e-mail

Jestliže jsou Velikonoce
(musíme být v Ostružné)

Rok se s rokem sešel a jsou tu velikonoce. Já osobně mám velikonoce docela rád, protože jsou spojeny alespoň dvakrát se zázrakem. Nemyslím tím vstanutí z mrtvých, to nechám jinejm šíbrům, myslím tím zrození živýho. Já vím, zní to nabobtnale, ale zkusím to osvětlit. Kdysi před 13 lety byly velikonoce kolem 9. dubna. Tedy přesněji 9. dubna, v den mýho svátku a na pondělí velikonoční, mi nám volala Helča z Kladna, zrovna jsme byli na výletě, že mi k svátku naděluje malýho Boríska. Nekrásnější dárek k jmeninám. Před deseti lety bylo Velikonoční pondělí opět 9. dubna a nevolala mi Helča, ale Milan, že k svátku posílá Helča dalšího vnoučka, tentokrát beze jména, to mu přidělili až později a byl to Beau nebolí po česku Bobík. Pondělí velikonoční, když jsou 9. dubna jsou prostě zázračná. A protože letos bylo Velikonoční pondělí až 17. dubna, neporodila mi Helča nikoho.
A zatímco Helča nerodila, na střeše naší staré chalupy se urodilo několik problémů. Jedním z nich je zatékání kolem střešních oken. Nabízely všelijaké možnosti, některé zcela nereálné, většinou i finančně. A tak jsme zvolili metodu relativně levnou, zavolali jsme si pan Pata a pana Mata, aby to opravili tak jak to je. Bez výměny oken. A dohodli jsme se na týden před Velikonocemi. To pro mě představovalo, chovat se jako důchodce, kterej má času plnou zadnici, kope se do ní nudou a je celej nadrženej, jet na hory a hoprdat kolem pokrývačů. ale co, jedu.

Oba pánové samozřejmě mají svá civilní jména, ale já jim pracovně říkám pan Pat a pan Mat. Pan Pat je šéf a všecko řídí, rozhoduje a je mluvčím, pan Mat si zpívá, je šikovnej jako opice a po střeše chodí jako veverka. Ale nebudu odbíhat od časovýho harmonogramu. Na cestu jsem vyrazil v sobotu odpoledne, protože v neděli měl přijet pan Pat a všecko si změřit, prohlídnout a rozhodnout. Přijel hnedka ráno a byl přesvědčivý. Když odjel, vytáhla Dana vyvětrat chalupářské kožešiny. Nachladit roztoče a tak.

Ale když na ptáka přijde jaro, nezná se. Sýkorky se vrhly na škubání té kožušiny a někde poblíž si z toho začali stavět domovy pro mláďátka.

Byli pilní a zarputilí.

Ale přiznám se, že kdybych si dal tolik vláken do huby, tak se asi pobliju. Asi ne, protože blít neumím, ale tohle bych nerozdejchal.

A Dana, protože je chalupářskej kutil, poletovala po chalupě a okolí, přemisťovala předměty, umejvala všecko od myších chcanek a prostřela ubrusy s velikonočními motivy.

V pondělí ráno přijíždí pan Pat s panem Matem a hned se pouští do práce. Je radost je pozorovat. Hodně jsem opisoval a naučil se triky, které jsem ani ve snách neuměl vymyslet. Pan Mat si pořád jen zpíval, a protože bylo pondělí, nejčastěji zpíval písničku Včera neděle byla.

Dana jela do Jeseníku koupit nějaké jídlo, aby, kdyby pan Pat a pan Mat chtěli oběd, bylo co nabídnout. Přivezla kuře a hned v pondělí ráno ho dala péct do trouby. Pak se snažila asi půl hodiny oba pány přemlouvat, jestli si s náma dají oběd. Ale pánové Pat a Mat nejsou v tomhle stará škola, odmítali a byli neústupní. Vyndali si svoje svačinky. Když jsme viděli, jak veliká stehna mají jejich kuřata, málem jsme omdleli. Ta jedna jejich noha byla větší než to naše zdechlé kuře v troubě. asi to klonujou s pštrosem. Pan Pat k tomu přikusoval i ovar. A vonělo to převelice.

Víte, co je na opravách střech nejdůležitější? Myšunk. Krabička libovolné záchrany. Například mně pomohla, protože jsem někam zakutálel šroub od jednoho okna a v myšunku pan Pat našel ten správnej. Pracovali až do večera, ale stihli všechny průsery na chalupě opravit během jedinýho dne. A dobře. Zaplatili jsem jim, co bylo potřeba, ale museli jsme si na to pár stovek pučit od Pepy. I tak to bylo levné.

V noci se pak spustil kontrolní slejvák. Ani kapka nepronikla do domečku. ale bylo to všechno mysticky děsivé. Z okna půdního pokoje to vypadalo jako povídka Edgara Alana P.

No a protože jsme byli úplně bez peněz, dokonce jsem ten večer směli jít jen do hospody, kde se platí kartou, jinak bysme byli nasucho. Tak jsme si zajeli do Jeseníku pro prachy a taky nějaký žrádlo. Samozřejmě, že jsem odhalil několik obrazových tajemství, třeba že Versáče se chystá dobýt Jeseník.

Čas do odjezdu vlaku jsme zabili v hospodě u piva. Pro Helču jsem vyfotil její umělecký pseudonym a pak jsme vyrazili k nádraží.

Do cesty se nám ale vloudil bazar Antik, kde měli barevný skleničky na víno a červotočem odlehčované kredence. I pak antikvář vypadal trochu napadeně a proděravěle.

I další noc, to byl úplně, byla mystická. Zvláště z okna našeho pokoje.

Možná to všecko bylo z hladu, protože jsem si dal úplňkovou hladovku.

Ráno odjela Dana do Brna, protože musela u nich doma zamést chodbu.

Dana měla přijet až ve čtvrtek, tak jsem se oblíkl do běhacího, vzal si pětiprsťáky a vyrazil přes Šerák do Jeseníku. Je to asi tak 15-16 kiláčků. docela slušnej terén. Sem tam tam byly sněhové jazyky a někdy klouzavé bláto, ale měl jsem radost, že to poničený koleno to zvládlo celkem bez vzpoury a blbejch keců. Doběhl jsem až na nádraží, dal si tam pivo a vláčkem jel zas zpátky. Parádní výlet.

Ráno jsem si udělal dvě topinky. Používám na to kamna a pečící papír. Což není nic světobornýho, jen, že po topinkách mám vždycky k dispozici pěknou takovou Boudníkovskou grafiku.

Je čtvrtek odpoledne a aby to nebylo další dny bez oběda, vyrážím do Jeseníku nakoupit. Normálně bych se na to vyprdl, ale pan Bubela je nemocnej a tak jedinej kšeft široko daleko je zavřenej. docela pro místní průser. A v sezóně i pro návštěvníky.

Objevil jsem na nádraží, že i Ostružná má svoji Altamíru. fotil jsem tak jako šílený. Zatím mám býka.

A taky Moby Dicka, jak vyvrhává na břeh Jonáše, aby sám vyvržen nebyl neúplným kapitánem Achabem.

Některé baráky se v Ostružné podařilo opravit stylově a krásně. I když jsou tu místní, kteří tvrdí, že to je blbě. Ale takoví brblalové jsou všude.

Na zelený čtvrtek jsem si dal v Bille u pokladny kyselej ksicht paní pokladní. Na Velkej pátek byl zavražděnej krtek. Odpoledne má přijet Olina a já se nemůžu dočkat.

K bolderingu, slovensky se to řekne asi liepanie sa, je potřeba dlouhých končetin a pavoučích dovedností. Foceno u Lindy a Dany v pokojíčku.

K sekání jsem si vybral eroticky přijatelnou špalek.

Pak jsem zase objevil ve vsi nádherné okno.

A krásnej kousek plotu.

Růže vypadají jako trifidi a je to dost drsnej plevel. ani se nedivím, jak dopadla Šípková Růženka.

