[CNW:Counter]

Jarní prázdniny
(v asynchronu)

Jarní prázdniny nám společně sice nevyšly, a celkově to všecko vlastně vyšlo. Olina měla jarní prázdniny, ale vňoučátka už je neměla. Mně to může bejt tak trochu putna, jsem na volné noze, čili žádný prázdniny ani žádnou dovolenou nemám. A Dana, která jela s náma je důchodkyně, ta už jarní prázdniny taky nikdy mít nebude.

Vyjížděli jsme v sobotu přesně v poledne. Měli jsme to skvěle vymyšleno. My z Prahy, Dana z Brna, sejdeme se v Doudlebech U váhy a Helča nás tam vyzvedne autem. Je to z Doudleb asi jen 15 kiláků. Dana to má z Brna složitější, musí několikrát přestupovat, takže vyráží dřív, ale dojedeme stejně. Haha, to jsou jen teorie. My vyrážíme na čas, ale přesně v půlce cesty se nám rozjebe autobus. Prý za chvilku dorazí novej. Ta chvilka trvala asi hodinu. Nevadilo nám, to máme přece Kindly. Tak jsem si dočetl jednu rozečtenou knížku a začal druhou. Klidně bych tam vydržel i o hodinu dýl. Přes mobila jsme si našli jiné spojení, ale i to nám nakonec nemusí vyjít, protože z Hradce nám jede vlak tak za pět minut po tom, co nás novej autobus doveze na autobusový nádraží. Skoro to nemá cenu, ale Olina je statečná a zavelí, že to zkusíme, přestože máme s sebou těžký lyže a kabelu s lyžákama. Klušeme jak těžkooděnci, na nádraží se rozdělíme, Olina jde skočit pod lokomotivu a já rychle kupuju lístky. Ale je to v pohodě, vlak vyjede o pět minut později. Voláme Helči, že dorazíme až do Rokytnice, že jedeme jinudyma a jinak. Krajina krásná, vlastně je to docela zábava.

V Rokytnici nám běží naproti kluci a Helča s Danou. Konečně jsme u vňoučátek. Je to fakt paráda, jet za vnoučatama jen dvě a půl hodiny a ne 22 hodin za třicet tisíc.

Doma si dává Borýsek panáka kakaa a babička uklízí pocintanou desku.

Zatímco Bea si chatuje přes FB se Salajkou, kamarádkou nejvěrnější.

Boris s Bobíkem dostali v Brně lego s nějakejma robotama a furt to vylepšujou ale co je baví nejvíc, je zkoumat možnosti dalších lego stavebnic. Aspoň víme, co vymejšlet za dárky.

Babička je ve svým živlu, učitelka se v ní nezapře. Borise učení docela baví, ale Bobík je z toho děsně zpruzelej.

Někdy je skoro na facku.

Boris to bere docela vážně. Ale protože česky mluvit zapomněl, musí se to učit všecko znova. Včetně banánů a končetin. Čerstvě narozené dítě je podle něho novoněně. (Novorozeně).

Kluci se rádi koukají na noťasovi na kreslené filmy. Teď zrovna sledujou Petra Pana.

Jdeme na výlet do Julinčina údolí. Prý je to tam hezké, říká Helča. Chodívá tam běhat.

Říčka protékající Julinčiným údolím se jmenuje Říčka.

Hned na začátku údolí našel Boris parádní ledovou pistoli.

Militantní Bea střílí Borise.

Ta pistole je vyledovaná do sebemenších detailů.

Celní správa se snaží zastavit pašeráka, ale ujel jim a na namířenou zbraň zvysoka přes kapucu prděl.

Banditka s bambitkou.

A to již přichází další oběti. Velký holky.

Říčka Říčka.

Malá ledová jeskyňka.

Univerzální voják Bea.

Boris si způsobně řekl o horkej čaj a pije ho celou cestu. A taky z toho furt čůrá.

Tenhle obrázek jsem vyfotil proto, že mě pro něj napadl vtipný název. Tři okna.

Podvečer v Rokytnici.

Do téhle prodejny chodíme pro žitnej chleba a pro pomletý lógrový kafe.

Druhý den našeho ozdravného pobytu v Orlických horách byl světelně zajímavej a při tomhle záběru barva zvítězila.

V Rokytnici je nádherná škola. Plná oken, vtipné atrium se stromem. V létě se dá střecha otevřít, pak je tam čerstvej vzduch. Děti mají svý skříňky na oblečení a školní pomůcky, Je tam i keramická dílna, prosklená tělocvična. Hned bych začal chodit znova do školy.

A v některém z příštích prasat napíšu o krásném kostele v Neratově.

bazar



  • Podle nového výzkumu Attily Andicse z Maďarské akademie věd lidský a psí mozek zpracovávají zvuky podobným způsobem, což oběma druhům umožňuje vzájemně pochopit své emoce. Vědci zjistili, že psi i lidé mají ve svých mozcích stejné „hlasové oblasti“, které jsou zodpovědné za pochopení a interpretaci jak psích, tak lidských zvuků.

  • Studie vědců ze švýcarské univerzity v Lausanne ukázala, že velká voda nemusí být pro mravence zkázou, neboť v případě ohrožení staví vory, aby zachránili sebe a zejména pak královnu. Jako stavební materiál přitom používají samotné žijící mravence a výsledkem je téměř dokonale vodotěsná loď. Na základy voru jsou používáni nejmladší členové kolonie a dospělí dělníci se pak spoji, aby vytvořili zbytek konstrukce. Královna je umístěna na nejbezpečnější místo ve středu voru.

australia


australia

 

Surreálný inspektor Zrzek v.p. (vlastní packou)

Maminka říká své 2,5leté dcerušce:
"Julinko, tuhle šunku nebudeme papat, je už stará. "
Julinka na to:
"No jo, je zralá jako víno. "

Artinbox (do 18. března)
Geny a generace

DOX (od 28. 2. do 9. 6. 2014)
Tichá síla Liu Xia Básnířka a fotografka Liu Xia je ve své zemi zakázanou autorkou a její dílo je v Číně možné vidět pouze v soukromí nebo na internetu. Poté, co byl v roce 2010 její manžel Liu Xiaobo oceněn Nobelovou cenou míru, byla Liu Xia bez soudního procesu odsouzena k domácímu vězení. Její černobílé fotografie, které vznikaly v letech 1996 – 1999, poodhalují neoficiální čínskou realitu represí a cenzury.

Salmovský palác - (do 6.4.2014)
Ludvík Kuba - Poslední impresionista.

Oldřich Tůma, Tomáš Vilímek: Česká společnost v 70. A 80. letech - sociální a ekonomické aspekty
Kniha představuje zatím poslední výsledek dlouhodobého výzkumného projektu zaměřeného na vývoj a proměny české společnosti v období komunistického režimu. Celkem čtyři studie se vztahují především k poslednímu dvacetiletí existence režimu, tedy k období tzv. normalizace. Příspěvek Lenky Kalinové se věnuje proměnám sociálního postavení a postojům dělnictva v období vrcholné snahy režimu o vybudování sociálního státu v letech 1969–1989. Cílem koncentrovaného režimního úsilí byly právě a především ty sociální vrstvy, na jejichž podpoře, jakkoli formální a neautentické, přežití režimu záviselo, tedy v prvé řadě dělnictvo. Tomáš Vilímek učinil předmětem své studie všestranný výzkum vývoje v jednom z nejprestižnějších průmyslových podniků komunistického Československa, mladoboleslavské Škody AZNP. Přesvědčivě líčí a analyzuje neschopnost a nemohoucnost režimu efektivně provozovat podnik, na němž měl mimořádný ekonomický, politický, sociální i bezpečnostní zájem. Květa Jechová se soustředila na závěrečnou etapu režimního projektu emancipace žen, který sice byl v normalizačním období doveden do zdánlivě úspěšného konce – z hlediska zaměstnanosti, přístupu ke vzdělání a sociálního postavení. Zároveň však ukazuje, jak byly takové základy emancipace křehké a v nových politických poměrech po roce 1989 se v mnoha ohledech ukázaly jako nedostatečné. V poslední z publikovaných studií se Milan Otáhal vrací ke klíčovému problému zdánlivé stability a následnému překvapivě snadnému zhroucení normalizačního režimu: ke vztahům a vazbám mezi společností a ideologií a realitou komunistického systému po potlačení pražského jara. 

  •   „Kdo se dívá ven, sní. Kdo se dívá dovnitř, probouzí se.“ (Carl Jung)
  • Divadlo:
    Divadlo J. K. Tyla v Plzni uvedlo premiéru hry Yasminy Rezy Bůh masakru, a to v režii Zuzany Burianové. Podle dramaturgyně hry Marie Caltové Rezu zajímá především to, co je skryto pod společenskou maskou. "Dotýká se tajemných zákoutí lidské duše, tepu lidského srdce. Roztržky, netaktní poznámky i alkohol odhalují animozity i to, co člověk nejen před druhými, ale i sám před sebou pečlivě skrývá. Masakr civilizačních pravidel rozbíjí jistoty, ale otevírá šanci pozastavit se nad sebou samým. A i když vyslovuje otázky s přesahem mikrosvěta jedince, nepoučuje, hraje si, směje se," uvedla Caltová.

24. února vystoupí v newyorském klubu Blue Note japonská jazzová pianistka a skladatelka Keiko Matsui.

Polská zpěvačka Joanna Kucharczyk, která bývá řazena k „dánské vlně“ (řadě hudebníků, kteří odjeli studovat do Dánska, většinou do Odense) se svým kvartetem vydává novou desku nazvanou More, na které se do velké míry podílel český pianista Vít Křišťan. Zpěvačka ke svému studiu uvedla: „Mám pocit, že v Dánsku se příliš nezabývají kategorizací hudby, ale tím, jak to ve výsledku zní. Zato v Polsku jakoby jsme se jazzu báli – ta hudba je tu vnímána jako těžká a elitářská, takže už samo slovo jazz mnohé odrazuje.“
Na nové desce hrají také Max Mucha (kontrabas) a Karol Domanski (bicí).



 

NEXT PHASE JE NÁZEV JEDNÉ

z kapel, které kolem sebe dává dohromady saxofonista a klarinetista Pavel Zlámal.



Minulý týden jsme navštívili jejich koncert v Metro Music baru.


Óbrovská sila, bez přehánění.


Pavel fotil a stěžoval si na blbý světla.


O Pavlovi Zlámalovi a jeho aktivitách určitě ještě uslyšíme. Kromě vynikajících výkonů to mělo šmrnc, vtip,
bavili jsme se báječně.


Došlo i na křest CD.


Nakonec jsme se šli Mistrovi poklonit.
Až budou hrát v Praze (jakože už hráli!), dáme vědět.


Myslím, že podobnou radost z muziky prožívali lidi, když chodili na koncerty Franka Zappy. To říkám úplně vážně
a zodpovědně!

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

24.2. 2014 - Dr + pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš