Margaret Thatcherová, neobyčejná a všestranná žena, která dokázala, že vysoká politika není jen výsadou mužů, se jako první žena stala premiérkou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Svým nekompromisním přístupem k politickému, ale i osobnímu životu, získala přezdívku Železná lady. Film ukazuje Margaretino jedenáctileté působení v pozici předsedkyně britské vlády, její neústupnost a rozhodnost, ale i to, jakou cenu zaplatila za politický vliv a moc.) (16:00, 19:00)
    24.4. – Ponrepo – Anděl zkázy (režie: Luis Buňuel, Mex., 1962, 95 min. Komedie) (Děj filmu se odehrává v blíže neurčeném čase a místě. Jsme svědky nepochopitelného tajného útěku sloužících z bohatého patricijského domu, do kterého právě přichází mondénní společnost na večeři. Tuto scénu vidíme dvakrát za sebou. Repetice scén se ve filmu ještě několikrát zopakuje. Večeře skončí, probíhá konvenční konverzace s nekonvenčními poznámkami. Je čas k odchodu, ale nikdo se k němu nemá. Všichni přespí, jak se dá - na pohovce či na zemi pokoje. Ani ráno se však nikdo neodhodlá odejít, protože nelze odejít. A tak to pokračuje spoustu dní; několik lidí zemře, ostatní trpí hladem a halucinacemi. Nakonec je zachrání ovce, volně se pohybující po domě. Hladoví jsou nasyceni a schopni vykročit z bludného kruhu ztráty sama sebe. Ale tím nic nekončí... Z tohoto filmu pochází jedna ze slavných Buňuelových surrealistických scén - volně po místnosti se pohybující ruka zemřelého.) (14:45)
    23.4. – Světozor – Dokumentární pondělí – Bazar pohlaví (režie: Sudabeh Mortezai, Rak., 2009, 90 min. Dokument) (Starý mládenec, který má strach ze vztahu a zároveň touží po lásce, rozvedená žena, jež bojuje o přežití a duchovní, který se snaží uvést do souladu skutečnou sexualitu jiných se svými dogmaty. Jejich příběhy se točí kolem praxe dočasného partnerského svazku, kterému se také říká „manželství z vilnosti“, šíitské tradice v Íránu, která umožňuje muži a ženě uzavřít sňatek na určitou dobu. Takové manželství může trvat hodinu či několik let – někdy za 5 zlaťáků za rok, jindy až za 100.000 tomanů. Legalizovaná prostituce nebo východisko pro páry, toužící po vztahu uvnitř represivního práva islámské republiky - Íránu –, kde náboženské dogma naráží na sentimentalitu „chlapáka“ a ženskou životní realitu. Nesmlouvavá výpověď o dočasném partnerském svazku v Íránu – otevřená, kritická a místy plná humoru.) (20:45)
  • Filmové festivaly:
    do 29.4. – Mecal – Festival krátkých filmů Barcelona, Španělsko (info: http://www.mecalbcn.org)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    23.4. – Agharta – Noční Optika (21:00)
    24.4. – Agharta – Ondřej Kabrna trio (21:00)
    25.4. – Agharta – Adam Tvrdý trio (21:00)
    26.4. – Agharta – Petr Kroutil Trio (21:00)
    27.4. – Agharta – František Kop Quartet (21:00)
    28.4. – Agharta – Limited Edition (21:00)
    29.4. – Agharta – Hot Line (21:00)
    23.-24.4. – Balbínova poetická hospůdka Blue Effect & Radim Hladík (20:00)
    25.4. – Balbínova poetická hospůdka – Václav Koubek (20:00)
    24.4. – Blues sklep – Nano Illusions + Fůze Kněze (21:00)
    25.4. – Blues sklep – Slow Fingers (21:00)
    26.4. – Blues sklep – Gamba blues band (21:00)
    27.4. – Blues sklep – Blue Brothers (21:00)
    28.4. – Blues sklep – Eric Stanglin & the Juke Joint Heores (21:00)
    23.4. – Jazz Dock – Mocca Malacco (23:00)
    24.4. – Jazz Dock – Inner Space feat. David Dorůžka (19:00)
    24.4. – Jazz Dock – Rene Trossman Band (22:00)
    25.4. – Jazz Dock – Madfinger (22:00)
    26.4. – Jazz Dock – Final Vision (20:00)
    27.4. – Jazz Dock – Atomic Gigolo (22:00)
    23.4. – Jazz klub Ungelt – Poetic Filharmony (21:15)
    24.4. – Jazz klub Ungelt – Hanelle Blue´s Band (21:15)
    25.4. – Jazz klub Ungelt – Veronika Vítová Crew (21:15)
    26.4. – Jazz klub Ungelt – Marcel Flemr Band (21:15)
    27.-28.4. – Jazz klub Ungelt – Luboš Andršt Blues Band (21:15)
    29.4. – Jazz klub Ungelt – Lukáš Martínek Private Earthquake (21:15)
    23.4. – Jazzboat – Hanelle Blue´s Band (20:30)
    24.4. – Jazzboat – Miriam Bayle Band (20:30)
    25.4. – Jazzboat – Jana Koubková Trio (20:30)
    26.4. – Jazzboat – Stan the man (20:30)