Jdeme zkontrolovat tůňku. Naše oblíbená blízká destinace.

Obec docela provzdušnila některá zákoutí a já nevím, jestli se mi to líbí. Asi jo.

Je barevnej, svěží a voňavej podvečer.

Jeden motiv jsem si zkusil křídově rozkouskovat. Inspiruje mě k tomu tvorba Patra Morese, který nakreslil velkou sérii Česká divočina. Pozval mě na vernisáž v holobytě v Brně, tak tam ve čtvrtek zajedu.

Naše tůňka.


Některá okna se pokouší kecat starým malířům do řemesla.

Šel jsem se zeptat včel, proč už na to serou. Řekly mi, že už je to nebaví a ještě ta EET a uletěly.

Nechaly po sobě pěknej bordel.

Ten Ježíš tu je od nepaměti, ale teď o vidím tak trochu v souvislostech. Po velikonocích se to zase samo v mé hlavě narovná.

Dana mě informuje o tom, že Velký pátek je nejsmutnější den křesťanů, takže si bere nůžky a jde ostříhat k potoku jeden smrk, aby byl tento den ještě smutnější.

Byli jsme vynést odpad a... a nic.

Přijela Linda a pak i Blanka s Břeťou, kterej se rozhodl, že svoje sedmdesátiny oslaví v našem novým pivovaru.

Dana s Lindou čekají na pivo.

Blanka taky a za sklem se vaří pivo.

Břeťa má sedmdesát. To to letí.

Snažíme se s Roušovnou poslat vzkaz na Hrad.

Dřeva není nikdy dost.

Posmrkej papírovej kapesníček a zahoď do křoví. Je to sice prasárna, ale narodí se labuť a nezemře koťátko.

Tam vpravo nahoře jsem ve středu byl, když jsem běžel do Jeseníku. Teda běžel, je to takové kulhavá melta místo zrnkové kávy.

Některé stromy se bez pravých úhlů neobejdou.

A lesy tu jsou plné dřevem vonících wormů.

Rozplýváme se nad malinkejma jehňátkama, všecko tu voní ovečkama. A Dana pak poeticky pronese: A všecky je nakonec sežerou.

Takovej hodně profláklej velikonoční motiv. Den před Velikonočním pondělím.

Jídlo pro ovečky mi připomnělo mého oblíbeného umělce Andy Goldsworthy. Pro něj jsou kruhy základem tvorby. Teda většinou.

Chvíli doma pracuju a v mezičase si skovávám do foťáku sluníčko z předzahrádky, která už neexistuje.

Jdeme zase na výlet. Blanka s Břeťou už odjeli.

Něco málo Emil_Fillovské erotiky v kameni.

A zase ta barva.

Ale černobílej svět mě baví daleko víc.

Výkřik a socha svobody a Boudník a taky Reynek, jak je libo. fantazii se meze klásti nedají.

Tady se vaří dobrý pivo. Teď pivovar Cestář jede v jakési lehce vyhulené patnáctce.

Slečna kelnerka je tu jen na skok, za pár měsíců odlítá na Island. Bude tam podnikat ve stavebnictví a já si uvědomuju, jak máme s těma současnejma nejoblíbenějšíma politikama nakročeno o tohle všechno svobodné přijít.

Jednotný mundůr.

Jeden z hostů v pivovaru svým trikem vyloženě provokuje.

Dělá mi dobře, když vidím střechy, které jsou v horším stavu než ta naše.

 

Nikdo doma. Střecha rozbitá.

Vstup kázán.

Najednou se rozprší, rozsněží, teplota klesá... to zas budu zítra v těch sandálech a kratasech za debila.

Linda pak ještě dobarvila Blankou nabarvená vajíčka na zítřek. Buď připraven. Vždy připraven. Vymrskat pár prdelek a jedem domů. Cesta pěkně odsejpala. Tak zas někdy.

podpis


Pradědovi ponožky, hrachu jeho družce.


 
Surreálný zrzek se zastyděl a vylezl zase z nory, hlásí se opět do služby.
V Podhradí prej pohoda a buchty. Jo, a pozval mě na víkend, ať se sám jedu přesvědčit.


JN na golfovém tréninku obdivně sledoval RŠ, kterému se na odpališti dařily dlouhatánské údery,
jeden jako druhý. Svému trenérovi JN sdělil: "To je profík, co?"
Trenér na to závistivě a samozřejmě s úsměvem na tváří: "Houby profík, hajzl to je!"

Vážení a milí,
kniha O Holčičce s kouzelnýma nohama se už dávno rozletěla za Vámi a já si dovoluji Vás pozvat na pražský křest do DIVADLA V ŘEZNICKÉ v neděli 23.4.2017 v 17 hodin.
Pohádkovou knihu pokřtí zpěvačka LENKA DUSILOVÁ. Vystoupí violoncellistka Terezie Kovalová a klavíristka Dada Klementová, zazní ukázky z pohádky a pokřtíme ji makovým rostlinným Nemlékem.
Jen malá inspirace k návštěvě našeho křtu, jak to vypadalo v Brně:
https://youtu.be/FhS0CMtgYqc
Využijte prosím možnosti zakoupení vstupenek online, divadlo má malou, komorní kapacitu a atmosféru:
http://www.reznicka.cz/Inscenace/60
Pokud máte ve svém okolí nadšence, které by kniha, nožní duše i křest mohli zaujmout, budeme rádi za sdílení události:
https://www.facebook.com/events/1581015348578794/
Každé čtení i hraní je neopakovatelným kouzlem okamžiku, těšíme se na Vás.
Blanka Fišerová
www.blankafiserova.cz

Loutkový kabaret Československo (divadlo s nelidskou tváří) uvádí svůj nový pořad Volá Blondýn aneb Organizace spojených názorů Kabaret Špaček, Kopečná 46
Ve čtvrtek 27. a v pátek 28.dubna, vždy ve 20h

Hrají: Krys Krystofersson, Vdovy Weberovy, Marie Ludvíková Čtrnáctá, Lenka Zogatová (ze záhrobí), Cigaňa, Marek Daniel, Štěpán Rusín, Petr Marek, Richard Stanke, Jakub Žáček a nečekaní hosté, jako třeba Jiří Spousta, ale možná taky někdo úplně jiný Zvuk, světla : Bezďa Produkce : F.X.Valda
Vzhledem k tomu, že až do konání akce je Kabaret Špaček uzavřen, lístky budou k dostání na místě, nebo objednávejte předem na stepanrusin@gmail.com


 

VELIKONOČNÍ SETKÁVÁNÍ
začalo už ve čtvrtek u nás. Lukáš s Luckou přinesli zelenou Chotěboř a poněvadž jsme ten den nestihli ani špenát, cosi zeleného jsme přece jen pozřeli.


V pátek jsme s začali potkávat už odpoledne v Račicích. Sokoli nám zapůjčili jejich prostory, abychom měli čas na přípravu a zkoušení. Ukázalo se, že je to příjemná varianta, protože doposud jsme to všechno stíhali vždycky až v sobotu dopoledne a pro Jerku to byla dost šílená akce.


Stěhovali jsme stoly a židle, zvuk a vůbec, pomáhali všichni.
Taky malého Hauskrechta s originálním provizorním odkapávačem, ten byl ale posléze nahrazen, protože dětem by chyběl.


Moje obvyklá činnost, nestihla jsem napsat všechno, co bych ráda hrála s violoncellem, a tak to doháním na poslední chvíli.

Vlasta přivezla z Bratislavy kromě svého violoncella na ukázku ještě jedno čelíčko školní, vyřazené, které zrestaurovala a prováděla osvětu mezi hasiči průzkumníky. Umí to krásně, protože děti to bavilo!


Pivo bylo právem pochváleno!
Jara a Leo si v klidu mohli vyzkoušet všechny písně.


Bylo i dost času na popovídání o všem možném.

Jirka průběžně zvučil, ladil a sem tam si odběhl k bicím, měl toho na starosti asi nejvíc...


Terezka zpívá písně Josefa Kainara, poněvadž se letos slaví 100. výročí jeho narozenin. Upravila jsem pro ni hned dvě.


Pavel se stihnul naučit aspoň jednu na kytaru, má pochvalu. Taky fotil, ale jeho reportáž přijde až v příštím praseti.

Nina s tetou Vlastou, u které se už docela ujala přezdívka Paní s čelem. To už byla sobota dopoledne a zkoušení průběžně pokračovalo.

Lucčin velikonoční beránek zatím trůnil na okně. Všichni dovezli dobroty z různých krajů, sešly se tam sýry ze Švýcarska se sýry slovenskými a německými, kysané zelé ze Stupavy, barevná vajíčka z Brna a další a další dobroty. Vznikl tradičně netradiční velikonoční bufet.


Beránek byl seznámen s Terezčiným zajícem a v bufetu jim to slušelo.
Z Brna se dostavil Pavel Vorel a Vzdušné zámky, přivezli i Dorotku, kterou naložili v Brně na nádraží.
Taky Honzu Martyše, který se šlechetně ujal zvučení, aby si Jirka mohl zahrát na bicí.


Martin se zapojil v jedné písni na bicí, v jiné si zatancoval a v další si i zazpíval. A ještě stíhal občas i hlídat děti, které se hemžily všude. Dorotka slíbila, že si s námi příště možná taky zazpívá. Zdá se, že z nás možná bude časem i big band... Postupně se odzkoušelo a mohli chodit lidi. Přijeli kamarádi z Brna.

CKK Band zahájil, ale to jsem samozřejmě fotit nemohla. Po nás měly blok Vzdušné zámky a líbily se.


Jara a Leo se vyladili do modra. Jarovi rodiče byli prý nakonec rádi, že je Martin dovezl a mohli být přitom.


Růženka a Jaro Majerčíkovi mají velkou zásluhu, protože přivezli naše oblíbené adoptované tetičky
Pavlu a Věru.


Duo Tereza & Pavel doplnil v jedné písničce pan Klement.
Hudební kavárna se vydařila. Sokoli se postarali o občerstvení a nechali posedět lidi i po oficiálním programu podle libosti, za to jim patří velká poklona.
Pak už se hrálo, na co kdo měl chuť.


Vlasta pokračovala ve školení a každý si mohl zkusit, jak se na ten úžasný nástroj hraje. Sama odborně vyzkoušela i Jonovy housličky.


Z Göttingenu přijel Janne a z Berlína jeho bratr Ule se svojí francouzskou ženou Leou a dcerkou Olivií, ale ty se mně nějak nepodařilo zachytit. Někteří jsme šli spát hodně pozdě a já jsem si užívala večer, kdy výjimečně nepíšu nové party.

Ule po ránu vypadal ještě extravagantněji. Děti spaly naštěstí docela dlouho. Po úklidu následoval ještě slíbený rodinný výlet a vzpomínka na všechny, kteří odešli v loňském roce.. Přijel i Petr s Katkou, Kiarou a Vincentem.

Jo, tak ta dlouhá dáma vpředu je Lea z Francie. A támhle vzadu jde Ule a nese Olivii. Další dvojjazyčně vychovávané dítě v rodině.


Prošli jsme se ke hřbitovu a vzpomínali, pak přes kopec a zakončili u rybníčka.

Kiara a Vincent to neměli vůbec jednoduché, protože nesměli běhat. Ještě v pátek totiž dobírali antibiotika a tak nebyli ani na koncertě.


Tělocvičná ukázka bratrů Hahne.

Jerka a Nina.

Jara, vedoucí výpravy!

No a pak jsme jeli do hospody na oběd, což byl docela problém, protože nás bylo nejmíň patnáct. Nakonec jsme se vešli až do slavkovského pivovaru, který tímto doporučujeme. Dobře tam vaří pivo i jídlo.
Rozloučili jsme se a pokračovali v netradičním velikonočním programu, ale o tom až příště. Bylo nám ctí a potěšením takto strávit víkend! Příště zas, už teď se opatrně těšíme!

Dada a spol.