Apríl
(relaxační víkend za Prahou)

V pátek na Apríla pro nás přijela Jíťa a odvezla si nás do Lhotky. Auto bylo krásně plný, dokonce se do něho vešlo i 6 starejch novejch akátovejch skládacích židlí. Prej akát může bejt venku na dešti i mrazu. Jirka byl doma a čekal na nás a večer ještě přijela Helča. Takovej téměř rodinnej dýchánek.

Den před aprílem na mě mrkalo Roušovnino okno a volalo po vyfocení další asi pětisté balkónovky. Zítra jedem za J&J

Nakonec se nám podařilo dokonce i nakoupit v Lidlu nějaký pivo, banány a chleba. To bylo poslední místečko v autě zaplněné. Jen Jíťa měla zone-free kolem volantu, plynu a brzdy. Když potřebovala přeřadit, musel jsem krabici s Lidl-nákupem nadzvednout.

Večer po plavání ještě dorazila Helča. Náš tým byl kompletní. Velká Roušovna vyhrožovala od kuchyňskýho pultu: "Dušo, asi se ti dneska ožeru. Nalejvej."

V pozadí je vidět rozjásaná Roušovna. Víno bylo fakt vynikající. Model Cuvée Blanc.

Ale byl i dobrej zelenej čaj. Ani se to s tím vínem netlouklo.

Jirka se ujal kuchaření, a když mu Olina nabízela svý služby, odmítl. Prej to udělá sám. Celej obývák voněl něčím mořským a z hliněný podlahy sálalo příjemný teplíčko.

I to víno mělo svou sílu. Po několika skleničkách se nám všechny dámy rozkecaly španělsky. Já, přestože mám ze španělštiny státnicu, jsem většinou mlčel, jen jsem rozuměl. Olina chodí na španělštinu do Cervantesa, Helča prostě španělsky umí z principu, protože byla dvakrát v Peru a jazyky miluje a Jíťa, nějakej ten rok prožila squatersky v Barceloně, tak umí španělsky velmi dobře.

Došlo i na komoušskýho básníka Pabla Nerudu. Vytáhla ho na světlo večera Roušovna, protože v jednom Unidadu do Cervantesa měli doplňovačku jedné jeho básně. Byla z ní zcela unešená, až se jí přihodilo, že se dva nebo tři verše naučila zpaměti. Spíš si ale myslím, že měla radost z toho, že básni porozuměla. Ale jo, přiznávám, že ač komouš, tahle básnička byla dojemně zamilovaná. Tady ji máte celou, kdyby někdo měl zájem:

PUEDO escribir los versos más tristes esta noche.

Escribir, por ejemplo: "La noche está estrellada,
y tiritan, azules, los astros, a lo lejos".

El viento de la noche gira en el cielo y canta.

Puedo escribir los versos más tristes esta noche.
Yo la quise, y a veces ella también me quiso.

En las noches como ésta la tuve entre mis brazos.
La besé tantas veces bajo el cielo infinito.

Ella me quiso, a veces yo también la quería.
Cómo no haber amado sus grandes ojos fijos.

Puedo escribir los versos más tristes esta noche.
Pensar que no la tengo. Sentir que la he perdido.

Oir la noche inmensa, más inmensa sin ella.
Y el verso cae al alma como al pasto el rocío.

Qué importa que mi amor no pudiera guardarla.
La noche está estrellada y ella no está conmigo.

Eso es todo. A lo lejos alguien canta. A lo lejos.
Mi alma no se contenta con haberla perdido.

Como para acercarla mi mirada la busca.
Mi corazón la busca, y ella no está conmigo.

La misma noche que hace blanquear los mismos
árboles.
Nosotros, los de entonces, ya no somos los mismos.

Ya no la quiero, es cierto, pero cuánto la quise.
Mi voz buscaba el viento para tocar su oído.

De otro. Será de otro. Como antes de mis besos.
Su voz, su cuerpo claro. Sus ojos infinitos.

