Honza Kalina změnil destinaci
(fotoreportáž z pohřbu a rozloučení)

V pátek 25.8. jsme se rozloučili s Honzou Kalinou, parťákem, zábavným chlápkem, zakladatelem kapely Sto zvířat, výtvarníkem, ale hlavně kamarádem. Honzo, vždycky na tebe budeme vzpomínat!

V den pohřbu jsem musel najít slušný tmavý gatě, košili a boty a u Pepy na Masárně jsme pro Honzu na cestu poslední koupili kytky.

Jirka Žujič.

Pomaličku se scházíme před velkým sálem krematoria ve Strašnicích.

Wilco Versteeg - bejvalej stozvířecí basák.

Eva.

Štěpán.

Tahle čtyřicetina vteřiny mě málem sejmula.

Adéla.

Tomáš Jeřábek čte rozloučení Tomáše Belka.

Sem chodil Honza Kalina do školy - Hollarka.

Odpoledne jsme se sešli v Malostranské Besedě, abychom si připili na Honzu.

Dan.

Adéla s Pavlínou.

Tomáš Belko.

Trumpety.

Jana.

Jirka.

Kuba prozrazuje, jak mu Kalič graficky na papírkách nevypsanou fixou znázorňoval hudbu k novejm písničkám.

Helča s Šárkou.

Šárka+já+Kalič= grafické trio.

Honzíku! Jsi tam?

Helča a Tomáš.

Holky si poměřujou prsa...

... Helča zase nevyhrála.

Honzo! Kámo! Připíjíme na tebe!

Adélka a Jirka.

Kuba.

Markéta.

Izabela s vodou.

Linda s Adélou.

Adéla s Kubou.

Markéta.

Kuba.

Jana.

Dobrý je, že se už může do hospod i s malejma dětma, protože se v hospodách nehulí.


Honzo! Měj se v tom jiným světě krásně, časem za tebou doletíme i my.

,

podpis


Ostružná



Helča v Roháčích.


Výkvět národa.

VE STŘEDU JSME CHTĚLI S PANEM JIŘÍM
vzít auto a odjet si jen tak někam ke Znojmu, najít kemp a projet se
někde okolo řeky na velocipédech.
Okolo poledne jsme měli celkem sbaleno, ale Jirka potřeboval ještě do Zábrdovic
vyřídit něco kvůli plechům v souvislosti se studiem.
Odjel na kole, vrátil se cca za dvě hodiny a přivezl moc dobrý kváskový placky.
Prý se stavil v areálu u řeky vedle Zábrdovic, kde na místě zbořené fabriky vyrostl
novej areál k užívání veřejnosti. Dost ho to nadchlo.
Ty placky prý tam prodával člověk, co zrovna balil stánek, že bude brzy prodávat
na Husitské. Pěkně si povykládali.
Navázal kola na auto, já jsem vyšla s taškama a najednou Jirka hlásí:
"Nemám peněženku, mám v ní všechny doklady!"
Nastalo hledání, nikde ale nic...
Asi po hodině si uvědomil, že z peněženky vytahoval dvoutisícovku, že zaplatí za placky.
Pán neměl drobný a tak platil kartou. A došlo mu, že peněženka asi zůstala na tom místě,
kde dotyčný likvidoval stánek.
Vyjel do Králova Pole, jestli něco nenajde na Husitské, já jsem mezitím poslala Petrovi
fotku placek, jestli něco podobnýho někdo u nich neprodává. Fotka ho inspirovala,
prý takový mají v Kavkazské restauraci. Volala jsem to hned Jirkovi a ten to tam prozkoumal.
Ve zmíněné restauraci ale nikoho podobnýho neznali...
Bylo jasno, že středa jako den odjezdu neprojde.
Pan Jiří si ale uvědomil, že platil kartou!
Vlezl na účet a zjistil jméno podnikatele, podle fotky to mohl být on.
Byla tam i adresa a sice na Bratislavské. Pozor, tam bydlí kamarád Jarda!
Volal Jardovi a ten zjistil, že dotyčný bydlí skoro za rohem, má tam dokonce ceduli a na ní
nějaké údaje o pekařství. A našel ho na facebooku.
Ještě zjistil, že jeho kamarád ho zná a zkusí od něj zjistit telefon.
Na facebooku měl dotyčný mezi přáteli taky Goriho a tak se okruh pěkně zužoval.
Jirka mu napsal zprávu o peněžence a šli jsme spát. Napínavá noc!
Samozřejmě si nebyl úplně jistý, jestli ji nechal zrovna tam.
Ráno se pan Samuel Bros ozval přes Messenger. Sdělil, že peněženku odevzdal na vrátnici
budovy, před kterou prodával...
A tak naše cesta vlastně začala výletem na velocipédech do onoho areálu (okolo řeky Svitavy)
hned ráno, ještě než sluníčko začalo pálit.
Je to tam fakt hezký a ještě ke všemu na té vrátnici seděl příjemný pan vrátný a peněženku
nám vydal! Dali jsme si pak kafe a pan Jiří hned volal zachránci peněženky s poděkováním.
Na dotaz, kam mu doručit třeba aspoň nějakou flašku nebo jinou odměnu dostal
odpověď: "Klidně to dejte někomu dalšímu, on si to vesmír přebere..."
Tak krásně začal náš výlet - sice jinde, než jsme původně chtěli, ale stejně parádně!
Ještě ten den jsme našli kemp u splavu ve Cvrčovicích, zaparkovali auto a vyjeli podél
řeky Jihlavy přes Kupařovice do Pravlova, kde nás zaujaly vlaštovčí noty.

