[CNW:Counter]
e-mail

Jak babička s dědečkem zachránili vňučičce
(kariéru herečky)

Měli jsme už docela dlouho v kalendáři na neděli akci v Kladně. O co šlo? Bibi se jednou sama od sebe přihlásila v Kladně do konkurzu nějakýho divadelního spolku, aby mohla hrát žábu. Konkurs vyhrála, teda ne jakože byla první, ale že si ji vybrali. A pak nás pozvala, že abysme se v neděli přijeli podívat. Samože jsme se těšili a s radostí v neděli vyjeli. Dokonce i Dana z Brna dorazila, aby se na Bibi mohla podívat. Alena chtěla přijet taky, ale nakonec zjistila, že jako čerstvej důchodce má moc práce, a nepřijela.
Olina byla celej týden na horách, já jsem jí doma zalejval kytky a těšil se na ni. Dočkal jsem se a v pátek jsem si ji z Čerňáku zase přivedl domů, takže se život vrátil do kolejí, které umí tak krásně řídit ta moje vesmírná ředitelka. Dana dorazila už v sobotu, tak jsme ji vzali na výlet do Klánovic na pivo a palačinku. Večer se holky čučely na televizi a ráno jsme vyrazili vlakem do Kladna. Radovali jsme se, že jsou ve vlaku stolečky a jak si tam vypijeme kafe a sežereme picu, jenže přišla paní průvodčí a učinila našim snům přítrž. Vyhnala nás do druhé cenové skupiny. Pak už cesta nudně pokračovala až do Kladna. Vyzvedla si nás Helča autem. Doma jsem se celý dopoledne snažil zachránit Bibištin i Helčin počítač, kterej byl napadenej jakousi divnou sviní- malwarem velmi odolným. Čas mi nepřál a nezvítězil jsem. Kluci a Milan byli na horách a po obědě na pár minut dorazili, přivítali se s náma a utekli na hokejovej zápas....

Helča má na zahrádce hromady sněženek a Olina po ní trs vyžebrala, a protože jsou to šílené zahradnice, přivezla jí na oplátku Olina z domova jakejsi ostružinomaliník nebo malino ostružiník?

Osiřelý Borisův pokoj mě nadchl. Má tam tvůrčí bordel, ale dokonale systémový. Šíleně rád maluje a je to znát.

A kromě toho je táta naučil skvěle lyžovat a oni s Bobíkem vyhrávají na závodech poháry a Boris je na ně patřičně pyšnej.

Bibištin pokoj je lehce holčičí, je tu větší pořádek, klavír a noty.

V kuchyni mají záclony.

Boris se nechce dělit s Bobíkem o prostor ve skříni na oblečení, je mu to protivný, tak si udělal skříň na oblečení pod stolem.

V kuchyni mají tabuli a tam si píšou vzkazy. Kromě Bobíka, ten si tam kreslí velká dámská přirození neboli sprostý draky.

Bibi mě požádala o to, abych jí nafotil nějaký portfolio fotek, protože to myslí s tou hereckou kariérou vážně. Něco jsme nafotili, ale ty fotky budu muset nejdřív zpracovat a odstranit ve fotošopu Bibině opar. Ach jo.

Tetu Danu má Boris moc rád a vyměňujou si spolu intenzivně plyšáky, tu dá Dana Borisovi nějakou potvoru v Brně a Boris jí to v Kladně oplatí. Pak si je ještě časem vzájemně kontrolujou.

Kluci do sebe naházeli rychle pár lžic oběda, převlíkli se do hokejistickýho monstrmundůru a táta jim nabrousil brusle a zas zmizeli. Sportovci. My "umělecky" založení jsme zůstali.

Ještě pusa na rozloučenou a alou.

Helča šije kostýmy pro jiné divadelní představení pro jinou partu. Nedával jsem moc pozor, ale tohle je kostým pro posranýho smradlavýho tchoře do Nezvalovy Valérie a týden divů.

Vyzkoušel jsem si kostým a cítil se v něm jako posranej smradlavej tchoř. Je vidět, že Helča kostýmy umí.

Vyfotil jsem si u nich v kuchyni sůl, protože před několika dny narazila česká loď s 850 tunami soli do německýho mostu v Drážďanech. Docela průser, tak abych měl sůl alespoň na fotce, až nebude.

A pak již nazrál čas a my jsme valili na to divadelní představení. Bibi chce bejt mermomocí herečkou. Nikdy jsme ji hrát neviděli, tak jsme byli zvědaví. Říkala nám Helča, že jim zkoušky prý moc nešly a do poslední chvíle nebylo jisté, bude-li Bibi vůbec vystupovat, protože tam bylo víc žab v alternaci. Režisér z nich všech byl dost otrávenej, tak je vyhnal do šatny a řekl jim, ať přichází na pódium jeden po druhým a řeknou, proč by zrovna oni měli být vybraní a měli ve hře hrát.

Bibi si připravila obhajobu, pak vylezla na pódium a vysvětlila, že by měla žábu hrát ona, protože se na to svědomitě připravila, že tomu věnovala hodně času a neodflinkla přípravu a že umí dobře text,... a pak pokračovala, že kromě toho všeho budou v hledišti ještě babička, teta Dana a dědeček a to už řvala jako kráva a tekly jí slzy.

Přicházeli postupně další a další žabí adepti a argumentovali, ale režisér to zhodnotil slovy, že všichni mluvili hezky, ale na Bibi nemají. A tak babička s dědečkem zachránili Bibi žábu. Jo a hráli všichni bezvadně.

Stará ropucha je horderka a nemůže nic vyhodit, když uklízí. Ale abych nezapomněl, hra se jmenovala Jak žáby slavily narozeniny. Pohádka pro nejmenší.

Režie, hudba a texty písniček: Tomáš Time Hanzlík
Scénář: Ludmila Hájková a Michaela Tomková
Kostýmy a produkce: Martina Fiřtová
Osoby a obsazení: Žabák kvak - Barbora Vaňková / Matěj Paur / Ondřej Štáfek
Žába Kuňka: Eva Vrbová / Bibi Stevens / Barbora Vlasáková
Teta ropucha: Michaela Tomková
Děda Kvakoun: František Čech / Jan Mottl
Pekař Míla: Jan Mottl / František Čech
Kmotra Myš: Dominika Šťastná / Kateřina Remešová
Ředitel Čáp: Ester Salajová / Barbora Humlová
Holub Karel: Pavla Bečvářová / Victoria Marečková
Hrál: Amatérský soubor Divadélko u Zvonu.

Teta Ropucha rozpráví s poštovním holubem Karlem. Chce poslat dopis.

A varuje.

Kmotra Myš

Teta Ropucha objednává narozeninový dort pro žábu Kuňku a žabáka Kvaka.

Pekař Míla má spadeno tajně na myšku (ale to je tajný, to nikdo neví). Teta Ropucha si dělá uzlík na kapesníku, aby se nezapomněla.

Poštovní holub Karel má trápení.

Pekař mu však nepomůže...

A zatím Kuňka a Kvakem doskákali k dědovi Kvakounovi pro látku, aby mohli ušít kmotře Myši svetr.

Vypadá to beznadějně, ale nakonec děda Kvakoun, nedoslýchavý a starý, pochopí a dodá zelenou látku.

Kuňka s Kvakem z toho mají radost a skáčou domů šít.

Děda je senilně poučuje.

Poštovní holub Karel vypadá utrápeně.

Předává dopis Kvakounovi.

Kvakoun zjistí, že bude velká oslava narozenin Kuňky a Kvaka.

Žabky zjistily, že svetr se ušít nedá, tak ušili košili. Teda halenku, ale košile se mi víc rýmovala. Zelenou.

Ředitel čáp se tváří, i dvojsmyslně naznačuje, že žáby, to je fakt dobrá věc.

Žabky jsou nejisté... Že by horor?

Teta Ropucha se přiznává, že miluje sladké dorty.

A je to na ní vidět. A taky kýchne. A to je průšvih.

Dort je vepsí, teta brečí a děda uklidňuje. Marně. Teta je smutná, protože má od dortu špinavej klobouk a nepůjde to vyprat.

Děda pohotově uklohnil jinej, pekař se tvářil uraženě, na oslavu dorazí Kuňka a Kvak a předají kmotře Myši dárek - ušitou blůzičku. Inu, proč ne, když mají žabky narozky.

Oslava je v plným proudu, zpívá se a všichni se radují.

Sežerou dort.

Závěrečný song, je 16:55 a nám jede vlak v 17:15 a nemůžeme počkat na děkovačku. Helča nás veze na nádraží. Musíme, protože tetě Daně jede v 18:49 vlak z Prahy do Brna.

Tak teda, Bibi a vy všichni ostatní, nebyli jsme až do úplnýho konce ani na rautu, ale to nám odpustíte. Bylo to vtipný, hezký, bezvadně zahraný. Bylo vidět, že vás to všecky bavilo. I poštovního holuba Karla. Díky, díky, díky. A jako babka s dědkem a tetou Danou si neodpustíme speciální pochvalu pro Bibi. Bibišto, byla jsi skvělá!!!

podpis




Pětikilo v kleci

Fotky viz hlavní fejeton. A ještě k tomu bez Borise, protože se jen tak prohnal kuchyní a zmizeli zas všichni na hokeji. Tak až zase příště.

 


Dobroser hlásí, že trochu škodil (místo odposlechu):
V čekárně jsem byl přistižen, jak si čtu v knize Budování státu. Paní, co seděla vedle mě, mi s úsměvem položila lišáckou otázku. Prý, jestli čtu zprávy na internetu. Já, že jo a ona vyndala svýho mobila a ukázala mi fotku s článkem, že Hitler je gentleman, podepsáno Peroutkou. A hned omluvně, že mi to ukazuje, protože si přečetla od koho ta moje knížka je. Zaklapnul jsem knihu, vyndal svýho mobila a našel jí tu samou fotku, ale s názvem Zeman je idiot a podepsaný Jiřím Ovčáčkem. Paní se tvářila upřímně ohromeně. Hlesla, "A čemu teda máme věřit? Tohle mi našel manžel, protože sedí furt na internetu a hledá si práci". Krátce jsem ji zasvětil do historky o Peroutkově pobytu v koncentráku a o tom, jak odmítl řídit časopis Přítomnost pod taktovkou okupanta a nechal se zase odvézt zpět do koncentráku. Paní prohlásila, že tohle vůbec nevěděla a že to bude muset doma muži říct. Snad se doma kvůli tomu nepohádají. Pak už jsem se dostal na řadu.

Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006)DOX - DUŠE PENĚZ (do 6. 6. 2016)
Peníze jako na fenomén, jehož jsme všichni – dobrovolně či nedobrovolně – součástí. Prostřednictvím děl a projektů více než třiceti zahraničních i českých umělců se pokouší zkoumat způsob a některé důsledky toho, jak je dnešní svět kolonizován prostřednictvím současného ekonomického modelu.
Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006)DOX - CUBA EN VIVO (do 4. 4. 2016)
Pětice výtvarníků na výstavě CUBA EN VIVO (Kuba naživo), reprezentuje Kubánce/umělce, kteří nechtějí utíkat. Traumata, která prožívají, materiální nedostatek nebo politická zklamání vnímají jako výzvu pro svou práci. Vlastenectví dokáže být na Kubě daleko silnější, než známe my, Češi… Yo soy Cubano /Já jsem Kubánec/…je hrdé sebeurčení.
Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006)Rudolfinum - Jiří Černický: Divoký sny (do 10.4. 2016)
Rozsáhlý multimediální projekt, jehož východiskem je série pěti desítek kreseb. Kresby z posledních 25 let a kombinují utopické představy o zlepšení světa, archeologii ideologií 20. století, excentrické architektonické vize a jistou dávku muzeálního retrofuturismu.
Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006) Leica Gallery Prague – JIM MARSHALL
THE HAIGHT: LOVE, ROCK & REVOLUTION
(do 28. 3. 2016)
Jim Marshall je považován za jednoho z nejslavnějších a nejplodnějších fotografů dvacátého století. Všeobecného ohlasu dosáhl zejména díky fotografiím největších hudebních ikon druhé poloviny 20. století jako jsou Beatles, Rolling Stones, Janis Joplin, Eric Clapton či Johnny Cash

Obálka titulu Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva - Rozsudky velkého senátu - výběr - Svazek II (2001–2006)J. H. Krchovský – _Tak ještě jedno jaro tedy
Kniha je ilustrovaným výborem z publikovaných i dosud nepublikovaných básní J. H. Krchovského z let 1979–2015, které „spojují především motivy čtvera ročních období a témata plynutí času i lidského života. Ve světě Krchovského básní, jež mají při vší formální vytříbenosti namnoze rysy až deníkových záznamů, může čtenář sledovat nejen koloběh dnů, nocí, měsíců a roků s jejich příznačnými atributy, rituály i proměnami atmosfér, světel, stínů, temnot a záblesků, ale také objevovat hutná mikrodramata a příběhy, jejichž protagonista zároveň napořád utváří především svůj svébytný autoportrét,“ píše editorka svazku Terezie Pokorná.

„Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny.“ Albert Einstein

 

Martin Kratochvil / Jazz Q - Temne slunceSnarky Puppy - Family Dinner Volume Two
Jazzová formace Snarky Puppy byla u nás v Česku ještě donedávna nepříliš známým jménem, ovšem poté, co předloni získali cenu Grammy, se vše změnilo.

 

Vážení a milí,
vzhledem k výjimečnosti roku 2016 jsem se rozhodl uskutečnit výtvarnou dílnu s názvem "Panovníci a panovnice očima dětí". Jde o výtvarný atelier zaměřený na sochařskou tvorbu. Prostřednictvím tvůrčího prostředí chci vzbudit v dětech zdánlivě pozapomenutou úctu k duchovním hodnotám, jakož i k osobnostem naší minulosti.
Srdečně zveme na první ze série výstav dětských prací na téma portrét.
Čtvrtek 31.března 2016
Společenské centrum Sýpka,
Kytnerova 1a, Brno-Medlánky
V případě, že byste měli možnost a zájem něco podobného uspořádat ve Vašem okolí, to jest na ZŠ nebo v jiném vzdělávacím zařízení či jiné kulturní instituci, dejte mi prosím vědět.
Patrik Vlček
724 968 641
Vránův mlýn
Brno
www.vlckovi.cz
https://www.facebook.com/profile.php?id=100010590662369

Vážení přátelé,
přijměte naše srdečné pozvání na mimořádný koncert, který se uskuteční 22. března 2016 v 19:45 na zámku v Holešově. Jedná se o znovuobjevené pašijové oratorium Snímání z kříže pro sóla, sbor a orchestr F. X. Richtera z roku 1748. Dílo zazní ve stylové interpretaci na dobové nástroje a v italském originále a vystoupí špičkoví domácí i zahraniční sólisté, zejména si dovolujeme upozornit na velmi netradiční obsazení pro mužský soprán a alt v podání německé vycházející hvězdy staré hudby Phillippa Mathmanna a či renomovaného polského kontratenoristy Piotra Olecha. Vystoupí také německý tenorista Marcus Ullmann a skvělá česká sopranistka, sólistka Národního divadla v Praze Kateřina Kněžíková, manželka hvězdného barytonisty, sólisty Metropolitní opery New York Adama Plachetky.


Program divadla Radost na březen
(včetně nedělí)

Program v Domě umění v březnu 2016

Vážení přátelé!
Ve čtvrtek 14. dubna 2016 se v 18:00 hodin bude konat vernisáž již tradiční 6. výroční výstavy prací studentů kreslení Ateliéru pro kočku a nově také dražba vybraných děl. Výtěžek bude věnován na podporu SOS dětské vesničky v Brně Medlánkách. Srdečně vás zveme!
Nové je i místo konání výstavy - prostory atria budovy D3 na stavební fakultě VUT v Brně, Veveří 95 - podívejte se na mapu.
Obrazy, které věnujeme do dražby, budou uveřejněny na facebooku a také také na našem webu, sledujte nás,
Jako vždy vás čeká zajímavý kulturní program, díla nadšených umělců, jídlo a pití co hrdlo ráčí (ano, i škvarková pomazánka a sádlo bude, nebojte se) a možnost odnést si domů obraz, jehož vydražením pomůžete opuštěným dětem.
Těší se vás
Helena Hermanová (602 524 200)
a všichni kurzisté!


PETRA, JANNE, JON a NINA

završili pobyt v Česku v Deštném - vybrali si Orlické hory, aby si Hasiči ještě užili aspoň trochu sněhu. Podařilo se!


Poslední lyžovací víkend byl sice většinou na mokrém sněhu, ale pořád lepší, než nic,
když už Janne vláčel lyže pro děcka v batohu až z Göttingenu.


Přijeli jsme za nimi v pátek odpoledne, já s vidinou zlepšení jakési virózy,
kterou jsem se chystala porazit čerstvým horským vzduchem.


V sobotu ráno na Šerlichu bylo hodně čerstvo a hlavně mlha.
Petra a spol. zůstali lyžovat nahoře a já se nechala ukecat, že to zkusíme dojet po běžkovací trase
dolů do Deštného.

I v té mlze to byla paráda, pro běžky úplná dálnice! A potkávali jsme samý fajn lidi,
dokonce nám jeden dobrý člověk nabízel záchrannou tekutinu.


To se to běžkuje, po takové dálnici!


Pohledy jako z letadla...

Deštné vypadá shora spíš jako větší vesnice.
Poslední cca 2 km už sníh nebyl a tak jsme došli pěšky.

Večer se balilo a Nina si opakovala lyžování.
Ráno už hrnuli směrem do Německa.

A v Deštném se klubalo jaro.

Dada a spol.