prase23

Trápí mě firma Nikon
(rozpačitě pozitivní pochvala)

Tuhle se mě kdosi ptal, proč někdy nenapíšu zas nějaké roztomilé povídání o focení. Měl pravdu, je to dlouho, co jsem se o focení naposledy zmínil. A myslím, že dokonce to bylo taky o nikonovi. O čem jiným. Kde jsou ty krásné časy, kdy jsme s Helčou sedávali v kuchyni, byly dvě hodiny po půlnoci a my kafrali o tom, jak je přítulné ohnisko 35 mm a jak je fyzicky vzrušující fotit zrovna tímhle objektivem nikkor 2/35. Dodneška ho používám i na moderních digitálních zrcadlovkách. Tomu objektivu už je letos možná 50 let a fotí něžně krásně. Nikonama fotím daleko dýl než jakoukoliv jinou značkou. Nikoni mi vyhovujou a i ty nejlevnější modely jsou v ruce příjemné. Páni od Nikona to mají docela zmáknutý a nedivím se, že je kdekdo za ergonomii chválí. Nejen kdekdo, já taky. Jejich foťáky mi v ruce sedí a baví mě s nimi fotit. Taky mě baví, že jsou docela poctivě vyráběné, a hlavně spolehlivé. Je pravda, že nějaké procedury ani Nikon nesnáší. Například nemiluje skotské pivo. Takhle pivem potřísněnej nikon jsem jednou spravoval, nakonec se foťák umoudřil a po několika drsných dávkách éteru s lihem začal zase fungovat. Dal jsem ho klukům, ať si fotí. Jirkovi se líbilo, že to umí fotit od jednoho centimetru a Honza si ho vzal do Indie na čundr. Daleko horší kyselinou než skotské pivo, jak se ukázalo, je náš Jeníček, kterej Nikona v Indii zcela odrovnal, a tak ho máme, toho nikona, jako dekoraci na hřebíku pověšenýho na knihovně. Na jiné knihovně visí stejně zdevastovaná ruská Leica jménem Zorkij. I tu zničil Honza. Honza má zázračné ručičky a docela cit pro situaci. Honza si pak raději v Japonsku koupil svýho vlastního Nikona a na něho už dává velkej pozor. Ne, že by si koupil odolnější značku, ale přece jen to bylo za jeho peníze. A to je slušná motivace.

Tak trochu (ne)alko.

Helča se asi nechala inspirovat vlastním fotříkem a taky si v Anglii našetřila na Nikonka. Měla ho moc ráda a vyzkoušela si jeho odolnost na vlastní kůži, když s ním upadla na kole v zatáčce a drápala s ním asfalt pod Karlštejnem. Foťák to přežil a Helči ještě stihl udělat parádní modřinu na žebrech.

Tak trochu gatě.

Jednou jsem si na cesty a čundrání pořídil levnej mechanickej Nikonek, FM10 se myslím jmenoval, to už si nepamatuju přesně, jeho obrovskou výhodou byla nízká váha a velikost. Jenže paradoxně právě tohle mi na něm nakonec začalo vadit a vrátil jsem se k FM2. Tuhle značku preferuju léta, je to skromná a naprosto spolehlivá mašinka, které nevadí ani vedro ani zima a déšť jí taky moc nevadí. Jenže je to model filmovej. Rád si s ním fotím černobíle. Je to sice drahé, ale příjemné. Nemusím ho chovat v bavlnce. Další mí nikonci jsou už jaksi u ledu, F2 si nechávám z nostalgie, je to krásný nadčasový oldskůlový stroj. A takové ty F5 nebo F90x a nebo F601 se povalují jen tak zbůhdarma v brašnách a asi se to nedá už ani prodat.

Tak trochu srdíčko.

Celej svět byl uchvácen digitální technologií. Skoro nikdo už nefotí na film. A kdo jo, a tvrdí, že se to nedá srovnávat, tak má i nemá pravdu. Nedá se to srovnávat především cenou na pořízení fotky. Já patřím do té kategorie, která tvrdí, i když už ne tak vehementně, že náhoda ve stříbrném zrnku pravdy ve filmu se se srovnanejma pixelama srovnávat prostě nedá, ale to už dnes nikoho moc nezajímá.

Tak trochu Karel Čapek.

Měl jsem na začátku svých vážných úmyslů státi se fotografem období, kdy jsem hledal jemnozrnné vývojky a fotil na střední formát a toužil po Hasselbladu a velkém Sinaru. To vše se mi časem kromě Hasselblada nakonec podařilo získat. A je fakt, že fotky z negativu o formátu 9x12 cm jsou úplně nedostižné. Ale jen pro zátišíčka, věci pohybově mrtvé. Tajnými učiteli mi byli Vilém Heckel, Ansel Adams a Edward Weston. Střední formát ve studiu je taky fajn, ale je to pomalé a myslivé focení. Živelné kořistění kouzelných střípků času je jako stvořené pro kinofilmové zrcadlovky a průhledovou Leicu.

Tak trochu vlčí mák.

Tohle zápasení mezi vysokou rozlišovací schopností s jemnozrněním a focením v těžkejch světelnejch podmínkách, vše, co se nám dostane do hlavy, je spíš fantazií hlavy než tím, co jsme doopravdy viděli, a trvá doposud. Stejně jako shakespearovské "bejt nebo nebejt".

Tak trochu švidravý klaun.

Skoro celý život toužím po malém fotoaparátku ne větším než krabička od sirek, kterej se mi vejde do kapsičky od trenek, a když nefotím, tak váží 50 gramů, ale když ho vyndám z trenek, tak se nafoukne a ztěžkne na kilo dvacet a je z něho plnohodnotnej pořádnej profesionální kus železa. Dofotím, vypnu a on se scvrkne a já si ho zas skovám do trenek. Jenže tímhle směrem se technika zatím neubírá. Zatím se zabývají prkotinama, jestli to rozezná obličej, a ty ještě modernější kompaktíky dokonce poznají na ksichtě, jestli se usmívá, a teprve pak se to naexponuje. Jednoduše takovej foťák vemete do ruky, půl hodiny hledáte v komplikovaném menu plném všeříkajcích ikonek a podivné češtiny ten správnej program, navolíte, potvrdíte, přepnete do režimu focení, namíříte a zmáčknete a pak čekáte, až se baba usměje. Tedy přesněji až foťák sám rozhodne. Budiž, moji kamarádku zrovna to usmívací automatické focení děsně baví, ale na normální focení to není. A pak se taky výrobci ženou k co největšímu počtu pixelů na čidle a zápasí se šumem a fyzikou a elektronikou. A daří se jim. No fakt, pomaličku se dostali k bájné hranici 24 Mpx na čidle o velikosti kinofilmu. A to už je skoro tam, kam se dostaly jemnozrnné filmy od pana Kodaka. Tyhle kinofilmy mají schopnost rozlišit něco kolem 30 až 40 milionů bodů v záběru. V tomto okamžiku lze klidně prohlásit, že filmová technika je mrtvá. Kdo by si to byl před 15 lety pomyslel. Digitály se doškrábaly až k filmové kvalitě. Ba, co dím, jsou už i dál. Třeba jen tím, že si na každej záběr můžete zvolit jinou citlivost čidla, že si můžete vybrat, jestli černobíle nebo barevně. A to s prominutím žádnej filmovej kinofilm neumí. Nepočítám v to schopnost některých středoformátových aparátů, kterejm se za provozu měnily zadní kazety. Pro mou Mamyiu jsem měl tři rollkazety. V jedné černobílej film s osmi záběry, v druhé třeba barevný negativ (to málo) a ve třetí diák. Ale ten digitál to má všecko v sobě. Já vím, že mi někteří namítnou, že přepínat na digitálu do černobílýho režimu je kravina, protože se to pak dá všecko dodatečně vyřešit ve fotošopu, ale to není tak úplně pravda, protože když vím, že chci tohle fotit černobíle, měl bych si to černobíle i vyfotit, abych pak při tvorbě u počítače nemohl kličkovat a nechat to třeba barevné, kdyby to vypadalo líp. To není zrovna cílená tvorba, to je jen takové hraní si. Já vím, i tak se někdy podaří pěkné záběry, ale je to náhoda, většinou člověk fotí, protože má nějakou představu, tak je dobré mít i možnost to přepnout do černobílýho světa.

Tak trochu Paul Klee.

