[CNW:Counter]

Slovensko-finská svatba.
(obrazová reportáž)

Musím se k něčemu přiznat. Když jsem opravoval obyčejný nefunkční odkaz, podařilo se mi zlikvidovat celý prase se svatbou. Ani nevím, jak se mi to tak rychle a tak nenápadně podařilo. Smůla. Ale podle mé tetičky, jde vždycky o hovno. Takže ti, kdo si ji přečetli a chtějí znova, tak ti se dozví jinou verzi právě teď. Ti, co prase č. 27 nečetli, tak se dozví jen tuhle verzi a protože nevědí, co bylo v té předchozí, tak je to ani nemusí mrzet. Víc k tomu nemám co dodat. Strécovská situace.

Soňa, moje kamarádka, zpěvačka a fajn holka mě poprosila, abych jim nafotil svatbu. Na Slovensku a slovenskofinskou. No tak jsem sedl ve čtvrtek krutě ráno na žlutej autobus, a přes Brno, kde jsem se vyčůral u plotu, do Žiliny, tak jsem přeskočil hned na druhý autobus a za 3 eura jsem se nechal dovézt do Dolného Kubína. Sundal jsem si sandály a od tohoto okamžiku až do neděle 01:00 jsem si je neobul. Narozdíl od Prahy nebo Brna je to v Kubíně všem u prdele, že si chodíte bosky, což je sympatické.
Proběhl jsem si Kubín a pak jsem klusal do kempu v Gäceľu, kde se měla odehrávat hostina a rej a i přespat. Po cestě jsem trpěl tím, jak je tu krásně. Asi se sem musím podívat někdy znova.

 


Krajina v okolí Dolného Kubína je básnička.


Ejka připravila grilování. Vaření, pečení, kuchtění je její vášeň.


Přijíždí finská větev.


Jsou veselí a sympatičtí


A dorazili i Dada s Jirkou na kole.


A borovička je hlavným motorom takové akce. Tady na Slovensku jakékoliv akce.


Finům borovička chutná.


Tady budeme bydlet v noci. Dada s Jirkou si zkouší, jak se čumí na televizi.


Po první hostině.


Ráno jsem vstal brzy, vzpomněl jsem si na knihu Stoletý stařík
vylezl z okna a zmizel. A udělal jsem to taky tak. Bosky jsem si
zaběhal podél Oravy a bylo to nádherný.


Ta krajina by ze mě udělal asi básníka.


Orava ráno.


Jedem pro víno za Nastěnkou do dřevěnice. To je její ateliér.


A její triko


Pak už jsem předaný Soni a jsem její fotograf, průvodce, ochránce a rozfukovač nervozity.


Přemýšleli jsme s Dadou, co tak můžou Soni s ksichtem udělat
v kosmetickém salůnu.


Jasmínka mě přivítala růžemi.


Pak mi zatančila Labutí jezero na posteli.


Svatební šaty ještě číhají v igelitu.


Jedem zkontrolovat a vyzvednout kytky.


Pak přetížíme výtah pomocí zrcadlení.


Tak krásný výhled má Ejka se Stevom ze své kuchyně.


Psíkovi je svatba u prdele.


Nevěsta je téměř připravena.


Tři krásné Grácie.


Ještě najít svatební boty. Soňa se mi přiznává, že by nejraději chtěla mít svatbu taky bosky.


Poslední uzlíky.


A tátovi kytku do klopy.


A hurá na to.


V limousině.


A zde se bude odehrávat obřad.


Prudké schody do kostela.


Obřad začíná.


Kostel je krásný, chráněný organizací UNESCO


Paní farářka.


Ty vole, to je nuda.


Ale holky jsou celé napnuté a dojaté.


Slib a prsteny.


Podpisy.


Krásný zpěv.


Jasmínka s babičkou.


Společné foto je složité. Zespoda se mi horní řady kryjí. Shora se zadní řady utápí.


Rodinka.


Jasmínka.


Nevěsta.


Rodinná skupinka.


Táta nevěsty a v pozadí Dada.


A pár fotek aranžovaných. To mi moc nejde a nerad někoho kroutím do pozic.
Ale uznávám, že je to potřeba.


Svatba v krásné krajině.


Kostel je celý dřevěný, stavěli ho bez hřebíků a než začali, jeli se to naučit do severských zemí.


No a protože se to učili od Finů a Švédů, je kostel zdobený severskými náměty.


Tuhle fotku mám rád, i když je tak trochu jako od Karola Plicky.
Ale když jsem to fotil, tak jsem na to nemyslel.


Slavnostní přípitek


O výzdobu prostoru pro slavnostní hostinu se postarala především Nastěnka.


Přípitek, jak jinak, borovičkou.


Polívka s nudlema.


Jasmínka má ráda sladký.


Od Nastěnky dostali nevěsta s ženichem mandalu, kterou museli hosti dodělat na místě.
Každý se musel zašpinit zelenou barvou na prstě, otisknout se někam do volné části v kruzích
a zlatou fixkou se identifikovat.


Rodinka tančí.


Dada se zamilovala do finského popěvku při zvednutým pohárku.
Jirka jí to musel nahrát na mobila a ona si to pak přepsala do not.
A slova ve finštině si nechala doplnit od finské větve.
Naštěstí jsou všichni muzikanti, takže přes noty si rozuměli.


Jirka si pak zkusil, jestli by se nedostal červí dírou do jiné dimenze. Ale zapomněl jsem se ho zeptat,
jestli se mu to povedlo.


Holčička a Orava.


Země dvou sluncí.


Západ nad Oravou.


Svatební dort byl barevně sladěný s interiérovými cetkami.


A Soňa zazpívala, až se ježily chlupy na zádech.


Zazpívala tátovi, táta jí zpíval v kostele. Kam se člověk kouknul, byl nějakej zpěvák.


A pak zase ženich zazpíval nevěstě.


A brácha ženicha a jeho sestra ho doprovodili na kytaru klávesy.


Zazpívali nám všem spolu.


Malé Finče sice ještě ani neví, jak se ten nástroj jmenuje, ale už na něho umí.


Zajímavé horizonty.


Prý jsme si podobní.


Bráchové zpívají.


To už je fakt ráno?


Asi jo. Soňa s Miškou.


A je to. Ještě Nastěnku vdám a budou obě pod čepicou


Je po svatbě. Bylo to krásné. V noci mě pak vzali Ejka se Stevom autem do Žiliny,
Abych nemusel jet moc brzo a čekat dlouho v hospodě. V 1 ráno v neděli mi jel žlutej autobus
do Prahy. Padl jsem na sedadlo a probudil se až na Florenci.

bazar



  • Podle nové studie Jamese Fransona, fyzika z Marylandské univerzity by světlo mohlo být pomalejší, než si myslíme. Vychází z pozorování výbuchu supernovy SN1987A v periferii mlhoviny Tarantule, ke kterému došlo před 400 leta a jehož záření dorazilo k Zemi téměř o pět hodin později, než vědci očekávali. Pokud by se Fransonovy předpoklady potvrdili, bylo by zpochybněno vše, co dosud víme o kosmologii.
  • Vědci z australské University of Queensland identifikovali klíčové geny, které pomáhají žabám Cyclorana alboguttata, který tráví zimní spánek zahrabané v zemi, zabránit svalovému plýtvání. Tyto poznatky by mohly v budoucnu pomoci předejít svalové atrofii u ležících pacientů nebo astronautů. U většiny savců, včetně člověka, pokud jsou svaly neaktivní po delší dobu, ztrácejí kondici a chřadnou. Některá zvířata, jako jsou tyto žáby, však mohou spát několik měsíců a přesto trpí minimálním svalovým poškozením.

australia


A další nostalgie to je z Evans Head v Austrálii.

australia


Vážení přátelé WWWiditelného prasete, slibované videa z Kristkova mohutného happeningu je k shlédnutí zde. A pozor, je to fakt síla:

Lubo Kristek 2014 - happening Landstejn - The Way of the Cross / Křížová cesta from VUKU on Vimeo.

 



Surreálný inspektor Zrzek v.p. (vlastní packou)

Školitel na školení, jak dělat testy nových léků, aby výsledky dopadly správně:
"Vybírejte si pacienty, kteří jsou opravdu zdraví."

Dům U Kamenného zvonu (do 3.8.2014)
Tim Burton a jeho svět

DOX (do 22. 9. 2014)
Výstava PRVNÍ LINIE připomene 100 let od výročí začátku 1. světové války. V hlavním výstavním prostoru Centra DOX se v monumentální prostorové site-specific instalaci slovenských umělců Bohuše a Moniky Kubinských střetnou dvě bojové linie: zákopový val evokující „verdunský“ obranný systém z první světové války a linie tvořená fragmenty autentických protileteckých bunkrů (tzv. „kugelbunkrů“) z druhé světové války, která byla jejím přímým důsledkem. Pomyslné opuštěné a ztichlé bojiště, v němž se tyto dvě „první linie“ dvou největších válečných konfliktů v dějinách lidstva setkávají, se stává jakýmsi mementem uplynulého století válek a jejich absurdity.

Jan Antonín Baťa: Nové knížectví
Román z průkopnického života
Další svazek z Baťova literárního odkazu nás poprvé uvádí do baťovského podnikání v Brazílii. Děj románu se začíná odvíjet ve Zlíně za 2. republiky. Baťovi Mladí muži absolvují složitou 200-denní cestu přes Francii do Brazílie. Hlavní hrdina Jarka Rotal s rodinou cestuje ve druhé půli roku 1940 do Indiany, kam přijíždí i šéf s rodinou a s plány kolonizace ve státě Mato Grosso. Práci komplikuje problém černých listin. Plán města v pralese, úvahy o vystěhovalectví v dějinách. Po prvních neúspěších výstavba prvního „města v pralese“.

  • „Chaos je řád, kterému jsme zatím neporozuměli. (José Saramago)
  • Divadlo
    Do 12. července bude probíhat 49. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary (více informací: http://www.kviff.com)

Až do 8. prosince potrvá festival České sny – IV. Ročník kulturního projektu věnovaného propagaci české hudby a hudební spolupráci evropských regionů (více informací: http://www.ceskesny.cz)  

Mladý americký kytarista Nir Felder si intenzivním koncertováním či spoluprací s Esperanzou Spalding a Gregem Osbym vysloužil novinářskou nálepku „příští jazzový kytarový velikán“. Nyní vydává desku Golden Age, jako svůj autorský debut. Hrají s ním Aaron Parks (piano), Matt Penman (baskytara) a Nate Smith (bicí). 



 

POTVRZUJEME TÍMTO, ŽE PÁNÍČEK

tam všude byl, všude seděl a všude chodil, přičemž fotografie z té slavné svatby pořídil!

Abych mohla vytvořit dokumentaci, musela jsem vzít malej foťák, poněvadž jsme jeli na počest novomanželů na velocipedu.

Kdo se hl, ten byl rozmazanej. Druhej den dopoledne páníček fotil přípravu nevěsty, a tak jsme si zajeli do Kubína.

Ať se podíváte na kterou stranu chcete, všude malebná panoramata! Ani se nemusí jezdit do Alp.

Tuto ceduli nešlo respektovat, protože jsem musela fotit páníčka, jak fotí obřad.

Úplně vlevo vzadu očekává příchod Soni v doprovodu Štefana, zatímco my už vidíme oba pěkně shora.

A toto je strop Artikulárného kostola v Leštinách.

Na těchto fotkách páníček není, protože hned vedle shromažďuje nejbližší rodinu Soňky a Kaleviho.

Pozor!

Sem se mi dívejte!

Nakonec zapózoval taky a pak byl ozdoben svatební kytičkou.

Zážitků a setkání bylo nepočítaně, ale já musím dokumentovat hlavně páníčka, protože tyto fotky (byť né moc kvalitní) určitě nemá!

A pozor, teď chce Kalevi zahrát Soně píseň, ale vysvětluje, že si zapomněl doma ve Finsku nátrubek.

Zkoušel prý tajně na pokoji a teď zahraje bez nátrubku! A zahrál!!!

Myslím, že páníček zrovna tento moment prošvihl, ale jistá si nejsem. Zato ty další momenty fotil neustále a furt.

Třeba Soňu, jak zazpívala Kalevimu.

A Kaleviho, jak zazpíval Soně s Jasmínkou v náručí za doprovodu jeho bráchy a sestry.

A tak dál...

Prostě tam opravdu všude byl a taky občas seděl, protože někdy je potřeba i pohovořit.

Soňa byla královnou večera přesně tak, jak to umí jen ona!

To se těším, až uvidím páníčkovy fotky!

Milí Jányovci, krásně jste to vymysleli a udělali, klaníme se, teď už z dálky. Máme na co vzpomínat.

 

PO TÉ KRÁSNÉ SVATBĚ JSME

se vypravili oklikou na vlak s tím, že v neděli večer dojedeme domů.

Plní zážitků jsme nabírali do hlavy další obrázky.

Svezli jsme se železničkou do sedla Demänová

a zažili ještě spoustu věcí, ale to by bylo na další reportáž. Za zmínku ale stojí, že ve Starej Bystrici měli na jídelníčku piňonocha s ryžou (3. řádek zespodu) -

Jirka si to dal a piňonoch vypadal skoro jako kuře. Závěr výletu byl poněkud komplikovaný díky panu pokladnímu na nádraží v Krásnom. Tvrdil, že jinak než přes Žilinu a Bratislavu se jet nedá a prodal nám lístky. V Žilině jsme zjistili, ale bohužel pozdě, že jsme měli pravdu my a je lepší jet přes Čadcu. Jenže než nám to milá paní pokladní spočítala a vyměnila, ujel nám poslední vlak a pak zůstal ten nejmíň výhodný. Dojeli jsme do Přerova hodinu po půlnoci a tam museli vyčkat na nádraží na nejbližší spoj do Brna. Jel v 5:42. Tento způsob cestování bych příště nikomu zrovna nedoporučovala. Nevím, jak to mají na jiných nádražích, ale v Přerově zamčeli čekárnu i záchod, k přebývání zbyly poměrně nepohodlné lavičky venku (bylo ale dost chladno) a 4 dřevěné kulaté "stolky" na zavazadla před pokladnami uvnitř. Když ráno otevřeli čekárnu, zjistili jsme, že jsou tam ještě nepohodlnější kovový sedadla s opěradly na ruce, takže si tam člověk nelehne. Naštěstí jsme měli v hlavě ty krásný obrázky a vzpomínali, ráno nám už vlak neujel a v Brně jsme byli ráno v sedm, Jirka to stihnul rovnou do práce. Poznali jsme krásný lidi a další kus Slovenska, lidi, jeďte tam! Je to síla óbrovská!

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

6.6. 2014 - Dr + pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš