prase 19

Nejraději bych si nakopal
(tohle jsem teda posral)

Jsem hovado. Tolik let jsem na to měl a stále jsem to odsouval, na hovadiny se vymlouval a prsil se tajně, že přece já všecko, co řeknu nakonec splním. Když jsem před nedávnem trávil krásnej večer u Klementů, padla řeč na to, že jsem před dvěma lety slíbil, že napíšu dvě tři pokračování o jedné veselé příhodě z dob tuhého komančizmu, z dob, kdy jsem byl vojákem na vysoké škole, co všecko se tenkrát přihodili a koho všeho to rozhodilo. Kdo všechno z té příhody sral bobky a jak na tom kdo vydělal, ale přiznám se, že jsem na to na část měsíců úplně zapomněl, ale pak už jsem to jen odkládal, že musím prvně tohle, pak zas támhleto. Na to, že jsem to ještě nenapsal a že je to dluh zásadní, jsem už nikdy nezapomněl. A zatím ani nenapsal. Sehnal jsem jen pár fotek, utříbil si téma. A nic víc.

Já vím, co může udělat člověk hned, může udělat i kdykoliv jindy, i když je nejlepší to udělat okamžitě. Čím jsem starší, tím častěji raději dělám všecko hned, abych na to nemusel myslet. Akorát některé věci se snažím odsunout, a je to blbost. Třeba umejvání nádobí. Olina, ta si ho klidně umeje hledka, jak ho zaserem, já, když to neodsunu, tak taky, ale tohle odsouvávám. Ale pak je to takové hnusně zaschlé. A dělá se to blbě, proto neodkládat.

Některé objekty, narozdíl on našich (š)pičkových politiků, jsou přímočaré.

Jenže umytý nádobí, nebo neumytý, to je prd. To člověka trápit nemusí. Ale od tohoto víkendu už jednu věc napravit nemůžu. Politici se naparují a předvádí se z té trapné stránky a doufají, že to osloví osly voliče. Což o to, osloví je cokoliv a budou volit kohokoliv. Dokud budu moct skypovat s Helčou do Austrálie, tak je mi celkem jedno, kdo po sečtení hlasů ukořistí vládu v této zemí. Skoro všecko nasvědčuje tomu, že by mohli vyhrát socani a trošku nás přiblížit řecké cestě. Paroubek sebere bohatejm a rozfrcá na kraviny, nastrká to do těch nejpitomějších projektů, ale protože je, jak sám říká, nejlepším diskutérem v této zemi, určitě bude mít vždy nějaké zásadní prohlášení a vysvětlení, že to tak je správně. A kdyby se to posralo ještě víc, je tu přece tolik nádherných nepřátel, na které se to dá svést. Jojo. Samozřejmě si nenamlouvám, že kdyby vyhráli Odesáci, že udělají z téhle zadlužené zemičky ráj. Ale je fajn poslouchat, že se s tím něco dělat musí, a nechtějí zrušit poplatky u doktorů a další rozumné věty je slyšet z volebních pódií. To se mým uším líbí, ale ani oni to nedodrží, to se mi zas nelíbí. Nejsem idealista a nechci toho moc, hlavně abych mohl cestovat a říkat si co chci a kde chci a kdy chci. To je pro mě jediné kritérium. Jo a mimochodem, Olina vždycky, když sedí u obrazovky a čumí na ty zprávy, tak to komentuje dost nevybíravými vulgarizmy s funkcí učitelky neslučitelnými, tak tahle Olina, když slyšela výroky socánků v televizi, říkala: "Ty bys zasloužil přes držku, takový kraviny říkat." No a vidíte, už je to tady, v Brně někdo dal Sobotkovi po tlamě. Já bych toho schopen nebyl a Olina, jak sama říkala, taky ne, jen si to přála. Jen si prostě přála, aby to někdo odvážnej udělal za ni. Já vím, my oba víme, ale jaksi by to bylo neupřímné, kdybychom tvrdili, že nás to pobouřilo. Vzpomínám s láskou i na ten záhlavec, co uštědřil Macek Rathovi. Něco v těch jejich projevech musí být, že začínají takhle dráždit lidi. Nejlepší diskutér Paroubek už přesně zná viníka, je jím časopis Respekt, taky MF Dnes a Lidovky. Já si to představuju tak, že rozlícené lidovky si vzaly do ruky toho chlápka v Brně a liskly Sobotku. Nebo tak nějak....

Poslední dobou se roztrhl pytel s návody, jak elegantně zatočit se starou a vyčichlou klakou, s vyšumělejma politikama, kteří už mají baterky úplně vymatlané a jediné, co prokázali doteď, že nemají žádné ambice být jiní, než jsou. A ta rada, která koluje po internetovým světě, je, abychom zaškrtávali ty úplně na konci volebních listin. To mi připadá když ne chytré, tak roztomile poťouchlé, a asi se tím budu řídit.

Zatiší se štětkou

Mrzuté je, že tu máme děsně málo osobností, kterých by si člověk mohl vážit, lidí, kteří by byli roztomile příjemní. Třebas jen z televize a novin. Ti, kteří mezi elitu určitě patří, jsou vzácní. Baví mě kníže Schwarzenberg, Baví mě Šimon Pánek, bavil mě Ruml.

Měl jsem moc rád Tygrida, inspiroval mě, když byl ministrem kultury, kdy nahlas řekl, že jeho cílem je zrušit Ministerstvo kultury, To je úžasnej nápad. Už za hlubokýho totáče se prokázalo, že kdo potřebuje tvořit, tvoří, a kdo chce vydělávat uměním prachy, vydělává je. A k tomu žádný ministerstvo nepotřebujou. Ono je to pak odvádí od tvořivé práce a vzácný čas vypotřebovávají sepisováním žádostí o granty, a když je nedostanou, tak další vzácný čas promrhají fňukáním, že nedostali. Proto je mi Tygridova myšlenka milá. Už třeba i proto, že by vycházelo míň "knížek". Měl jsem moc rád Medka a byl mi velmi sympatický starý Benda. Ti všichni se na to už neodvolatelně vykašlali.

Některé nemoci stromů jsou zajímavé.

Bohužel se k nim přidal i Otakar Motejl. Toho jsem měl taky moc rád. Jeho smrt mi ale připomněla jednu velmi nepříjemnou skutečnost. Já jsem mu před asi deseti léty slíbil obraz na zeď, spíš takovou asambláž. Dodneška ji nemám hotovou, jen v náhledu. Už mu ji nedám. Mě to štve a jemu to je jedno. To je spravedlivé. Kdysi před léty připravovala Helča jakejsi projekt o ombudsmanech v Evropě a jela dokonce kvůli tomu i do Švédska a při své bezostyšné drzosti do toho projektu namočila i Otakara Motejla. A několikrát se spolu sešli v jeho zahuleném úřadě. Helča mi pak vyprávěla, že je to moc milej pán a že je s ním sranda, že ho žere. A tenkrát vznikl ten závazek, kterej už nikdy nesplním. A to mě trápí. Helča si vzpomněla, že jsem kdysi na praseti, snad z roku 2000, měl takovou fotku v „Místečko pro reklamu“. Fotka se jmenovala „Moje sbírka Motejlů“. A Helča mu to vyprdelila. Ombudmanovi se to moc líbilo a Helča mu slíbila, že mu to já, jo rozumíte správně, já, udělám a pošlu. A pak, aby to bylo neodvolatelné, tak mu i ukázala ten obrázek z prasete.

Portrét nemocného stromu.

Asambláž měla být v klasické krabici na motejly. A ti motejlové tam měli být připíchnutí klasickými entomologickými špendlíky, pod každým motejlem měla být menším špendlíčkem připíchnutá do toho polystyrenu kartička s latinským názvem a místem a datem úlovku. Takhle na fotce to vypadalo placatě, motejlci měli mít křídla v předepsané pozici, tedy mírně od tělíčka směrem ke konci křídel maličko nahoru. Od vodorovna cca 17 °, jak předepisuje správná sběratelská norma.

Na starém kole se prý naučíš nejlíp jezdit.

Divíte se, jak to tak všecko vím? Já jsem jako malej kluk totiž motejly sbíral. Vášnivě a rád. Sbíral jsem je pro jejich krásu a způsob, jak se ti hajzíci pohybujou světem, jak jejich dráha vytváří v prostoru nádhernou trajektorii, kterou, když si ji v přivřených očích představíte, kreslí ve vzduchu nádherné obrazce jedním tahem. Taky mě bavilo ty motejly piplavě vypínat a čekat, až v dané poloze vyschnou. To všecko mě jako kluka fascinovalo. A protože jsem byl sportovního ducha, rozhodl jsem se, že každýho motejla, kterýho do sbírky chytnu, tak jedině do ruky a bez poškození. Žádné chytací síťky. Někteří motýli schválně nedávali křídla k sobě, protože pak moje metoda bezsíťkovýho lovu byla na prd. Ale i takhle poťouchlej motejl nakonec skončil v mých pracičkách. Měl jsem celkem slušnou sbírku a kolem puberty, kdy jsem začal mít doopravdickej zájem spíš o holky, jsem se na to sbírání vykašlal. Co s takovou krásnou sbírkou? Kompletní rodinku všech bělásků vyskytujících se na území ČSSR, také žluťásky jsem měl všecky. Měl jsem i oba jasoně. Toho červenookýho jsem ulovil až po létech snažení ve Slovenském Rudohoří. Já vím, ale tenkrát fakt nebyly žádný předpisy, co je v motejlech chráněné. Toho jasoně červenookýho, je to obdivuhodný letec, jsem dlouho sledoval a zkoumal jeho zvyky. Těsně před odlétnutím na chvíli sklopil křídla a na zlomek sekundy je zase splácnul k sobě, a v tom okamžiku jsem ho musel zezadu něžně, ale strašně rychle drapnout. Málem jsem tenkrát spadl ze skály. Všiml si toho můj tatínek a tiše a otcovsky, aby to maminka neslyšela, mi řekl: „Ty seš ale vůl, dyťs málem spadl ze skály. Dávej bacha laskavě!“ Byl rád, že jsem nespadl. Jasoň červenooký je krásné stvoření. Jasoň dymnivkový je z mého dnešního pohledu hezčí, je takovej průsvitně černobílej, ale jako kluk jsem samozřejmě červenookýho esteticky propagoval víc. Kromě toho dymnivkový není tak dobrej letec a chytil jsem ho napoprvé, a dokonce jsem ani odnikud nechtěl spadnout, bylo to na louce.

Na tomhle si nejvíc pochutnávali bělásci zelní, nejrozšířenější motejli u nás.
(Za komančů)

Tuhle pěknou sbírku jsem nakonec odnesl do Entomologického muzea v Brně. Muzeum bylo v krásné a složité žluté vile na Lipové ulici na Žluťáku v Brně a šéfoval tomu takovej vychrtlej, skoro jasoňovitě průhlednej chlap s obrovským nosem, manšestrovým sakem a hlubokým hlasem. Smrděl viržinkama a byl hrbatej. Šel jsem tam s maminkou, která mi to všecko domluvila. Pan entomológ mě pochválil především za ty bělásky, Takovou ucelenou sbírku tu prý nikdy neměl. Co já vím, třeba to říkal jen proto, aby mi udělal radost, když viděl, jak se ksichtím smutně až k breču.

Má tehdejší sbírka motejlů mi nebyla k ničemu, ani jsem na ni neulovil svou první lásku Jiřinu S. s velikánskejma očima. Po mnoha letech, kdy se stal Otakar Motejl konečně veřejně uznávanou osobou, (on jí byl vždycky, jen komančí vláda se tomu snažila zabránit) mě napadlo udělat si sbírku papírovou. Udělal jsem první koláže, zkusil zkušební tisky a šel koupit ty špendlíky. Ty jsou skvělé, prodávaly se po dvacítce a byly asi v pěti velikostech. Místo klasické hlavičky měly ty dražší entomologické špendlíky i takovou měděnou omotávečku nahoře, místo hlavičky.

Lítá to, ale motejl to není

Tady už všude vládl kaptializmus a ve všech obchodem a vždycky!!! byl k dostání hajzlpapír. Hodně hajzlpapírů, hodně značek, některé hajzlpapíry i po jahodách vonící. Samozřejmě před použitím. Představte si tu bezmoc a beznaděj. V zemi, kde na každým rohu je k dostání hajzlpapír, tak zmizel obchůdek s pomůckami pro entomology. Shánět krabici a špendlíky, já vím, že v mocné době internetu by to neměl být problém. No a vidíte, byl, ještě jsem ani nekoupil tu blbou entomologickou krabici a On mi umřel.

Otakare, tos mi neměl dělat, nemůžu splnit svůj slib. Jsem ze sebe otrávený.

bazar

Redakční novinky

3.1. 2010
Redakce hlásí, že nic nového pod sluncem vás nečeká. Žádná předsevzetí, žádný sliby. A už vůbec nemůžete počítat se sebemenším náznakem serióznosti. U prasete je to výhodou, u politika k posrání. Škoda jen, že není jen jeden. Ten politik.

29.11.2009
Redakce lehce upravila a připravila další kompletní vydání všech WWWiditelných prasat od doby vzniku po teď, čili do roku 2009.

20.11.2009
V knihovničce se narodily tři pohádky od Jarky N. ze Svatého štěpána, které mi poslali již dávno, ale já jsem byl takové hovado, že jsem se k tomu dostal až tenhle víkend. A ke vší hrůze se nemám ani na co vymluvit. Tak jsem pro ty pohádky udělal aspoň pár ilustrací. Tak promiň, Jarko.

5.1.2009
A je tu ročník dvanáctý. U whisky by to mohlo znamenat pár hvězdiček i skoro jistotu kvality. U týdeníku to může naopak znamenat šanci pro hnilobu nebo vyschlo. Pokusíme se udělat pro zvrácení možných předpokladů co nejvíc. Třeba se nám to sem tam v nějakém fejetonu nebo fotce povede. A když ne? Je snad málo oblastí, kde to stojí za hovno?

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.

Baselitz Galerie U zlatého kohouta
JIRKA HOUSKA ,,LIDI, HVOZDY, MLHY'' (1. 5. 2010 - 14. 5. 2010)

Galerie u Betlémské kaple
Eva a Jan Švankmajerovi (do 14. 5. 2010)

Leica Gallery Prague
Výstava fotografií Lukáše Dvořáka (do 23. 5. 2010)
Leica Gallery Prague objevuje a poprvé vystavuje černobílé fotografie Lukáše Dvořáka

Galerie Josefa Adamce
JOSEF PRINKE - ZAPOMENUTÝ PRAŽSKÝ MALÍŘ (do 23. 5. 2010)
Obrazy člověka, který hledal nový začátek a ten našel a poznal v duchovní vědě, v setkání s životním dílem Rudolfa Steinera. Prinkeho zacházení s barvou je právě tak rozhodné a energické jako pečlivé a zdrženlivé. Mnohé z jeho obrazů jsou zvláštním způsobem zároveň nenápadné a přesto živě zářivé.

Chodovská tvrz
Pavel Machotka - Landscape of The body (do 30. 5. 2010)
P. Machotka je Čechoameričan žijící v současné době v Itálii. Emeritní profesor psychologie na univerzitě v Santa Cruz se mimo jiné věnuje celý život studiu krajiny a lidské figury. Nezastírá svou lásku k Paulu Cezanovi. V Chodovské tvrzi vystaví atraktivní průřez své tvorby posledních deseti let.

Galerie La Femme
Jan Koblasa (do 17. 6. 2010)

Galerie Miro
Salvador Dalí ve fotografiích Roberta Descharna (do 30. 5. 2010)

Arto Paasilinna: Prostopášný modlitební mlýnek
Prostopášný modlitební mlýnek začíná na skále vyčnívající z Baltského moře. Hrdinové, svérázný vynálezce Kalle Homanen a jeho kamarád, nezaměstnaný Lauri Lonkonen, se pak dostávají na mnoho podivuhodných míst - do indického Dillí (prodávají patent na modlitební mlýnek, univerzální přístroj ke spáse lidstva), do Číny a do Tibetu (tam poznávají mj. čínské vězení, sněžného muže a Dalajlámu), na laponské jezero Inari - a také na Podzimní knižní veletrh do Havlíčkova Brodu, který autor před několika lety navštívil. Prostopášný modlitební mlýnek je veselá a optimistická kniha - kdo se nebojí, tomu se podaří všechno na světě.

Václav Havel: Prase
Divadelní jednoaktovka Václava Havla, napsaná v roce 1987, je úsměvnou historkou o tom, jak se Václav Havel ještě jako disident pokoušel na vesnici obstarat prase na zabijačku, na níž měli přijet jeho přátelé z disentu.
Tento z paměti vytěsněný a znovunalezený text nyní nastudovává brněnské Divadlo Husa na provázku v režii Vladimíra Morávka. Raritní hříčka z pera Václava Havla by měla v červnu na Špilberku zahájit první ročník festivalu Divadelní svět Brno.

Legendární bubeník Joe Chambers vydává album Horace to Max, na kterém vzdává hold dvěma muzikantům, kteří ho nejvíce ovlivnili, Horaci Silverovi a Maxu Roachovi. Chambers působí na jazzové scéně v New Yorku již od roku 1963 a již od počátku na sebe upozornil výrazným projevem. Jeho nahrávky ze 60. let obsahují spolupráce s umělci, jakými byli Andrew Hill, Sam Rivers, Freddie Hubbard, Bobby Hutcherson, Joe Henderson či Wayne Shorter. Když se stal členem inovativního perkusního souboru M´Boom, vedeného Maxem Roachem, jeho kariéra byla zpečetěna. Na albu hrají další vynikající hudebníci – saxofonista Eric Alexander, basista Dwayne Burno, parkusionista Steve Berrios či pianista Xavier Davis.