Firma Nikon se vyhecovala a jeden z modelů v profiřadě opatřila tím 25 megapixelovým snímačem. Citlivost je od 50 do 1600 ASA a foťák dělá krásné ostré nezašuměné fotky a můžete tisknou obrovské fotky s nádhernou kresbou. Když s ním vyšli na trh, zatoužil jsem po něm, jen vysoká cena mě od koupě odpuzovala. Říkal jsem si, že chvíli počkám, až jeho cena klesne na přijatelnou mez, a koupím si ho. Tohle vědomí mi stačilo a měl jsem v hlavě skovanej tenhle dětinskej sen, jak si toho bystrozrakýho foťáčka jednou koupím. Na světě bylo krásně. No a v tom přišla firma Nikon s dalším modelem. D3S. Tenhle model má jen uprděných 12 Mpx, takže by si ho člověk ani nemusel všímat, když za rohem číhá dvakrát víc pixlíků. Proč vychází s takovým modelem, když už je v této kategorii D3 a D700. Ale když se kouknete na další parametry, zjistíte, že jde o pěkně nadupaný model, který v sobě skrývá jednu naprosto mohutnou vlastnost. Ten foťák má schopnost nastavit citlivost až na neuvěřitelných 102 tisíc!!!!! ASA. To je tak šílené číslo, že se každému, kdo focení rozumí, tají dech. Takhle napsané to je sice ohromující, ale když pak vidíte fotky z takového stroje, kdy najednou před vámi vyplouvá na povrch to, co jste si v šeru jen domejšleli, že tím zůstává zachovaná atmoška až na dřeň, zůstanete zcela jistě opařeně s hubou otevřenou stát nad tím technickým zázrakem. A teď? Babo raď. Miluju fotky Cartier Bressona, které vytvářel za dostupného světla, nepoužíval blesky ani jiná světla, jen to, co bylo k dispozici. Dokonce se ten směr začal i jmenovat Available light. Tyhle fotky miluju. D3S je přesně foťák pro takové focení. Ach jo, a jsem ztracený a rozpolcený. Myslel jsem si, že si koupím megapixelovýho budulínka a najednou mě firma dráždí takovou výkonnou sovou. Svět pro mě zase přestal být jednoduchej a přímej, počkám, až D3X padne s cenou, a koupím ho? Už to není jasné. Oba se mi moc líbí a v tomhle okamžiku jsem zase na prahu normálních problémů vybavení fotografa. Ať už je technika jakkoliv daleko, tímhle novým modelem firma Nikon opět zasela do duše fotografa nespokojenost. I kdyby si člověk koupil oba, proč ne, je to jen čtvrt milionu korun – cca, ale když si pak někam jedete a berete si s sebou to vybavení, je to blbé rozhodování.

Tak trochu Homer Simpson.

Můj zápas s přikloněním se k jednomu z modelů je v rovnováze a opatrně se plížím na hraně ostří. V pondělí vítězí pixely, v úterý ASA, ve středu jsem unavený a ve čtvrtek si chci nechat své staré modely. Vždyť mi stačí, nikdy jsem nebyl vybaven lépe - zlatý kapitalizmus. Zasrané maximalistické sny.
Já vím, není třeba házet trenky do žita, dalším krokem firmy bude jistě model, pravděpodobně D4, který propojí obě vlastnosti do mohutného děla. Bude sice stát tolik, co oba dohromady, ale pak už bude krásné, vzít si jeden foťák a vyrazit.

Tak trochu madona a sovy.

Tyhle úvahy se mi hlavou honí a já za 3 týdny jedu do Austrálie, beru si - a teď Canonáři pozor, svýho Nikona a taky – pozor Nikonáři, i Canona. Velkýho Nikona a malýho Canona. Zdůrazňuji, že je mi celkem jedno, čím fotím, ale při focení nikonama mám příjemnej pocit. Jsme kamarádi.
Další nikoní mrtvolou v rodině se stal malý Nikonek, kterýho jsem dal Helči, když odjížděla do Austrálie s celou rodinou, aby mi fotila vňoučátka a aby si fotila. Ten malinkej nikonek byl moc fajn, měl jsem ho rád, nosil jsem ho stále s sebou a nedal bych ho nikomu jinýmu než Helči, jenže oni si ho utopili v moři a foťák přestal fotit. Ani se nedivím. Nechali v něm tu slanou vodu, jen ho vysušili a to je zlé, já bych ho nekompromisně propláchl vodou z vodovodu a pak usušil, ale teď už je to jedno. Až za nimi přijedu do Austrálie, kouknu se na něho. Mrtvolu ze skotského piva jsem taky úspěšně resuscitoval. Zatím se snažím sehnat někde pro Helču znova Nikon P5000, mám na to tři týdny, ale nedaří se mi. Nechcete se ho někdo zbavit? Když jsem tu firmu teď tak ve fejetonu pomluvil? Koupím!!!!

(všechny tyto fotky byly focené Canonem!!!!)
a ještě něco tajnýho, fotit starou kardankou Linhoff ze stativu
na planfilm 9x12 cm, je stejně nesrovnatelně
krásnější zážitek než všecky digitály světa.

bazar

Redakční novinky

3.1. 2010
Redakce hlásí, že nic nového pod sluncem vás nečeká. Žádná předsevzetí, žádný sliby. A už vůbec nemůžete počítat se sebemenším náznakem serióznosti. U prasete je to výhodou, u politika k posrání. Škoda jen, že není jen jeden. Ten politik.

29.11.2009
Redakce lehce upravila a připravila další kompletní vydání všech WWWiditelných prasat od doby vzniku po teď, čili do roku 2009.

20.11.2009
V knihovničce se narodily tři pohádky od Jarky N. ze Svatého štěpána, které mi poslali již dávno, ale já jsem byl takové hovado, že jsem se k tomu dostal až tenhle víkend. A ke vší hrůze se nemám ani na co vymluvit. Tak jsem pro ty pohádky udělal aspoň pár ilustrací. Tak promiň, Jarko.

5.1.2009
A je tu ročník dvanáctý. U whisky by to mohlo znamenat pár hvězdiček i skoro jistotu kvality. U týdeníku to může naopak znamenat šanci pro hnilobu nebo vyschlo. Pokusíme se udělat pro zvrácení možných předpokladů co nejvíc. Třeba se nám to sem tam v nějakém fejetonu nebo fotce povede. A když ne? Je snad málo oblastí, kde to stojí za hovno?

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.

Atelier Josefa Sudka
František Skála - Zátiší z ateliéru (do 20. 6. 2010)

Topičův salon
Zorka Ságlová - Jan Ságl Krajina (do 11. 6. 2010)

Chodovská tvrz
Joska Skalník - Sny - situace - hry (do 20. 6. 2010)
Prezentace výtvarných technik, kterými se autor v současné tvorbě zabývá - malba, volná grafika, koláže a objekty. Svoji tvorbu nazývá poetickou abstrakcí, kde převládá modrá barva.

Galerie, výstavy - Galerie hlavního města Prahy - Dům U zlatého prstenu
MARKÉTA HLINOVSKÁ / PŘIHOŘÍVÁ (do 13.06.201)

Galerie fotografie Louvre
Alexandr Hackenschmied, (do 27. 6. 2010)
Jedenáctá výstava fotografií z cyklu výstav prezentující sbírku fotografií PPF.

Galerie La Femme
Jan Koblasa (do 17. 6. 2010)

Galerie VIVO
Petra Oriešková: Obrazy, objekty (10.6. 2010 - 4. 7. 2010)

Nelson Mandela: Dlouhá cesta za svobodou
Tuto strhující autobiografii prvního černošského prezidenta Jihoafrické republiky, bojovníka proti rasové segregaci a držitele Nobelovy ceny míru Nelsona Mandely, zachycující období od jeho narození v roce 1918 až po první všerasové volby roku 1994, lze současně číst jako poutavé dějiny jihoafrického osvobozeneckého hnutí i celé moderní Jižní Afriky. Přestože kvůli svým názorům strávil celkem dvacet sedm let ve vězení a boji za svobodu byl nucen obětovat veškerý osobní život, Mandela vůči svým bílým utiskovatelům nezahořkl, nikdy neopustil myšlenku mezirasového smíru a zasadil se o pokojný přechod k vládě černošské většiny. Jeho vyprávění se čte jako detektivní román, vyznačuje se velkou otevřeností, nepostrádá smysl pro humor, paradox a ironii.

Jedna z nejvýraznějších osobností tuzemské rockové hudby Vladimír Mišík vydává po šesti letech nové album nazvané podle titulní písně Ztracený podzim. Je to Mišíkovo jedenácté album. Kromě textů Emila Boka jsou na něm také díla Josefa Kainara, Františka Gellnera, Marka Ebena, Jiřího Dědečka či Vlastimila Třešňáka. Na nahrávce vystupuje několik hostů, například Jaroslav „Olin“ Nejezchleba (violoncello), zpěvák Pavel Bohatý či František Kop (saxofon).

„Skutečný vůdce je jako pastýř, který zůstává za stádem a vepředu nechává jít ty nejmrštnější, za kterými jdou ti ostatní, aniž by si uvědomovali, že jsou řízeni zezadu.“ (Nelson Mandela)
Kina:
12.6. – Aero – Filmový klub – Zahraj to znovu, Same (režie: Herbert Ross, USA, 1972, 85 min. Komedie) (Allan Felix, kterého hraje Woody Allen, se nachází v nepříjemné situaci. Odešla od něj žena a on se neúspěšně snaží navázat vztah s jinou ženo. V přítomnosti žen se z něj však stává roztěkaný nemotora, který nedá dohromady kloudnou větu. Film záměrně kopíruje některé motivy a přímo i scénu z Casablancy.) (22:30)
7.-9.6. – Evald – Užívej si co to jde (režie: Woody Allen, USA/Fr., 2009, 92 min. Komedie) (Výstřední Newyorčan Boris Yellnikoff odkládá život vyšší společenské třídy k ledu, aby mohl přetvořit svou existenci do bohémštější podoby. Na své cestě se střetává s mladou jižankou Melody, která jeho životem docela zamíchá...) (17:00,19:00,21:00)
10.-13.6. – Evald – Precious (režie: Lee Daniels, USA, 2009, 110 min. Drama) (Plnoštíhlá a neatraktivní černošská dívka dospívá pod krutým vlivem matky. Neobvyklá událost ve škole konečně přitáhne pozornost k její situaci a Precious se ihned chopí příležitosti nabízené studijním programem pro problémové dívky.) (21:00)
10.6. – Oko – Serge Gainsbourg (režie: Joann Sfar, Fr./USA, 2010, 130 min. Biografický) (Život a tvorba francouzského „enfant terrible“, skladatele a zpěváka Serge Gainsbourga v sobě skýtá hromadu materiálu na klasický hollywoodský životopis, kde autor „čte“ svou hlavní postavu skrze predeterminaci zážitků z dětství. Režisérský debutant Joann Sfar ale k látce přestoupil originálněji a přestože příběh vypráví chronologicky, spíše připomíná přechody mezi realitou a snem, kdy spatřujeme i personifikovanou zpěvákovu múzu – alter ego s názvem „La Guele“.
11. a 13.6. – Oko – Vejdi do prázdna (režie: Gaspar Noé, Fr./It./Něm., 2009, 140 min. Drama) (Vizuálně úchvatný snímek inspirovaný Tibetskou knihou mrtvých ukazuje setkání Oskara a Lindy – bratra a sestry, jež se naposledy viděli před lety po automobilové nehodě rodičů. Tentokrát si slibují, že se už nikdy neopustí. Oskar je však záhy zastřelen, slib mu ale nedovolí opustit tento svět a jeho duch bloudí nočním Tokiem...) (20:30)
12.6. – Oko – New Yorku, miluji Tě! (Fr./USA, 2009, 103 min. Romantický) (Nový, pohled na toto město – pohled očima lásky, ve všech jejích podobách, od první lásky přes lásku krátkodobou a komplikovanou až po lásku minulou, odpíranou, vytouženou a lásku, která trvá navěky. Jde o volné pokračování série Města lásky, jejíž první díl, Paříži, miluji tě, slavil před časem velké úspěchy.) (20:30)
8.6. – Ponrepo – Mistři klasické avantgardy (ČR, 2010, 82 min.) (Krátké filmy Oskara Fischingera, Lászlóa Moholy-Nagye a Man Raye.) (17:30)
9.6. – Ponrepo – cyklus William Lubtchansky–svědek svět(l)a – Podzimní zahrady (režie: Otar Ioseliani, Fr./It./Rus., 2006, 115 min. Komedie) (Film je výsměchem tomu, čím jsme zaplevelili naše životy, od frašek našich soukromých životů až po velkou politiku. Jsou samozřejmě i výsměchem dnešní kinematografii, její posedlosti „příběhovostí“, „významovostí“, v nejhorším případě „konceptuálnosti“. Film se ale nevyčerpává zesměšňováním věcí, které nestojí ani za dokončenou pointu. Kde může, oddává se kráse, která při čištění zahrad našich životů vychází na povrch. Výsledek této rekultivace je, že divák cítí vůně, vidí barvy, slyší šumění a zpěv, chutná víno.) (20:00)
10.6. – Ponrepo – cyklus William Lubtchansky–svědek svět(l)a – Pravidelní milenci (režie: Philippe Garrel, Fr., 2005, 178 min. Drama) (Někdy je lepší nezmoudřet, zvláště když píšete poezii – světlem.) (19:30)
11.6. – Ponrepo – Hudba v temnotách (režie: Ingmar Bergman, Švéd., 1947, 82 min.) (S námětem, který mohl lehce sklouznout do mělčin červené knihovny – slepý mladík miluje prostou dívku – se mladý režisér vyrovnal se ctí; jeho odpor k příliš snadným řešením psychologických konfliktů je zřejmý již zde. Bergmanova režie se zříká eklektických „úletů“ starších tří autorových snímků a nabývá na jistotě.) (17:30)
7.6. – Světozor – Dokumentární pondělí – Světelný rok (režie: Mikael Kristersson, Švéd, 2005, 100 min. Dokument) (Celovečerní film bez jakýchkoliv dialogů. Osou filmu je prosluněná kuchyňská zahrádka, kterou filmař mapuje z nejrůznějších perspektiv. Mikael Kristersson vytvořil okouzlující sekvenci záběrů a dokonale autentického zvuku, aby prozkoumal skutečnou velikost drobností ve své zahradě ve Falsterbu, malé vesnici na jihu Švédska. Nejméně toho víme o věcech, které jsou nám nejblíž, říká autor.) (20:30)
Filmové festivaly:
8.-10.6. – Indonéský filmový festival (info: http://www.indonesia.cz/indonesky-filmovy-festival-jiz-poctvrte-v-praze/)
do 10.9. – Ostrava v Praze, Kino Aero (info: http://www.kinosvetozor.cz/cz/cykly-festivaly/127/Ostrava-v-Praze/184/2010/)
Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
7.6. – Agharta – František Kop Quartet (21:00)
9.6. – Agharta – Madfinger (21:00)
10.6. – Agharta – Matej Benko Quartet (21:00)
12.6. – Agharta – Vít Švec Trio (21:00)
13.6. – Agharta – Ondřej Kabrna – Power & Play Trio (21:00)
7.6. - Blues sklep – By-pass Jazz Band (21:00)
10.6. – Blues sklep – B5 (21:00)
12.6. – Blues sklep – The Update (21:00)
13.6. – Blues sklep – Epoque Quartet & Ewave Band (21:00)
10.6. – Divadlo Kalich – 4tet (19:00)
8.6. – Jazz Dock – Vertigo Quintet & Dorota Barová (22:00)
10.6. – Jazz Dock – Petra Börnerová Band (19:00)
11.6. – Jazz Dock – Justin Lavash (22:00)
9.6. – Jazzboat – Miloš Vacík Band (20:30)
10.6. – Jazzboat – Gypsy spirit (20:30)
12.6. – Jazzboat – Vojtěch Eckert Trio & Veronika Vítová (20:30)
13.6. – Jazzboat – František Uhlíř Team (20:30)
9.6. – KC Beseda – Parne Čilági (19:30)
10.6. – O2 aréna – Elton John (20:00)
12.6. – Reduta – Jiří Hála Jazz Project (21:30)
13.6. – Reduta – Bartas Band (21:30)
9.6. – Stará Pekárna, Brno – Sunflower Quartet (20:00)
10.6. – Stará Pekárna, Brno – Filip M. (20:00)
12.6. – Stará Pekárna, Brno – The Graves Brothers Deluxe + Chudáček (20:00)
Kluby - cizina:
„S kytarou nikdy necvičím... jen čas od času otevřu futrál a hodím tam kus syrového masa.“ (Wes Montgomery)
7.-10.6. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Richard Galliano French Touch Trio (19:00, 21:30)
11.-13.6. – Blue Note New York, USA – Dave Brubeck (20:00, 21:30)
11.-12.6. - Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Nina Simone Songbook v podání Gilla Manlyho (20:30)
Tanec a experimentální divadlo:
„V tanci je kousek šílenství, které je pro každého velice užitečné.“ (Edwin Denby)
7.6. – Alfred ve dvoře, hostuje Mode Theatre Company, Japonsko – Proměna (Poslední ze série Kafkových novel, které adaptoval přední japonský režisér Osamu Matsumoto.) (20:00)
8.6. – Alfred ve dvoře, hostuje Mode Theatre Company, Japonsko – Proměna (18:00)
9.-11.6. – Alfred ve dvoře, hostuje D.I.S.Harmonie – Mezilidi (Spirituálně bezbariérová performance.) (20:00)
8.6. – Divadlo Ponec, hostuje Compagnie Pál Frenák – Twins (Inscenace předního maďarského choreografa žijícího mezi Paříží a Budapeští na téma dvojčat konfrontuje symboly a příznaky tohoto fenoménu. Jsou oba jedinci z dvojčat nezávislými osobnostmi nebo paralelními totožnými bytostmi?) (20:00)
13.6. – Duncan centre – Současný africký tanec (20:00)
12.-13.6. – Nová scéna, hostuje Laterna magika – Casanova (režie: Juraj Jakubisko) (Jeden z možných pokusů o výklad života Giacoma Casanovy, který se stal pro historii symbolem neúnavného a vášnivého svůdce žen. S pestrou paletou hudby, filmu a tance projdete částí života slavného muže, která vytvořila jeho mýtus a vstoupila do legendy.) (19:30)
11.6. – Roxy – Lamento / Z tance v prach a opět do tance (Den a noc Matky Terezy) (Scénický madrigal pro pět lidských hlasů a sedm hudebních nástrojů.) (20:00)
Taneční a multižánrové festivaly:
do 7.6. – Ostrava v Praze (info: http://www.ostravavpraze.cz/)
do 29.6. – Tanec Praha 2010 (info: http://www.tanecpraha.cz/)
Divadla:
„Boj člověka s mocí je bojem vzpomínek se zapomněním.“ (Milan Kundera)
8.6. – ABC – Jaan Tätte: Tajemné rozcestí neboli Zlatá rybka po estonsku (režie: Lída Engelová) (Hra o zázracích a penězích a také o děravé naději, že by láska a peníze mohly být slučitelné.) (19:00)
11.6. – ABC – Yasmina Reza: Třikrát život (režie: Milan Schejbal) (Neobyčejně dráždivá groteskní komedie současné francouzské autorky. Hra míjení se, o chtění domluvit se i o snaze bořit zajeté koleje života, hra o touze po tom, co nemáme, ale chceme a nikdy nemůžeme mít, hra o životě viděném jakoby pod lupou.) (19:00)
12.6. – ABC – Willy Russell: Shirley Valentine (režie: Zdeněk Kaloč) (Čtyřicetiletá Shirley udělá něco, co se od ní neočekává - odjede do Řecka, kde začíná nový život, nové dobrodružství, všechno to, co už považovala za ztracené. Skvěle napsané monodrama, v němž herečka ztvárňuje nejen Shirley, ale zároveň všechny postavy jejího mikrosvěta, jako stvořené pro Simonu Stašovou.) (17:00)
12.6. – Činoherní klub – Milan Kundera: Ptákovina (režie: Ladislav Smoček) („Moc je úplně nejsladší, když je úplně nepřiměřená. Když blbec vládne moudrému, slabý silnému, ohavná krásnému...“) (19:30)
10.-11.6. – Dejvické divadlo – Petr Zelenka: Teremin (režie: Petr Zelenka) (Příběh člověka, který navždy změnil tvář moderní hudby. Věnováno Robertu Moogovi.) (19:30)
13.6. – Dejvické divadlo – Viliam Klimáček: Dračí doupě (režie: Karel František Tománek) (Jeden z nejznámějších slovenských dramatiků napsal hru přímo pro Dejvické divadlo a pro konkrétní herce. Příběh začíná setkáním dvou kamarádů, Ivana a Davida, v horách. Dvacet let se neviděli. Kdysi tvořili nerozlučnou dvojici, ale teď je všechno jinak...) (19:30)
8.-9.6. – Divadlo Bez zábradlí – John Misto: Sonáta pro lžíci (režie: Kateřina Iváková) (Setkání dvou žen po mnoha letech. Jejich konfrontace reprezentují střetnutí dvou epoch – minulé a současné, dvou světů – australského a britského a dvou společenských postojů – zdravého selského rozumu a aristokratické nadřazenosti.) (19:00)
13.6. – Divadlo Bez zábradlí – Francis Veber: Blbec k večeři (režie: Jiří Menzel) (Při srážce s blbcem se může rozsvítit i tzv. „inteligentovi“. Přesto si raději dvakrát rozmyslete, než někoho prohlásíte za blbce. Může se vám stát, tak jako v této bláznivé komedii, že se na váš účet bude bavit někdo jiný.) (19:00)
8.6. – Divadlo Komedie – Günter Senkel, Feridun Zaimoglu: Černé panny (režie: Dušan D. Pařízek) (Deset monologů desíti muslimských žen.) (20:00)
13.6. – Divadlo Komedie – Oliver Reese: Goebbels / Baarová (režie: Dušan D. Pařízek) (Intimní variace na téma „mezinárodních vztahů“.) (20:00)
11.6. – Divadlo Na zábradlí – David Gieselmann: Louis a Louisa (režie: J. Nvota) (Adoptujeme jiné dítě. Zase nějakého malého chlapečka, který se sladce dívá z fotky. Takového, který píše krátké dopisy z Brazílie nebo z Afriky, třeba černouška.) (19:00)
7.6. – Divadlo Pod Palmovkou – Dale Wasserman: Přelet nad kukaččím hnízdem (režie: Petr Kracík) (Dramatizace je založena na konfliktu mezi svobodou jednotlivce a zájmy společnosti.) (19:00)
10.6. – Divadlo Pod Palmovkou – Robert Bolt: Ať žije královna! (režie: Petr Kracík) (Duel dvou královen napsaný podle skutečných událostí. Anglická královna Alžběta I. a skotská královna Marie Stuartovna bojují o moc, čest, lásku a nakonec i o holý život. Tragikomické a nadčasové podobenství o vzestupu a pádu i pomíjivosti pozemských věcí a neuchopitelnosti těch ostatních.) (19:00)
10.6. – Divadlo Ungelt – Joe Penhall: Láska a porozumění (režie: Hana Burešová) (Břitce vtipná komedie o životních strastech a slastech tří mladých lidí.) (19:55)
13.6. – Divadlo V Celetné, hostuje Divadlo Kašpar – Eugene Ionesco: Plešatá zpěvačka (režie: Jakub Špalek) (Komedie z pera klasika absurdního dramatu. Vše je jiné, než se zdá...) (19:30)
8.6. – Divadlo V Dlouhé – Arnošt Goldflam: U Hitlerů v kuchyni (režie: Jan Borna) (Historky z Hitlerovic Kuchyně. Krátká groteskní minidramata Arnošta Goldflama používají zbraň všemi fašisty nenáviděnou – humor.) (19:00)
Divadelní festivaly:
11.-19.6. – Divadelní svět Brno (info: http://www.divadelnisvet.cz/)
13.-17.6. – Skupova Plzeň (info: http://www.divadloalfa.cz/skupova-plzen/)
do 26.6. – Slovenské divadlo v Praze (info: http://www.bezzabradli.cz/)

No takto tetino

No takto tetino,
situácia mojej euroosoby je takého druhu, že sa čudujem, že vôbec píšem,lebo ma postihol jeden zo smrteľných hriechov - lenivosť! No takto tetino a strécu (ak nemá tiež ten syndróm ako ja), a vidíš, už aj modzog vypína,lebo práve vypla mikrovlnka a posteľ mám na vzdialenosť 146 cm. Zostavujem nové ONÉ, ktoré bude delové, ale práve preto to tak dlho trvá, lebo chcem všetkých prispievateľov "prasáka" tromfnúť. Bude to niečo na štýl p.g. Hrabala, ale ja ku glosám bežných ľudí nebudem pridávať žiadnu fabuľu. A stréc ať už pomalu chladí domácí pívo, ať to do léta stihne,já tentokrát určite přijedu asi i s vnučkou! Keď tak pozerám predchádzajúcu vetu, chybu tam nevidím, aj keď aj čeština od čias, keď som ju bežne používal, sa vyvíjala.
Jedným pozdravom z rangu "Dobrý deň" z budúceho ONÉ sa rozlúčim :
DLHO ŽITE!

p.s.
Ďaľšie odhaľovanie zo skvostného budúceho diela ONÉ je spoplatnené podľa zákona 11.paragraf.5 článok 10,zbierky zákona 568, uverejnený v Novom čase,Čase a Nadčase, schválenom v Slov. parlamente dňa 10.1.2010 jednomyseľne, všetkými Ficoposlancami, a to výške, ktoré určia tabuľky vykonávajúceho predpisu, vydaného najneskôr v marci (březnu) 2020! Odhad legislatívnych expertov je 5€ za vetu. A nerobte si z toho srandu! To je vážne!
Čafte!

Moji milí,
v prílohe mátě pozvánku na môj rozlúčkový koncert. Od júla už budem žiť ďaleko od ČR a SR. Tak si vás chcem uctiť a pekne sa rozlúčiť.
Ťeším sa na Vás.
Soňa Jány

Nedělní Brno

dnes zažilo invazi historických dopravních prostředků.

Viděli jsme tramvaj Karolínku, která jezdí na uhlí a čudí tmavým kouřem. A jiný šaliny – ty, s kterýma jsme jezdili kdysi dávno do školy. Hasičskej vůz a taky starej autobus s vlečkou.

Po cestě domů jsme pak potkali starej modrej trolejbus, kterým jsem kdysi v první třídě jezdívala ze Slatiny do Šlapanic na hodiny klavíru. Brněnské muzeum dopravy má pochvalu, je to paráda.

Na náměstí Svobody vyhrávali Cercle Celtique de Rennes tradiční bretaňskou hudbu.

Čtyři muzikanti na pódiu a dva tanečníci pod pódiem. Ti vyzvali obecenstvo, ať se k nim připojí a předváděli bretaňské řetězové tanečky. Lucka s Evou se přidaly hned jako první a jak jim to šlo! Všichni odvážní pak dostali pochvalu ve francouzštině.

V pátek 11. 6. v 17:30 vystupujeme se studenty I. ročníku muzikálu opět na nádvoří Staré radnice. Jsme součástí programu, který zahajuje nový mezinárodní festival Divadelní svět. Na http://www.divadelnisvet.cz se dozvíte víc o veškerých akcích, trvajících celý týden. Noc kejklířů, rej masek, pouliční divadlo a spousta zajímavých představení z celého světa ve všech brněnských divadlech pro nejrůznější skupiny diváků.

V sobotu 12. 6. v 19:00 máme koncert se studenty III. roč. muzikálu, tentokrát až v Klentnici, v Café Fara. Na programu budou písně Suchého a Šlitra nejen o zviřátkách... Klentnice stojí za výlet, je to vesnice na Pálavě, s nádherným rozhledem do kraje, na všech místech se tam člověku nabízí obrázky, zůstávající v hlavě nadlouho.

Připomínám „Princeznu Sylvestrii aneb zápas o nevěstu“ 14. 6. v 19:00 v Divadle Radost (viz. zpráva v minulém praseti)

Soňá Jányová se na delší čas loučí nejen s Brnem (viz výše přímo od Soni), ale i se svou slovenskou vlastí, chystá se v červenci do Finska. Ve středu, 16. 6. v 19:00 v Divadle šansonu můžete navštívit naše rozlúčkové „Anjele, ktorých stretávam“. Při dnešním výletu jsme dokonce na výjezdu z Pekařské objevili i plakát! Přijdou zajímaví hosté, chystáme světovou premiéru tři písní a vůbec, bude to příjemné setkání spřízněných duší.

sona

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš