"Život můžeš žít jenom dvěma způsoby. Buď jakoby nic nebylo zázrak, nebo jakoby všechno bylo zázrak."
- Albert Einstein (1879-1955)

Máme za sebou 2 pohodové týdny v Ománu. Momentálně se smutkem počítáme dny, hodiny, které zbývají do odletu. Chceme je využít naplno, pomalu se ponořit do překrásného okolí místa Sawadee. Opouštíme klid a mír hotelu , vstříc arabské přítomnosti.

Po každodenním odpoledním potápěčském ponoru mého muže si vyrážíme na výlety, obdivovat pobřežní vesničky, kde se čas zastavil a kde obyvatelé žijí jako před desítkami let. V odpoledním zapadajícím slunci vyjdou ženy na zápraží na přátelské posezení, sednou si na kobereček , pijí čaj a vyšívají šaty. Nás, cizinců, si příliš nevšímají. Nicméně na moji otázku, zda mohu udělat pár snímků, s úsměvem přikyvují a vlídně nás zvou na čaj. A už tu jsou hordy dětí a v okamžiku jsme jejich hosty se vším všudy. V těchto chvílích lituji, že jsem nevěnovala více času na učení se arabských slovíček.

U břehu moře sedí mužská část obyvatel, klábosí a už jsou tu opět neposedné děti, které se poučí od mořských vlků.

Jiné dny vyjíždíme do vnitrozemí. Nenecháme si ujít impozantní hrad Nakhal, který trůní nad vyschlou řekou obklopen palmovým hájem a puká pýchou nad sebou samým.

V horských vesničkách, kam noha cizince po dlouhý čas nevkročí , jsme zahlédli ženy prát prádlo u říček ve stínu palem. Děti se koupou v potůčcích, voda je tu pramen života. Po několika kilometrech už z říčky zbude jen vyschlé pouštní řečiště , tzv. wadi.

Ovšem pevnost Al Hazn ve stejnojmenné tradiční vísce vyrazí dech. Je tam neuvěřitelná atmosféra. Opět vidíme nádherně zrestaurovaný hrad* , kde se člověk může ponořit všemi smysly do arabské pohádky. Jediní hosté kromě nás jsou tu 2 muži z Quataru , kteří rádi postojí na portrét. Pozor na záhadná osamělá zákoutí, snad najdu cestu ven z tvrze.

Navštěvujeme známý minerální pramen ve středověkém městečku Rustaq , u kterého postavili místní mešitu a lázně. První budova lázní je pro muže, kteří se rochní v tekoucí vodě přímo od pramene. Druhá budova po toku je pro ženy. Ty se koupou ve vodě, která byla již použita v mužské lázni a třetí budova je pro děti na hraní a praní prádla.

Večer nás má příroda v hrsti, západ slunce stojí opravdu zato, na prašných cestách zastavujeme vůz a zíráme na to ománské divadlo. Večery u hotelu jsou stejně okouzlující. Dlouho na ně budeme vzpomínat.

Neradi se loučíme s touto mírumilovnou a pohodovou zemí. V Evropě nás čeká teplota o 25 stupňů nižší, šedivá zamračená obloha a vyšilující komerce před vánočními svátky. Doufejme, že ománské osvěžení a pohlazení na duši nám nějakou dobu vydrží.

Je mnoho cest, které nevedou k srdci. Arabské přísloví

* Ománský sultanát díky vysokým příjmům z ropy investoval na rekonstrukci a opravu starobylých tvrzí a hradů. K zachování autentičnosti byli pozváni na precizní restauraci odborníci z Maroka. Zrekonstruovalo se tak cca 25 největších hradů v zemi.