prase č. 25/2012

Konečně mě opustily hodinky. Po dvaceti letech se rozhodly přestat ukazovat čas a už se se mnou nebavit. Kdyby alespoň přestaly fungovat kvůli tomu, že jsem s nimi vlezl do vody, ale to by u vodotěsnejch hodinek bylo příliš blbé. Má je na ruce už 20 let. Již jsem párkrát přemýšlel, jak dlouho takové hodinky vydrží. Jen uprděnejch 20 let. Sundal jsem si kraťasy, že si vlezu do rybníka, kouknu na čas a ani jsem to nestihl přečíst, chcíply mi před očima. Chcíply dřív, než jsem ty vodotěsné hodinky utopil v rybníce.Řekl jsem si lakotně, že mi bude stačit mobil, ale už během dneška jsem zjistil, že to nepůjde, dívám se na hodinky na ruce tak často, že bych to asi nerozdejchal. Začínám rozumět výroku, jsem bez hodinek jako bez ruky. Tak si musím koupit nové. Zase budu utrácet. A to hned v pondělí.

Vystupuju ve Šternberku, zmateně nasávám směr a neomylně zamířím jinam. Ale hned první kolej mě umravní a vracím se zpátky. V hospodě si dávám pivo a od nacucanejch místních zjišťuju jednoznačné, avšak nepoužitelné informace a topologické údaje. Je těžké při chůzi lesem použít údaj: "No však si vzpomeň, Pavko, no přesně tam, jak Máň spadla do blata, když byla nachcaná."

S naší krkonošskou partou jsme se rozhodli pro víkend v lesích na Sázavsku. Táňka tam má půlku srubu po tátovi. Celá banda se tam dostala dvěma auty, ale já jsem nemohl, protože jsem až do 4 hodin kdesi pracoval. Takže já po vlastní ose. Autobusem do Českýho Šternberku a pak lesem klusem do hospody v Drahňovicích, do hospody na konci světa. Běžel jsem to bosky a jsem pěkná srágora, protože mě bolely šlapičky. Musím víc trénovat.

Tady možná spadla nascaná Máňa do bláta.

V hospodě na konci světa měli moc dobrý pivo a tlačenku. Potmě jsme se doštrachali do srubu, seděli na verandě a vyprávěli si samé hovadiny. Příjemný večer v příjemné společnosti. Pivo a čert mi omámil jazyk a blbě se mi artikulovalo. Jdeme spát. Ve srubu je krásné ticho a otevřeným oknem se dovnitř derou vůně a šumění lesa. Když jsem se nad ránem probudil, došlo mi, že nevím, kde mám čelovku a že nezná přesnou topologii srubu, že bych mohl potmě někoho zašlápnout nebo nasrat. Tak vyskakuju oknem. V lese je nádherně, čůrám a ptáci ztichli, pak zase začali švitořit, asi mě pomlouvají. Projdu se bosky kolem srubu lesem, je to fakt báječné. Dokonce asi i chápu, jak i proč Táňčin táta tu žil skoro celoročně. Asi bych to taky na nějakej čas dokázal. Akortá bych uhynul hlady, protože bych na jídlo neměl peníze, protože se živím převážně přes internetové spojení. Přeloženo do normálního jazyka: "Kecám, neuměl bych tu žít celročně." Když si vše ujasním vracím se zase oknem zpět a jsem rád, že Táa získala tu spodní půlku chalupy, že se dá chodit čůrat z okna a ne po schodech a dveřma.

Ráno je krásně, svítí sluníčko, snídaně, a zase ty blbé kecy. Meleme páté přes deváté. O knížkách i obrázkách. Náhodný srubér by mohl nabýt dojmu, že jsme intoší, ale jsou to jen mimikri. Jdeme lesem k dalšímu srubu. Tady v lese je asi 10 srubů, jsou tu většinou už od šestačtyřicátýho roku. Já o té osadě nic nevím, protože mnou všecky ty příběhy projdou, pobaví a neuvíznou. Jsou docela hezké a každej ten srub je něčím jinej a něčím stejnej, Jsou rozházené po lese v prudkých svazích i na rovinkách. U jednoho srubu se pokusil Honza zabít kamenem Ludvu, ale nevyšlo to. Pak jsme museli jako v Amazonii brodit potokem a divočinou. Krásně jsme si popálili nohy kopřivama. A na to, kolik tu má být zdivočelých klíšťat, tak se objevily je dva uprděné kousky. Jedno klíště mě kouslo do ruky ale ochotně se nechalo vyšroubovat a pustil jsem ho zpátky do divočiny. druhé klíště si pak našlo Ludvu a zahryzlo se mu do ksichtu, ale i tohle klíště bylo zpacifikované. Jdeme do Českého Šternberka, máme se tu sejít s Mírou. Mírovi ujel vlak, tak jsme se na něj vykašlali a šli tu mou včerejší trasu znovu do té hospody v Drahňovivích, kde mají tak dobré pivo. Setkáváme se s Mírou, jídlo a pivo a zpátky do srubu. Sobota v Drahňovicích je plná hasičů, udělali si mejdan atrakcemi, hrála muzika, pili a bavili se. Muzikanti byli úžasně falešní a na bicí s nimi hrál Jack Nicholson.

Nebo tady je Mánino?

Chceme si udělat ohýnek. Opéct buřtíky, zazpívat si při kytaře. Dopít všecko pivo a jít zase spát. Je tu báječně. Krásně se tu spí. Není zde elektřina ani voda, suchej hajzl tu ale je. Je srandovní, že nikdy neměl dveře, sedneš si a kadíš a čučíš do lesejčka. Všichni srubeři a trempíci poskakujou kolem těch svejch srubů. Sruby se tu projevujou tím, že je vevnitř docela tma. Ale voní to v nich dřevem a lesem. Sympatické je, že úplně všecky ty sruby mají nějakou verandičku a dá se na ní sedět a posvačit, Prostě tady je to zvykem, že všecky verandy jsou k dispozici. Zvlášť když je srub opuštěnej. Večer se pokoušíme vyfotit sprostýho draka, ale není to žádná prdel. Ještě že už se nefotí na filmy, protože by ty pokusy přišly člověka na dost peněz. Ještě posledních pár renaultových pokusů a jdeme zase vést řeči na verandu. Vše dopito, jdeme spát. Ještě dopoledne nás čeká výlet po lesích a další návštěva hostince na konci světa a obligátní pivo. V Drahňovicích skončila hasičská zábava, Na louce leží opuštěná pětilitrovka s kyselejma nedožranejma okurkama a krabice sladkostí a dobrůtek, jsou sice trošku pomačkané a možná je už měl nějakej hasič v hubě, ale mě sladký moc poslední dobou nebere a konečně jsem se nenaučil nedojídat a aby mi to nebylo líto. Pivo výborné, jdeme zamést do srubu a sbalit spacáčky. Odpoledne jedeme domů. Další informace naleznete zde v obrazové sekci:

Začíná se smrákat, ale já už vím, že nezabloudím a možná už jsem i docela blízko. Dokonce mě přestávají bolet šlapky.

Kolem starých krásných strojů, za chvilku už budu v cíli.

Orientace v terénu se stává mírně nepřehlednou. Očních údajů je málo.

Sedíme na verandě srubu, který postavil vlastníma rukama Táňčin táta.

Jednostrunný nástroj.

I ty parchante, i ty prevíte...

Ludva mi koupil krásnou knížku od Arthura Schopenhauera Životní moudrost. Asi už abych konečně zmoudřel. Tak teď nevím. Pak se mě ale Ludva zeptal, jeslti vím, kdy se narodil Hitler a já to nevím. Když bych ty naše všechny mozky z party rozemlel a udělal z nich esenci, mohlo by to dát takovou lehce insuficientní Wikipédii. Největší podíl vědomostí by pravděpodobně vytel při mletí z Olina a Honzy a taky z Ludvy, já sám bych mohl přidat jen malou trošku do mlýna.

Každej srub má verandičku, kde si můžete odpočinout, i když vám srub pane neříká..

Vlevo sedí hlavní esence naší wikipédiečky. Olina a Honza.

Vychechtaná Olina zkouší lavičku. Za chviličku totiž zkusí Honza zabít Ludvu kamenem, ale nevyjde to.

Podezírám srubery, že na naskládané dřevo nikdy nesáhnou a nespálí ho i kdyby měli umrznout. Je jen na ozdobu. Do kamen si sbírají jiné.

Poblíž tohoto totemu chtěl Honza zabít kamenem Ludvu. Bezúspěšné.

Je to tu jako v Amazonce. Brodíme se bosky blátiou Amazonkou, Krokodýlové a piraně číhají.

Moje motivářka objevuje v místní Amazonce barevný kouzelný kámen.

Sázava.

Pán s psíkem.

Bukoličtí kánoisti glgají pivo na kánoi a jsou si jistí.

Kouzelný mlýn předvádí svá světelná okna.

Lucernička s pavučinami.

Nádherná kráva. Ani se nám nechce věřit, že to je náhoda?

Elektroinstalace je složitý obor.

Kniha, bachor, okno, čepec, ...

V téhle hospodě mi včera (proz)radili kudy a nascané Máně.

Pramen Katovky

A nebo, že by padala Máňa tady?

Stín...

...a jeho pachatel.

U rybníka se moje dvacetileté hodinky značky Casio, koupené za hodně dolarů v egyptské metropoli Cairo, odmítly poprvé a naposledy sdělit čas. Namočil jsem je pak ještě do vody, co když je jim vedro, ale nepomohlo to. Hodinky zdechly

...hajzl měli vedle dveří, pro své svinské prdele...

Lidový orchestřík ukrutně falešně zpívá a ani jeden z hudebníků se neusmívá, nikoho to nebaví.

Velkým překvapením byl akorát Jack Nicholson, který z Hollywoodu přijel na zapřenou a zahrál si s kapelou pár kousků na bicí.

A opět sedíme v hospodě, probíráme životní příběhy postaviček, které zná jen vypravěč. O panu inženýru, docentovi CSc., který se chtěl celý život stát komeníkem, ale bránilo mu v tom právě jeho vzdělání, ale nakonec prý se mu to podařilo a s velkou slávou se stal kominíkem, získal výuční knížku, kde se skvěl nápis, že ten a ten docent, inža, kandidát věd vyučen komeníkem.

Olina si půjčila od Míry cigaretu a v koutě ji slastně vyhulila.

Prohlížení obrazových úlovků je oblíbenou zábavou majitelů digitálů.

To je krásná čeština.

Ludva je zarytým nikonistou, a protože má momentálně foťák značky Canon, opatřil si ho nikoňákým řemínkem.

Táňka ráda aranžuje.

Tato vidlička je slavná. Protože před mnoha léty touhle vidličkou ulovila Táňa živou štiku v potoce. Prý se dokonce ještě pár let nesměla umejt, ta vidlička, protože na ní ještě byly šupiny od té zapíchlé štiky. Ale snad to již neplatí a vidlička je mytá.

Večer u ohýnku. Ludva zkouší židličku, která by mu nejlíp pasovala.

Míra hraje vstoje...

...vsedě a možná, že to umí i vleže. Hraje na čtyřstrunnou kytaru a nikomu to nevadí.

Honza taky hraje, Olina zpívá.

Tohle je obligátní běžný motiv, udělat pár koleček, to s odpuštěním umí každej moula.

Udělat nekonečno, brnkačka.

I Piccasa jde udělat v pohodě, ale pak kohosi napadlo, mám obavy, že jsem to byl já, jestli by se nedal namalovat sprostej drak. Klementův samoznak, plotovku, jak je libo, výrazů pro tuto grafiku je dosti. Táňka se toho hned chopila a začala to zkoušet. Věřte nevěřte, ale je to nadlidský úkol, ukrutně složité. Jak donutit klacek k ostrým rohům?

Ale už se to pomaličku rýsuje, samozřejmě, že by se to celé dalo udělat ve fotošopu, ten program umí hodně fint, určitě tam někde bude plugina na sprostý draky, ale byl by to reportérskej podvod. Já bych ji chtěl vyfotit doopravdickou.

Jo, už to vypadá nadějně.

I s čárkou uprostřed.

Je tam!!!

Drobné výzdoby interiéru srubového.

Jeden z nich je Táňčin táta, který celý srub postavil.

Na starých rytinách je hrad hodně podobnej těm novejm fotkám.

A už zase kecáme kraviny. tentokrát o vilném staříkovi z Meziměstí a dokonce příběh končí vraždou.

S Honzou porovnáváme dvě hradní rytiny a snažíme se odhalit, která je staršího data. Nakonec grémium rozhodne, že starší je ta bez praskliny ve zdi. Je to logické a je to jedno.

Kam odešla Táňa?

Zde číhají zlá klíšťata, aby ulovila Ludvu. A Ludva se bojí.

Stádo doopravdickejch bejků vypadá mírumilovně a nějak nám to nepasuje s tou Corridou. Tam to vypadá úplně jinak.

Olina s Táňkou coby hasičky.

Některá moudra jsou prostě směroplatná napříč vesmírem. O tomto moudru však Schopenhauer ve své moudré knize nepíše.

Ta ji ale má. A chce se jí čůrat.

Spinká tu ptáček, musíte jít potichu.

Na střeše přístěnku leží vzhůru nohama vana. V kolonii srubů je možné všecko.

Drsná past.

Všechno končí.

...a ještě takovou drobnou poznámku nakonec, aby bylo pravdě zadost učiněno, teď si uvědomuji, že to nebyla asi Máňa, co padala do bahna, ale Míňa. Takže generální pardón.

Ateliér Josefa Sudka
ROBERT V. NOVÁK - DRUHÁ ČÁST - Výstava fotografií (do 21.6.2012)

Galerie Václava Špály
RUDO PREKOP: " Dva v jednom" (do 24.6.2012)
Souhrnná výstava fotografií významného autora tzv. Slovenské nové vlny.

GATE Galerie a informační centrum
FRANCIS BACON & BOHUMIL HRABAL (do 22.7.2012)
Dílo světoznámého irského malíře Francise Bacona nebylo doposud v Praze nikdy uceleně představeno.

Pražský hrad
Jan Reich – Fotografie (do 19.8.2012)
Životní příběh fotografa narozeného roku 1942 v Praze.

Zámek Troja
Emil Filla (Ze sbírek GHMP) (do 4. 11. 2012)

Umberto Eco: Kant a ptakopysk
Ecův Kant a ptakopysk z r. 1997 je návratem k některým základním otázkám, které autor formuloval ve své Teorii sémiotiky. Těmito otázkami jsou především vztah percepce a sémiózy, problematika reference, vztah mezi jazykem a realitou. Eco se bezprostředně dotýká odvěkých problémů západní filozofie, které se mezitím staly předmětem kognitivních věd. Autor opouští formu systematického výkladu a nabízí spíše příběhy a "bajky", v nichž zaujímá zvláštní postavení ptakopysk, který představuje tvrdou zkoušku pro mnohé teorie poznání. Eco přichází s vlastním programem kognitivní sémantiky, založené na tom, co nazve smluvním realismem.
K dispozici také jako e-kniha

Kytarista Pat Metheny vydává novinku – desku Unity Band, kterou přijede představit také do Brna, a to 28. Června. Pat Metheny má vícero uměleckých poloh, v Unity Band však překračuje svůj stín, smazává bariéry a představuje svou vyzrálejší část osobnosti. Kritikové se domnívají, že album bude v jeho diskografii patřit k uměleckým mezníkům. Hrají Pat Metheny (kytara), Chris Potter (saxofony, basklarinet), Ben Williams (kontrabas) a Antonio Sanchez (bicí).

„… na otázku věří-li v Boha odpověděl: Ach to ne, já věřím… v něco mnohem většího…“ (Umberto Eco: Focaultovo kyvadlo)
Kina:
18.6. – Aero – Musíme si promluvit o Kevinovi (režie: Lynne Ramsay, VB/USA, 2011, 112 min. Drama) (Eva (Tilda Swintonová) se kvůli svému synovi vzdá nadějné kariéry, ale již brzy po porodu zjišťuje, že v jejich vztahu není něco v pořádku. Kevin (Ezra Miller) se od raného věku agresivně vymezuje vůči svému okolí a především vůči své matce a jeho nenávist v pubertě kulminuje v nejvyšším zločinu vraždy. Ani ve vězení jej však matka neopouští a vzájemný vztah plný nepochopení, zklamání, nenávisti… a lásky… tak pokračuje dál.) (18:00)
18.6. – Aero – Lov lososů v Jemenu (režie: Lasse Hallström, VB, 2011, 111 min. Komedie) (Dr. Alfred Jones má mnoho důvodů ke spokojenosti. Přesto má pocit, že mu v životě něco chybí. Nečekaně je požádán, aby se zapojil do bláznivého projektu, jehož cílem je vybudování řeky pro lososy v Jemenu. Fred myšlenku zavrhne jako naprosto nesmyslnou. Projekt však upoutá pozornost několika zasloužilých britských politiků. Napadne je totiž, že by se tak dala odvést pozornost médií od nepříjemností, ke kterým na Středním východě došlo. Vládní soukolí se dává do pohybu. Fred je donucen, aby odsunul svou výzkumnou práci stranou a místo ní začal přemýšlet, jak přepravit deset tisíc lososů na poušť – a přesvědčit je, aby tam plavali. Celý bláznivý projekt se zrodil v hlavě jemenského šejka, zbožného a bohatého muže, jehož láska k lovu lososů a neotřesitelné přesvědčení, že lze vírou dosáhnout nemožného, nakonec Freda nadchnou. Potlačí v sobě všechny logické námitky – i námitky své nesnesitelné ženy.) (20:30)
24.6. – Železná lady (režie: Phllida Lloyd, VB/Fr., 2011, 105 min. Biografický) (Bez kompromisu… Margaret Thatcherová, neobyčejná a všestranná žena, která dokázala, že vysoká politika není jen výsadou mužů, se jako první žena stala premiérkou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Svým nekompromisním přístupem k politickému, ale i osobnímu životu, získala přezdívku Železná lady. Film ukazuje Margaretino jedenáctileté působení v pozici předsedkyně britské vlády, její neústupnost a rozhodnost, ale i to, jakou cenu zaplatila za politický vliv a moc.) (18:00)
24.6. – Královská aféra (režie: Nikolaj Arcel, Dán./Švéd./ČR/Něm., 2012, 128 min.) (Královská aféra je příběhem vášnivé a zakázané lásky, která změnila celý národ. Lásky, která propukla na začátku 70. let 18. století mezi Johanem Struenseem, německým lékařem pološíleného dánského krále Kristiána VII., a jeho manželkou, mladičkou královnou Karolinou Matyldou Hannoverskou. Tuto historickou zápletku chtělo zfilmovat už několik tvůrců, až teď se to však podařilo Nikolaji Arcelovi, který do hlavních rolí fascinujícího dramatu obsadil Madse Mikkelsena a Alicii Vikander.) (20:30)