    27.4. – Jazzboat – Petra Ernyei Quartet (20:30)
    28.4. – Jazzboat – Julius Baroš Quartet (20:30)
    29.4. – Jazzboat – Františel Uhlíř Team (20:30)
    24.4. – Reduta – Los quemados (21:30)
    25.4. – Reduta – Milan Svoboda Quartet (21:30)
    26.4. – Reduta – Bigband Sv. Blažeje (21:30)
    23.4. – Stará Pekárna, Brno – Furré (20:00)
    24.4. – Stará Pekárna, Brno – Helbock-Frick Duo (20:00)
    23.4. – U malého Glena – Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
    24.4. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    25.4. – U malého Glena – Jamie Marshall & Radek Hlávka (21:30)
    26.4. – U malého Glena – Filip Gondolán Band (21:30)
    27.4. – U malého Glena – Karel Růžička Trio (21:30)
    28.4. – U malého Glena – Ondřej Štveráček Q feat. Brian Charette (21:30)
    29.4. – U malého Glena – UMG Jazz Jam Session (21:30)
  • Kluby - cizina:
    26.4. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Jin Oki, special guest MIYAVI (19:00, 21:30)
    24.4. – Blue Note New York, USA – The Bad Plus (20:00, 22:30)
    29.4. – Twins Jazz, Washington, USA – The George Washington Latin Band  (20:00, 22:00)
    23.-24.4. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Pat Martino Trio (18:00)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    25.-26.4. – Alfréd ve dvoře, hostuje Handa Gote Research & Development – PREMIÉRAPrales (Prales jako vzpomínka na divokost uložená v naší buněčné paměti. Prales jako stav mysli.
    Inspirací pro práci na představení byly některé texty Bohumíra Prokůpka a Davida Abrama. ) (20:00)
    23.4. – Divadlo Ponec, hostuje DOT504 – Perfektní den aneb Mr. Gluteus Maximus (choreografie: Lenka Vágnerová) (Taneční horor z lázeňského prostředí. Jeden osamocený správce lázní. Milovaná Sonja. Mnoho zvaných i nezvaných návštěvníků. Němý opeřený přítel.) (20:00)
    24.4. – Divadlo Ponec, hostuje DOT 504 – Mah Hunt (Choreografie: Lenka Vágnerová, Pavel Mašek) (V tomto duetu se dva lidé rozhodli zažít lov. Jak bude vypadat, závisí na tom, jaká pravidla budou nastolena. Inscenace získala Cenu diváka na festivalu Česká taneční platforma 2011 a Lenka Vágnerová byla za svůj výkon nominována na Cenu Thálie.) (20:00)
  • Festivaly tance a experimentu:
    do 29.4. – Mnichovský týden baletu, Německo
    (info: http://www.bayerische.staatsoper.de/972-ZG9tPWRvbTI-~staatsballett~ballettfestwoche~ballett_festwoche_2012.html)
    do 7.5. – Festival vizuálního umění Glasgow, Skotsko (info: http://www.glasgowinternational.org)
  • Divadla:
    23. a 28.4. – ABC – Willy Russell: Shirley Valentine (režie: Zdeněk Kaloč) (One woman show Simony Stašové. Shirley Valentine je jméno dívky, kterou ta současná, čtyřicetiletá matka rodiny a manželka počestného občana, už dávno není. Odjede na dovolenou do míst, kde se pěstuje vinná réva a tam začíná nový život…) (19:00)
    29.4. - ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
    23.4. – Činoherní klub – Osiřelý západ (režie: Ondřej Sokol) (Příběh lásky bratrů Valena a Colemana, kteří se uměním mučit jeden druhého chtějí zapsat do Guinessovy knihy rekordů.) (19:30)
    24.4. – Činoherní klub – Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha (režie: Ladialsv Smoček) (Příběh o naprostém vzájemném neporozumění. Příběh, v němž protipólem Smrti je Touha.) (19:30)
    29.4. – Činoherní klub – PREMIÉRA – Dítě, pes a starý herec na jeviště nepatří aneb Cyráno (19:30)
    24. a 26.4. - Dejvické divadlo – John Buchan a Alfred Hitchcock: 39 stupňů (režie: David Ondříček) (Komedie na motivy klasického špionážního filmu Alfreda Hitchcocka z roku 1935. Hlavní hrdina Richard Hannay se podivnou shodou okolností dostane do nezáviděníhodné situace. V jeho bytě je zavražděna neznámá agentka a on se stane hlavním podezřelým. Začíná hon na zločince, během něhož se Hannay snaží nejen uprchnout, ale především nalézt a usvědčit pravé viníky.) (19:30)
    24.4. – Divadlo Bez zábradlí – Sébastien Thiéry: Indická Banka (režie: Karel Heřmánek) (Alain Kraft, realitní makléř, si chce ve své bance vyzvednout peníze. Dozvídá se, že banka byla odkoupena indickou  společností Bank of India, a že jeho účty jsou zablokovány v Dillí. Kafkovská komedie na půdorysu absurdní francouzské grotesky skvěle rozvádí původní nevinnou zápletku a dohání hlavní postavu téměř k šílenství.) (19:00)
    28.4. – Divadlo Bez zábradlí – Michael Frayn: Bez roucha aneb Ještě jednou zezadu (režie: Jiří Menzel) (Komedie světoznámého dramatika o tom, že dělat legraci není žádná sranda. Úsměvný pohled do divadelního zákulisí těsně před premiérou.) (19:00)
    24.4. – Divadlo Komedie – Ladislav Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha (režie: David Jařab) (Groteskní drama o lásce a nenávisti doslova až za hrob. Nevstupujte do svazku se spícími démony! Můžete pak dostat do palice takovou ránu, že tma, která po ní nastane, bude strašná. A pak už si budete jenom přát: Do prdele, jestli se z tohohle včas neprobudím, tak tady dozajista vypustím duši.) (20:00)
    26.4. – Divadlo Komedie – Oliver Reese: Goebbels / Baarová (režie: Dušan D. Pařízek) (Intimní variace na téma „mezinárodních vztahů“. Projevy, úvahy a deníkové zápisy Josepha Goebbelse odhalují povahu moderního manažera moci a tvůrce propagandistických strategií, které až dodnes formují náplň práce úspěšných PR-agentur. Vzestup a pád „pána myšlenek Třetí Říše“ a jeho vliv na nejintimnější (mezi-)lidské sféry se odráží v jeho vztahu s Lídou Baarovou, českou hvězdou nacistického filmového průmyslu, pro kterou se stala tato známost vskutku „osudovou“.) (20:00)
    27.4. – Divadlo Komedie – PREMIÉRA Sam (O izolaci člověka nemůže být bez cizích lidí řeč.) (20:00)
    24.4. – Divadlo na Vinohradech – Oscar Wilde: Ideální manžel (režie: Jana Kališová) (Hlavní postavou je Lord Arthr Goring, vtipný a obratný glosátor světa "duchaprázdných krasavců", společenské smetánky, která ho obklopuje a na které je svým společenským postavením víceméně závislý. Přestože on sám je okolím vnímán jako ohromně zábavný a duchaplný společník, velice jasně si uvědomuje přetvářku a omezenost postojů i chování lidí, kteří svět intikánů a intrikaření tvoří. Wilde měl neobyčejný talent a nevšední schopnost obratně rozvíjet komediální situace, které navíc naplňuje osobitým, nezaměnitelným humorem, v případě Ideálního manžela velice ironickým až sarkastickým.) (19:00)
    26.4. – Divadlo na Vinohradech – J. Lynn, A. Jay: Jistě, pane ministře (režie: Martin Stropnický) (Děj se skládá z řady epizod, které spojuje prostředí vysoké britské politiky se všemi jeho zákulisními intrikami a manévry. Situace, charaktery a vztahy jsou však natolik typické, že českému divákovi nemohou nepřipomenout komické aspekty "tolik blízké reality" české politické scény.) (19:00)
    24.4. – Divadlo Rokoko – Gabriel Dagan: Vražda jako poznaná nutnost (Absurdní hra o světě, který ztratil veškeré zábrany, a pod vlivem všudypřítomných médií se smířil s absurditou jako všední záležitostí, je plná víceméně bizarních, bláznivých situací. V době, kdy je na internetu k dostání cokoli, lze objednat i vraždu. Koneckonců každý, kdo den za dnem sleduje televizní zpravodajství, musí být smířen s tím, že vražda je poměrně běžnou záležitostí, která nás všechny čeká dřív či později. Tak proč protestovat. Lépe si najmout dobře placenou agenturu, která ví, co dělá a zajistí vám profesionální průběh. Bláznivá komedie o vážných věcech, ztrátě hodnot a kritérií, při níž občas zamrazí, nás může prostřednictvím humoru očistit a snad i trochu přibrzdit dřív, než se absurdita, situovaná do blízké budoucnosti, stane realitou.) (19:00)
    27.4. – Divadlo Rokoko – David Auburn: Důkaz (režie: Ondřej Zajíc) (Po smrti význačného matematika, jehož genialita se k stáru proměnila v šílenství, je v jeho pozůstalosti nalezeno dílo, které posouvá matematické myšlení. Matematik, který má pozůstalost na starosti, musí rozhodnout, jestli dílo skutečně vytvořil zesnulý vědec, nebo jeho dcera, která, jak se zdá, zdědila otcův talent. Zdědila také dispozice k duševní chorobě? Dá se jí věřit, když tvrdí, že úlohu vymyslela ona? Zoufalé hledání nepopiratelného, jediného a nezpochybnitelného důkazu ústí v poznání, že i kdyby se všechno na světě dalo spočítat, zdokumentovat a převést na numerické hodnoty, vždycky zůstane ještě něco...) (19:00)


Milí přátelé,
už se nám podařilo zprovoznit rezervační systém na Pokojná setkání. Takže kdo si chce přijít odpočinout a načerpat energii, rezervujte si lístečky na:
http://www.divadlo-radost.cz/vstupenky-online.html nebo kupujte přímo na pokladně v Radosti (vchod z Cejlu i z Bratislavské).
Děkuji
Těším se – Petr Šmiřák
A já dodávám, že první setkání se koná v divadle Radost (Bratislavská 32) v pátek 27. dubna v 19:00. Nejen, že budu držet palce, ale moc ráda se půjdu podívat.

 

V PIVOXU SE DNES (V NEDĚLI) SEŠLI

členové souboru Afetto, aby natočili hudbu Miloše Štědroně.

Jirka kromě natáčení stihnul i foto pomocí telefonu a nahlásil i jména: (zleva) Aleš Procházka – bas, Franta Nečas, Miloš Štědroň, Martin Jakubíček - klavír, Marek Olbrzymek - tenor, Vladimír Richter - tenor a Jan Mikušek – kontratenor.

VČERA (sobota) v Konventu Milosrdných bratří vzdali členové Kantilény hold Ivanu Sedláčkovi. Strýc Eiffel, jak mu všichni Kantilénou prošlí, říkali a říkají, slaví 80tiny.
Před 56 lety založil dětský sbor na základní škole ve Šlapanicích, postupně se rozšířil o děti z Brna a dostal se na světovou úroveň. Teď už nediriguje, ale stihnul založit ještě v roce 2006 Kantilénu smíšenou, kam chodí ti "odrostlí", kterým se nechtělo se zpěvem přestat.

Byla jsem opravdu překvapená urovní jejich vystoupení, obrovská síla!!!

Před strýcem Eiffelem smekám a klaním se až na zem. Když jsem viděla narvaný sál, plný lidí, kteří tímto sborem prošli, uvědomila jsem si, že udělal pro kulturu tolik, jako málokdo.

 

Po dlouhé době jsme se u nás potkali s Kiarou a spol., chřipka nás od sebe oddělila na dlouhých 14 dní.

Je to čím dál, tím samostatnější človíček, sama jí, opakuje všechno, co slyší a dost si pamatuje, skoro bych řekla, že víc, než já...

A zdá se, že má i svérázný smysl pro humor: "Slyšíš? Letadlo! Neletí!"

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

22. 4. 2012 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš