Děsně. No fakt. Pár lidí se mě ptalo, co to znamená, že teď píšu hodně o Olině. A někteří jsou i překvapení, co všecko o Olině nevěděli, a ptali se taky, jestli budu pokračovat. No jasně, že budu, protože do třetice všeho dobrého. Ale problém je trošku v tom, že kromě toho, že Olina začala krást a chodit pozdě na autobus, už mě nic jinýho nenapadá. Ale pak jsem na to přišel. Olina je terorista, protože mě terorizuje. A to ve všech oblastech mýho i jejího života. Měl bych možná hned na začátku prozradit, že mi to její terorizování docela vyhovuje. Nemám pak čas na pičoviny.

Všecko jednou odletí.

K tak závažnému obvinění bych měl snést dostatek důkazů. Pár jich mám, ale jak tak o nich přemýšlím, nejsem si jistý, jsou-li dostatečné. Ale budiž, směle do výčtu. Nejvážnějším důkazem je to, že je učitelka. A učitelky jsou teroristky. To potvrdí kdejaký žák.

Jiráskův most.

Dalším důkazem je třeba to, že jsem od ní nikdy nedostal požadovaný počet knedlíků. Vždycky jich bylo víc. Snažil jsem se odhadnout, jaké souvislosti jsou v počtu knedlíků na talíři s počtem vyřčeným. Vyšlo mi, že ať jsem řekl jakékoliv číslo, dostal jsem jich pět. Jak roky plynuly, podařilo se mi snížit jejich množství na 4 a pak na 3. Jojo. A že šlo o teroristický čin, se dá dokázat tím, že mi prostě nikdy nedala ten můj počet knedlíků, ale ten její. Typický projev terorizmu. A že postupně dávky snížila, neznamená, že přestala být teroristkou, ale že mi z toho začalo růst břicho a to není pěkné. Olina si našla jiné aktivity, kterými se prozradí její teroristické sklony. Teda s tím jídlem je to furt stejný, jen koncová čísla se změnila. Třeba dneska jsme měli k obědu zase jelítka a jitrnice, je to teď naše oblíbené nedělní zdravé jídlo. A poprvé po dlouhé době jsem zatoužil po větším počtu brambor, než mi bylo přiděleno, ale teroristka byla neoblomná, její čísla platí zcela totalitně. Ta kdyby byla šéfem Národní banky, to by byly jistoty. Ale není, je učitelka, takže žádné finanční výhody z toho nečekejte.

Ale pokračujme ve výčtu důkazů. Když tu bylo před pár dny -18 °C, tak neváhala a šla mě, teroristka, vzbudit z mých sladkých snů, sama musela do školy tak brzo jak soudružka Korabelníková, a nařídila mi: „Je tam -18, tak si aspoň tu mikinu zapni, až pudeš ven.“ A odešla. No uznejte sami, copak to není důkaz čistého terorizmu, budit člověka ze spánku? Za trest a jako čistou a hodně odvážnou vzpouru proti teroru jsem si ani při těch -18 tu tenkou mikinku nezapnul. I když mi byla skoro zima.

Nebo třeba další důkaz. Donutila mě koupit si běžky, aby mě pak nutila s ní běhat do lesa. Lítáme tam jak šakali. Není důležité, že jsem si ty běžky chtěl koupit sám a dávno, ani není důležité, že mě to na běžkách docela baví, důležité je jen to, že mě k tomu donutila.

Zimní restaurace

A pak taky terorizuje nebohou firmu, která má na starosti v naší oblasti dodávku pitné vody. Pokaždé, když přestane téct voda, volá tam a milým hlasem nutí slečnu telefonistku, aby něco udělala, aby to řešila. Ve vodárnách už z teroristky mají strach a ani se nepokouší Olinu přemluvit, že má ucpané sítko. A co je úplnej zázrak, donutila i lidi ve svém okolí, že taky volají. A volá jich tolik, že vodaři začínají pomaličku propadat hysterii. Možná to i povede k nápravě a tu skrytou závadu, která vše způsobuje již týdny, jejich pátrači konečně najdou a my budem moct splachovat hovna, kdykoliv se nám zachce. Zde by se snad dalo přimhouřit oko nad takovými teroristickými kousky. Je fakt, že některé organizace se chovají velmi despoticky a bezohledně. A na takové jsou Olininy metody dost účinné. Jako další z důkazů o tom, kdo Olina je, jsem ho použít musel.

Teroristka v lese.

Teď mi vytanul na mysli dávný příběh kamaráda, který se jakýmsi neskutečným štěstím dostal za totáče do Kanady, kde navštívil svého známého. Bydlel někde v paneláku na okraji Montréalu a najednou uprostřed věty zhasly všecky žárovky a nešel proud. Ten chlapík rozžehnul svíčku, kouknul na hodinky a povídali si dál. Asi za 18 minut se světlo zas do montréalskýho panelákovýho bytu vrátilo. Ten známý smutně pronesl: „Škoda, ještě dvě minuty a mohl jsem minulý měsíc mít elektřinu zdarma." Mému kamarádovi to nebylo jasné, tak se ptal. Když firma, která dodává elektřinu, nedokáže vrátit světlo do dvaceti minut, nabídne svým zákazníkům kompenzaci v podobě zadarmové elektřiny. Dovedete si něco takového představit u nás? U nás jsou móresy velkých důležitých dodávkových firem stále hodně komoušsky totalizované. ČEZ prý dokonce trénuje své vymahače jak legionáře, aby mohli jednou ranou skolit každého dlužníka, ale v okamžiku, kdy je chyba na jejich straně, žádné vstřícnosti se nedočkáte. Stejně se chovají i telefonické společnosti. Je to bordel a náprava bude trvat dlouho. A tohle umí má teroristka skvěle, je učitelkou ne snad zrovna celýho národa, ale některých firem určitě. Nechtěl bych být telefonistkou, když tam volá Olina.

Tohle nefotila teroristka, to jsem si udělal sám.
Ale lehce mě plísnila za to, že jsem prý tence oděný a že mi musí být zima.

Nebo třeba hajzlíky. Za hlubokýho totáče jel můj kamarád Michal za svým strýcem do Švýcarska. Strýček tam pěstoval cvrčky ve velkým jako krmivo pro mláďátka krokodýlů na farmách v Miami. Cvrčkové Michala nechávali celkem v klidu, byl to jeho strejda a tohle se u nich doma vědělo, ale co ho bralo, to byly veřejný hajzly. Prej voňavý a čistý a když dočůráš, okamžitě elektronika zařídila spláchnutí. Tohle Michala fascinovalo nejvíc. Jo jo, já vím, u nás už je to taky skoro na každým hajzlu. Na nádražích eště moc ne, i smrad zůstal. Ale třeba v hospodě U mrtvýho ptáka čidla mají. Akorát jeden z těch hajzlů reaguje nerudně a začne nakřivo přímo na vaši nohavici splachovat ještě dřív, než začnete čůrat. Znám to tam, akorát si nedokážu zapamatovat, která z mušlí močí, tak se nechám často nachytat.

Všude krásné stopy, No paráda.

Na nápravu zažraných chyb je teroristický přístup Oliny ta nejlepší medicína.
Tak to berte jako chválu Olininýho terorizmu.

Olina si mě teroristicky vyfotila i se svým stínem
(a to přesto, že jsem si to sám přál).

V pondělí jdeme spolu do divadla. Mám trošku obavy, aby Olina nenaakumulovala všecko do jediného mžiku. Že by přišla na představení pozdě, ukradla jim na hajzlu vodu, nutila herce, aby si zapnuli mikiny a všem naservírovala 5 knedlíků a vyhnala je na běžky.... a že jsou málo oblečení.

Toto je taky Praha

Portrét Pražského hradu