prase č. 29/2013

Vím, že se opakuji, že nejdříve jsou pro mě města jako nutné zlo, a pak je vezmu na milost. Kathmandu a Pokhara jsou místa sama o sobě natolik zajímavá, že bych snad udělal výjimku a poznámku o ´nutném zlu´ rovnou vynechal. Samotné Kathmandu nabízí kromě Thamelu, starého centra, kde obvykle výpravy bydlí, stravují se a žijí společenským životem, také Swayambunath, který jsme navštívili v prvním dílu a Durbar Square (byli jsme poučeni, že si toto náměstí nemáme plést s Patan Durbar Square (později) a rovněž s Bhaktapur Durbar Square (zatím ne)). Z KTM Durbar Square jsme již poznali Kumari House, a protože se můžeme vymluvit na časovou posloupnost, přejděme rovnou k Pokhaře, abychom se do údolí Kathmandu mohli na závěr vrátit.

Pokhara od západu.

Nedílnou součástí Pokhary je Phewa Lake, umělý rybník na říčce Pardi Khola. Je lákadlem pro turisty, v přiléhající čtvrti Lake Side jsou prakticky všechny hotely a i dál podle východního břehu je spousta příjemného ubytování a stravování. Na vypůjčených plečkách jsme absolvovali plečkovýlet po východním břehu, kde se to hemží přistávajícími paraglajdisty startujícími z nedaleké vyvýšeniny Sarangkot. Ta je také za příznivého počasí vyhlídkovým místem na Annapurnu I, Annapurnu South a posvátnou horu Machhapuchhre (6993 m) – známý Rybí Ocas pro svůj neobvyklý tvar.

Paraglajdisti.

Mach... s rogalem, s mraky a Annapurny.

V rámci cesty na kole jsme také posloužili jako rozvoz odvážnějších školáků na štangli po odpoledním vyučování. Ale jenom po rovině a s kopce, do kopce to šlapat nešlo, protože překážely nabité školní brašny.

Velké prádlo pokharské.

Přes zjevnou snahu nešly dnes opékané kukuřičné klasy na odbyt.

Mírová pagoda (Shanti Stupa). Je na kopci nad západním břehem. Nechtělo se nám obcházet zdlouhavě jezero, tak jsme využili přívozu v místě zvaném Fishtail Lodge a měli od začátku tušit, že je to past. Převozník byl totiž přeuctivý, nechtěl žádné peníze a doprovázela ho uniformovaná ochranka. Fishtail Lodge je totiž izolované ubytování převážně pro Japonce, z něhož na první pohled žádná cesta po souši nevede. Vypadalo to, že v zájmu utajení si budeme muset dát v restauraci čaj a zbaběle místo opustit zase za asistence převozníka. Na břehu jsme ale objevili skupinku chlapíků, kteří něco opravovali nebo předstírali opravování a ti nám ukázali nenápadnou pěšinku mizící v pralese. V pohorkách a dlouhých kalhotách jsme se po ní odvážně vydali, a sice upoceně, ale překvapivě bez bloudění jsme stoupali stoupali, až jsme se napojili na oficiální cestu. Před stúpou vyžaduje místní zvyk se zout. Jaké bylo naše překvapení, když jsme při zouvání zjistili, že z drobných ranek na nohou nám teče krev a nemá tendenci se zastavit. Protože jsem měl jen jedno krvácející místo (v botě a pod ponožkou, nevím, jak se tam nějaká svině mohla dostat) a Martin tři (také v místech zdánlivě nepřístupných), sobecky jsem ho zkoumavě sledoval, jestli neomdlívá nebo nějak nekolabuje, abych věděl, co mě čeká. Nejspíš to byly pijavice a zatím neneseme žádné zjevné následky.

Vodní buffalo.

V přenášení nejrůznějších předmětů se Nepálci cvičí od mala, aby dosáhli mistrovství.
Tohle si vyslechněte, to fakt za to stojí. Věděli jsme z průvodce, že na jihozápadním předměstí má být na říčce Pardi Khola vodopád a kousek dál jeskyně. Měli jsme na to čas a chuť a v rámci cyklovýletu jsme se přesunuli do místa zvaného Davi´s Fall (někde David´s Fall). Hledali jsme logicky nějaký z dáli viditelný, nápadný terénní stupeň, z něhož by padala voda. Absolvovali jsme několik zajížděk do slepých uliček, vyslechli si nejhorší nepálské nadávky od člověka, který chtěl za radu peníze a žádné nedostal, až jsme se dostali před nápadnou ceduli přímo na domě, že jako za ní je ten vodopád. Ve skutečnosti je to tržiště, za ním naučný parčík s betonovým a na bílo natřeným modelem horského obzoru na severu s vyčnívajícím Rybím Ocasem konečně s klandrem, za nímž Pardi Khola mizí v hluboké soutěsce jako Punkva v Macoše. Omluvil jsem se za pochybnosti o existenci vodopádu na rovině.

Zapomněl jsem dodat, že po dobu exkurze k vodopádu jsme měli vypůjčená kola zamčená a bezpečně hlídaná na placeném parkovišti před vstupem, ovšem za tu cenu parkovného ( 5 rupií, to je asi 1 koruna a něco) jsme nemohli čekat dokonalé služby. Po návratu od vodopádu tu sice hlídač nebyl, ale kola naštěstí ano. Ale to ještě není všechno. Druhý den cestou od Mírové Pagody jsme se ještě rozhodli prozkoumat tu jeskyni. Jmenuje se Mahadev Gupha a měla se nacházet někde v blízkosti vodopádu. Již poučenější jsme na druhé straně ulice od Davi´s Fall objevili podobnou ceduli, ovšem inzerující jeskyni. Opět přes tržiště ke vstupu, spirálovitému schodišti mizícímu v zemi. Prvotní podceňování této přírodní atrakce se změnilo v překvapení nejdříve jejími rozměry, a posléze i propojením s vodopádem. Jeskynní chodba se totiž ubírala pod silnicí, až ústila na dně té Macochy z předcházejícího dne.

Někoho by to propojení napadlo hned, někoho by museli nakopnout. Tolik k Pokhaře.

Letadla zajišťující provoz mezi Pokharou a KTM jsou větší než ta, co létají z Jomsomu do Pokhary. Ale jen o málo.
Kathmandu má dnes podle Wikipedie kolem 2 miliónů obyvatel. Ovšem úplně tatáž stránka v tabulce vpravo udává počet obyvatel v roce 2012 přesně 1 006 656. I z toho je vidět, jak neostré jsou hranice toho, co ještě je, a co už není Kathmandu.

Swayambunath se tak nějak počítá ještě k městu, ta fialově zakroužkovaná místa už jsou jako předměstí nebo mimo.
Ještě několik snímků z Durbar Square:

Místní bozi nejsou vždy laskaví

Boudhanat. Velmi sugestivní místo. Působilo tak i na jiné lidi, s nimiž jsem si o tom povídal.

Patan. Půlden na Patan Tour je skoro málo. Zvláště, připočteme-li časté bloudění díky způsobu značení výletní trasy.

Tohle má být lvice. Pozná se podle prsou zvýrazněných červenou barvou. Hlídá vždy vpravo od vchodu do svatyně nebo tak. Vlevo hlídá lev. Pozná se podle červeně natřeného pinďáska. Nicméně přes opakované ujišťování, že se jedná o lvy, si tím úplně jist nejsem. Ve Vietnamu měli podobné sochy, které ztvárňovaly nějaká mýtická zvířata

Také hlídali vchody ve dvojici. Jejich jméno jsem si sice poznamenal, ale už mu sám nevěřím. Jsem věčný pochybovač.

Ovšem slon je slon.

Pashupatinath. Trochu zklamání pro člověka, který toto místo na břehu silně zaneřáděné Bagmati River nevnímá jako nejvhodnější pro zpopelnění

Lingamy – mužské symboly.

Hlavní Temple. Před ním jsou protekční místa ke zpopelňování (též druhá následující fotka), pro obyčejné lidi jsou místa jinde (po proudu od mostku - třetí následující fotka)