prase č. 35

Krkonošské
(kyselo)

Může býti trochu kyselo, jen když je veselo. To teda mohlo platit pro letošní vypečený přechod Krkonoš. Letos jsme se obzvláště těšili na tu veselou partu stárnoucích turistů, ke kterým se s hrdostí hlásíme a je nám mezi nimi krásně. Rok co rok chodíme pomaleji, ale zatím ne kratší a kratší trasy. I když i to přijde, jako se ukázalo tak trošku při letošní jubilejním, myslím že šestém přechodu.

Ve vlaku jsme se pustili statečně do prasáren z Interšpáru a pak taky do nápoje, kterému Ladys důvěrně říká gríja. Prozradím vám, že jde o prachsprostou griotku. Ale po ránu ve vláčku dobrá. Kromě jídla a pití nám Ludva ještě přečetl jakýsi článek, který se sáhodlouze zabýval nějakým moudrým výrokem pana našeho prezidenta, kterej se jal slovně bojovat za pěstitele ryb, protože nabyl dojmu, že zlá EU nám chce zakázat krásné české slovo ryba pro označení ryby.

Předpověď počasí nevypadala vábně, všude samé pršení a větření, ale věřte předpověďářům! I moje krabička hlásila nudně pátek déšť, sobota déšť, neděle déšť a takhle to šlo až do středy. Já sice mám v krabičce tuto informaci hned na prvním místě vedle přesnýho času, ale naučil jsem se tuhle ikonku ignorovat, protože jsem se rozhodl, že mi taková informace chce dělat bordel v mých rozhodnutích. Počasí ignoruju. A fotit se dá i v dešti.

Sraz ve tři čtvrtě na na osm na hlavním nádraží. Jedem do Trutnova a dál vláčkem jednomotoráčkem do Svobody nad Úpou. Přestože byl sraz přd odjezdem přehnaně brzký, všichni jsme přišli ještě dřív. Inu, co si budem namlouvat, stárneme. Vstáváme čím dál dřív a vymlouváme se na zodpovědnost a chvályhodnou spolehlivost. Ale víme své, je to jen a jen z nespavosti.

Ludva

Ve Svobodě neprší, je to divné a já si začínám myslet, že je to jako dycky, zase kecali. Meteorologové. Jdem do hospody a pijem pivo Krakonoš. Je docela dobré a má hezkou medovou barvu. Někteří obědvají, já ne. (Kecá, měl polívku a po mně dojel jatýrka s rýží - pozn. redakce.) Zaplatit a vyrazit. To hezčí už máme za sebou. Nástup je nějak moc do kopce, ale neprší. Olina chrčí jak Jiří Wolker, přivezla si z Austrálie nějakýho bacila od Bobíka, kterej poslední dva týdny měl sople jako z želatiny. Potí se prý jako prase a mele z posledního, ale není to na ní vidět.

Je statečná. Jdeme celkem pomalu, jako bysme mleli z posledního, a melem kraviny. Ty hovadiny, které probíráme vážným hlasem, mě baví nejvíc z celýho přechodu Krkonoš. Já se vždycky těším jako malej Jarda na tu partičku pochodujících figurek. Přestože je těsně po poledni, začíná se podezřele smrákat, padají první kapky. Vypadá to beznadějně. Tu se obloha maličko protrhne a lesem se prožene mrak něžné mlhy. Vytahuju foťák a fotím jako o život. Začíná mi být jasné, že víc příležitostí tenhle výlet mít nebudu. Fotím a fotím, kamarádi se mi vzdalují.

Naštěstí mají nutkavou potřebu vypudit ty vychlastaný piva, tak mi neutečou daleko. Až na Rýchorskou boudu jsme došli celkem nepoškození. Dáme si zase pivo, zase Krakonoše, ale tentokrát stojí za prd. Je flaškovej. Venku se setmělo a začalo pršet. Ideální okamžik vyrazit do hory. Většina z nás si bere pláštěnku i deštník, jen já, blbec v sandálkách, věřím, že předpověďáři kecají. K dešti se přidá vítr, abych nemohl využít typických vlastností deštníku. Velkej foťák schovávám do baťohu. Stále jdu statečně jen v tričku a s deštníkem. Až když jsem důkladně promočený, zbaběle zastavuju a pokouším se oblíknout pončo a mokrou košili. Trvá mi to dlouho. Konečně jsem proti dešti docela slušně chráněný, ale mokrý na kost. Můžu si tajně trénovat tibetské techniky a vyrábět teplíčko na různých částech těla. Kupodivu se mi podaří vysušit kraťasy celé a tričko s košilí na prsou. Je mi zapařeně teplo. V největší pohodě jsou nohy, protože se mi v sandálech neudrží voda. Čeká nás krpál, který se jde potůčkem a přítulným mírně smradlavým bahníčkem. Ludva tenhle kopec nenávidí a už předem bývá znechucený. A jak se ukáže večer u piva, není sám. I v tomto potůčku se jeví sandálky jako nejlepší goretexová obuv. Moje značkové sandálky už dojíždí třetí sezónu a stále si myslím, že jsou dokonalé, Ó, jak je výhodné utratit hodně za dobré sandály. Honza K., který jde zrovna přede mnou, ujíždí na mokrém kořenisku a břikne sebou o zem. Je mokrej a od bláta. Prší a fouká vítr. Všude to čvachtá.

V téhle boudičce si holky převlíkly mokré hadry za suché, aby měly na Pomezkách mokré úplně všecko.

Holky si vlezou do boudičky, která se tu najednou objeví, a převlíkají se do suchýho a teplýho oblečení. To mokré a těžké rvou do baťohu a jdeme dál. Ludva, který jde přede mnou, uklouzne na mokrém kameni a najednou je stejně zaprasenej jako Honza. Oba lakonicky poznamenají, že to je v pohodě, protože si nic nezlomili. Zkoumáme mapu. Prý až najdeme hraniční kámen s označením 4/19, budeme mít polovinu za sebou. To mě inspiruje, když už nefotím, a pokouším se přijít na to, jak asi ty kameny číslujou. Nemůžu na nic přijít. Honza tvrdí bez jistoty v hlase, že jde o nějaké zlomy čar, jak je mezi kameny vedena hranice. Nerozumím tomu. Tu se objeví správný patník. Ještě půlku a jsme v cíli první etapy. Začíná večer.

Pomezky v mlze. Vypadají vábně. Nevím, jaké máte zkušenosti vy, ale Pomezky jsme ohodnotili jako nejpříjemnější chalupu na přenocování v celých Krkonoších. Spali jsme již v kdejaké boudě. Pomezky mají nejpříjemnější obsluhu. A to je nejdůležitější. Nejodpornější ze všech našich přespání vychází i nadále Labská bouda, tam se nelíbí ani krysám, tam je hnusný všecko, i pinglové. Na Martinkách je celkem pohodové spaní, ale obsluha stojí za prd, je to jen taková dojírna na prachy. A eště vás chtějí po ránu při placení šacovat, jestli jste neukradli dálkové ovládání od nefunkční televize. Pomezní boudy jsou nejlepší, i když docela drahé. Dorazili jsme nacucaní jak mořské houby a vedení chalupy nás již vítalo s otevřenou náručí a svíčkovou, dobrým pivem a příslibem výborné snídaně. Dokonce kvůli nám i zatopili v chalupě a upekli borůvkovej koláč.

Díra do Svobody.

Když jsem šel od toho inkriminovanýho patníku, drhlo mě cosi na noze, myslel jsem si, že to je nějakej kamínek zatoulanej do sandálku, vzhledem k situaci jsem se rozhodl to ignorovat a šel jsem až do cíle, Ani úsměv mi nepomohl, nohu mi neodřel do krve kamínek, ale sandálek sám. Už když jsem jel do Austráílie, měl jsem pocit, že to botky nepřežijou, všude se z nich drolilo to polštářování a vypadaly smutně ošlapaně. Austrálii přežily, až Krkonoše je zlomily. Jeden pásek se pokazil a vyčouhlý silon mi nohu rozedřel. Říkal jsem si, že to ještě vydržíme. Sandálky i já. Ale když jsem šel na záchod a pokusil se je znova obout, noha bolela tak, že jsem šel na hajzl raději bosej a boty velkopansky odhodil. Od toho okamžiku jsem chodil jako Boris. Bosej. Naštěstí jsem si na to docela v Austrálii zvykl a teď se mi to hodilo. Botky byly nacucané vodou a těžké jako lyžáky. A od bláta úplně všude.

Dali jsme si pár piv a ruma a chvilku vedli blbé řeči. Zjistili jsme, že jsme hodně unavení, a padla taková drobná výčitka na autora trasy, že to bylo na první den až příliš. Já jsem nebrblal, mně se to líbilo. Hlavně jsem byl vděčný za tu půlhodinu fotografického průjmu, teď už se může přihodit cokoliv. Já jsem si své vyfotil. Šli jsem dost brzo spát, každá dvojice do svýho pokojíčku.

Bavili jsme se o tom, že Indiáni mají pro zelenou barvu asi 150 výrazů. Zpočátku se mi zdálo, že to je nějaká hloupá pomluva, aby čtenář té informace zůstal ohromen. Ale pak mi došlo, že kdyby mi dovolili použít třeba vzorník CMYK nebo RGB a nebo LAB, tak bych jich dal dohromady taky přes 150. Akorát bych v nich neviděl 150 rozdílů. Nemáme prostě na zelenou vycvičené oko jako Indiáni. A pak jsem objevil tuto zelenou. Kam se hrabou Indiáni.

Zrovna nefouká a deštník je použitelný.

To si možná ani nedovedete představit, a jestli dovedete, tak si to raději nepředstavujte, jak děsně smrdí mokré boty na topení. Do rána jsme si všichni přivodili lehkou autootravu. Zato snídaně byla parádní. Trošku mě mrzelo, že jsem začal již v Austrálii propagovat zdravou výživu. Zdravá výživa v mém provedení není samozřejmě založená na drahém olivovém oleji, zelenině a potravinách z organic food obchůdků. Ani žádné speciální luštěniny exotických jmen, ani hromady vajec. Jediným zdravým atributem mé metody je jíst málo. Dávat si toho jen tolik, abych měl po jídle ještě maličko hlad. Ideální dávkou je ten kyblíček jídla, které vám nabídnou v letadle. Když si nedáte nic jiného, je to přesně ta správná dávka. Jedl jsem takto posledních 14 dní v Austrálii a moc se mi to začalo zamlouvat. Učím se nedojídat, přestože můj tatínek mě vždycky učil, že dojídat se musí. No a to byl takovej jedinej smutnej okamžik té i pro oči pohledné snídaně. Malý talířek, páreček, dva plátky sýra, kolečko šunčičky a malou lžičku míchaných vajec, malé másílko a jeden rohlík. Jejda, to mě to lákalo. Všeho jsem si mohl dát několikrát až k puknutí, ale vydržel jsem a nimral se s tím malým talířkem.

Ani skotskému skotu nebylo do skoku

Přestože mi to bylo líto, cítil jsem se mírně hladově a skvěle. Chtělo se mi skoro lítat, jenže venku byla mlha a scalo v proudech. Seděli jsme kolem stolu a řešili naši situaci. Nikomu neuschnuly boty ani oblečení, všichni jsme smrděli a váhali, jestli máme jít na Sněžku. Přiznal jsem se, že se mi Poštovna nelíbí. Doufám, že to nemělo vliv na konečný verdikt. Jedem domů. Jakmile to vyřklo víc lidí z týmu, bylo skoro jasné, že dál nepůjdeme. Na některých z nás však bylo vidět, že by raději šli dál. Demokracie je blbá, ale nic lepšího stejně nemáme k dispozici. Každej si odůvodnil své zbabělé rozhodnutí po svém. Já například jsem tvrdil, že mi to nevadí, protože jsem si své nafotil a klidně už můžu domů do Pařezin. Zjistili jsme si, že v 11 nás odveze autobus do Svobody a za tři čtvrtě hodinky další busík jede až na Černý Most. Některé z nás zarazilo, jak zákeřně jednoduché je uprchnout z náruče nehostinných hor. A to jsme celé dopoledne probírali Hanče s Vrbatou, hrdiny Krkonoš. Já osobně si nemyslím, že byli hrdinové, protože riskovali a nebyli vhodně oblečení (ha ha, já bývám taky rád oblečením i obutím poddimenzovaný). Prý jeden z nich do té sloty vyrazil jen v tričku, tak co se diví, že umřou.

Tohle všecko si s sebou vzala Ála na jednodeňák.

Páníček má poprvé po šesti měsících na nohou normální maratonky a fusky. Necítí se v nich, ale odřená noha v nich nebolí. Je tak jediný z pelotonu, kdo má v sobotu ráno na nohou úplně suché boty. Vezl si je pro jistotu i do Austrálie, protože nevěděl, jak to tam bude s tou australskou zimou a jestli ty jeho staré utahané sandálky přežijou. Přežily. Takže tyhle boty byly v igeliťáku asi tři měsíce. Proto byly tak moc suché.

Naše povědomí o slavných krkonošských rodácích bylo chabé. Nakonec jsme ty kusé údaje dali společně dohromady. Hodně nám pomohlo to, že Ladys o nich viděl film pro pamětníky. Jednoho hrál Pepíček Beků a toho jsme tedy určili jako záletníka, který Vrbatovi (nebo naopak?) lezl za ženou a nasazoval mu parůžky. Ale nakonec se projevil statečně a zahynuli spolu. Teď se podle nich jmenujou nějaké chaty, a dokonce mají nějaké pomníčky kdesi. Tahle debata utvrdila měkčí část výpravy v tom, že je dobře, že jedem domů. Prostě jen ne žádnou hančovinu. Zbytek času jsme diskutovali o ploše koule v 3D prostoru a jak to je se strunovou teorií v případě 11rozměrnýho prostoru. I když to bylo zajímavé, na společné rozhodnutí zvolit variantu únik to nemělo vliv. V 11 jsme odjeli. Hned za druhou zatáčkou se začalo jakoby zázrakem trhat oblačno a přestalo pršet. Chtěli jsme se možná vrátit, ale statečně jsme lhali, že je dobře, že jedem domů. Ve Svobodě jsme si zase dali pivo a já jsem navrhoval, že bychom si mohli dát ještě jednou tu včerejší etapu, i čas byl srovnatelný se včerejším nástupem. Někteří z pelotonu se na mě koukali nevraživě a Ludva znova zopakoval, že tu cestu tím blátivým potokem nenávidí. No tak jsme jeli domů. V Praze svítilo sluníčko, ani vítr nefoukal.

Zikmund, šelma ryšavá, s.r.o.

V neděli mě Olina v rámci tajné nedělní etapy vytáhla do lesa na houby. Skoro nic jsme nenašli a smutně vzpomínali na ty krásné praváky, které lemovaly naši první etapu až na Pomezní boudy.