Ya no la quiero, es cierto, pero tal vez la quiero.
Es tan corto el amor, y es tan largo el olvido.

Porque en noches como ésta la tuve entre mis
brazos,
mi alma no se contenta con haberla perdido.

Aunque éste sea el último dolor que ella me causa,
y éstos sean los últimos versos que yo le escribo.

 

Jirka udělal tak vynikající plody moře, že jsme na chvíli zmlkli i španělsky. Dlouho jsem takovou delikatesu v hubě neměl. Skláním se před Jirkovým kuchařským uměním. Já to říkám pořád, měl se vysrat na nějakou FAMU a jít na kuchaře. Info pro mlsný tlamky, tuhle směsku mušlí a malinkejch krevet mívají v Lidlu za 80 nebo 160 korun. Tohle je z té menší krabice a najedlo se z toho pět dospělejch. Aby to bylo spravedlivý, tak Olina sice nemohla pomáhat Jirkovi při vaření, ale zato se dopustila výborné pórkové polívky.

Když už byla Olina dostatečně utlumena barbituráty značky Cuvée Blanc, tak nastoupil Jirka k portrétování. Jirka jako kluk miloval jednu příšernou mikinu, na které byla vyobrazena partička růžovejch plameňáků. Mikinu nosil pořád, až se úplně rozpadala. Aby o plameňáky nepřišel, tak si je podle zbytků mikiny nechal vytetovat barevně na prsa. Láska k těm elegantním ptákům se ještě víc prohloubila. Dostal i plameňákovej obraz a teď před několika dny i plastovýho, kterej bude dělat strašáka na jednom ze záhonů. Kdyby Jirkovo tetování viděl děda nebo Jiřinka, asi by okamžitě omdleli. Oni jsou na tetování velmi vysazení.

J&J

Noc už dávno není mladá, ale my jedem furt dál.

Vzpomněli jsme si, že jsme si domlouvali relaci s americkým Honzou a Robyne.

Spojení navázáno. Oni totiž zrovna nejsou v Americe, ale v Evropě. Pár tejdnů chodili po Alpách na skialpech a pak přejeli do Španělska. Díky skvělé moderní technologii, jakou je obyčejnej mobil, jsme se propojili všichni. Přidala se i Bibi z Prahy. Vlevo dole americkej Honza ve Španělsku a Robyne, která ale není vidět. Nahoře Bibi a vpravo my. Baví mě moderní komunikační prostředky. Jo a za dva tejdny přiletí Honza s Robyne i za náma do Česka, takže doufáme, že rodinný setkání se podaří zrealizovat. Zase u J&J a pak ještě v Křižánkách s tím nejširším kruhem rodinným. Pro naši rodinku je to totiž tak trochu vzácností.

Už jsou dvě v noci a my furt jedeme.

Dvě třetiny našich kuřátek.

Za pár tejdnů by se mohla kuřátka sejít v plné sestavě.

Ráno nás přišel pozdravit starej strakapoud, kterej J&J na baráčku docela škodí, protože jim vyklovává díry do těch opálenejch prken. Myslí si, blbec, že to je špatně, tak to opravuje zobákem.

Dneska ale byl neškodnej a kloval jen do staré jabloně, až třísky lítaly.

K snídani budou vajíčka.

A alespoň symbolická brigádička. Jíťa potřebuje zasadit dvě meruňky a Helča slíbila, že vykope jámu. Olina se rozhodla dělat jen pozorovatele, ale stejně nevydržela, vzala si starý škráby a bundu a šla radit. To je její silná parketa.

Najít správný místo pro zasazení stromu není žádná prdel.

Helča se změnila v barevnýho trpaslíka s rýčem.

Zatímco všichni zahradničili, rozchodil jsem jim starou inkoustovou profi tiskárnu, takže jsem taky nebyl úplně marnej. A o čem budu psát příště? To fakt, ale fakt nevím.