„Někdy je skutečně tak zle, jak se zdá. Ale mám též důkazy, že občas něco dopadne líp, než jsme se odvážili doufat.“ (Robert Fulghum)
Ve středu 12.5. v 16:30 hodin pořádá Městská knihovna ve své pobočce Školská autorské čtení básníků Petra Štengla, Básníka Ticho a Lenky Daňhelové, autorů z okruhu časopisu pro soudobou poezii Psí víno.
Kina:
11.5. – Aero – Filmový klub – Fish Tank (režie: Andrea Arnold, VB/Nizozemsko, 2009, 123 min. Drama) (Mladá Mii se v těžké době dospívání ostře střetává se světem lidí, se společností, v níž je každý sen ostře znetvořen a kde se z každého konkurzu na tanečnici vyklube spíše nabídka práce ve striptýzovém baru.) (18:00)
10.-12.5. – Evald – Muži, co zírají na kozy (režie: Grant Heslov, USA, 2009, 94 min. Komedie) (Politická satrira na americkou armádu, ve které dominuje George Clooney.) (21:00)
11.5. – Městská knihovna – Filmová projekce s besedou – Oko nad Prahou (ČR, 2010, 78 min. Dokument) (Tragický příběh jednoho muže, jedné stavby, jedné lásky.) (19:00)
13.5. – Městská knihovna – Filmová projekce s besedou – Profil - Jan kaplický (režie: Jakub Wagner, ČR, 2004, 52 min. Dokument) (Portrét architekta Jana Kaplického, jednoho z nejproslulejších architektů českého původu, kteří žili a pracovali v cizině. Film uvede producentka filmu Eliška Kaplický Fuchsová a režisér Jakub Wagner. Po projektu bude následovat beseda.) (19:00)
14.5. – Oko – Mamas & Papas (režie: Alice Nellis, ČR, 2010, 90 min. Drama) (Příběh filmu tvoří mozaika osudů několika manželských či partnerských dvojic, které v určitém zlomovém bodě života řeší otázky chtěního, nechtěného, vytouženého nebo zmařeného rodičovství.) (18:30)
14.5. – Oko – Užívej si, co to jde (režie: Woody Allen, USA/Fr., 2009, 92 min. Komedie) (Výstřední Newyorčan Boris Yellnikoff odkládá život vyšší společenské třídy k ledu, aby mohl přetvořit svou existenci do bohémštější podoby. Na své cestě se střetává s mladou jižankou Melody, která jeho životem docela zamíchá...) (20:30)
11.5. – Ponrepo – Svět knihy ve filmu 2010 – Sanatorium na věčnosti (režie: Wojciech Jerzy Has, Polsko, 1973, 116 min. Drama) (Meziválečnou židovskou literaturu u nás reprezentují především tzv. pražští Němci, asimilovaní Židové Franz Kafka, Gustav Meyrink nebo Max Brod. Polský spisovatel a malíř Bruno Schulz spojuje tuto tradici s východním štetlem a prostorem rakousko-uherské Haliče.) (20:00)
12.5. – Ponrepo – Svět knihy ve filmu 2010 – Na starém dvoře aneb Nezávislost trojúhelníků (režie: Andrzej Kotowski, Polsko, 1984, 92 min. Drama) (Adaptace hry Stanislava Ignacyho Witkiewicze, kolotoč pološílených a absurdních scén. Film je pokusem o převedení jeho symbolicko-groteskních obrazů na filmové plátno.) (20:00)
13.5. – Ponrepo – Svět knihy ve filmu 2010 – Slečny z Vlčí (režie: Andrzej Wajda, Polsko, 1979, 111 min. Drama) (Devět let po natočení filmu Březový háj se režisér znovu vrátil k dílu spisovatele a básníka Jaroslawa Iwaskeiwicze. Viktor se vrací do vlastní minulosti, aby pochopil, že je lépe nedotýkat se vzpomínek, že není možné vrátit čas a vstoupit dvakrát do jedné řeky.) (20:00)
10.5. – Světozor – Dokumentární pondělí – Josef Winkler-Tulák filmového plátna (režie: Michael Pfeifenberger, Rak., 2009, Dokument) (Kamera doprovází úspěšného rakouského spisovatele a filmového diváka na poetické road movie. Příběh se odvíjí v klipech a různých úhlech pohledu od „svatého chléva“ v korutanské horské vesnici až ke břehům Gangy a poté bezprostředně k úpatí Popocatepetlu, kde zrovna dochází k sopečné erupci.) (20:30)
Filmové festivaly:
12.-15.5. – Český filmový festival 2010, Lucembursko (info: http://www.luxemburg.cz/forum/index.php?topic=4957)
do 31.5. – Projekt 100 (info: http://www.projekt100.cz)
Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
13.5. – Agharta – František Uhlíř Team (21:00)
16.5. – Agharta – Luboš Andršt Group (21:00)
11.5. - Blues sklep – Four glases (21:00)
13.5. – Blues sklep – B5 (21:00)
15.5. – Blues sklep – Tony Viktoria Group (21:00)
16.5. – Blues sklep – LSQ (21:00)
15.5. – Experimentální prostor Roxy – Pustki (20:00)
13.5. – Jazz club U staré paní – Miloš Vacík a Tam Tam Orchestra (20:30)
14.5. – Jazz club U staré paní – Noční Optika (20:30)
16.5. – Jazz club U staré paní – Oskar Rozsa Partnership Unlimited (20:30)
15.-16.5. – Jazzboat – Vojtěch Eckert Trio & Veronika Vítová (20:30)
15.5. – KC Kaštan – Biorchestr + Žofie Kabelková (20:00)
10.5. – Metropolitan jazz club – Jazz Evergreens Trio (21:00)
10.5. – Stará Pekárna, Brno – Kobližek & Baumgartner (20:00)
11.5. – Ungelt – Adam Tvrdý Crossover (21:15)
12.5. – Ungelt – Tereza Rajnincová Band (21:15)
14.5. – Ungelt – Marcel Flemr Band (21:15)
15.5. – Ungelt – Hanelle Blue´s Band (21:15)
Kluby - cizina:
„Nechť je tvůj život hudbou a tvá hudba životem.“ (Kevin Eubanks)
11.-14.5. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Al di Meola (19:00, 21:30)
12.-14.5. – Blue Note Milan, Itálie – McCoy Tyner Quartet feat. Gary Bartz l(21:00, 23:30)
11.-16.5. – Blue Note Washington, USA – Chick Corea, Eddie Gomez, Paul Motian: Further Explorations of Bill Evans (20:00, 22:30)
16.5. – Twins Jazz, Washington, USA – Thomas Hartman (20:00)
13.-14.5. - Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – George Duke (20:30)
Hudební festivaly:
11.-16.5. – Jazz Černošice 2010 (info: http://www.jazzcernosice.cz/)
do 14.5. – Mladí Ladí Jazz, Praha (info: http://www.mladiladijazz.cz/)
15.5. – Festival Out of Home, Praha, Kulturní dům Vltavská (info: http://www.vltavska.cz/499_Festival-Out-of-Home)
Tanec a experimentální divadlo:
„Tanec je básní, ve které je každý pohyb světem.“ (Mata Hari)
11.5. – Alfred ve dvoře – Solange Schifferdecker: Uršulina dřeň (Představení v rámci prezentací prací studentů JAMU, ateliéru Pierra Nadaud.) (20:00)
15.5. – Alfred ve dvoře – Sifon (námět a scénář: Jan Kalivoda a Vojta Švejda) (V rámci festivalu Still-life podle Handa Gote. Představení se pohybuje na hranici mezi výtvarnou performancí a divadelní zpovědí.) (20:00)
15.5. – Divadlo Ponec – Tanec HAMU 2010 – večer studentů katedry tance (Choreografie studentek 4. ročníku.) (20:00)
16.5. – Divadlo Ponec – Tanec HAMU 2010 – večer studentů katedry tance (Choreografie studentů 3. ročníku.) (20:00)
11.-12.5. – Experimentální prostor Roxy – PREMIÉRA - Od tance k šílenství (20:00)

Multižánrové festivaly:
13.-22.5. – Street for Art 2010, Praha (info: http://jizak.info/streetforart/)
14.5. – Nonstopcity street free festival, Praha (info: http://www.nonstopcity.eu/)
Divadla:
„Názvy vymýšlíme, jen aby bylo co dát do programu a lidé věděli, že pořád nehrajeme to samé.“ (Jaroslav Dušek)
12.5. – ABC – Willy Russell: Shirley Valentine (režie: Zdeněk Kaloč) (Čtyřicetiletá Shirley udělá něco, co se od ní neočekává - odjede do Řecka, kde začíná nový život, nové dobrodružství, všechno to, co už považovala za ztracené. Skvěle napsané monodrama, v němž herečka ztvárňuje nejen Shirley, ale zároveň všechny postavy jejího mikrosvěta, jako stvořené pro Simonu Stašovou.) (19:00)
14.5. – ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
13.5. – Dejvické divadlo – Modrovous/Suovordom (režie: Petra Tejnorová) (Inverze vlády muže a ženy. Žena, měníc se v anděla, mění muže v bestii. Inspirováno filmy tzv. korejského žánrového konstruktu a filmy, pro něž je typická hra s vyprávěními a časovými rovinami.) (19:30)
12.5. – Divadlo Archa, hostuje Divadlo Vizita – Ošetřovatelka Smrti (Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Šé´ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.) (20:00)
13.5. – Divadlo Archa, hostuje Divadlo Vizita – Jelen Páně (Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Šé´ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.) (20:00)
11.5. – Divadlo Na zábradlí – Jiří Pokorný: Milada (nedokončená opera) (režie: Jiří Ornest) (Ráno mrkev, večer nic.) (19:00)
13.5. – Divadlo Na zábradlí – David Gieselmann: Louis a Louisa (režie: J. Nvota) (Adoptujeme jiné dítě. Zase nějakého malého chlapečka, který se sladce dívá z fotky. Takového, který píše krátké dopisy z Brazílie nebo z Afriky, třeba černouška.) (19:00)
14.5. – Divadlo Pod Palmovkou – Robert Bolt: Ať žije královna! (režie: Petr Kracík) (Duel dvou královen napsaný podle skutečných událostí. Anglická královna Alžběta I. a skotská královna Marie Stuartovna bojují o moc, čest, lásku a nakonec i o holý život. Tragikomické a nadčasové podobenství o vzestupu a pádu i pomíjivosti pozemských věcí a neuchopitelnosti těch ostatních.) (19:00)
10.5. – Divadlo Rokoko – Marie Jones: Plný kapsy šutrů (režie: Jana Kališová) (Dva statisti z malé irské vesnice se účastná natáčení amerického velkofilmu. Co to udělá se dvěma obyčejnými chlapíky, když se octnou na dosah velkého světa, peněz a slávy?) (19:00)
11.5. – Divadlo V Celetné, hostuje Divadlo Kašpar – Vasilij Sigarev: Detektor lži (režie: Jakub Špalek) (Aby se Naděžda dozvěděla, kde její manžel schoval peníze, pozve domů hypnotizéra. Začnou se však dít věci...) (19:30)
16.5. – Divadlo V Celetné, hostuje Divadlo Kašpar – Michael Frayn: Kodaň (režie: Jakub Špalek) (Vzrušující moderní drama podle skutečné události - dodnes nevyřešená návštěva německého fyzika u kolegy v okupovaném Dánsku.) (19:30)
11. a 13.5. – Divadlo V Dlouhé – Irena Dousková: Oněgin byl rusák (režie: Jan Borna) (Volné pokračování bestselleru Hrdý Budžes.) (19:00)
15.5. – Nová scéna – PREMIÉRA – Elfriede Jelinek: Co se stalo, když Nora opustila manžela (Nositelka Nobelovy ceny píše provokativně a nelítostnou kritičností předčí i Ibsena. Vypůjčila si od něj titulní postavu a se svým pronikavě ironickým a výsměšným pohledem napsala komedii o ženském údělu a marném boji za takzvanou rovnoprávnost. Jelinek Noru posílá do dvacátých let 20. století, do let krize, jejíž budoucností je válka. A nora jako ta veveřička hopká pro potěšení mužů, aniž cokoli chápe z principů muži diktované civilizace.) (19:30)
Divadelní festivaly:
10.-13.5. – 16. Festival integrace SLUNCE, Praha (info: http://kultura.praha-mesto.cz/83316_16-Festival-integrace-Slunce-2010)
11.-21.5. – Divadelní Flora 2010, Olomouc (info: http://www.divadelniflora.cz/)
7.5.-26.6. – Slovenské divadlo v Praze (info: http://www.bezzabradli.cz/)

No takto tetino

No takto tetino,
situácia mojej euroosoby je takého druhu, že sa čudujem, že vôbec píšem,lebo ma postihol jeden zo smrteľných hriechov - lenivosť! No takto tetino a strécu (ak nemá tiež ten syndróm ako ja), a vidíš, už aj modzog vypína,lebo práve vypla mikrovlnka a posteľ mám na vzdialenosť 146 cm. Zostavujem nové ONÉ, ktoré bude delové, ale práve preto to tak dlho trvá, lebo chcem všetkých prispievateľov "prasáka" tromfnúť. Bude to niečo na štýl p.g. Hrabala, ale ja ku glosám bežných ľudí nebudem pridávať žiadnu fabuľu. A stréc ať už pomalu chladí domácí pívo, ať to do léta stihne,já tentokrát určite přijedu asi i s vnučkou!Keď tak pozerám predchádzajúcu vetu, chybu tam nevidím, aj keď aj čeština od čias, keď som ju bežne používal, sa vyvíjala.
Jedným pozdravom z rangu "Dobrý deň" z budúceho ONÉ sa rozlúčim :
DLHO ŽITE!

p.s.
Ďaľšie odhaľovanie zo skvostného budúceho diela ONÉ je spoplatnené podľa zákona 11.paragraf.5 článok 10,zbierky zákona 568, uverejnený v Novom čase,Čase a Nadčase, schválenom v Slov. parlamente dňa 10.1.2010 jednomyseľne, všetkými Ficoposlancami, a to výške, ktoré určia tabuľky vykonávajúceho predpisu, vydaného najneskôr v marci (březnu) 2020! Odhad legislatívnych expertov je 5€ za vetu. A nerobte si z toho srandu! To je vážne!
Čafte!

Zpráva od Petry z Německa:
Posílám dokumentaci z prvního máje v Landolfshausen, bylo krásně, přišlo 500 lidí prej (je vidět průvod na dvou fotkách na poli, jak se kroutí po cestě), hnali jsme stádo přes vesnici, přes pole, hrálo se na louce, piknikovali jsme a tak.

Někde je tam v zadu vidět dechovej orchestr žáků (bohužel to musíš asi najít pomocí lupy, není to dobře vidět, stáli na valníku nahoře nad loukou pod lesem a tróbili s obrovskó siló, falešně a s vervou, noty jim lítaly, pulty se bořily, krásný to bylo.

Pak jsme hrály my a po nás paní majitelka s irskou kapelou svojou.

Seká se mi počítač, tak to zkusím radši poslat.
Mějte se pěkně
pe

V pátek (7. května) jsme si vyjeli
zazpívat se studenty prvního ročníku muzikálu do galerie Stříbský mlýn u Ivančic.

Byla jsem tam poprvé a to magické místo učarovalo nám všem. Samozřejmě to všechno se tam neobjevilo samo sebou, tvář a kouzlo původně starému mlýnu vdechli Irena a Josef Zahradníkovi. Je za tím neuvěřitelná spousta práce, energie a lásky, umění, trpělivosti – to bych mohla psát donekonečna... Nejlepší je se přesvědčit na vlastní oči. Otevřeno mají vždycky o víkendech (sobota i neděle od 14:00 do 19:00), podrobnosti najdete na www.stribskymlyn.cz.

Kdysi jsme jezdívali okolo skoro každý rok s Tour de Zavadil, na Stříbském mlýně bývala pravidelně zastávka v hospodě a samotný mlýn si asi všichni pamatují jako chátrající budovu u řeky. Kdoví, jestli páníček nemá někde ve svém archívu nějakou fotku z těch časů... Teď je to pohádkové místo, kam chodí příjemní lidi, pro které se báječně zpívalo a hrálo. Mnozí z prvnáků si právě tam odbyli svůj pěvecký sólový křest před publikem a zdá se, že na to budou docela rádi vzpomínat.

V Bučovicích
bude asi jednou pódium pod střechou. O víkendu proběhl veliký úklid a teď už ani nedá moc práce si představit, že někdy pod budoucí střechou umístíme piano, bicí a jiné hudební nástroje, lidi – a budeme hrát.

V sobotu 15. 5. zažije Brno už poněkolikáté Muzejní noc. Se studenty prvního ročníku muzikálu (to jsou ti, kteří zpívali na Stříbském mlýně) koncertujeme v Mahenově knihovně _ve 20:00hod._ s třičtvrtěhodinovým programem písniček Suchého & Šlitra i jiných autorů. Pozor: v KAMu nás uvedli až na 21:00, to už ale budeme mít vystoupení za sebou...

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš