Colorado XI
(Vyrážíme na chaloupku strýčka Buda)

Rychle všechno naházet do auta a vyrážíme na několikadenní čundr. Ještě se musíme stavit v místním Google, Honza si tam na tiskárnu poslal nějaký mapy. Mohly by se hodit.

Nenápadnej Google v Boulderu. Většinou mívají v různých městech výrazně honosnější komplexy. Tady v Boulderu je to někde na výpadovce poblíž malé říčky.

Říčka, kde utonul modrej král. Ve většině pohádek sice vystupuje král moudrej, ale jde jen o jedno písmenko.

Vody moc není, tak se vejde do pravýho koryta a levá strana tunelu zůstává na suchu, lze ji použít jako příležitostnou cestu.

Cestu, smetiště i nocležiště. Jak je libo. A přímo nad hlavou bezdomáčů sídlí jedna z nejbohatších společností světa.

Máme vše, co potřebujeme, vyrážíme na docela dlouhou cestu do jednoho z mnoha srdcí Skalistejch hor. Honza na internetu našel boudu. Uncle's Bud hut. Funguje to tak, že na jejich stránkách si najdeš termín, kterej potřebuješ, a je-li volnej, zaplatíš nějakou sumu, nevím kolik, a obratem ti přijde SMS s číselným kódem k zámku od chaloupky.

Jak jsem již psal v některém z předchozích dílů, abys získal možnost chajdu používat, musíš mít nějakou licenci, že nejseš hovado, a že se umíš chovat v přírodě příkladně a umíš chalupařit. Získat takovej glejt není nic složitýho. Zaplatíš si kurz chalupaření na nějaký chalupě v horách, pár dní tam bydlíš, posekáš nějaký špalky, pořežeš dřevo, nanosíš vodu, nezapálíš chalupu a pak po sobě uklidíš. Komisař/komisařka usoudí, že nejseš úplný hovado a máš povolení užívat si desítek a desítek srubů, stavení, chajdiček po celých Skalistých horách a nejen po nich.

Cesta k boudě je zpočátku celkem nudná, jedeš prostě po silnici. Silnice tu mají kvalitní, pak uhneš z hlavní na mírně vedlejší, to je furt dobrý. Pak si musíš zkontrolovat záznamy na mapě i na mobilu a pro jednu z odboček na lesní cestu se rozhodnout. Je užitečný, aby byla tou správnou. Protože cesta je docela krkolomná a vymletá a hrbatá a s nějakým prďáckým normálním autem seš v prdeli. Honzovo auto to zvládlo celkem v pohodě. Má docela velký kola a všechny jsou poháněný. Vybrali jsme si plácek k zaparkování, je to poblíž Medvědího potoka. Všechno si vybalíme z auta, nic dobrýho by v něm nemělo zůstat, protože medvědi jsou kurvy a dobrotu ucítí na hony i přes plech. Dokonce je to povinností, vyndat z auta dobroty i kosmetiku, jinak pojišťovna škody na autě po nájezdu medvěda odmítne zaplatit. A nebo zaplatí jen část.

S kosmetikou problém nemáme a jídlo tak jako tak potřebujeme. Cesta k boudě je docela do kopce, ale není to daleko. Na první pohled si nás chalupa získala.

No a tohle krásný panoráma vidíte přímo z verandy chalupy.

Chalupa dřív sloužila vojákům k zimnímu výcviku na lyžích, ale pak ji dali k dispozici turistům.

Na dveřích visí zámek na číselnej kód. Normální visací zámek, zadáš kód z SMS a chalupa je tvoje.

Je zařízená přímo přepychově. Kuchyňská linka ze dřeva, kamna litinový, podlaha dřevěná. Nádobí.... Vše, co k životu zde potřebujete.

Vejde se do tý boudy až 15-20 lidí. Kdyby bylo nejhůř, tak i víc. Přízemí je uzpůsobený pro stravování a bujaré zábavy. Taková společenská jídelna.

V jednom ze zákoutí najdeme nářadí pro důkladný úklid a taky vymakanou krosnu. Zatím netušíme, k čemu je. A dva dvacetilitrový kanystry na vodu "pitnou".

Chalupa má hodně oken. Je jasný proč. Ty výhledy stojí za pár uniklých tepelných kalorií v zimě.

Vybalíme si jídlo. A pozor! V zadním traktu za dveřmi je v chodbě něco, čemu se by dalo říkat proti-medvědí lednice. Je to jen taková šopa, bytelná spížka z kamene s bytelnejma dveřma a komplikovaným systémem závor. Je to obrněná místnost, která nedovolí medvědům, aby se dostali dovnitř. Strkat do ní potraviny je přímo jednou z povinností uživatelů chatrče.

V prvním podlaží, čili vlastně v podkroví je spousta koutků a i dva pokoje se dveřma. Všude, kde to jen jde, jsou pryčny s molitanem, aby se tu mohlo vyspat co nejvíc vojáků, tedy teď už jen turistů a čundráků. A protože jsme první a zdá se, že možná jediní, vybíráme si jeden pokojíček pro 6 lidí.

Je to ten vpravo, jak je vidět kousek mýho černobílýho batohu. Vlevo jsou schody dolů do společenské jídelny.

Z okna jednoho pokoje je vidět na hezkou boudičku. Později se dozvíme, že ta boudička je jeden z nejprostornějších suchejch hajzů. Teda dvou hajzlů.

Já jsem chodil do toho vzdálenějšího, protože měl okno s výhledem na panorama.
Všimněte si prosím, že Američani jsou ujetí na zásoby hajzlpapírů.

Tohle je okno mýho oblíbenýho hajzlu. Když jsem si otevřel před výkonem okno, chodívala se na mě dívat drzá veverka. Chipmanka.

Máme už hlad, tak si uděláme něco, co by se dalo nazvat svačinou, nebo obědem. Rozhodli jsme se, že jen tak něco rychlýho do huby a na výlet.

Místní kronika. Deník má spoustu dílů a všechny jsou tu v knihovničce dostupné. A je to docela zajímavý čtení. I my se tam nakonec pobytu podepíšeme a napíšeme několik vět.

Výhled z oken je ohromující.

Uznejte sami, že umístění té chajdy je boží.

Po svačinovým obědu vyrážíme na výlet k Medvědímu jezeru. Podél Medvědího potoka.

Chajda je umístěná v nadmořské výšce 3500 metrů a jak říká Olina, je to znát.

Medvědí jezero je ještě o nějakej ten metr výš.

Ale my jdeme ještě výš. K jinýmu jezírku. Ono totiž to Medvědí jezero je obklíčený rašeliništěm a mohli bysme si namočit tenisky. A je tu i komárstvo.

Přeskakujeme horskej potok.

Přivítá nás daleko menší a kompaktnější horský jezírko obklopené balvany.

Každej z nás si našel svůj balvan, vyndal ze svýho baťůžku svýho kindla a vrhl se do čtení. Na čtení jsme přímo příšerná parta. Honza s Rézou se chystají na jaře dalšího roku vyrazit na PCT a to v celé jeho délce. Jsou to sice minimalisti na oblečení, jídlo i bydlení, ale každej bude mít ve své výbavě svýho kindla s knížkama. Honza dokonce toho svýho kindla v půlce PCT uštval, to on umí skvěle, protože už odrovnal asi 5 modelů, možná ještě víc, a musel si přes amazon objednat novýho, aby měl na tom jejich čundru co číst.

Voda je studená a nikomu se do ní kupodivu nechce.

K večeru se zase vydáme zpět do chajdy.

Cesta je divoká a neznačená.

Pár důležitejch informací pro soužití s medvědy.

Je tu přímo pohádkově.

Po cestě nás stihl krátkej déšť, ale než jsme dorazili domů, přestalo.

Obloha dramatická, chystá se k dalším preprškám, ale to už neřešíme, protože střechu nad hlavou máme.

I duha se objevila. Taková krátká, ustřihnutá z obou konců.

Den se pomaličku chystá na tmu. Musíme uklohnit večeři. Špagety se sejrem.

Dorazila ještě jedna skupina trampíků. Děda s babičkou si s sebou vzali obě vnoučata na pár dní. Je to prý jejich oblíbený místo a pronajímají si chajdu každej rok na celej týden. Už roky.

To se už venku zbláznily červánky.

Na chalupě elektřina není, tedy přesněji přivedená elektřina. Je tu sluneční panel, baterka a automatická nabíječka. Na pár hodin svícení to stačí. Podvečer na verandě je jak z kýčovité pohádky.

Po večeři jsme si zahráli komplikovaný domino, který jsme doteď úplně nepochopili a šli jsme si s Olinou číst kindlíky. Honza s Rézou si zahráli s novými přišedšími několik kol toho komplikovanýho domina. I pro děcka to bylo trochu složitý, neboli blbý, tak si to upravili podle svýho a Rézu s Honzou to naučili. Baterka nabitá sluníčkem se pomaličku vyčerpává, je větší a větší temno, jdeme spát...