[CNW:Counter]
e-mail

Ministerstvo mýho nitra
(pěkně po pořádku)

Tenhle týden jsem toho měli docela dost, tedy pokud to srovnávám s týdnem, kdy nemáme naplánováno nic. Začnu tím, že někdy před 14 lety, přesněji 26.1. 2002 u nás spala Helča s pupkem. Kolem třetí - čtvrté ráno Olinu a mě někdo začal škrábat na hlavě a takto k nám tiše hovořil: "Rodičové, staroušci, nechci vás budit, ale myslím, že budeme muset jet. To se hlásila na tenhle viditelnej svět Bibi. Byli jsme předběžně domluveni s hodným Michalem Babkou, sousedem pod námi, že nás do Kladna odveze, bude-li třeba. My sami už jsme tu dobu pár let auto neměli, někdo nám ho šlohnul a další už jsme si nikdy nekoupili. Michal se nachystal, Helča taky i my a jeli jsme do Kladna. Helču předali v místní nemocnici a jeli zas domů. A za pár hodin nám Helča zavolala, že Bibi je na světě, to se ještě nejmenovala nijak, a že to nebylo tak hrozný, prý jako kdy se snažíš vyprdnout saně napříč, vysvětlovala ta naše statečná Helča. A tak na svět přišla naše první vnučka. Je to už neuvěřitelných 14 let. Její 14 narozeniny, poslední před občanským průkazem jsem oslavili v okleštěné rodinné sestavě v kavárně EMA, kterou jsme si zamilovali už dřív. Navedla nás na ni Helča a od té doby si tam sem tam zajdeme, když si chceme udělat kafí radost.

Bibi nepokazí žádnou srandu. Helča po ní chtěla, aby Bibi prolezla stojanem na kola a pak byla překvapená, že Bibi poslouchá. Hodná holka.

V Emě jsme si dali nějaké dobrůtky, ale hlavně si Helča nechala připravit doopravdické irské kafe. Byla radost sledovat baristu při přípravě. Ke slovu přišly i přesné váhy a desítky drobných úkonů.

ale výsledek stál za to. Lahodná dobrota, vypadající vzhledově jak irskej Guiness, ale je to kafe. Nikdy jsem nic tak lahodnýho nepil.

Bibi si dala čokoládu, ale pak to musela zapít vodou, protože jí z toho lepila huba, prej moc cukru.

Doporučuju, abyste někdy nevěřili těm, co mají chlupy v nose.

Toto jsou mé tři krásné a inteligentní dámy, tři pokolení. Ani nevím, čím jsem si tolik radosti zasloužil, když mám chlupy v nose.

Ale to nebylo všechno tenhle týden. Honza Kalina nás pozval na křest nového CD jeho kapely Sto zvířat, v Malostranské besedě. Jejich koncerty jsou již dlouhodobě na vysoké profesionální a veselé úrovní. Už spolu hrajou čtvrt století. Šlo o tři koncerty za sebou v opravené Malostranské Besedě.

Ve čtvrtek jsme se vydali s Olinou do Prahy. Ona totiž měla v pátek pololetní volno, tak jí nehrozilo brzké vstávání. Dali jsme si plzeň, Sto zvířat a dvě deci červenýho vína. Olina pak ještě po koncertě dostala prémiový lok whisky jménem Grant.

Malostranská Beseda je krásnej prostor, ale zahulenej. Možná by pak ale ty fotky nebyly takové. Kouř je dobrej fenomén při focení.

Honza vymyslel, že by pódium mohli hlídat policajti. Sešli jsme se ondyno v Burundi a začali na policajtech pracovat. Je to koláž z, dejme tomu, deseti fotek. Ksichty Jany a Jana jsem si nafotil téměř za pochodu, uniformy jsem už v archivu měl i s cizími těly a epolety, ozdůbky a prýmkový kartáče nalezl Google. Vytiskla tiskárna TAGR a musím nás všecky pochválit, povedlo se nám to.

Dechová sekce Sto zvířat mě vždycky dostane.

Markéta zastupuje Hanzlíka. A výborně.

Mikky Nop je usměvavý bubeník. Nejusměvavější bubeník Sto zvířat.

A Willy je usměvavým basákem.

Honza veselým zpěvákem.

Jana veselou sametovou zpěvačkou.

Honza uvádí píseň Romeo a Julietta. Píseň o baličích doutníků.

Barytonsaxografika.

Dechová sekce je hopsavá.

A bylo plno.

Křest nového CD za účasti Tomáše Belka, autora všech textů a Robert Radosty, šéfa Malostranské Besedy. Pokřtěno pivem Sumeček, které pro Sto zvířat uvařil jeden pivovar přímo k čtvrstoletému výročí.

Fanoušci všech věkových kategorií.

Petr Hostinák

Smutná písnička o tom, jak někdo sbírá dva roky víčka od jogurtů a pak nedostane baťůžek, protože soutěž někdo zruší.

Věrný fanoušek Sto zvířat Vláďa Švestka.

Kytarista Beruška hrál celý koncert zpoza buku. A pouštěl hrůzu,

Pokus o stylizovaný portrét Honzy Kaliny.

A eště jeden.

Dáma s čápem o francouzské holi.

Ska ska ska skandál

A po koncertě před šatnou davy fanoušků loudí podpisy na cédéčka a po mně fotky.

Vpravo malý Kalina.

Fanoušci: Prostě Sto zvířat.

Pusa od Jany.

Roušovna se vyfotila s Willym. A Willy hulí.

I s Kaličem se nám Roušovna vyfotila.

I s Izabelou H.

Tuhle fotku si objednal Vláďa Švestka už když jsme jeli s Roušovnou metrem na Malostranskou.

Je po koncertě, Vláďa Švestka nás odvezl na Černej Most a jeho kamarád zase do Běchovic. Luxusní servis. Byl to velmi příjemný večer a to přesto, že nám děsně smrděly hadry od cigaretovýho kouře.

podpis



Sociáloně demokratická střelnice.

foto: Hell a Milan

 


Helča při večeři: Bobíku, nežer jako prase
Bobík se podívá a pronese: Já jsem krásnej člověk.

Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006)DOX - CUBA EN VIVO (do 4. 4. 2016)
Pětice výtvarníků na výstavě CUBA EN VIVO (Kuba naživo), reprezentuje Kubánce/umělce, kteří nechtějí utíkat. Traumata, která prožívají, materiální nedostatek nebo politická zklamání vnímají jako výzvu pro svou práci. Vlastenectví dokáže být na Kubě daleko silnější, než známe my, Češi… Yo soy Cubano /Já jsem Kubánec/…je hrdé sebeurčení.
Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006)Rudolfinum - Jiří Černický: Divoký sny (do 10.4. 2016)
Rozsáhlý multimediální projekt, jehož východiskem je série pěti desítek kreseb. Kresby z posledních 25 let a kombinují utopické představy o zlepšení světa, archeologii ideologií 20. století, excentrické architektonické vize a jistou dávku muzeálního retrofuturismu.
Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006) Leica Gallery Prague - JIM MARSHALL
THE HAIGHT: LOVE, ROCK & REVOLUTION
(do 28. 3. 2016)
Jim Marshall je považován za jednoho z nejslavnějších a nejplodnějších fotografů dvacátého století. Všeobecného ohlasu dosáhl zejména díky fotografiím největších hudebních ikon druhé poloviny 20. století jako jsou Beatles, Rolling Stones, Janis Joplin, Eric Clapton či Johnny Cash

Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006)David Vávra - Tři cesty za architekturou
Kam nás osobitý architekt a spisovatel David Vávra svými kresbami v knize zavede? Podnikneme s ním cestu za základy naší kultury – do Řecka, cestu do země zaslíbené – do Izraele a nakonec cestu za zázrakem nové civilizace Latinské Ameriky. Originální kresby vznikly nejen během autorových soukromých výletů, ale především během natáčení televizního seriálu Šumné stopy.

„Některý ženský jsou strašně dětinský... Nedávno mi jedna vlezla do koupelny a potopila všechny moje lodičky...“ Woody Allen

 

Martin Kratochvil / Jazz Q - Temne slunceLP MINISTERSTVO MÝHO NITRA!
Dámy a pánové, naše nové album MINISTERSTVO MÝHO NITRA již v našem eshopu k dispozici i v LP podobě... Konečně! Stará natoč gramofón... Poprvé v životě si k sobě přivineme náš vinyl! A vlastní vinou!

 



Program divadla Radost na únor.

Přátelé!
Pojďte se s námi ze všeho a na všechno vykreslit. S mladou psycholožkou Lucií Peřinovou budeme kreslit a povídat si o tom, sebepoznávat se, sdílet a sdělovat, prostě bude to zábavné a přínosné, emocionálně silné.
Po úspěchu prvního loňského běhu (scházeli jsme se po 3 páteční podvečery) Vám nabízíme o malinko prodloužený, a to čtyřtýdenní workshop. A hned 2 běhy za sebou. Když se zúčastníte obou, budeme rády. Druhý workshop není opakováním prvního.
Informace jsou na stránkách Ateliéru pro kočku, nebudou-li Vám dostačovat, pište, volejte. Ráda Vám všechno vysvětlím, na otázky odpovím, obavy rozptýlím.
Na setkání se těší
Helena Hermanová
602 524 200
Facebook Ateliér pro kočku


PŘED TÝDNEM NA LYSÉ HOŘE

fotil Pavel "Otevřené mistrovství ČR v zimním maratonu". Vlastně závod lidí všech možných věkových kategorií, kteří běží vzhůru dolů celých 24 hodin bez přestávky, okruh měří 12 km.


Běží pánové i dámy!


Pavel z toho přijel dost nadšenej.


Nahoře bylo večer -20°C a foukal hodně silný vítr.


A toto je vítěz:

Kolečko si prý dal 13x a vypadal, jakoby si tam přiběhl jen tak mimochodem.

TENTO VÍKEND JSME NAVŠTÍVILI EJKU A ŠTEFANA

v Liptovskom Petre. V sobotu ráno měly kačeny na mostku sněm. Právě ho rozpustily.

Peťa Švanda nám poradil výlet na běžkách ze Tří studniček na Štrbské pleso.
Začátek trasy byl vzhůru po zledovatělém sněhu a šutrech. Ti, kteří měli skialpový lyže (Peťa a jeho kamarád) si šli do hory docela zlehka. Jerka byl hrdina, protože šel od počátku na obyčejných běžkách. My ostatní jsme si běžky radši nesli a obuli je až cca po dvou km, kdy už to docela šlo.
Bylo tam krásně a já jsem neměla foťák. Možná to bylo dobře, protože jsem měla dost práce sama se sebou.

Aspoň něco dokumentů máme díky Jirkovu chytrému telefonu.
Ejka nám sdělila, že Štefan to v půlce otočil a šel zpět k autu, protože naznal, že tento terén asi není nejlepší pro výlet na běžkách. A že nás bude čekat na Štrbském plese.

Jamské pleso jsem si překřtila na Jamácké, měla bych tam posílat studenty na výlet!
Jirku jsme samozřejmě dle Beránkova postupu z dávné TdZ nechaly s Ejkou daleko před sebou a hrdinně zdolávaly druhou část tratě. Běžky jsou na ledu dost zapeklitá věc, ani plužit nešlo
(ne, že bych to bůhvíjak uměla), někdy bylo lepší spadnout, než jet dál. V tom jsme se s Ejkou podpořily.
Když jsem plápolala, nebo spíš vrávorala s kopce dolů, napadaly mě myšlenky, že tento způsob pohybu vlastně až tak zábavnej není.
Ale došly jsme, a to celé! Na Štrbském nás čekali Štefan a Jirka, přesouvali jsme se pak k hospodě přes zamrzlé pleso. To ve mně byla malá dušička, protože fakt nerada chodím po zamrzlých jezerech. Normálně se bojím...

Ale došli jsme, neprobořil se nikdo, ačkoliv plocha vypadala občas podezřele.
Krásný výlet!

V NEDĚLI SE KONALO NA HREBIENKU

Mistrovství světa ve stavění ledových soch. To byl další výlet.
Tentokrát bez běžek, zubačkou ze Starého Smokovce nahoru. Při pohledu na ty mraky lidí mně to připadalo beznadějné. Zdálo se, že tolik lidí nemůže to vozidlo pojmout, ale vlezlo se jich tam snad 3x tolik, než jsem čekala. Organizace perfektní, pochvala! A ještě ke všemu na záchodě nikdo nevyžadoval placení, všechno čistý - hned jsem si vzpomněla na páníčka. Nejen v Austrálii zaslouží pochvalu!


Stavění ledových soch se účastnila spousta států včetně USA, Iráku, Turecka a pod.
Nikomu národnost nepřekážela.


Jen ten kravál okolo mně k těm krásným výtvorům nějak neseděl. Zvuková show, decibely vítězily, škoda.
Asi to tak chodí na všech podobných akcích, ale bylo mně toho okolí líto. Prachy asi rozhodují...

Tady naštěstí kravál nebyl.


Stefan s Ejkou nás pak zavedli na krásnej výlet na Reinerku - za jejího správce jsme asi před rokem podepisovali petici, protože ho chtěli odvolat. I v praseti ta petice visela.
Moc ráda dávám na vědomí, že to tenkrát zabralo, protože pan Peter Petras správcem zůstal a jako každoročně před chatou vytvořil sněhovej betlém.

V chatě je útulno a příjemně, lidi tam chodí rádi.
Zpátky jsme šli krásnou (i když trošku náročnější) stezkou okolo potoka a vodopádů. Paráda!!!

Děkujeme!!!

Dada a spol.