Až rozluštím, co která vlaštovka představuje, možná to bude zajímavá kompozice!
Dojeli jsme až do Dolních Kounic a tam už mně bylo jasno, že musíme nazpět, nebo
to v tom vedru už nedám.


V kempu bylo docela klidno,to se hodilo.


Další den jsme vyjeli přes Moravský Krumlov (autem) tak trošku po stopách Tour de Zavadil.
Vzpomněli jsme si na stréca Braunera, býval v Krumlově starostou a vždycky se
o pojízdné pocestné dobře postaral!
A pak už do Znojma, kde jsme měli domluvenou návštěvu u tetiny a stréca Výhodových.
Zaparkovali jsme v Dobšicích u řeky a ještě si objeli cyklostezku, slibující zajímavé zážitky.


Nevím proč, ale pak nemám ani jednu fotku až do dalšího dne.
Řešili jsme u vínečka kulturu a kdovíco dalšího, šli jsem spát notně po půlnoci.
Bylo to příjemné a čistilo to hlavu!
Než jsme se od Výhodů vymotali, bylo skoro poledne!
Vstávali jsme sice docela brzo, ale přišel liják, proto jsme radši vydrželi v suchu
u dobrých lidí...
Konečně došlo na Znojmo!
Je tam příjemnej kemp ve městě u řeky!


Znojmo máme rádi a toto místo se ukázalo jako nejlepší - člověk musí do města
sice do kopce, ale vrací se pohodlně dolů.


Až sem jsme dojeli po rovině, ale pak to přišlo.

Jirka hrdinně vyšlapal, já jsem si zvolila pěší variantu.
V kopci je podivná kaplička.


Po cestě do kopce jsme objevili příjemnou hospůdku a trochu pojedli.
Na náměstí si zachovali kus socialistické architektury - podobnou hrůzu si pamatuju z Jihlavy.
Pohled dolů je příjemnější...

Ale bez aut by to náměstíčko vypadalo líp.
Kafíčko jsme si dali v kavárničce (vlastně i čokoládovně) LUI Café.
Dělají tam dobroty a jsou příjemní.


Tyhle pralinky tam fakt vyrábí sami! Nezkusili jsme ochutnat, stačilo se dívat.


Na Petrův popud jsme provedli kontrolu pivovaru.
Tady totiž býval slavný pivovar Hostan!


Pivo Hostan prý koupil Heineken a vaří ho v Brně.
Tady teď vaří pravé Znojemské pivo!
Ale všude tam čepují 11°, to nám moc nevyhovovalo - zlatá osmička Genius noci!

Jakoby si tady na střeše normálního kostela postavili ještě jeden pro trpaslíky.


Tady byla dlouhou dobu krásná vegetariánská hospůdka Na věčnosti, dokonce
jsme tam měli koncert s Quakvartetem - je to ale dost dávno.
Zdá se, že to tam už nežije, škoda.
Někdy v této chvíli Jirka zjistil, že nemá ruksak!
Další detektivní příběh.
Tentokrát se vyplatilo, že jsem fotila, protože ještě na fotce, kde šlape do toho
nejprudšího kopce, ho měl!
A tak jsme pátrali ve LUI café - tam nebyl.
Nakonec nám ho přinesl hodný pan vrchní z hospůdky, kde jsme obědvali.
A tak si tím zapomínáním tvoříme vlastně program a poznáváme zajímavý lidi!
Dobrý lidi - to je krásná zpráva.
Noc v kempu byla dost dobrodružná, protože bouřilo a hlavně blejskalo asi
3 km od nás. Takovou přírodní světelnou show jsem snad ještě nezažila.
Spalo se tam dobře! Ochladilo se, jez příjemně hučel a komáři neštípali.
V neděli jsme jeli domů nahrávat další hudbu Miloše Štědroně - napsal toho
ještě hodně a musíme to dost rychle dořešit, rejža je zřejmě netrpělivý.
Stejně máme pocit, že jsme byli na cestách aspoň týden

Dada a spol.

Milí přátelé,

v září letošního roku jedeme se skupinou do Benátek na několik dní. Bydlíme přímo ve starobylém městě, máme k sobě průvodce, který nás bude doprovázet po celé dny. Program je bohatý, dostanete se i do hlubší části laguny na odlehlé ostrovy a samotné město projdete křížem krážem. Největší peckou však není náměstí sv. Marka, ale daleko méně známá místa, které průvodce nepropagují. My je projdeme. Krom toho navštívíme i Benátské Bienále, cože je neuvěřitelná přehlídka moderního umění.

Pokud projevíte jakýkoliv zájem, nepište, ale rovnou zavolejte. Skupinu uzavíráme ke konci měsíce května.

Barbora Pavlišová
Terra incognita
T: 724775396