Dublin mountains I.
(cesta z města)

Je sobota, sluníčko opatrně vystrkuje drápky, velkým oknem se nám do pelíšků hrne teplo. Stáňa s Honzou nemají v bytečku příliš teplo. Je mi to sympatický, ale je to poučně užitečný kvůli Daně, která trpí tím, že u nich doma škrtí kohouty tak, že má doma prý děsnou kosu. Já sice u Dany chodím v triku a nepřipadne mi, že by to bylo příliš vladivostocké. Ale tady u Jeníka Dana zjišťuje, že kosa v bytě vypadá jinak, než si myslela. Dnes nebude žádná snídaně v Google. O snídani se postará Stáňa s Honzou. Udělali volský voka a taky trochu lososa, žijeme i žereme si jako králové. Na výlet vyrážíme bez Stáni, protože si rafinovaně skoro ukopla o nohu stolu palec. Balíme nejnutnější a vyrážíme na vejlet.

Jdeme na naši oblíbenou zastávku u Google, ale teď jedeme na druhou stranu, než když jsme jeli k majáku. Mají tu zrovna období ne zrovna nápaditejch, ale zato nápadnejch bilboardů. Mezi námi děvčaty, většina světových bilboardů je blbá a tak trošku sexistická.

Když vystoupíme z vlaku, usměje se na nás irskej probarvenej podzim. Projdeme parkem. Za chviličku budeme kupovat Olině novýho medvídka, ale zatím to nikdo z nás netuší.

A je to tady. Olina má novýho medvídka, to je radosti. Méďa stál sice 14,99 Euro, ale zato jsem dostal zpátky jeden cent. Píšu o tom proto, že v jednom z předchozích vydání prasete jsem strašně lhal a tvrdil, že méďa stál jen 14,90, což se teda na pravdě nezakládá, a musím se pokorně omluvit.
Tuhle mi kdosi vyprávěl, že až bude i u nás to euro posrané, tak na tom zase proděláme hlavně kvůli tomu, že všecky ceny budou vyšší a vracet se bude málo, protože u nás se vrací třebas i koruna, což až bude to blbý euro, prostě nebude platit. Co na to říct, opravdu, až tu bude euro, nebude koruna platit. Ale s tím vracením je to u eura ještě jemnější než u naší koruny. EU vrací i pětadvacetníky (tedy jednocenty). Jen takovej dovětek na debilní argumenty některých bojovníků za zachování starých pořádků.

U prodejny medvědů je přehledná mapička, víme, kudy půjdeme. Ale ono je to úplně jedno, Honza to tu zná jak svý boty, určitě bude těžké se ztratit.

V neděli by měl v Irsku propuknout halloween. Irové se na to připravujou důkladně a náramně si to užívají. V každé hospodě je spousta potvor a strašidel, duchů a čarodějnic.

Každej výklenek...

...každý dveře...

... každý vokno má svou potvoru. Věnujou se těm příšerám přímo se zavilou důsledností.

Naše cesta se vine kolem plotovýho piána.

Turistické značky jsou tu žlutě veselé a batoh na zádech asi těžkej.

Barevně příjemné řešení exteriérů.

Stejnej obrázek si fotí i Honza, ale na fotce je nádherný, že nejde udělat stejnou fotku různejma vočima. Samozřejmě, že si dokážu představit, jak hledám správný místo, stejnej objektiv, stejnou expozici. Prostě stejný všecko a pak docílím podobnosti značné. O to tu však nejde. Jde spíš o tu zábavu, že dva páry oči uvidí stejný kousek světa a vyfotí si ho. Rozdíly takových obrázků jsou značné. Honzovu fotku jsem našel tady.

Holky chtějí foto s plyšáčkama. Vždycky, když mi někdo řekne, vyfoť mě, vyfoť nás, vzpomenu si na Boríska, kterej tuhle žádost uměl nejlíp: "Dědečku, udělej foutou of mí."

My přecházíme dálnici po mostku, ale naše stíny se na most nevejdou a riskantně přechází přímo po dálnici.

Stíny holek na dálnic uskočily bavoráku v poslední chvíli. To mohl být masakr. A to měl určitě Olinin stín za stínem bundy i stín novýho medvídka. Všechno dobře dopadlo.

Nic žitovskýho, nic náckovskýho, jen dvě stejný písmenka v prachu cesty.

Stromy z obou stran silničky si unaveně podávají větve. Je to krásné, sympatické a irské. Je tu hodně pejskařů.

Všecky silničky jsou tu uzounké a ďábelsky zakroucené. Nepřehlednost kupodivu nikomu nevadí a řidiči jsou nesmírně ohleduplní. Zkouším si to představit třeba u nás, nebo v Brně. Nejde mi to.

Irsko je plné koní, krav, ovcí a dalšího dobytka.