Těch hřibů bylo fakt hodně, jako před 2. světovou válkou, a neutrhli jsme ani jediný, protože nás přece čekal celý víkend v horách. Kdo by se s hřiby vláčel skoro tři dny. Ach jo, kdybysme věděli, že to vzdáme, sbírali bysme ty veliké a u cesty jako o život.

V hospodě pověsili chodce. Tenhle chodec má do sloty botky dobré, jen pokrývka hlavy by ho zradila v tom větru. I hůl je celkem moderní. A rukavice by bezpochyby ocenil.

Výzdoba hospody ve Svobodě.

Příšernej Bob Marlej.

Propagátor nezdravé stravy, který se stal celosvětově slavným. Je pravda, že v těchto výkrmnách je vždycky narváno a všichni tam žerou jako o život. Teda vlastně o smrt.

Krkonošské kyselo je speciální polívka, která se v Krkonoších nevaří. Podle Ludvovy teorie se v Krkonoších krkonošské kyselo nevaří kvůli Němcům, protože krkonošské kyselo musí být doopravdy kyselé, což by Němci nežrali, protože by si mysleli, že je to zkyslé a zkažené. A proto jestli chcete doopravdické krkonošské kyselo, musíte se domluvit s Ludvou a on vám ho v Meziměstí uvaří. Prý ho umí vařit dobře a podle platné receptury. Ne tu německou krkonošskou náhražku.

I na tuto krkonošskou žábu tu bylo příliš mokro. Opalovala se na asfaltu a předstírala smrt.

Jsme poserové, letošní přechod byl ten nejkratší ze všech, které jsme si kdy naordinovali. Ale i tak to byl opět krásný výlet plný příjemných zážitků.

V Polsku asi bylo přívětivěji.

bazar

Redakční novinky

29.8. 2010
Nenápadně jsem z měnil vstupní bránu do fotogalerií a přidal jednu australskou, kam budu pomaličku strkat komentované obrázky, které se mi nebudou hodit pro použití ve fejetonech, ale bylo by mi líto, kdybych vám je nevnucoval.

3.1. 2010
Redakce hlásí, že nic nového pod sluncem vás nečeká. Žádná předsevzetí, žádný sliby. A už vůbec nemůžete počítat se sebemenším náznakem serióznosti. U prasete je to výhodou, u politika k posrání. Škoda jen, že není jen jeden. Ten politik.

29.11.2009
Redakce lehce upravila a připravila další kompletní vydání všech WWWiditelných prasat od doby vzniku po teď, čili do roku 2009.

20.11.2009
V knihovničce se narodily tři pohádky od Jarky N. ze Svatého štěpána, které mi poslali již dávno, ale já jsem byl takové hovado, že jsem se k tomu dostal až tenhle víkend. A ke vší hrůze se nemám ani na co vymluvit. Tak jsem pro ty pohádky udělal aspoň pár ilustrací. Tak promiň, Jarko.

5.1.2009
A je tu ročník dvanáctý. U whisky by to mohlo znamenat pár hvězdiček i skoro jistotu kvality. U týdeníku to může naopak znamenat šanci pro hnilobu nebo vyschlo. Pokusíme se udělat pro zvrácení možných předpokladů co nejvíc. Třeba se nám to sem tam v nějakém fejetonu nebo fotce povede. A když ne? Je snad málo oblastí, kde to stojí za hovno?

1.1.2007
Archivní sklípek funguje i nadále tak, že se klikem u ikony Bazaar dostanete přímo k jakémukoliv ze tří až čtyř posledních vydání. Z nich se vám stejnou technikou podaří dostat i k dalším předchozím třem až čtyřem vydáním od zvoleného. Toto zanořování je násilně utržené posledními třemi vydáními z předchozího roku.
Starší ročníky až po samotný Velký třesk - vznik neseriozního internetího týdeníku WWWiditelné prase - lze získat jedině na CD. (Ale to až po urputném přemlouvání, protože kdo se s tím má furt vypalovat). Kvůli tomu, že minulej rok skončil a novej začal, bude potřeba překopat zase celé prase od narození, aby na CD bylo kompletní a to se teda redakci příliš zatím nechce. Redakce je od základů shnilá.

Galerie Josefa Adamce
MOJE TAJNÉ MÍSTO aneb KRAJINA A SETKÁNÍ S BOHEM (do 15.9.2010)
Výstava ke Dnům vděčnosti za stvoření. Vystaveny budou vybrané obrázky a fotografie zaslané do soutěže, kterou pořádá Ekologická sekce České křesťanské akademie.

Galerie fotografie Louvre
Josef Sudek (do 5. 9. 2010)
Dvanáctá výstava fotografií z cyklu výstav prezentující sbírku fotografií PPF.

Baselitz Chodovská tvrz
VÁCLAV MACH-KOLÁČNÝ - Jablko pro Evu (do 5. 9. 2010)
V. Mach-Koláčný se prezentuje v oblasti malby, kresby, kombinované techniky, počítačové grafiky a částečně fotografie a fotografiky. V jeho obrazech se zřetelně snoubí jeho „moravská duše“ s „moravským koloritem“. Osobitým stylem ztvárňuje svět pocitů, iluzorních invencí a barevných fantazií, zvláště v oblasti figurální tvorby, ale i krajiny.

