Colorado V.
(do království bylinkovejch čajů)

První výlet lehce odrovnal Roušovnu, tak si vyžádala odpočinkovej den, který jsem využil k dorovnání hendikepu, tak jako u dostihů nebo u golfu. Po výběhu na Mount Sanitas jsou naše pocity v dolních končetinách vyrovnány. Taky už přiletěla paní doktorka Réza z Rakouska. Jo a k tomu se přidalo ještě extrémní vedro. Něco přes 36°C. Ve stínu. Z toho všeho se vyloupl nápad, že si kolem oběda uděláme exkurzi do nějaký místní továrny na pytlíkový čaje. Olina i já jsme nadšení, že to bude odpočinkové.

Tady v Boulderu se z vodou nemusí tak šetřit jako třeba v Kalifornii. Skalisté hory všude okolo jsou zatím dostatečnou zásobárnou podzemní vody, řeky nevysychají, v zimě hodně sněží, takže takovej skoro ráj na zemi. Olina vstává, tak jako každej den, první a hned chvátá na zahrádku. Ona má takovej typickej farmářskej postoj, když reviduje život na zahrádce. Dá si ruce za záda, sepne je, lehce se předkloní a sklopí hlavu. Pak se pomaličku posouvá po plotem vymezeným prostoru a do kartotéky v hlavě zasouvá údaje o kvetoucích kytkách, o kytkách v rozpuku, o počtu oschlých lístků, o nových krtincích a kočičích hovnech. Většinu z informací umí uchovat i několik dní.

Až vstanou i ostatní, sesedneme se u kulatýho stolu na sežereme vegetariánský dobroty.

No a protože ta továrnička na čaj je oblíbeným místem pro návštěvy, je dobrý si tam zavolat a domluvit se na určitou hodinu. Tohle v Americe funguje dost bezchybně. Zatím je času dost, tak se Réza s Honzou pustili do opravy kola. Myslel jsem si, že to je nějaká stará oldskůlovka, na které chtějí jezdit do práce, ale byl jsem vyvedenej z omylu. Spousta Američanů mívá dobročinné sklony. Honza i Réza sice nejsou Amíci, ale sklony k páchání dobrých skutků v nich hnízdí taky. Takže to kolo chtějí dát do nějaký charity, aby tím pomohli potřebnejm. A bylo by dost blbý, dát tam kolo, který není OK.

Pak sedáme do auta jedeme na opačnej konec Boulderu do té továrničky. Funguje to tak, že si u pokladny po kontrole rezervace koupíte vstupenku, která je udělaná tak, že je to současně i pytlíkovej čaj, kterej si doma můžete udělat. Pak si vyberete nějakej z nápojů, které jsou tu k dispozici v kanystříkách. Je jich docela dost a těžký je si vybrat. Převládají čaje bylinkový.

Kalíšek je dobrý si hlídat, protože není jednorázovej, a vrací se až po ochutnávce.

Skleněný nádobky s čajema. Tolik vůní dohromady, až se z toho mrtí nos.

Výzdoba je sem tam až americky pitomá.

Celá jedna zeď je prezentační a o továrně se tu dozvíte skoro všechno důležité.

V kostce trocha historie. Továrnu na bylinkový čaje založila místní partička v roce 1968 a pojmenovali ji Celestial Seasonic. V roce 1969 si pořídili první šicí stroj Singer na šití čajovejch pytlů a pytlíků. Jak už bývá, myslím, že dodnes, v Americe zvykem, výrobní závod vznikl v boulderské stodole. Některé firmy vznikly v garážích. Třeba Apple nebo Microsoft.
První linka na balení pytlíkovýho čaje byla nainstalovaná a spuštěná v roce 1976. V roce 1982 se stala Celestial Seasonic jednou ze sto nejlepších firem pracujících pro Ameriku. A byli na to patřičně pyšní.

Roušovně není zrovna do skoku, asi má i trošku horečku, ale drží se statečně. Bejt to v dnešní době, umlátí ji dav jako koronavirální nebezpečí.

V roce 1990 se společnost zmohla na vybudování novýho sídla. Na dnes už tedy věhlasné adrese 4600 Sleepytime Drive v Boulderu. Do nového sídla začali vodit návštěvníky a turisty z celýho světa. Dodneška jsou na svou společnost hrdí až pyšní.

V roce 2000 se spojili ještě s jednou firmou a přejmenovali se na The Hain Celestial Group.

V roce 2005 tu přivítali miliontýho návštěvníka.

Samotná vizita továrničky byla pro mě docela náročná. Jednak se tam kupodivu nemělo fotit, což jsem dodržoval. Ale to hlavní bylo, že se tu bilo moc vůní najednou. Čichové orgie byly takovou ukázkou, jak by to mohlo vypadat v pekle pro nosy.

Je libo ušít si večerní róbu z pytlíků od čaje? I kabelku i boty. Myslím, že Olina závistivě čuměla, protože ona pytlíky od čaje používá jen na nákupní seznamy.

Obrazová výzdoba byla hodně barevná, ale k čaji se to moc nevázalo.

Nebo mi něco zásadního uniklo.

Exkurzi máme úspěšně za sebou. Nos se mi ještě půl hodiny kroutí pod dojmy z hal v továrně. Nejdrsnější byla sekce s mátovým čajem, to skoro sundávalo sandály.

Napadlo mě, že pomůžu rukou z okýnka auta při rozjezdu, až blikne zelená, ale jen potichu a ryze teoreticky, abych nedostal MeToo facku. Tu bych si tu určitě zasloužil. Ale cyklistika v Boulderu je sympatická. Cyklistů tu je hodně.

Doma na nás v ledničce čekalo několik různorodejch třetinkovejch plechovek s pivama. Je tu dobře.

podpis

 



V době přísné celorepublikové karantény bloudí opuštěnými ulicemi jen osamělý Martin Nejedlý.


Dnes osmnáctiletá Bibi z časů, kdy ještě nedosáhla na marcipánovou myš.


Výroky našeho premiérského Jánošíka jsou tak absurdní a neuvěřitelné, že dočasně tuto rubriku umlčuju.

JEŠTĚ PŘED TÝDNEM JSEM TADY POCHVALOVALA
rodinné setkání v Praze a představení Slavy Polunina v Hybernii.
Stihli jsme to s odřenýma ušima. Ještě v úterý jsme měli výuku - já shodou okolností až úplně do večera a stihla jsem studentům předat nové aranže. Už se proslýchalo, že ve středu nás do škol nepustí a tak jsme se stihli rozloučit, zadat si úkoly s tím, že se třeba sejdeme někdy u nás, kdyby to dlouho trvalo.
Jak je vidět, nikdo z nás si neuměl představit, jak to může probíhat.
Dali jsme si s Jirkou dobrovolnou karanténu. Byli jsme akorát ještě 3x na obědě v hospodě (mimochodem skoro prázdné) no a pak zavřeli i to.
Zvláštní pocit, tolik volna, dokonce mě baví i uklízet.
V Petřině pokoji, kde dlouho nikdo nebydlel, se objevila myš. Nalíčila jsem pastičku a myš se chytila. Pak další a ještě jedna, všechny pěkně vykrmené! A pak jedna malá a to už jsem si řekla, že je asi průser. Vystěhovala jsem pár krabic
a našla zdroj myšího blahobytu.


Špaldovej polštářek si objevily. A než do něho dvojitým obalem prožraly díru, to byla asi makačka!
A jak tak uklízím pod postelí dál, našla jsem kuférek s panenkou miminkem a oblečkama. A v něm zrní, ale vybrané kvality! Třeba si to chystaly na horší časy.

Po vyklizení se zatím žádný další myší exemplář nechytil, ale kdoví...
Radši tam pastičky ještě necháme.
Všichni okolo se v karanténě věnují nejrůznějším aktivitám. Dole na zahradě se rozhodli definitivně skácet zbytek ořechu. Už byl chudák uschlej, nemocnej a prý v něm bydlela spousta brouků.
Děti z toho měly málem hodinu biologie.


Lukáš se hrdinně ujal úkolu a lezl na žebř i s motorovou pilou. To bych se bála!

Toník se Zuzankou prožívali brouky, Tonda mně předváděl ploštici, ale ta mu v nestřežené chvíli zdrhla.

Škoda stromu. Míval dobrý ořechy a babka Dana je vždycky sbírávala, sušila a opatrovala, až se dočkala přezdívky
babka Ořeška, vymyslela jí to tehdy Žofka Kabelková.


Děti jsou v pohodě. Dnes jsme mluvili přes skype i s Petrou a spol. Měli přijet na prázdniny na konci března, ale nepůjde to. Držme si palce, bude líp.

ZROVNA PÁTEK TŘINÁCTÉHO SI VYBRALA PAVLA
k odchodu na druhou stranu. Přišla mně zpráva od jejího syna Martina a já měla konečně odpověď, proč mně neodpovídá na můj mail, který jsem jí napsala, abych ji potěšila. Ještě jsem navrhovala, že jí klidně nakoupíme a uděláme, co by mohla potřebovat. Zase jsem se opozdila.
Je nám za ní smutno. Martin o ní až dojemně píše jako o Mamince. Ona byla nejen Maminka, byl to Člověk, jakých je málo.
A tak se probírám archívem, kde bych si už konečně měla udělat pořádek a vzpomínám. Seznámili jsme se s ní v době, kdy jsme natočili svoje první CD - vánoční koledy. Stréc Klapetek nám tehdy napsal krásnou předmluvu a my jsme sháněli někoho, kdo by nám ten text přeložil do němčiny a angličtiny. A tak nás Milan Klapetek seznámil s Pavlou. Ona byla jazykový fenomén! Nejen, že překládala texty, knihy atd., ona byla schopná překládat simultánně do angličtiny, němčiny, jednou jsem dokonce poznala její nádherný kontraalt v nějaké reportáži z letiště, kde hovořil jakýsi ruský člověk a ona to překládala rovnou. Znala snad šest jazyků, to je skoro nad moje možnosti to vůbec pochopit.
Tehdy vzniklo přátelství, stala se naší "adoptivní" tetičkou a celá rodina ji měla v oblibě. Byla neuvěřitelně skromná. Nejvíc mně k ní asi sedí slovo noblesní. Po všech stránkách. Měli ji rádi i naši studenti! Chodila na všechna naše představení a koncerty. Měla vzácnou schopnost říct třeba po generálce studentům svoje postřehy, uměla pochválit a povzbudit. Když bylo potřeba, rádi jí přišli zazpívat, třeba na autogramiádu do knihkupectví U Barvičů.


Napsala nádhernou knihu "Kdo byl pravý Shakespeare". Čte se to jako detektivka, silně doporučuju! Dělala o Shakespearovi krásné besedy, přednášela úžasně, dovedla lidi zaujmout a nadchnout pro svou věc.
Našla jsem foto z Husova sboru:

I s Quakvartetem jsme si při jejím pořadu s radostí zaimprovizovali.


Tehdy vlastně tu svou knihu představovala a uchvátila svým projevem spoustu mladých lidí.


Jejímu muži jsme říkali strýček Váňa, byli krásná dvojice. Na překladech s Pavlou spolupracoval až do svého odchodu.
Kolikrát jsme s nimi strávili příjemný chvilky na terase...
Měli rádi vínečko a byla s nimi dobrá řeč. Těžko se mně o nich píše v minulém čase.


Díky za to, že jsme ji mohli poznat. Vlastně je to čtvrt století, celou tu dobu byla nablízku, i když jsme spolu komunikovaly v poslední době jen mailem. Říkali jsme jí Pavličko...

Dada a spol.

!!! POZOR !!!

Moravská Vinotéka funguje bez přerušení, protože zákaz přítomnosti veřejnosti v provozovnách služeb
(s účinností ode dne 14. března 2020 od 6:00 hod. do dne 24. března 2020 do 6:00 hod ) se nevztahuje na prodej mimo provozovnu stravovacích služeb (např. provozovny rychlého občerstvení s výdejovým okénkem nebo prodej jídla s sebou bez vstupu do provozovny), ten může probíhat bez časového omezení.

Proto:

víno prodáváme okénkem, případně zajišťujeme rozvoz --- V případě potřeby, veškeré podrobnější informace na tel. 608 708 058 (Jana)

PS: Platí standardní otevíračka: Po-Pá 10-12 13,30-19; So 8,30-12

PPS: Fklidu, fpohodě, vína je dostatek, nestahujme kalhoty, brod je ještě daleko ;-)

Vážení adresáti,

situace se bohužel v těchto dnech mění každou hodinou, takže po nedávné optimistické informaci jsem dnes pro změnu nucen v souvislosti s aktuálními opatřeními české vlády konstatovat, že Bluesová pomlázka se v sobotu 4. dubna v kulturním domě v Železném neuskuteční.

Akci považujeme prozatím pouze za odloženou; pokud se ve vhodnější době podaří najít pro všechny přijatelný termín, můžeme si letos Velikonoce s hudbou udělat třeba i na podzim... O vývoji situaci Vás budu rád informovat.

Děkuji za pochopení a srdečně zdravím

Václav Seyfert st.

Milí přátelé,
vzhledem k situaci nikoho jistě nepřekvapí, že všechny pořady OVK ŽMP Brno pro veřejnost jsou až do odvolání zrušeny, přestože kapacitu 30 osob překračujeme jen výjimečně.
Zbytek březnového a převážnou část dubnového programu přesunuji na červen a později. O obnovení pořadů vás budu samozřejmě včas informovat.
Děkuju za přízeň a těším se brzy na viděnou.
Pevné zdraví a ještě pevnější nervy!
Bára Dočkalová
Mgr. Barbora Dočkalová
Židovské muzeum v Praze
Oddělení pro vzdělávání a kulturu - pobočka Brno
Tř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno
+420 530 317 651
+420 776 761 275