Ujíždím na LSD
(Letní sborová dílna - Lomnice 2023)

Sliboval jsem v minulém čísle Nepál 3, ale okolnosti s neseriózním WWWiditelným prasetem zamávaly. Docela v předstihu mi psala Bára, jestli bych nenafotil LSD. Koukl jsem do kalendáře a zjistil, že v něm nic, kromě upálenýho Mistra Jana Husa a (z)věrozvěstů, napsanýho nemám, tak jsem kejvnul. Ale netušil jsem, co mě čeká. Byl to velkej maraton. Spousta akcí na různých místech a... Zkrátka děsně nadupanejch 5 dní. Proto je tu taky tolik fotek. Daleko víc než v jiných prasečích vydáních. Ale to je způsobený právě tím, kolik se toho tu za pět dní odehrálo. Předem se zbaběle omlouvám, že fejeton nebude obsahovat příliš mnoho jmen, protože si jména nedokážu zapamatovat, ale ono to moc nevadí, ti kteří na fotkách jsou, se poznají, a ti kteří je znají, je taky poznají. Zneužívám Coelhovsky blbej výrok, že fotka je jak tisíc slov....

Vyrazil jsem svým oblíbeným rychlíkem Vysočina a za směšných 5 a půl hodiny, což je o tři hodiny dýl než z Brisbane do Sydney (letecky), jsem dorazil do cíle. Autobus z Tišnova mi jede až za hodinu, tak projdu Tišnovem a zbytek už jedu autobusem. Je vedro.

Lomnici znám mnoho a mnoho let z dob Tour de Zavadil a spousty jiných akcí. Třeba zrovna tyhle zrzavý nohy jsou začátkem Cimrmanovy naučné stezky.

Odhodím batoh a jdu hned na zámek, kde jsou tři sborové dílny a připravuje se stage pro večerní koncert.

Jirka s Daliborkem přemlouvají Windows pod pódiem.

Vstupní brána do zámku.

A kouzelnej výhled ze zámku.

Nedokončená myšlenka.

Další workshop je v židovské synagoze. Motám se tu po Lomnici a přemejšlím, jak si to rozvrhnout, abych na nic nezapomněl.

Nakonec jsem zaplul do hospody V Židech a dal si tu místní vynikající pivo. Myslím, že jsem zvolil dobrej začátek.

Židovská škola. Zde se před první světovou válkou vyučovalo počítání a čtení. Kdo chtěl umět hebrejsky, musel si to zaplatit.

Je obědová pauza. Účastnící akce šrotí partitury pod morovým sloupem. Ani oni ještě netuší, že to bude chvílemi fuška.

Mezižánrový ateliér pod vedením Dady Klementové v židovské synagoze.

Vlasta Rončekvičová - pravá ruka Dady Klementové.

Lukostřelba může být děsně nebezpečnej koníček.

Ředitelka LSD telefonuje v bráně do zámku.

Začíná zvukařina. A to je taky dřina.

Panoramatickej pohled na zámecké nádvoří.

Ateliér popové všehochuti Christiana Koopse.

Panorama frekventantů.

Výstižné výstražné cedulky jasně ukazovaly, kam se chodit nemá.

V zámecké kapli mě přepadla rozverná zpěvačka.

V unikátní pozdně gotické kapli zasvěcené v období baroka sv. Františku Serafínskému vedla svůj ateliér Alice Bauer. Její projekt se jmenoval prostě a výstižně - Ansámbl.

Vypadá, že mu už z výuky hrabe.

Zvuk v kapli je sametově tlumenej.

Alice Bauer.

I Kdybyste byli hluší, z mimiky stejně poznáte, co se po vás chce.

Zatím na lavičce na nádvoří....

Seminář sólovýho zpěvu vede Kateřina Vašíčková a Jan Andr.

Pak se odkudsi přiřítil pořádnej slejvák. Rýny nestačily.

Musel jsem ze zámku dolů na náměstí, ale měl jsem prozřetelně deštník, kterej jsem si zapomněl vyndat z brašny po posledním čundru.

A protože je 5.7., tak se na tu slávu přišli podívat i ti naši slavní soluňští (z)věrozvěsti Cyrda s Metudem.

Sem určitě nechcete.

Přiblížil se čas zvukovejch zkoušek.

Přichází ředitelka, aby uvedla první vystoupení.

První kapelou večera je Jazz 4.

Ruce vzhůru, nebo střelím.

Petr Pospíšil se svým jazzovým kvartetem.

Tabule pro vzkazy.

Život na zámku.

Selfíčko normálním plnokrevným foťákem je docela dřina.

Na bílým vraníku do světa snů.

Chvilka klidu po bouři.

Připlížil se lomnickej večer.

Druhou kapelou středečního večera je Sajmon & Garfunkers. Tak trochu jazz, tak trochu funk.

Viktória Matušovová.

Funk zahnal lidi na plac a stali se z nich tanečníci.

Viktória Matušovová.

Viktória Matušovová a Dada Klementová.

Windows.

Scénický zloděj chráněných památek.

Snídaně na náměstí.

A samozřejmě i kafe. Já jsem se dozvěděl, co to je kafe lungo.

Ředitelka přišla zkontrolovat, jestli dodržujeme pitnej režim.

Pavel Vorel se rozhodl, že přinese něco k obědu. Snídani vynechal.

Příjemný dopoledne v Lomnici.

Pak jsme se přesunuli...

...a pokračovali v obědu.

Dalibor a Richard.

Střípek z Black Uganda Choir hraje k pivu z pivovaru Genius Noci.

Hana a Lea se o mě staraly jako o miminko. Každý ráno snídaně, čaj s mlikem, kafe, paštika...

Krásné dámy na terase.

Ansámbl Alice Bauer se přesunul na druhé nádvoří, kde je přece jenom o trochu víc vzduchu než v kapli.

Mates už je velkej chlap.

Saša věří, že to auto opraví.

Vypadá to na juchání, ale omyl, tady se řeší zásadní a složité organizační zákeřnosti.

Ivoš - Genius noci.

Na terase je milo.

A v putyce taky.

Vlastně úplně všude je tu milo a příjemně.

Pletou si nás už asi padesát let. A nevěří, že nejsme bratři.

Lukáš v hospodě.

A Lukáš ráno po hospodě.

Alice se svými studenty se přesunula kvůli technické závadě ze zámku do ateliéru v pivovaru.

Holky s kytkama.

Vedle kostela.

Dal bych si polívku.

Alici vystřídal Lukáš Prchal.

Jazýček na vahách je nekompromisní.

Páteční lehce oprýskané lomnické ráno.

No a protože jsme se v hostinci zdrželi neobvykle dlouho, cítil jsem se ráno natolik unaveně, že jsem si musel jít zaběhat. Když mě něco bolí nebo když jsem unavenej, tak běh je ten nejlepší prostředek pro narovnání souřadnic. V lese jsem potkal jakési profíky - běhali rychle a byli vychrtlí. Ten jeden, co zrovna dočůral u stromu, mi prozradil, že to je nějakej drsnej maratonskej závod. Jestli jsem to správně pochopil, tak sedm maratonů v jednom týdnu, ale neberte mě vážně. Já jsem si dal jen necelou čtvrtinu té jejich denní dávky a běžel jsem se vysprchovat.

To jsem objevil při běžení.

Odpoledne jsem si šel fotit na židovský hřbitov. Je krásnej a udržovanej.

Našel jsem i chlápka, co sbírá starý skla z oken.

Odpolední siesta u piva osmičky. Vskutku geniální pivo. Slabý, hořký, dobrý a zažene žízeň a neožere.

Osmička v protisvětle a Saša.

K večeru jsme se šli podívat do kostela, kde se objevilo hejno harfenistek a harfenistů a zahráli pár něžných skladeb. Tolik harf pohromadě jsem viděl poprvé v životě.

Šampaňské v nemíšeňském porculánu.

Libo-li bohémku? Myslím to bublinkové víno. Samozřejmě.

Richard Lank a Tomáš Drtílek.

Bára s pány poprvé.

Bára s pány podruhé.

Bára s pány potřetí.

Objevila ve sklenici vody kostel naruby.

Večer se objevil kouzelník s transformátorem pana Tesly. Naučil lidi, že ani sto tisíc voltů nemusí ublížit.

Větší výboj. Na ten se už nešahá.

Je sobota. Poslední zkouška před koncertem.

Rodinnej pivovar Genius noci s patronem svatým Gambrinusem.

Legendární osmička.

Saša se nerad fotí a možná mi za to dá i do držky.

Hnízdo Neumannů. Po technické závadě na zámku je potřeba okamžitě přestěhovat veškerou techniku z nádvoří dolů na náměstí a vytvořit úplně novej prostor pro podvečerní koncert. To, co bylo včera jasný a ozkoušený, přišlo vniveč.

Jedním ze zásadních problémů bylo to, že Ateliér popové všehochuti Christiana Koopse počítá s tak zvaným body percussion, kdy je důležitý, aby bylo slyšet dupání. Na stage to není problém, ale zkuste si zadupat na vedrem změklým asfaltu. Daliborek však vymyslel a se Sašou i zrealizoval speciální povrch z dřevotřísky. Pár mikrofonů zezadu to jistilo.

A jak říká Dalibor, aby mu umělci důvěřovali, opatřil svůj vynález cizím logem. Otázkou je, jestli si toho loga někdo na dřevotřísce všiml. Myšlenku oceňuju pěti body.

Pivo z rodinnýho pivovaru Genius noci je prokazatelně srdeční záležitost.

Zvuková zkouška.

Ivoš doplňuje zásoby v pivnici. Bude totiž zase brzo večer.

Odpolední valčík. Nadstavba zvukové zkoušky.

Alice Bauer a Jirka Klement.

Pivnice podle pana Erwina Schrödingera. Otevřeno? Zavřeno? To zjistíte, až otevřete krabici. Nebo zavřete.

Pozvání přijal a přijel Milan Němec.

Náměstí se pomaličku plní.

Koncert začal.

Milan Němec zpívá minioperu Jiřího Bulise Balada o plukovníkovi.

Mezižánrový ateliér.

Děkovačka.

Druhé vystoupení patří ateliéru sólového zpěvu.

Baron Prášil.

Patnáctiminutová přestávka na focení.

Jak to jen ten Hrabal v Morytátech a legendách psal?
"Pane vrchní, co jste to přinesl v půllitru za krásu! To pivo s parádní pěnou! To není pěna, to je šlehaná smetana, to není smetana, to je chladivý puding, to není puding, to je sám parádní gól! Pane vrchní, ta vaše formanka, to není putyka, ta vaše hospoda, to je Betlémská kaple, ve které každý host hovorem stává se tím, kým býval, nebo chtěl by jím být, pane vrchní, ta vaše formanka, to není putyka, ta vaše hospoda, to je ta hlučná a hlučící samota, ve které nejlíp se sní. Pane vrchní, panenkomarjá, co jste to přinesl v půllitru za krásu!"

Pokračuje koncert sólového zpěvu.

Až mráz škrábe kůži na zádech.

Ansámble Alice Bauer - operativně se pojmenoval kvůli té zámecké kapli Černá madona.

Posledním vystupujícím je mnohočetný Ateliér popové všehochuti Christiana Koopse.

Všimněte si prosím speciálních plošin pro body percussion. Daliborův vynález.

To dupání slyší holčička z beden a to je asi zázrak nebo co.

I lidí přišlo docela dost, přestože bylo vedro k padnutí.

Koncert skončil a plynule se změnil v mejdan na náměstí. Zpěv, kytara i trubka sobotní noci. Zatímco se všichni baví, sklízíme s Jirkou Klementem ten náhradní asfaltovej stage. Musel jsem se naučit motat kabely přesně tak, jak to má Jirka rád, jinak by mohl být teoreticky nasranej. Rozmontovávali a nakládali jsme to až do hluboké noci...

...zatímco v hospodě bylo veselo.

Daliborův rum - sedmiletej dědeček neboli Abuelo.

Mezinárodní žvatlání komplikuje a zároveň velmi zjednodušuje alkohol v hlavě.

Ivoš.

Nedělní ráno s trabantem.

Jsem tak unavenej, že bych si nejraději šel zase zaběhat, ale vyprdl jsem se na to.

Vyhrazené parkoviště.

Lea pro účastníky připravila komentovanou prohlídku pamětihodností. Umí vyprávět tak poutavě, že se u toho nikdo nemohl ani na minutu nudit.

Měla to i fotkama.

Leu nezastavíš.

S tím souhlasím.

Pak nás Lea vzala na prohlídku kostela po nedělní mší. A zase ukrutně zajímavý.

Barokní lavice.

Nahoře varhany. Nic z toho, co Lea říkala, si nepamatuju. Ale já si nikdy nic nepamatuju, jen pár vět z Hrabala nebo Váchala.

Z let 1844 – 1847 pochází unikátní Boží hrob s neobvyklou figurální kompozicí, vytvořenej sochaři Josefem Břenkem a Benediktem Edenem.

To péro, co má v ruce, bude patrně z jinýho kohouta.

Zlatej klíč, kterej nám umožní se z kostela zase dostat, protože nás tu zamkli.

Obraz v židovské synagoze.

Je pěkně opravená. Komouši ji totálně vybydleli a zničili.

Všichni pozorně naslouchají.

Lea s Hanou si daly obrovskou práci a posbíraly hodně materiálů, vzpomínek a fotek od původních obyvatel židovské čtvrti.

Učená společnost pod odkvetlou lípou.

Rozhovor pro media.

Poslední fotky před odjezdem.

Hlasy pomalu utichly. Letní sborová dílna pro letošek skončila.

No tak dobře, jedu dom a za rok zas přijedu.