Galerie hlavního města Prahy - Městská knihovna
ROKY VE DNECH / České umění 1945–1957 (do 19.9.2010)
Mezigenerační konfrontace poukazuje ve třinácti kapitolách, reflektujících výtvarné fenomény, tematické a názorové okruhy, osobnosti a události, na progresivní tvůrčí činy, díky kterým se po válce a v období vrcholné ideologické demagogie udržela kulturní a hodnotová kontinuita českého umění. Tato koncepce reviduje schematické soudy o jednotlivých tvůrcích a vytváří otevřenou příležitost pro kontextuální vnímání jejich tvorby. Závěr výstavy stručně naznačuje okamžik, kdy po první revizi stalinského režimu české umění v roce 1957 nastartovalo dlouhý proces návratu do prostoru evropské kultury.

Galerie Hollar
PAVEL SUKDOLÁK - grafika (do 19.9.2010)

Ateliér Josefa Sudka
Alena Kotzmannová - ''Rybí lidé - Fish People'' (2.9.2010 - 24.10.2010)
Výstava fotografií z aktuální tvorby autorky.

Josef Koudelka
Dnes již klasik české fotografie, člen agentury Magnum Photos, patří k nejdůležitějším světovým humanisticky zaměřeným fotografům. Jeho snímky jsou charakteristické výtvarně výrazným, originálním projevem. Tato monografie je prvním průvodcem po jeho jednotlivých fázích tvorby. Začíná ranými pracemi ze sklonku 50. let a přináší výběr ze všech stěžejních souborů jeho zralého díla. Knihu uvádí studie Anny Fárové, přední znalkyně české fotografie a Koudelkova díla, a rozhovor Karla Hvížďaly s Josefem Koudelkou. Vydalo nakladatelství Torst.

Beninská zpěvačka Angelique Kidjo vydala album nazvané ÕŸÖ, které je plné strhujících coververzí skladeb Jamese Browna, Arethy Franklin nebo Carlose Santany formujících její hudební začátky. „Ty písně jsou příběhem mého dětství. Inspirovaly mě k hudební kariéře, staly se mou biblí,“ uvedla Angelique k třemi jazyky nazpívané desce, na níž ji doprovázejí například kontrabasista Christian McBride, bubeník Kendrick Scott nebo kytarista Lionel Loueke. Zazpívají si s ní také Dianne Reeves či Bono. V Africe v Angelique Kidjo už dávno spatřují nástupkyni Miriam Makeby; podobně nezastupitelnou umělkyni i bojovnici za práva afrických žen.

„Člověk nezhasíná, poněvadž jeho vnitřní oheň nemá již výživu, nýbrž protože jej nechá udusit pod jeho vlastním popelem. Je třeba neúnavně setřásat popel.“ (Jean Schlumberger)
Kina:
31.8.-1.9. – Aero – Sama v Africe (režie: Claire Denis, Fr., 2009, 109 min. Drama) (Isabelle Huppert, držitelka Křišťálového glóbu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii ze 44. MFF KV, ztvárňuje postavu Marie, jež se snaží udržet při životě kdysi prosperující africkou kávovou plantáž Café Vial. Pro místní se Vialovi stanou „bílým masem“ a lokální rádiová stanice triumfálně hlásí, že dny takových rodin jsou sečteny.) (20:30)
2.9. – Aero – Unaveni sluncem 2: Odpor (režie: Nikita Michalkov, Rus./Nem./Fr., 2010, 132 min. Drama) (Rok 1941. Perzekuovaný velitel Kotov, přeřazený mezi kriminálníky, se z úděsného snu o Stalinovi probouzí do války. V tříšti epizod se vynořují a zanikají tváře hrdinů a obětí, každá s výmluvně načrtnutým charakterem i osudem.) (20:45)
5.9. – Aero – Filmový klub – Pan Nikdo (režie: Jaco van Dormael, Kan./Bel./Fr./Něm., 2009, 133 min. Pohádka) (Jeden život – tisíce cest.) (17:30)
30.8.-1.9. – Evald – Největší z Čechů (režie: Robert Sedláček, ČR, 2010, 96 min. Komedie) (O tom, jak je možné natočit zcela jiný film než původně chcete...) (17:00, 19:00)
30.8.-1.9. – Evald – Bunny a býk (režie: Paul King, VB, 2009, 95 min. Komedie) (Surreálně-bizardní cesta celou Evropou z industriálního Polska, přes Švýcarsko až do prosluněné Andalusie, kde se skrývá osudový býk.) (21:00)
31.8. – Oko – Single man (režie: Tom Ford, USA, 2009, 101 min. Drama) (Vysokoškolský učitel George právě ztratí svého partnera a smrt je ještě příliš blízko na to, aby se s ní dokázal vyrovnat. V průběhu dne se setkává se svou nejlepší kamarádkou Charley, zatímco ho pronásleduje jeho student, který o něj má nesporný zájem, a to nejen studijní. George prochází dnem, na jehož jedné straně je trpká příchuť hlavně revolveru a na druhé krok ke zbytku jeho života...) (20:30)
2.9. – Oko – Čtyři lvi (režie: Christopher Morris, VB, 2009, 94 min. Komedie) (Skupina potenciálních – částečně – pákistánských teroristů by strašně ráda někoho vyhodila do povětří... ale koho vlastně? Jejich neschopnost sahá opravdu k nebesům, jinak by je nevyhodili z výcvikového tábora teroristů, kde je zdánlivě místo pro každé tělo opásané výbušninou. Vyjde jim alespoň hromadná sebevražda na londýnském maratonu?) (20:30)
30.10. – Světozor – Saving Pop Culture – německá experimentální hudební videa (Něm., 2007, 82 min. Dokument) (Šestnáct experimentálních německých hudebních videoklipů z let 2003-2007.) (20:30)
Filmové festivaly:
do 31.8. – Žižkovské filmové léto, Praha, Aero (info: http://www.kinoaero.cz/cz/cykly-festivaly/129/Zizkovske-filmove-leto/187/2010/)
Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
30.8. – Agharta – Hot Line (21:00)
31.8. – Agharta – Petr Zeman Quintet (21:00)
2.9. – Agharta – Mark Aanderund Trio (21:00)
3.9. – Agharta – Petr Zeman Quintet (21:00)
1.9. – Balbínova poetická hospůdka – Petr Kalandra a Memory Band + Oskar Petr (20:00)
3.9. – Balbínova poetická hospůdka – Štěpán Rak (20:00)
30.8. – Blues sklep – Petr Syčák Hilský & Jam Sessžer (21:00)
31.8. – Blues sklep – Eliška Ptáčková Acoustic Sound (21:00)
1.9. – Blues sklep – Císař Band (21:00)
2.9. – Blues sklep – B5 (21:00)
30.8. – Jazz club U staré paní – Vít Švec Trio (20:30)
1.9. – Jazz club U staré paní – Libor Šmoldas Trio (20:30)
2.9. – Jazz club U staré paní – Franta Kop Quartet (20:30)
5.9. – Jazz club U staré paní – Najponk Trio (20:30)
31.8. – Jazz Dock – Matěj Benko Trio (22:00)
1.9. – Jazz Dock – Cyrille Oswald Quartet (22:00)
4.9. – Jazz Dock – Poetic Filharmony (19:00)
4.9. – Jazz Dock – Shahab Tolouie Quartet (22:00)
31.8. – Jazzboat – Vojtěch Eckert Trio (20:30)
2.9. – Jazzboat – Ondřej Kabrna trio(20:30)
3.9. – Jazzboat – Jan Kořínek & Groove (20:30)
5.9. – Jazzboat – Svatobor Macák Quartet (20:30)
31.8. – Reduta – Classic Goes Jazz (21:30)
2.9. – Reduta – Jiří Hála Jazz Project (21:30)
3.-4.9. – Reduta – Julek Bartoš Q (21:30)
5.9. – Reduta – Jazz Efterrätt (21:30)
2.9. – Stará Pekárna, Brno – Joe Bar Blues Street (20:00)
31.8. – U malého Glena – Roman Pokorný & Swing Time (21:30)
1.9. – U malého Glena – Rene Trossman Band (21:30)
2.9. – U malého Glena – Balzar Robert Trio (21:30)
3.9. – U malého Glena – Martin Brunner Trio (21:30)
Kluby - cizina:
New Orleans je jediné místo, které znám, kde když se zeptáte chlapce, čím chce být, tak vám namísto „Chci být policistou“ nebo „Chci být hasičem“ odpoví „Chci být muzikantem.“ (Alan Jaffe)
30.8.-9.1. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Makoto Ozone presents No Name Horses (19:00, 21:30)
31.8. – Blue Note New York, USA – Jimmy Scott: 85. narozeniny, host Gregoire Maret (20:00, 22:30)
27.8. – Twins Jazz, Washington, USA – David Lighton Quartet (21:00, 23:00)
2.9. - Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Liane Carroll (20:00)
Hudební festivaly:
1.-16.9. – Chvalská triáda, Praha-Horní Počernice (info: http://www.chvalskyzamek.cz/)
4.9. – Pražské Znění (alikvotní festival), Praha (info: http://www.alikvotnifestival.cz/)
Tanec a experimentální divadlo:
„Jediné, co může vyřešit většinu našich problémů, je tanec.“ (James Brown)
30.-31.8. – Nová scéna, hostuje Laterna Magika – Kouzelný cirkus (režie: Evald Schorm) (Vstupte do zázračného cirkusu, v němž můžete spolu se dvěma klauny putovat za tajemnou krásou Venuše a prožít přitom spoustu dobrodružství. Představení plné iluzí, které tvoří perfektně sladěné scény tance, pantomimy a černého divadla.) (20:00)
2.-4.9. – Nová scéna, hostuje Lagerna Magika – Casanova (režie: Juraj Jakubisko) (Jeden z možných pokusů o výklad života Giacoma Casanovy, který se stal pro historii symbolem neúnavného a vášnivého svůdce žen. S pestrou paletou hudby, filmu a tance projdete částí života slavného muže, která vytvořila jeho mýtus a vstoupila do legendy.) (20:00)
Taneční a multižánrové festivaly:
do 31.8. – Letní Letná, Praha – VII. mezinárodní festival nového cirkusu a divadla (info: http://www.letniletna.cz/)
Divadla:
„Život strávený děláním chyb je nejenom úctyhodnější, ale i užitečnější než život strávený zahálkou.“ (G. B. Shaw)
30.8. – Divadlo Bez zábradlí – John Misto: Sonáta pro lžíci (režie: Kateřina Iváková) (Setkání dvou žen po mnoha letech. Jejich konfrontace reprezentují střetnutí dvou epoch – minulé a současné, dvou světů – australského a britského a dvou společenských postojů – zdravého selského rozumu a aristokratické nadřazenosti.) (19:00)
5.9. – Divadlo Bez zábradlí – Francis Veber: Blbec k večeři (režie: Jiří Menzel) (Při srážce s blbcem se může rozsvítit i tzv. „inteligentovi“. Přesto si raději dvakrát rozmyslete, než někoho prohlásíte za blbce. Může se vám stát, tak jako v této bláznivé komedii, že se na váš účet bude bavit někdo jiný.) (19:00)
5.9. – Divadlo Pod Palmovkou – Arnošt Goldflam: U Hitlerů v kuchyni (režie: Jan Borna) (Historky z Hitlerovic Kuchyně. Krátká groteskní minidramata Arnošta Goldflama používají zbraň všemi fašisty nenáviděnou – humor.) (19:00)
30.-31.8. – Divadlo V Celetné, hostuje Divadlo Kašpar – Vladislav Vančura: Rozmarné léto (režie: Jakub Špalek) (Lampy, kouzelný klobouk a strmý provaz... Jak je to krásné býti kadeřavým!) (19:30)
Divadelní festivaly:
do 4.9. – Shakespearovské slavnosti 2010, Praha, Brno, Ostrava, Olšany + Slovensko (info: http://www.shakespeare.cz/cz/o-slavnostech/1/)

No takto tetino

No takto tetino,
situácia mojej euroosoby je takého druhu, že sa čudujem, že vôbec píšem,lebo ma postihol jeden zo smrteľných hriechov - lenivosť! No takto tetino a strécu (ak nemá tiež ten syndróm ako ja), a vidíš, už aj modzog vypína,lebo práve vypla mikrovlnka a posteľ mám na vzdialenosť 146 cm. Zostavujem nové ONÉ, ktoré bude delové, ale práve preto to tak dlho trvá, lebo chcem všetkých prispievateľov "prasáka" tromfnúť. Bude to niečo na štýl p.g. Hrabala, ale ja ku glosám bežných ľudí nebudem pridávať žiadnu fabuľu. A stréc ať už pomalu chladí domácí pívo, ať to do léta stihne,já tentokrát určite přijedu asi i s vnučkou! Keď tak pozerám predchádzajúcu vetu, chybu tam nevidím, aj keď aj čeština od čias, keď som ju bežne používal, sa vyvíjala.
Jedným pozdravom z rangu "Dobrý deň" z budúceho ONÉ sa rozlúčim :
DLHO ŽITE!

p.s.
Ďaľšie odhaľovanie zo skvostného budúceho diela ONÉ je spoplatnené podľa zákona 11.paragraf.5 článok 10,zbierky zákona 568, uverejnený v Novom čase,Čase a Nadčase, schválenom v Slov. parlamente dňa 10.1.2010 jednomyseľne, všetkými Ficoposlancami, a to výške, ktoré určia tabuľky vykonávajúceho predpisu, vydaného najneskôr v marci (březnu) 2020! Odhad legislatívnych expertov je 5€ za vetu. A nerobte si z toho srandu! To je vážne!
Čafte!

Tour de Zavadil – volný ročník 2010, zpráva CKK Slatina
(2. část)

Ráno před pěší etapou TdZ 2010
se tvářilo nerozhodně. Částečně pod mrakem, s neurčitou hrozbou deště, ale po etapě sedící, ležící a spící převládala nálada k velkým činům. Zbylo nás 6 – Števo přijal opět roli udavače důstojného strécovského tempa a zároveň horského vůdce.

Ejka se velkoryse ujala týlového zabezpečení – přivezení pocestnéch do Račkovskej doliny na start a příslib odvozu z cíle na konci Žiarskej doliny.
Byla to Neslýchaná výjimka z pravidel pro TdZ, ale v zájmu zachování zdraví pocestnéch byla nevyhnutelná.
Pocestní: Hans, Radka, Dada a Jerka. Role komisaře se ukázala ještě náročnější, než při jízdě na velocipedu, proto jsem povolila střídání a z pozice říditelky TdZ jsem se rozhodla to ani nikomu nesdělovat. Vše probíhalo plynule a v dokonalé souhře, každou chvíli přebíral roli komisaře někdo jiný, k protestům ani jiným komplikacím vůbec nedošlo, poněvadž dotyční neměli ani tušení, že právě plní tak důležité úřad..

Cesta vzhůru vedla nejdřív dlouho, předlouho lesem. Potkali jsme člověka s třemi taškami pravých hřibů – bylo vidět, že se rád pochlubí a taky nám důležitě sdělil, že na Baraniec jsme se vybrali poněkud pozdě. Nikoho to neodradilo, i když se později ukázalo, že jsme měli víc štěstí, než rozumu. Čím výš v lese, tím častěji se objevovaly hřiby pravé, zdravé a krásné, rostoucí přímo na cestě, případně v trávě poblíž cesty. Myslela jsem, že je budu ignorovat, i když mně to působilo značné psychické potíže. Zachránil mě Števo, prohlásivší: „Také hriby treba zobrať!“ Na to Jerka, Přednosta nosičů CKK, vzal plátěnou tašku a jal se do ní veškeré nálezy zachraňovat. Pak toto zavazející zavazadlo poctivě nesl po celou tůru vzhůru dolů a dokázal už poněkolikáté, že mu titul právem náleží.

Les vystřídala kleč, huby řídly, byly o hodně červivější a tak jsme věnovali raději pozornost vůkolu. Vlastně vůkolům.

Zážitky umocňovala oblačnost – Baraniec jsme viděli pod mrakem a představa, že musíme dojít na vrcholek v mlze, nebyla úplně nejpříjemnější.
V roli říditelky TdZ jsem si v té výšce připadala bezmocná a snažila se raději nemyslet na případnou bouřku, která by nás mohla překvapit tam, kde není kam uhnout, nebo se schovat.

Doma po konzultaci s Petrou, která v té době absolvovala zrovna kurz přechodu přes ledovce, už vím, že při bouřce je třeba dřepnout na batoh, schoulit se a snažit se o co nejmenší kontakt se zemí...

Zdá se, že stréc rechtór nahoře ve spolupráci s anděly strážnými bděl a zařídil, aby ten mrak v pravou chvíli nazvedli, takže Baraniec – jeho vrchol jsme absolvovali bez mlhy!

Sestup do Žiarskej doliny pokračoval opět vzhůru dolů, po kamenitém terénu, nic moc pro (nejen) říditelská kolena. Števo prohlásil: „Teraz už to len zbehneme do Žiarskej...“ a ukázal nám shora chatu, kde nás očekává zavlažení a občerstvení.

„Zbehli“ sme to za 2 hodiny.

Mraky se opět spustily dolů, vrchol zmizel zase v mlze, režie byla dokonalá a efekty neuvěřitelné.

Asi 100m před chatou začalo pršet. Pivo Zubr a kapustnica doplnily óbrovskó silu, mezitím déšť zesílil a vrcholky okolo úplně zmizely.

Poslední část cesty umocnila naše zážitky několikanásobně – u Žiarske chaty půjčují na zbytek cesty koloběžky! Dostalo se nám i v dešti odborného školení, vyfasovali jsme helmy a následoval ostrý start.

Každý se dle pravidel TdZ odstartoval slovem „Teď!“ a následoval důstojný a velkolepý sjezd Žiarskou dolinou. Nejreprezentativnější vzhled a tudíž říditelskó pochvalu za kostým mají Radka s Hansem. Jejich dlouhé pláště vlající ve větru působily opravdu majestátně.
I když se občas našla pořádně kluzká místa, nespadl nikdo a tak titul „Padákové pojízdné pocestné“ zůstává naštěstí bez majitele.

Po odevzdání koloběžek v cíli jsme se ukryli v dřevěné boudě a přesně v tu chvíli nebe spustilo. Bouřka se všemi efekty, hromy, blesky a přívalový déšť. Nevím, jestli to Jányovci měli se strécem rechtórem a dalším velením nahoře domluvené, ale dojem byl náramný. Asi po 5 minutách přijela Ejka s vozidlem, naskládali jsme se dovnitř a byli odvezeni do hlavního stanu v Liptovskom Petri.
V den odjezdu domů jsme pod vedením Ejky absolvovali poslední etapu – houbovou.

Slováci říkaji, že jdou na huby do hory – znamená to, že jdou prostě do lesa. Les to byl téměř pohádkový s výhledy na Roháče, obloha modrá s bílými mraky – A MY JSME SI NEVZALI FOŤÁK! Naštěstí nám v hlavě zůstalo tolik obrázků, že nám je hned tak někdo nevymaže.
Ejko a Števo, DĚKUJEME!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Pozor! Po dlouhé odmlce koncert Quakvarteta!

Koná se příští týden v neděli, 5. 9. v 10:00 v evangelickém kostele v Jimramově, na festivalu „Otevřeno“.

Tu stejnou neděli, ale až v 18:00 máme na zámku v Židlochovicích koncert se studenty 4. ročníku muzikálu (JAMU) a CKK Bandem – na programu opět písně ze Semaforu převážně na téma Máme rádi zvířata. Nechcete si udělat výlet? Není to daleko (od Brna...)

Dada a spol. www.quakvarteto.cz

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš