e-mail

Berlýn
(už po sedmé)

Berlín je město multikulti, Berlín je město, kde to tepe. Berlím mám rád. Berlín byl sympatickej i za zkurvence Honneckera. Zdá se mi, že to je silný město a dobře trčí ve vesmíru. v šestém díle jsme se zasekli ve francouzským kostele, kde je krásná zvonkohra. ale náš cíl byl Charlie point. Místo, kde si hodní a zlí, studení a teplí, rudí a ti normální vzájemně vyměňovali svoje úlovky. O tom slavným mostě byl natočenej i skvělej film s Tomem Hanksem v hlavní roli. Film to byl výbornej.

Hned jak jsme vypadli z kostela, někdo nám do cesty nastrčil zlatý nástroj.

A hudba hrála ze všech stran a my jsme měli žízeň, protože venku bylo krásně a vedro.

Hudba nakonec probudila v Honzovi tanečníka a dali si s Rézou jeden berlínskej valčík.

Zlatý nástroj, tak pro Rusáky po válce lákavý pro velké potřeby.

Chvilku posloucháme kutálku.

I solitérku s houslema.

Francouzský kostel je spojenej ještě s jednou stavbou, kde se odehrávají koncerty. Jíž tenkrát v těch dávných dobách honneckerovských se tu pořádala krásná hudební matiné. Ale když jsme tam byli teď, tak už jsme se dovnitř tak jednoduše nedostali.

A protože jsem to jakoby tušil, že nás tu moc dlouho nenechají, rychle jsem si udělal pár obrázků.

Tenkrát tu hrál jakýsi ďábel na trubku. Mráz z toho běhal po zádech. Nyní jsme si to neužili.

Přišel slušnej chlápek a slušně nás vypakoval.

Helča ukradla Róze čepicu a Róza jí foťák. Něco za něco.

Mobily jsou všude.

Pinglík, místo aby nás obsloužil, tak si telefonoval. a nám to nevadilo.

Pivo bylo bledé, ale v tom vedru velmi osvěžující.

Helči pivo sluší.

Tudy se jde do té krásné hudební síně v kostele.

Někdo mě vyfotil.

Tak jsem si za trest vyfotil Jirku.

Jdeme dál, směr Charlie point.

Arciť, již jsme zde, jak by napsal Josef Váchal.

Zde si mohla Olina prohlídnout, jak to bylo s tím západním Berlínem. Tmavá čára ukazuje, jak bylo potřeba ten kousek svobody obestavět zdí. Muselo to stát děsný prachy. A hodně lidských životů.

Tam, kde dříve byla slavná berlínská zeˇ%d je nyní spousta panelů s historií té doby.

Friedrichstrasse patřila východu.

Je tu spousta fotek z té zkurvené doby.

Postupimská konference.

A taky různá tajemství nám tu sdělujou.

Taková typická streetfotka

A už je to uděláno a už je to hotovo.

Tenkrát a teď.

A taky doby pozdější tu dokumentujou.

No a protože Berlín, tak bysme se neobešli bez typickýho wurstu.

Za dřevěnou ohradou...

...byl stánek s buřtama...

...a písečná pláž, lehátka a slunečníky. Jen voda chyběla.

Umělci prostoroví se tu pěkně železně vyjádřili.

A na okraji pláže jsou i kempinkový přívěsy.

Uprostřed Berlína kousek pláže, to se mi líbilo.

Učím se tu pilně barvu.

Honza s Rézou jsou vegetariáni, takže žádnej buřtík, ale dali si něco jinýho. Už si nepamatuju, co.

Přijíždí vládní Citroen.

Checkpoint Charlie je hojně navštěvovaná destinace.

Studená válka je v prdeli, ale rejžovat na ní se dá dál.

Moderní děti.

Lidí tu je dost.

Ježíš, to byla blbá doba.

Velkovýkrmny si do zelí nelezou.

Propriety studené války na prodej.

Jo a traboše, to je tu naprostá kultovka. Pravděpodobně i stojí dost peněz. Majitelé jsou velmi vynalézaví.

Chvílema to tu je jako u nás okolo Karlovýho mosta, samý ruský sračky.

A jsou tu taky dva Amíci, se kterejma se můžete vyfotit na památku.

Kšeft je kšeft.

Miluju Berlín.

Berlín, to je multi kulti a barevný kola.

Některá trabantí monstra jsou hodna obdivu.

A nebo takovejhle bakelitovaj džíp.

Jdeme dál.

Kolem paprazziové kavárny. Čeká nás čtvrť Kreuzberg. Ale průvodcem bude Jirka, kterej byl ve svobodným Berlína taky víckrát a tahle čtvrť ho bavila. ale o tom až příště.

podpis


došly zdroje

 
Surreálný zlodějíček se opět hlásí do služby.


Maminka (babička): To když já jsem byla malá, tak žádný počítače nebyly.
Dcera (vnučka): A jak jste se panebože koukali na internet?


8. 2. - 26. 3. 2017 In a Landscape


https://www.facebook.com/events/249117845531576/?active_tab=about http://www.hmmanagement.cz/artists/vit-sujan
http://www.slawjena.cz/

a těším se s Vámi nashledanou na bále. pk

V LOMNICI TAJE STEJNĚ
jako v Brně a asi i jinde. Byli jsme tam na zkoušce Lomnického sboru - zbylo z něj 6 členů a vedou si dobře! Na zkoušce jsme nic nevyfotili, protože Jirka hlídal Kiaru s Vincentem a já zase kuličky v notách klavírních. V pátek si to zahrajeme naostro v Kroměříži.
V sobotu dopoledne jsme se vydali s oběma našimi i s Matýskem na procházku k potoku.
Hospoda dole byla zavřená, asi čekají na jaro, ale měli tam na plotě pěknou sbírku hrníčků a sklenic.


Kdoví, jestli to nebylo i poslední koulování za letošní zimu...


Kiara si přála, abych jí vyfotila ledový tvary. A strašně toužila stoupnout na led, ale to jsme jí radši zatrhli. Byl tenkej a náhradní oblečení jsme neměli.

Jerka se trefoval do díry ve skále a prohlásil, že na nás vyleze jezevec.

Vincent se trochu bál, ale když tam Kiara i Matýsek odvážně lezli, přidal se.


Mají tam krásné aktivní odpočívátko.
Neušli jsme nijak velký kus cesty, ale hasiči se stačili krásně začunit, takže jsem večer honem prala, abychom je mohli vrátit rodičům v původním stavu - děti i oblečení.
Hlídání dopadlo krásně, nikdo se nepřerazil ani neztratil.

JESTLI JSTE JEŠTĚ NEVIDĚLI

u nás v Divadle na Orlí muzikál "Zlatá brána otevřená", hraje se příští pondělí a úterý (27. a 28. února) vždy v 19:00. Sondheimova hudba je krásná a děj je docela zajímavý, odehrává se pozpátku. A studenti zvládají náročné pěvecké party i herecké úkoly skvěle! Přijďte se podívat, už se to mockrát hrát nebude...

Dada a spol.