23.6. – Trainspotting – poslední zastávka (režie: Danny Boyle, VB, 1996, 94 min. Krimi) (Temný příběh o drogách, kamarádství a zradě v britské černé komedii.) (Další snímek tvůrčího tria, skládajícího se z režiséra Dannyho Boylea, scénáristy Johna Hodge a producenta Andrewa MacDonalda, si získal ještě větší celosvětovou popularitu než předchozí Mělký hrob. Ve vyprávění hlavního "hrdiny", asociálního mladíka Rentona, se odkrývá bizarní svět revolty proti současné konzumní společnosti. Renton a jeho skotští přátelé jsou totiž narkomané, jejichž jedinou starostí je sehnat další dávku. Jenže "skutečný život" smutné protagonisty "semele" a změní. Někteří nepřežijí, z jiných - jako například právě z Rentona - se stanou "normální" lidé. Epizodické vyprávění vytváří zvláštní mozaiku, z níž se velmi působivě vynořuje pochmurný obraz jedné "ztracené" generace. Snímek těží z tradic britského civilismu a dokumetárních filmů se sociální tématikou, ale zároveň je radikálně inovuje pomocí surrealistických hříček, černého humoru, dynamické kamery, střihu a charakterizace hlavních postav.) (18:00)
21.6. – Kino 35 – Máme Papeže! (režie: Nanni Moretti, It./Fr., 2011, 104 min. Drama) (Z balkónu baziliky svatého Petra zazní slavnostní: Habemus papam! Co vše ale muselo předcházet volbě nové hlavy katolické církve, koho kardinálové zvolili po smrti papeže za svého dalšího zástupce, který se z nejasných důvodů odmítá ujmout nové funkce, proto je do Vatikánu povolán psychiatr, o tom všem inteligentní a humornou formou vypráví film Máme papeže! v režii předního italského herce, režiséra a producenta Nanni Morettiho, jenž se zde také spolupodílel na scénáři.) (19:00)
21.-24.6. – Mat – Soukromý vesmír (režie: Helena Třeštíková, 2011, ČR, 83 min. Dokument) (Dějiny jedné rodiny zaznamenala Helena Třeštíková ve svém zatím nejdelším časosběrném projektu. Film Soukromý vesmír natáčela 37 let a zachytila tak v ohromující šíři život členů jedné obyčejné české rodiny od 70. let až do současnosti. Helena Třeštíková začala sledovat s filmovým štábem svou kamarádku Janu v roce 1974. Jana tehdy čekala první dítě s manželem Petrem a právě život jejich syna Honzy je osou tohoto filmu. Před kamerou se tu narodí, vyrostou a dospějí dohromady tři děti a jejich rodiče prožijí velkou část svého života.) (16:45)
19.6. – Ponrepo – Pásmo filmů – Úvod do světového animovaného filmu (14:45)
18.6. – Světozor – Dokumentární pondělí – Internationale Kurzfilm (Mezinárodní filmaři a mediální umělci zpracovávají v dokumentárních i hraných filmech téma životních podmínek dnešních přistěhovalců. Tento program, který klade důraz především na Německo, přináší překvapující pohledy na identitu, kulturní přenos či na to, co může vzniknout z pouhých snů.) (20:45)
Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
18.6. – Agharta – Limited Edition (21:00)
19.-20.6. – Agharta – Rhythm Desperados (21:00)
21.-22.6. – Agharta – Agharta Gang feat. Štěpán Markovič (21:00)
23.6. – Agharta – Petra Ernyei Quartet (21:00)
24.6. – Agharta – Luboš Andršt Group (21:00)
23.6. – Balbínova poetická hospůdka – Jan Jícha a kapela (20:00)
24.6. – Balbínova poetická hospůdka – Honza Wolf & hosté - Akustický BluesRock (20:00)
18.6. – Blues sklep – Hommage a Jacques Brel (21:00)
21.6. – Blues sklep – Klubová noc United Islands (21:00)
22.6. – Blues sklep – Plum Jam (21:00)
23.6. – Blues sklep – Rene Trossman Band (21:00)
24.6. – Blues sklep – Sonny and his Wild Cows (21:00)
18.6. – Jazz Dock – Marek Novtný Quintet feat. David Dorůžka / Marcel Bárta (22:00)
19.6. – Jazz Dock – Rene Trossman Band (22:00)
20.6. – Jazz Dock – Jean Jacques C (19:00)
24.6. – Jazz Dock – Brass Band Prague (17:00)
24.6. – Jazz Dock – Monika Bagárová (21:00)
18.6. – Jazz klub Ungelt – Císař Band (21:15)
19.6. – Jazz klub Ungelt – Petr Zeman Jazz Quintet (21:15)
20.6. – Jazz klub Ungelt – Lukáš Martínek Private Earthquake (21:15)
21.-23.6. – Luboš Andršt Blues Band (21:15)
18.6. – Jazzboat – Julius Baroš Quaret (20:30)
19.6. – Jazzboat – Svatobor Macák Quartet (20:30)
20.6. – Jazzboat – Jana Koubková Quartet (20:30)
23.6. – Jazzboat – Vesna Cáceres and Anima (20:30)
18.6. – Stará Pekárna, Brno – The Young Pekáč (20:00)
19.6. – Stará Pekárna, Brno – Ten Thousand Ways (20:00)
21.6. – Stará Pekárna, Brno – Večer irských zpěvaček – Gemma Hayes, Ann Scott (20:00)
23. 6. Stará Pekárna, Brno – Plum Dumplings (20:00)
19.6. – Reduta – Josef Vejvoda Trio (21:30)
20.6. – Reduta – Golden Big Band Prague (21:30)
24.6. – Reduta – Big Band Theory (21:30)
23.6. – Rybanaruby – James Bond Quartet (20:00)
18.6. – U malého Glena – Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
19.6. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
20.6. – U malého Glena – Jamie Marshall & Radek Hlávka (21:30)
21.6. – U malého Glena – Duso Baroš Hard Bop Q (21:30)
23.6. – U malého Glena – Antti Kujanpaa Q (21:30)
24.6. – U malého Glena – UMG Jazz Jam Session (21:30)
Kluby - cizina:
20.-22.6. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Bob Mintzer Big Band, Kurt Elling (19:00, 21:30)
18.6. – Blue Note New York, USA – Lou Donaldson (20:00, 22:30)
20.6. – Twins Jazz, Washington, USA – Vinson Valega (20:00, 22:00)
18.-19.6. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Freddy Cole (18:00)
Hudební festivaly:
22.-23.6. – Rockový Slunovrat 2012, Řevnice (Lesní divadlo) (info: http://www.rockovrat.cz/)
24.-26.6. – NODO – Dny nové opery Ostrava (info: http://www.ndm.cz/)
do 8.7. – Smetanova Litomyšl (info: http://www.smetanovalitomysl.cz/)
Tanec a experimentální divadlo:
20.6. – Alfred ve dvoře – Domácí úkoly z pilnosti 39. (Populární hitparáda tanečního divadla.) (20:00)
18.-19.6. – Divadlo Ponec, hostuje Companya Sharon Fridman – Al menos dos caras (choreografie: Sharon Fridman) (Companya Sharon Fridman se ve své práci soustředí na výzkum a rozvoj fyzického jazyka. Skrze ten poté utvářejí virtuální prostory, které divák vidí a cítí. Prostory, ve kterých se fantazii nekladou žádné meze. Al menos dos caras zkoumá otázku subjektivního pohledu. Ptá se, co je realita a co fikce, kde začíná jedna a končí druhá. Každá událost, každý kousek reality, má tolik podob, kolik očí jej sleduje.) + Danshuis Station Zuid – Ferrum (choreografie: Itamar Serussi) (Myšlenka na představení Ferrum vznikla ve studené zkušebně, kde si dvě tanečnice rozehrávaly tanečně-poetické etudy inspirované poezií jejich oblíbeného izraelského básníka. Z toho vzešel experiment na téma prostoru, neobvyklé kompozice a hranice tělesných možností. Vše vzniklo s vírou, že tvůrčí proces odhalí něco nového, drsného a čistého. Prostor zkušebny při práci vždy zaplavila zábava, kouzlo, vzrušení a zvědavost – ty se Serussi snaží přenést i na jeviště a zprostředkovat divákům smyslný zážitek. Samy interpretky pak Serussiho choreografii popisují následovně: čistá, syrová, silně tělesná, nabitá energií a sarkasmem.) (20:00)
Festivaly tance a experimentu:
24.6. – Step 4 fun festival, Praha, Divadlo Pod Palmovkou
do 29.6. – Tanec Praha (24. Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla) (info: http://www.tanecpraha.cz/)
Divadla:
19.6. – Činoherní klub – Osiřelý západ (režie: Ondřej Sokol) (Příběh lásky bratrů Valena a Colemana, kteří se uměním mučit jeden druhého chtějí zapsat do Guinessovy knihy rekordů.) (19:30)
21.6. – Činoherní klub – Yasmina Reza: Bůh masakru (režie: Ondřej Sokol) (Jsme lidé kultury, rozumu, anebo jsme jen bezmocné individuální oběti svých pudů? Hra, během níž se bortí očekávané stereotypy chování: do lehkosti konverzační frašky čím dál víc prosakuje podvědomí aktérů a před námi se odkrývají tajené animozity života v páru, faleš leckterých kulturních a morálních klišé i dravčí podstata existenčního boje.) (19:30)
19.6. – Dejvické divadlo – John Buchan a Alfred Hitchcock: 39 stupňů (režie: David Ondříček) (Komedie na motivy klasického špionážního filmu Alfreda Hitchcocka z roku 1935. Hlavní hrdina Richard Hannay se podivnou shodou okolností dostane do nezáviděníhodné situace. V jeho bytě je zavražděna neznámá agentka a on se stane hlavním podezřelým. Začíná hon na zločince, během něhož se Hannay snaží nejen uprchnout, ale především nalézt a usvědčit pravé viníky.) (19:30)
19.-22.6. – Divadlo ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
23.6. – Divadlo ABC – Willy Russell: Shirley Valentine (režie: Zdeněk Kaloč) (One woman show Simony Stašové. Shirley Valentine je jméno dívky, kterou ta současná, čtyřicetiletá matka rodiny a manželka počestného občana, už dávno není. Odjede na dovolenou do míst, kde se pěstuje vinná réva a tam začíná nový život…) (19:00)
20.6. – Divadlo Komedie – Ladislav Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha (režie: David Jařab) (Groteskní drama o lásce a nenávisti doslova až za hrob. Nevstupujte do svazku se spícími démony! Můžete pak dostat do palice takovou ránu, že tma, která po ní nastane, bude strašná. A pak už si budete jenom přát: Do prdele, jestli se z tohohle včas neprobudím, tak tady dozajista vypustím duši.) (20:00)
21.6. – Divadlo na Vinohradech – J. Lynn, A. Jay: Jistě, pane ministře (režie: Martin Stropnický) (Děj se skládá z řady epizod, které spojuje prostředí vysoké britské politiky se všemi jeho zákulisními intrikami a manévry. Situace, charaktery a vztahy jsou však natolik typické, že českému divákovi nemohou nepřipomenout komické aspekty "tolik blízké reality" české politické scény.) (19:00)
19.-21.6. – Divadlo v Celetné, hostuje Divadlo Kašpar – Rozmarný Bonus (režie: Jakub Špalek) (Dárek pro diváky, kteří Rozmarné léto znají a milují. To, co původní příběh zatajil, vynechal či opomenul – skrytá tajemství, rozhovory šeptané i scény s hvězdičkou.) (19:30)
Divadelní festivaly:
do 21.6. – Skupova Plzeň (info: http://www.divadlalfa.cz/skupova-plzen/)
21.-30.6. – Mezinárodní festival Divadlo evropských regionů (info: http://www.klicperovodivadlo.cz/festivaly.htm/)

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.