Smajlík kamenný. Ale proč tu je a co to znamená, to nevím. A neví to ani Honza. No tak jo, zůstaneme pitomí.

Balvan uprostřed cesty brání případným zájemcům o jízdu čtyřkolkama po turistických stezkách. I když pro čtyřkolky to zas takovej problém nebude. Připadá mi, že jsou tu slušnější než u nás, ale nemám pro tohle pitomé tvrzení žádný důkaz.

Na výlet jsem si vzal své minimalistické botky, nehrozí žádné mokro, je krásně. A přesně tady jsem se propadl až po kotníky do bahnité rafinovaně ukryté kaluže. Včera byly zasrané od bahna holky, dneska jsem na řadě já. Ta mokrá noha po pár kilometrech uschne, ale irský bláto se mě drží jako naši politici funkcí. Vydrželo mi až do Česka. A mám trošku podezření, že dodneška je trochu toho irskýho bláta na mejch minimuskách.

Když chce kytka přeskočit plot.

Tahle barevná dostaveníčka mi dělají dobře na voko.

Dublin mountains jsou krásné a zase mi tak trochu připomínají některé krajinky u nás. Když se ohlídneme zpět, mám Dublin jako na dlani.

Když jsme byli v Irsku loni, tak jsme se pohybovali tam v tom svahu. Možná ale kecám a bylo to úplně jinde. Ono je to stejně jedno.

Dublin je krásný a sympatický město.

No úplně jako u nás v Jeseníkách na chalupě.

I zde v Irsku je tráva zarputilý bojovník a zvítězí i nad asfaltem a betonem.

I tento pohled mi připomíná Jeseníky.

Noříme se do lesa. Všude to tu je cítit po trollech, trpaslících a jiných lesních potvůrkách.

Zde si před pár hodinami ohřívali trollové své trolí tlapičky a na trolích klacíkách si opíkali trolí špekáčky. Trollové jsou ukáznění a oheň vždy pečlivě uhasi a pro jistotu i počůrají. Prý se to tak má dělat.

No fakt úplně jak v Jeseníkách

Došli jsme až na vyhlídku, sedíme si na kameni, sluníčko nás šimrá, je krásně. V dáli špičatej Říp, dole zakroucená úzká silnice.

Honza s Olinou se usmívají. V popředí se usmívá i kousek hlavy mé sestry.

Kapradinová grafika.

Nepřirozeně svěží barvičky. Irsko je má ve své vlajce zaslouženě zelenou. Irsko je prostě zelené a svěží. Vzpomněl jsem si tu, že jsem kdysi viděl muzikál Divotvorný hrnec, a stále mám pocit, že se to muselo natáčet přímo tady.

Nejvejš už jsme byli, teď už to s námi půjde stále z kopce.

Příliš bordelu se tu nevidí. Irsko je poměrně čistá a udržovaná země. Dokonce ani těch černejch skládek jsme tu moc neviděli. Letos jsme vlastně neviděli ani jednu.

Kýčovita idylka se čtyřmi koňmi.

Lesní pěšinka nás vyplivla na tu zakroucenou silnici, na kterou jsme shlíželi z vyhlídky, čeká nás asi dva kilometry ne úplně příjemné cesty, jezdí tu kupodivu hodně aut a chodník je uzounký. Krmíme se po cestě zaprášenejma ostružinama. Já vím, není to zdravé a určitě je to plné olova, ale když už kdejaký pako slibuje, že bude letos v prosinci konec světa, tak proč bysme si nedali pár bobulí s olovem. Nalevo jsou louky s koňmi a napravo jeden malej domeček vedle druhýho. Ty malinké domečky jsou fakt malebné a sympatické.

Došli jsem ke světelné křižovatce, tady musíme odbočit vlevo. Jo, já vám to ještě neprozradil, vyrazili jsme si totiž přes Dublin Mountains do nejvýše položené hospody v Irsku. Od tohoto okamžiku už to bude zase jen nahoru a nahoru.

Hned za touhle zatáčkou to naše vyprávění utnu, pokračování bude v některým z dalších vydání WWWiditelnýho prasete...

Tak, jsme za zatáčkou a dnešní povídání o výletě po dublinskejch horách končí. Příští číslo si zamluvila Helča, která by ráda čtenáře seznámila s jednou módní přehlídkou v Lismore, kterou pořádala její škola na ukončení studia. Těšte se. Helča tam předváděla své krásné piánové šaty. Já vím, chlubím se tu vlastně tak trochu vlastním peřím, protože je Helča moje, ale když mně se fakt ty její šaty moc líbí. No však uvidíte sami, třeba jsem jedinej, komu se líbí. Já módě ani nerozumím a chodím oblíkanej jako strašák. Ale jen proto, že se ve strašákovským cítím pohodlně.

bazar

obilí

  • Vědci z ruské Akademie věd z Jakutska nedávno publikovali od odborném časopise Biology Bulletin zprávu o průzkumu těla nosorožčí samice, které bylo nalezeno v roce 2007 v údolí řeky Kolymy na ruském Dálném východě při hloubení zlatého dolu. Jedná se teprve o čtvrté tělo srstnatého nosorožce, které kdy bylo nalezeno. Šlo o samici, která žila asi před 39 000 let. Její velikost byla podobná, jako u dnešního jávského nosorožce.
  • Zvláštní čeleď rovnokřídlého hmyzu, pacvrčci, tedy drobní příbuzní kobylek, v posledních dnech vešli ve všeobecnou známost. Může za to schopnost jednoho z druhů této skupiny chodit i skákat po vodě. Pacvrčci obývají tropické a subtropické oblasti planety. Velkou část života tráví v norách, odkud vylézají především kvůli krmení. I přes to, že velikost většiny druhů se pohybuje okolo 5 mm, dokáží vykonat až 1 m dlouhý a 0,7 metru vysoký skok. Prof. Malcom Burrows z univerzity v Cambridge nedávno pozoroval jeden z druhů pacvrčků nedaleko Kapského města v Jižní Africe. Ukázalo se, že jejich způsob chůze po vodě je v živé přírodě zcela jedinečný a výrazně se liší např. od vodoměrek či ještěrek bazilišků. Při odrazu jeho silnýma zadníma nohama se díky specializovaným chloupkům rozšíří povrch jeho nohy (až 2,4x). Odraz vytvoří drobounkou bublinku vody, od níž se cvrček odrazí. Při skoku se noha vrátí zase do původní podoby, aby se snížil odpor vzduchu. Tímto způsobem dosáhnou skoku o délce 33 mm (5,4 násobek délky těla) a výšky 100 mm.

  • Venku vesele mrzne, třeba budem moct před koncem světa ještě bruslit na rybníku.
  • Jakási tlustá baba Itálie hlásá, že až bude za chviličku konec světa, tak to bude bezva, protože se svět ze dne na den zlepší a bankéři přestanou bejt zlí a pučí každýmu.
  • Já se už tak těším na ten konec světa. Nikdy by mě ani v májským snu nenapadlo, že zažiju tolik převratných událostí. Konec vlády jedné strany, konec století, konec tisíciletí....
  • Jiní propagátoři konečnýho světa zase hlásí, že si mám koupit mouku a odejít do lesa. Jenže mně by se v lese s papírovým pytlíkem mouky běhalo asi blbě, tak na to seru.
  • Jo a kdyby jim to, těm propagátorům konce, náhodou vyšlo, tak to bude taky dobře, protože pak už nebudu muset platit daně. A za to konec světa určitě stojí.

 

australia

foto: Helča a Milan


australia

Surreálný inspektor Zrzek v.p. (vlastní packou)

Jiné maminčino tajemství. Dívala se mi přísně na palec od ruky, když jsem jí hladil její ruce:
m: Duši, co to tam máš, co to je?
j: No, mami, co myslíš, že to tak asi je?
m: Je to myslím to, co si cucal Ivan, když byl malej*.

* její synovec, můj bratranec Ivan si cucal palec asi až do 7 let.

 

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.

Get Adobe Flash player



Městská knihovna, 2. patro (do 15.1.2013)
Městem posedlí / Mezinárodní výstava street artu a graffiti Ilegální umění v legálním světě.
Dům U kamenného zvonu (do 3.2.2013)
Jan Švankmajer: Obsese komplexního umělce

Galerie Rudolfinum (do 30.12.2012)
British painting today

City Tower (do 31.12.2012)
Andy Reiben - obrazy v oblacích
V nejvyšší budově v České republice, kterou je City Tower v Praze na Pankráci představuje ve výšce více jak 100 metrů nad zemí své obrazy výtvarník Andy Reiben. K výstavě v oblacích nad Prahou přizval ještě další umělce z portfolia Buyfeel.

Jízdárna Pražského hradu (do 6.1.2013)
Stanislav Kolíbal - Jiný svět
Výstava Jiný svět, kterou pořádá Správa pražského hradu ve spolupráci s Prinz Prager Gallery a White Gallery, představuje objekty, reliéfy, plastiky, kresby a akvarely významného umělce narozeného v roce 1925.

Jiří Suchý: Využití hypoxie a hyperoxie ve sportovním tréninku
Využívání vyšší nadmořské výšky je považováno za jednu z hlavních možností zvyšování limitní výkonnosti ve sportu. Třítýdenní pobyty ve vyšší nadmořské výšce tradičně patří k standardním způsobům jejího zařazování do tréninkového procesu. V současné praxi ovšem trenéři často využívají zkrácené desetidenní až dvanáctidenní pobyty ve výšce, ačkoli v odborné literatuře se nám nepodařilo dohledat obsáhlejší studie potvrzující jejich efektivitu. Předkládaná monografie, jak napovídá i její název, se systematicky zabývá verifikací vlivu desetidenních pobytů ve vyšší nadmořské výšce na sportovce. Efektivitu pobytu a tréninku v hypoxickém prostředí jsme posuzovali na základě změn úrovně trénovanosti i vybraných biochemických a fyziologických ukazatelů. Monografie také shrnuje výsledky pilotního šetření, které potvrdilo účinnost krátkodobé hyperoxie na zlepšení anaerobní výkonnosti za hypoxických i normoxických podmínek. Komparací literárních zdrojů s výsledky výzkumů vznikla monografie, kterou si vám, odborníkům, studentům i trenérům a dalším zájemcům o praktické i teoretické využití hypoxie a hyperoxie ve sportovním tréninku, autor dovoluje předložit. Věří, že přispěje nejen k rozšíření poznatků v oblasti sportovního tréninku, ale také dalších příbuzných oborů.


Francouzský trumpetista a aranžér Stephane Ronget, známější pod pseudonymem Rongetz, vydává desku nazvanou Rongetz Foundation – The Brooklyn Butterfly Session. Ronget měl vždycky blízko k jazzu, ale po škole se realizoval především v crossover projektech. K těm nejúspěšnějším patří francouzské acid-jazzové seskupení Metropolitan Jazz Affair, které vydalo dvě alba. Postupně hledal nové možnosti hudební realizace, což vyústilo v projekt Rongetz Foundation, volné seskupení hudebníků, nahrávající především Rongetovy kompozice. Na desce kromě Rongeta hrají Ronnie Cuber (baryton saxofon), Bruce Williams (alt saxofon), Jerome Jennings (bicí), Corcoran Holt (kontrabas) a Jeremy Brun (piano).

 

.


  • „Člověk musí občas spadnout, aby si uvědomil, kde vlastně stojí.“ (Hayley Williams)
  • Kina:
    10.12. – Aero – Samsara (režie: Ron Fricke, USA, 2011, 102 min. Dokumentární) (Připravte se na zážitek a zkušenost smyslů, které nemají obdobu. SAMSARA opět spojuje režiséra Rona Frickeho s producentem Markem Magidsonem, jejíchž filmařské a hudební umění bylo potvrzeno již mnohokrát oceněnými filmy BARAKA a CHRONOS. SAMSARA ve starodávném sanskrtu znamená "věčně se otáčející kolo života“ a tvůrci se v něm snaží zachytit prchavé okamžiky, které utvářejí náš život. Film, který vznikal přes pět let ve dvaceti pěti zemích nás zavádí na posvátná místa, do postižených oblastí, průmyslových zón a míst přírodních zázraků. SAMSARA, která se vzdává dialogů a popisných textů, úplně rozvrací naše očekávání tradičního dokumentu. Namísto toho podněcuje naše niterné interpretace obrazem a hudbou, které do starého chápaní přináší nové prvky.) (20:30)
    10.12. – Oko – AppParade 9 (20:30)
    11.12. – Oko – Polski film (režie: Marek Najbrt, ČR/Pol., 2012, 113 min. Drama) (Čtveřice populárních herců – Tomáš Matonoha, Pavel Liška, Josef Polášek a Marek Daniel – se rozhodla natočit své vzpomínky na bezstarostná léta studií na brněnské JAMU. Dnes už legendární kabaret Komediograf, který s úspěchem hrají hlavní protagonisté téměř dvacet let, vznikal právě v uvolněné atmosféře první poloviny devadesátých let minulého století, kdy „komunismus zkrachoval a kapitalismus ještě nezačal a kdy jsme všichni měli dobrou náladu.“ Originální humor ústředí čtveřice umocňuje osobitý nadhled Jana Budaře, který v téže době studoval na JAMU o několik ročníků níž. Kultovní scénky, sametová euforie, totální svoboda, hudba okamžiku, absurdita mládí či laskavost kamarádství, které pomáhá překonat i to nejtěžší zkouškové období, to vše nabídne Polski film, až přijde do kin.) (18:00)
    12.12. – Oko – SuperClásico (režie: Ole Christian Madsen, Dán., 2011, 99 min. Komedie) (Chytrá dánská komedie líčí osudy Christiana, majitele upadající vinotéky, kterému se hroutí nejen živnost, ale i manželství s Annou. Ta odjela do Buenos Aires a jako úspěšná manažerka fotbalového klubu žije luxusní život po boku o mnoho let mladší argentinské fotbalové hvězdy. Christian se ale nehodlá tak snadno vzdát. Se svým šestnáctiletým pubertálním synem nasedne do letadla a rozhodne se pod záminkou vyřízení rozvodových papírů získat Annu zpět. Zdánlivě poklidný výlet se promění ve strhující jízdu, ve které nechybí víno, fotbal a tango. Podaří se Christianovi pokořit argentinského hřebce?) (18:00)
    13.12. – Oko – Klipity klip (vánoční edice) (18:00)
    13.12. – Oko – Živě: Pařížské opera – Carmen (19:30)
    15.12. – Oko – Divoká stvoření jižních krajin (režie: Benh Zeitlin, USA, 2012, 92 min. Drama) (V zapomenuté, ale svérázné komunitě, která sídlí v bažinatém kraji u mrtvého ramene řeky, odděleném od zbytku světa rozsáhlou ochrannou hrází, žije šestiletá Hushpuppy. Maminku už dávno nemá a její milovaný otec Wink je divoch, který je neustále mimo domov, a tak je osamělá Hushpuppy odkázaná na společnost polodivé zvěře. Vnímá přírodu jako křehké spletivo živoucích, dýchajících věcí, v němž celý vesmír závisí na tom, aby do sebe všechno dokonale zapadalo. A když se po bouři zvedne stoletá voda a obklopí jejich město a tatínek naráz onemocní a divoká prehistorická zvířata obživnou a vylezou ze svých zamrzlých hrobů, Hushpuppy zjistí, že přirozený řád všeho, co jí bylo nadevše drahé, se začíná rozpadat. Malá hrdinka se zoufale snaží dát svůj svět zase do pořádku, aby zachránila svého nemocného otce i potápějící se vesnici, nejtěžším úkolem pro ni ovšem bude vůbec přežít nezastavitelnou katastrofu ohromných rozměrů.) (12:00)
    12.12. – Evald – Ve stínu (režie: David Ondříček, ČR/SR/Pol., 2012, 106 min. Drama) (V bývalém Československu 50. let se odehrává napínavý kriminální příběh, který ve svém důsledku zasáhne do osobních osudů aktérů i jejich blízkých. Kapitán Hakl (Ivan Trojan) vyšetřuje krádež v klenotnictví. Z běžné vloupačky se ale vlivem zákulisních intrik tajné policie začíná stávat politická kauza. Z nařízení Státní bezpečnosti přebírá Haklovo vyšetřování major Zenke (Sebastian Koch), policejní specialista z NDR, pod jehož vedením se vyšetřování ubírá jiným směrem, než Haklovi napovídá instinkt zkušeného kriminalisty. Na vlastní pěst pokračuje ve vyšetřování. Může jediný spravedlivý obstát v boji s dobře propojenou sítí komunistické policie? Protivník je silný a Hakl se brzy přesvědčuje, že věřit nelze nikomu a ničemu. Každý má svůj stín minulosti, své slabé místo, které dokáže z obětí udělat viníky a z viníků hrdiny.) (17:00, 19:00)
    15.-16.12. – Evald – Do Říma s láskou (režie: Woody Allen, USA/It./Šp, 2012, 102 min.) (Režisér Woody Allen při své cestě po Evropě tentokrát doputoval do hlavního města Itálie, kde si zahrál s osudy několika různých lidí. Film je složen ze čtyř povídek. V prvním příběhu přijíždí postarší manželský pár (Judy Davis a Woody Allen) do Říma, aby poznal nastávajícího své dcery, z něhož není její neurotický otec zrovna nadšený. Další příběh filmu je o prostituce (Penélope Cruz), která má za úkol splnit jakékoliv přání klientovi, jenž moc netuší, co po něm ta podivná žena chce. V následující části si italský dav splete muže (Roberto Benigni) s filmovou hvězdou a jeho život se otočí o 180°. V poslední povídce navštívíme mladý americký pár (Greta Gerwig a Jesse Eisenberg), jehož životem zamíchají dvě nenadálé návštěvy v podání Ellen Page a Aleca Baldwina.) (17:00, 19:00)
    13. a 15.12. – Kino 35 – Obchod pro sebevrahy (režie: Patrice Leconte, Fr./Kan./Bel., 2012, 85 min. Hudební) (Představte si město, kde se žije tak smutně, že lidé ztratili veškerou chuť k životu. Představte si město, kde prosperuje jediný obchod - ten, který prodává jedy, provazy a další sebevražedné pomůcky. Majiteli tohoto obchodu se právě narodilo dítě, které je ztělesněním životního optimismu. Rozklad rodinné živnosti pomalu začíná...) (18:30)
    14.12. – Mat – Polski film (režie: Marek Najbrt, ČR/Pol., 2012, 113 min. Drama) (Čtveřice populárních herců – Tomáš Matonoha, Pavel Liška, Josef Polášek a Marek Daniel – se rozhodla natočit své vzpomínky na bezstarostná léta studií na brněnské JAMU. Dnes už legendární kabaret Komediograf, který s úspěchem hrají hlavní protagonisté téměř dvacet let, vznikal právě v uvolněné atmosféře první poloviny devadesátých let minulého století, kdy „komunismus zkrachoval a kapitalismus ještě nezačal a kdy jsme všichni měli dobrou náladu.“ Originální humor ústředí čtveřice umocňuje osobitý nadhled Jana Budaře, který v téže době studoval na JAMU o několik ročníků níž. Kultovní scénky, sametová euforie, totální svoboda, hudba okamžiku, absurdita mládí či laskavost kamarádství, které pomáhá překonat i to nejtěžší zkouškové období, to vše nabídne Polski film, až přijde do kin.) (18:15)
    16.12. – Mat – Hasta la vista! (režie: Geoffrey Enthoven, Bel., 2011, 115 min. Komedie) (Philip, Lars a Jozeph jsou tři mladíci po dvacítce, kteří milují víno a ženy. Jenže jsou stále panicové. Pod záminkou ochutnávání vína se vydají na cestu do Španělska s vidinou prvních sexuálních zážitků. Nic je nemůže zastavit – dokonce ani jejich handicap: jeden je slepý, druhý na vozíku a třetí zcela ochrnutý. Hasta la vista! vypráví příběh o lásce, síle přátelství a chtíči. Příběh o humoru jako jediném prostředku, který pomáhá vyrovnat se s nelehkou situací, o silné touze jako největším hybateli lidské snahy bořit hranice. Člověk ovládaný touhou dokáže věci, o kterých netušil, že je může zvládnout. Přitom její naplnění bývá až druhotné.V této road movie je cesta důležitější než její cíl. Film vznikl na motivy skutečného příběhu Asty Philpota a jeho přátel.) (18:15)
    16.12. – Mat – Lov lososů v Jemenu (režie: Lasse Hallström, VB, 2011, 111 min. Komedie) (Dr. Alfred Jones má mnoho důvodů ke spokojenosti. Přesto má pocit, že mu v životě něco chybí. Nečekaně je požádán, aby se zapojil do bláznivého projektu, jehož cílem je vybudování řeky pro lososy v Jemenu. Fred myšlenku zavrhne jako naprosto nesmyslnou. Projekt však upoutá pozornost několika zasloužilých britských politiků. Napadne je totiž, že by se tak dala odvést pozornost médií od nepříjemností, ke kterým na Středním východě došlo. Vládní soukolí se dává do pohybu. Fred je donucen, aby odsunul svou výzkumnou práci stranou a místo ní začal přemýšlet, jak přepravit deset tisíc lososů na poušť – a přesvědčit je, aby tam plavali. Celý bláznivý projekt se zrodil v hlavě jemenského šejka, zbožného a bohatého muže, jehož láska k lovu lososů a neotřesitelné přesvědčení, že lze vírou dosáhnout nemožného, nakonec Freda nadchnou. Potlačí v sobě všechny logické námitky – i námitky své nesnesitelné ženy. Když se pak setká s šejkovou elegantní a krásnou správkyní majetku, trhlina, která se objevila v jeho pečlivě organizovaném životě, se ještě zvětší. A když se společně vydají na neobyčejnou cestu víry, a rybolovu, nesmělý dr. Jones v sobě objeví zdroj důvěry, lásky a hrdinství, který zaskočí nejen jeho samotného...)
    10.12. – Ponrepo – Pásmo filmů – Tak trochu jiný Pojar (Pásmo animovaných filmů.) (17:30)
    10.12. – Světozor – Dokumentární pondělí – Kořeny: Vize Wangari Maathai (Příběh Wangari Maathai, první africké držitelky Nobelovy ceny míru, má mnoho dimenzí. Z prvotního záměru boje proti půdní erozi formou vysazování stromů se vyvinulo politické hnutí bojující nejen s degradací životního prostředí, ale také chudobou a politickým útlakem keňského autoritářského režimu prezidenta Daniela Arap Moi. Film dokumentuje životní cestu Wangari Maathai, která dokázala, přes nepřízeň jak přírodního, tak i politického prostředí v zemi, změnit směr vývoje keňské společnosti. Klíčem k úspěchu jí byla „pouhá“ idea sázení stromů a nezdolné úsilí.) (20:45)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    10.-11.12. – Agharta – Petr Kroutil Band (21:00)
    12.12. – Agharta – Limited Edition (21:00)
    13.12. – Agharta – Ondřej Kabrna trio (21:00)
    14.-15.12. – Agharta – Agharta Gang feat. Štěpán Markovič (21:00)
    16.12. – Agharta – Hot Line (21:00)
    11.12. – Balbínova poetická hospůdka – Třešňák Band (20:00)
    10.12. – Blues sklep – Jiří Maršíček Trio (21:00)
    11.12. – Blues sklep – Trio Romano (21:00)
    12.12. – Blues sklep – PPP (21:00)
    13.12. – Blues sklep – Alo Trio (21:00)
    14.12. – Blues sklep – My3.avi (21:00)
    15.12. – Blues sklep – Tony Viktoria Group (21:00)
    16.12. – Blues sklep – Greyhound Bus (21:00)
    10.12. – Jazz klub Ungelt – Lukáš Martínek Private Earthquake (21:15)
    11.12. – Jazz klub Ungelt – Hanelle Blue´s Band (21:15)
    12.12. – Jazz klub Ungelt – Blues Bond (21:15)
    13.-15.12. – Jazz klub Ungelt – Luboš Andršt Blues Band (21:15)
    16.12. – Jazz klub Ungelt – Blues Bond (21:15)
    10.12. – Jazzboat – Julius Baroš Quartet (20:30)
    11.12. – Jazzboat – Jazz Revue (20:30)
    12.12. – Jazzboat – Miriam Bayle Band (20:30)
    13.12. – Jazzboat – Marcel Flemr Band (20:30)
    14.12. – Jazzboat – Jazz Revue (20:30)
    15.12. – Jazzboat – Zeurítia (20:30)
    16.12. – Jazzboat – Petr Kroutil Trio (20:30)
    10.12. – Stará pekárna, Brno – Hm…l (20:00)
    11.12. – Stará pekárna, Brno – Behind the Door (20:00)
    12.12. – Stará pekárna, Brno – Tres Quatros Kvintet (20:00)
    13.12. – Stará pekárna, Brno – Teliesyn (20:00)
    10.12. – U malého Glena  - Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
    11.12. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    12.12. – U malého Glena – Najponk Trio (21:30)
    13.12. – U malého Glena – Rene Trossman Band (21:30)
    14.12. – U malého Glena – Adam Tvrdý Crossover (21:30)
    15.12. – U malého Glena – Combine (21:30)
  • Kluby - cizina:
    10.-13.12. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Ron Carter Big Band (19:00, 21:30)
    11.-16.12. – Blue Note New York, USA – Medeski Martin & Wood (20:00, 22:30)
    12.12. – Twins Jazz, Washington, USA – Jacob Deaton (20:00, 22:00)
    13.-15.12. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Ray Gelato & The Giants (18:00)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    10.-12.12. – PREMIÉRAHon na lišku (Pohyb řízený binárními kódy.) (20:00)
    13.-15.12. – PREMIÉRAZajatci vesmíru (Probudit v dětech chuť a touhu poznávat věci, kterými jsou obklopeny…) (15:00, 16:00 a 18:30)
    10.-11.12. – Divadlo Archa, hostuje VerTeDance – Simulante bande (VerTeDance hledají neotřelé možnosti pohybováno vyjádření…) (18:00)
  • Divadla:
    15.12. – Činoherní klub – Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha (režie: Ladislav Smoček) (Příběh naprostého vzájemného neporozumění. Příběh, v němž protipólem Smrti je Touha. „Nemám v úmyslu soustředit vinu nebo obvinění na jednu konkrétní postavu, ale chci, aby to byla tragédie nepochopení a lhostejnosti vůči ostatním.“ T. Williams) (19:00)
    10.12. – Divadlo ABC – Willy Russell: Shirley Valentine (režie: Zdeněk Kaloč) (One woman show Simony Stašové. Shirley Valentine je jméno dívky, kterou ta současná, čtyřicetiletá matka rodiny a manželka počestného občana, už dávno není. Odjede na dovolenou do míst, kde se pěstuje vinná réva a tam začíná nový život…) (19:00)
    12.12. – Divadlo Bez zábradlí – Milan Kundera: Jakub a jeho pán (režie: Ivan Rajmont) (Vtipná, hravá, moudrá komedie, jízlivá variace na Diderotův román Jakub Fatalista. Setkání dvou epoch, dvou žánrů, dvou autorů, nezapomenutelného sluhy Jakuba a jeho pána. Příběh o přátelství, lásce, zradě a také o cestě. Putování za tím, kdo jsme a co určuje naše kroky.) (19:00)
    13.12. – Divadlo na Vinohradech – Oscar Wilde: Ideální manžel (režie: Václav Renč) (Hlavní postavou je Lord Arthr Goring, vtipný a obratný glosátor světa "duchaprázdných krasavců", společenské smetánky, která ho obklopuje a na které je svým společenským postavením víceméně závislý. Přestože on sám je okolím vnímán jako ohromně zábavný a duchaplný společník, velice jasně si uvědomuje přetvářku a omezenost postojů i chování lidí, kteří svět intikánů a intrikaření tvoří.Wilde měl neobyčejný talent a nevšední schopnost obratně rozvíjet komediální situace, které navíc naplňuje osobitým, nezaměnitelným humorem, v případě Ideálního manžela velice ironickým až sarkastickým. Wilde se geniálně dokáže vysmát všemu pokrytectví a dodnes nám tím poskytuje úlevný, léčivý smích.) (19:00)
    14.12. – PREMIÉRA Zkrocení zlé ženy (19:00)
    13.12. – Divadlo Rokoko – Kapsy plný šutrů (režie: J. Kališová) (Česká premiéra komedie, která v Anglii získala cenu za komedii roku 2001.) (19:00)


POUHÝCH 52 HODIN

trval náš výlet na Slovensko a zpět. Další důkaz o tom, že čas je pojem relativní a kdoví, jestli si ho lidi opravdu jen nevymysleli aby věděli vod kdy do kdy a co za to. Vyjeli jsme s Jerkou a maskotem CKK Bajou ve čtvrtek před pátou odpoledne, tudíž za tmy. Po osmé už jsme prozváněli v Dolnom Kubíně Jányovy. Števo, Ejka, Soňa i Jasmínka byli v pohotovosti, mudrovalo se dlouho do noci. Z bytu v 7. patře je pohled k nezaplacení. Pořád jsem se musela chodit dívat k oknu, jestli se mně to nezdá...

Hlavní program na pátek byl večer v Závažnej Porube na počest Milana Rúfusa, místní ho pořádají už nejmíň 20 let (ale spíš víc) pod názvem Štebot v rodnom hniezde. S jakou láskou na něj vzpomínají a jak si ho považovali a váží pořád, to čišelo z atmosféry celého setkání. Cítili jsme se tam báječně.

Se Soňou jsme večer proložily písněmi z CD Setkání/Stretnutie, básně přednášely děti z mateřské školky, základky i místní občané. Všichni byli přirození, nejlepší byli ti nejmenší, krásně se styděli, ale dali to s obrovskó siló. Režii zabezpečil pan Dušan Migaľa geniálně, všeho bylo akorát a příjemně. V programu byl i krátký film pana Barana z Košic, inspirovaný básněmi Milana Rúfusa. Po programu nás pozvali do jeho rodného domu. Ten dům věnovali Rúfusovi obci ještě, než Milan Rúfus odešel. Místní se o to postarali nejlíp, jak to šlo. Všechno zachovali, po domluvě tam může člověk přijít a cítí se tam jako na návštěvě u přátel.

Dokonce jsme mohli sedět na jejich gauči!

Paní Soňa Barániová (žena pana starosty) se o hosty stará s velikým šarmem, je vidět, že tím žije. Dokonce v peci u Rúfusů peče pro návštěvy originání mřížkový koláč podle receptu básníkovy maminky. Ten byl!

Viděli jsme ložnici s původní kolíbkou, byli jsme na půdě i v kuchyni.

A dozvěděli jsme se, že pokud má člověk k Milanu Rúfusovi nějaký vztah a svůj zájem dokáže, může v tom domě i přespat (v kuchyni), a pokud přijde na něco, co tam chybí, má možnost to dokoupit a dodat k používání.

 

Nocovali jsme u Jányů v Liptovskom Petri, bylo tam jako v pohádce. Venku -20°C, sníh vrzal pod nohama, silnice jen posypané, žádná sůl! Okolní hory se nám ukázaly jako neuvěřitelná kulisa. Šli jsme ráno do lesa pro studničkovú vodu, ale fotili jsme si obrázky jen do hlavy. Zato bravurní výkon při vaření halušek, na to jsme foťák použili. Jányovi totiž vaří halušky prvotřídní! Už nám i prozradili několik fíglů, ale stejně je umí nejlíp. S Bajou jsme nakroužily brambory a další postup už vzal Štefan do svých rukou.

To, že Jerka sedí ke strouhání brambor zády, mělo svůj význam! Jistil totiž krouhadlo, aby neklouzalo po stole.

Špek se musí nakrájet přesně!

Mezitím teta Danka hlídá Jasmínku.

Ti, co vaří, se stíhají starat i o dezinfekci dutiny ústní vynikající slivovicou.

Mouky se musí přidat tak akorát.

Až je těsto hotové, což se pozná podle oka, následuje házení halušek z prkýnek do vařící vody a to je koncert!
Házeli oba, Štefan i Ejka a my jsme jen s obdivem očumovali.

Jedním z fíglů je hartování – přileje se hrnek studené vody v momentě, kdy voda s haluškami začíná kypět.

Až vyplavou na povrch, jsou hotové a vybírají se dřevěným cedníkem do mísy. Pak už jen brynza...

Taky vyškvařená slaninka. Mistr odborně ochutná a je vystaráno.

Mňam, k tomu jsme dostali v hrníčku smetanu a nemělo to chybu.

Veliká síla to byla, Jányovci, díky!!!

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

10. 12. 2012 - Dr + pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš