I bez mobilu
(aneb konec krabiček v Pařezinách)

Nenechte se nachytat tím nadpisem. Já jen že minule jsem to pojmenoval Jsem bez hodinek a přitom jsem psal o výletě na Sázavsko. Uhynulé hodinky se příběhem jen mihly. Tohle vydání nebude o moc jiné. Hned v pondělí odpoledne jsem zjistil, že bez hodinek se prostě vydržet nedá, ač to mnozí dokážou, a tak jsem si jedny casiové zase koupil. Říkal jsem si, že ty minulé vydržely 20 let, tak co kdyby i ty nové byly stejný držák. Uvidíme. Zatím jsou příjemné a z ruky je nesundám, jak je rok dlouhý. Sundávám hodinky jen v případě výměny řemínku nebo baterie. Tyhle jsou na sluníčko, tak jen řemínkový sundávání bude. Ale další elektronická hračička převzala štafetu a chystala se mě vymňouknout.

Dana v Brně rozmlátila prasátka a letí s náma za Honzou do Irska

V letadle se obě hodně bojí, tváří se sice usměvavě, avšak křečovitě.

Shora to vypadá všude stejně, dole moře nebo zem, ale hlavně daleko.

A jsme v Dublinu.

Z letiště směr město. Jezdí tu příjemný autobus. Je okružní a dobře označenej, takže i kdyby člověk hodně zašaškoval, stejně to jezdí furt dokolečka.

Vystoupili jsme z autobusu přesně tam, co předloni. Víme přesně, kde jsme, a taky víme, kam jít, ale stejně se to nepodaří úplně správně.

Dostal jsem od Honzy jeho starý chytrý (tedy vlastně i moudrý) telefon. Androidní věcička. Musím se přiznat, že mě androidní systém nadchl během několika málo hodin a za pár dní už mě dostal. Sloužil mi v podstatě přesně tak, jak jsem si přál. Nikdy mu nic dlouho netrvalo, krásně přehrával muziku, když použijete kvalitní sluchátka. Všecko je rychle dostupné, dá si to líbit až neuvěřitelné věci, velmi příjemné aplikace jsou k dispozici zadarmo a ty profi jsou za pár šupů. Docela jsem si s krabičkou vyhrál. A na tom minulém výletě na Sázavu mi byla užitečná hned několikrát. Třeba když jsem běžel bosky lesem za partou v hospodě, ujišťoval mě Android o tom, že běžím správně. Když jsem si potřeboval nahrát poznámky, byl po ruce. Krátce kámoš do pohody i nepohody. Jenže se mu po slepení rozflákanýho displeje začaly objevovat hnědé a žluté fleky. To je jasný důkaz, že se blíží konec displeje.

Poslední mostek přes řeku Liffey, to je něco jako Vltava pro Prahu.

Dublin je prošpikovanej krásnejma malejma domečkama. Jsou malebný a okytkovaný a já třeba jsem měl pocit, že by se mi v takovým malinkatým domečku bydlelo krásně.

No uznejte sami, není to paráda? Zrovna když jsme sem v loni v říjnu letěli, byly zprávy o povodních v Dublinu plné katastrofických vizí, i záznamy z kamer byly umně namixované. Spousta lidí nás zrazovala, ať tam neletíme, že je Dublin pod vodou, ale nebyl. Prý se voda dostala do přízemí největšího obchoďáku, teda jako pár centimetrů na podlaze, tahle ulička taky byla trošku pod vodou, ještě tam sem tam byl pytlík s pískem, a když člověk neslušně nakouknul do okna - nemají tu záclony- tak viděl tu a tam na sušáku přehozenej tépich na vysušení. A nikdo nevypadal tragicky. Honza říkal, že to pod mostem na silnici odplavilo auto, který tam do kaluže vjelo moc rychle, a pak ho to zase někde vyplavilo a položilo na bok. A možná i nějací uhynulí, ale spíš vlastní chybou než kvůli živlům.

Tudy se před pár hodinama údajně podle zpráv řítily potoky vody.

Bacha, tady řádí Panda.

A tady zase bacha, na chodníku se možná pracuje.

On to teda není ani displej, oni tomu už teď říkají digitizér. Chytrolín rozlejval po svém displejním hřišťátku čím dál víc kávy a čím dál míň mu bylo rozumět očima. Koncem týdne mě napadlo, že bych mohl ty jeho obrazce začít fotit, protože grafik to byl zdatnej. A čím byl lepším umělcem, tím míň sděloval svá moudra.

Smrt přišla rychle. Stihl jsem vyfotit jen tři obrazy a kolem páté ráno z pátku na sobotu jsem stěží zresetoval strojek, vyndal simku a odložil chytrého umělce do svého šrotu. Z chytrýho telefonu se stal mrtvej bakelit. A stejně jako s hodinkama jsem zjistil, že na některé krabičky si člověk zvykne nebezpečně rychle. Je to návykové. A náš velkorysej Honza mi napsal, že mi teda nějakej podobnej pořídí k narozeninám. Takže jsem zase měl jakousi nezaslouženou radost, že všecko je zrovna tak, jak to je. Za deset dní už letíme do Austrálie za Helčou a vňoučátkama, tak si budu moct tu novou chytrou krabičku vzít s sebou, kdybysme třeba zase bloudili v Brisbane po cestě na letiště, tak nám bude navigace k užitku, a až pojedeme na nějakej výlet v pučeným autě, tak budeme moct poslouchat nějakej dobrej jazzík a taky si číst knížky a číst maily a tak. No prostě chytrá krabička se vyplatí.

Jezdí se tu vlevo jako v Austrálii, my jsme zvyklí, ale Dana je trochu zmatená. A Olina, ta se zase bojí na silnici vždycky. Já jsem sice zvyklej z arabskýho světa, vrhat se pod kola, jinak nepřejdete, ale doopravdy se bojím jen v Brně na přechodech pro chodce, to je podle mýho nejnebezečnější místo v Evropě.

Už jsou v půlce, ještě jednou to samé a jsou v bezpečí.

Hurá, povedlo se!

Tahle socha představuje nějakou vodu, možná tu řeku Liffey, ale je to bez záruky. (Poznámka korektorky - je to tak.)

Všecky tyhle skleněný baráky patří Googlu, ale tady jsme stát neměli, protože Google se rozrostl o pár baráků, jenže to my jsme netušili. Ale Honza si nás našel.

To jen tak úvodem, abych nemusel vymejšlet jinej nadpis pro fejeton. Vzpomněl jsem si, že jsem toho moc nenapsal o našich výletech do Irska za velkorysým Honzou. Tak bych tu mohl jednu krátkou vzpomínku nabídnout. Děti máme rozseté po celém světě. Helča je v Austrálii, Honza v Irsku a Jirka na Smíchově. O prázdninách lítáme do Austrálie za Helčou a na podzim do Irska za Honzou, to bejvá v Irsku moc krásně. A loni v listopadu jsme byli i u Jirky na Smíchově. Před dvěma lety nás Honza vzal na Ostrov Innishmore, kde jsme se měli setkat s poručíkem, ale setkání se nepodařilo. Krátce o něm pojednává videopříběh na Youtube:

 

Povídání o Irsku z roku 2010 najdete samozřejmě v sekci Cestovní deníčky. Loni jsme už byli staří ostřílení kozáci, letadlem jste tam skoro tak rychle jako žlutým autobusem z Prahy do Brna. Všecko probíhá jak má, nikde nic nedrhne, jak říkám, teleportace jak na drátkách. Moje sestra Dana několik let snila o tom, jak jednou za Honzíkem jejím milovaným taky poletí, jenže Dana je rafinovaná, protože nejraději sní o tom, co by bylo a nebo bude, ale pak se trošku lekne, že by to mohlo i vyjít. Tuhle svoji fintu na nás zkusila i v okamžiku, kdy jsem jí nabídli, ať letí s náma, že Honza bude rád. A Dana, že jo, a když zjistila, že termín odletu je za pár dní, tak se celá vylekala, že vlastně nemůže a další výmluvy, tak jsme na ni s Lindou ušili boudu a koupili jí tu letenku tajně, pak jsme z toho měli u Dany trochu průser, ale nakonec to Dana rozdejchala, rozbila praseti hlavu a druhýmu prdel, vybrala z něho několik kilo dvaceti a padesátikorun, které si špórovala na Austrálii, ale nakonec se zjistilo, že to stačí akorát tak na půlku Irska.

Google je estetická firma.

V googlím báru jménem Shaven Yak.

Pohled na soumračný Dublin přímo z Googlu.

A to už jsme u Honzy doma. Stáňa je služebně v Americe, tak je na nás Honzík sám. Za Olinou jsou whisky všech druhů.

Zátiší s basou

Dana si vzala do Irska svýho oblíbenýho zajíčka.

Přijela za náma do Prahy a další den už jsme frčeli za Honzíkem. Vystoupíme kolem odpoledne, jedem známou trasou, ale Honza se mezitím přestěhoval, tak od něho máme googlí mapičku a info, kde máme počkat. Stejně jsme čekali blbě, ale já jsem si myslel, že správně. Google mezitím pořídil další nemovitosti a přestěhoval některé své zaměstnance zase jinam, tak si nás musel Honza najít. Ukázal nám svoje nové pracoviště, vypili jsme kafe a sežrali hrušku a pár sušenek v googlím bufetu, kterej se jmenoval Oholenej jak (Shaven Yak). Jdeme domů. Honza se Stáňou a jedním kamarádem bydlí v docela hezkým bytečku, mají tam spousty různejch dobrejch kořalek, většinou whisky, a taky velkou basu. Povídáme si, je nám dobře, že máme zase poblíž jedno z těch zatoulaných zvířátek jménem vlastní děti.

Jedem taxíkem do báru, kde má hrát irská muzika.

Ale nehraje.

Daně Guiness nechutná. Mně teda jo.

Povídáme si kraviny, příjemná atmoška a hlavně, bar natřískanej, ale nikdo nekouří. A hajzly taky nejsou hnusný.

V Dublinu se hodně jezdí na kole, ne sice tolik jako třeba Amsterodamu, ale hodně. A jsou tu k dispozici erární kola. Koupíš si jakousi kolkartu, která ti odemyká zámek na sloup, u kterýho je kolo přivázaný, a můžeš jet. A jinde ho zase zapíchneš a kartou zamkneš, docela dobrá služba. V Praze se o to taky pokoušeli, dokonce jsem pár měsíců viděl na Florenci pár takových podobných kol, ale zbyly po nich jen ty držáky.

Honza skáče z koule na kouli.

Liduprázdný most.

Je večer, Honza nás chce vzít do jakési putyky, kde prý hrajou typickou irskou muziku, jedeme dvěma taxíky, protože i v Irsku jsou mezi taxikáři šiškové a popletou, co se dá. S muzikou to z jakéhosi důvodu nevyšlo, ale to nám vůbec nevadilo, protože jsme si seděli v té irské přítulné knajpě a pili pivo značky Guiness, která mi čím dál víc chutná. Kecáme kraviny a v hospodě nám je fajn. A to proto, že se tam nekouří. Kupodivu se z toho zákazu celo irskýho nikdo nepodělal, chodí všichni hulit ven a nic se neděje. Vždycky mi na mysli vytane ta naše uprděná česká snaha asi jednoho či dvou poslanců udělat v Česku taky všecky hospody nekuřácký a jak každej argumentuje, že to nejde a že by všichni zkrachovali a že vůbec je to proti svobodě a proti lidskejm právům. Asi teda spíš proti kuřáckejm právům. A kuřáci napříč poslaneckou sněmovnou a ti, kdož z toho mají profit, brojí a brojí a trochu se i bojí, že se to stejně jednou stane. Tuší, že se stížnostmi u nenáviděnýho soudu v Bruselu by neuspěli, protože ta blbá vyspělá Evropa (mám na mysli tu západní) by byla na straně nekuřáků. Nevylučuju, že nakonec budeme poslední v EU, kdo přistoupí na nekuřácký hospody. Možná by nás mohlo zachránit to přijetí Turecka. I když tak jistej si nejsem. V Turecku se totiž kouří jako o život, teda vlastně o smrt.

Některé značky mě matou, před pár měsíci jsem takové oprávněně vidíval u Helči a najednou tady v Irsku taky? Klokani jsou všude.

Takže sedět v irské hospodě a pít irský pivo je slast pro nos a tričko vám z toho nesmrdí. Nejen Austrálie, ale i Irsko je voňavá země a samotný Dublin je sympatickej štatl. I v Dublinu se lidi spíš usmívají, než mračí. A jsou vstřícní. Po pár pivech jdem procházkou domů, fotím si kravinky a přemýšlíme, jestli chceme něco k jídlu, Honza nabízí tzv. prasárnu. Měl bych to vysvětlit, když jsme v Austrálii, tak se stravujeme podle zvyklostí Helčiné domácnosti, kterou zase mírně kočíruje Milan, a tak se tam dbá více méně na zdravou stravu, hodně zeleniny, ryby a tak. No a my s Olinou si jednou za čas vyrazíme tajně do takovýho typickýho australskýho bufetu a dáme si tam fish and chips. Což na stupnici zdravýho žrádla patří na úplnej konec, v podstatě to je z hlediska zdravé stravy tak strašnej jed, že možná v očích zdravostrávníků je to s lidským životem neslučitelné. No a právě téhle jedovatině jsme začali pracovně říkat prasárna. Honzík rád prasárny a my taky, tak jsme šli do jednoho takovýho bufetíku, kde nám připravili to, jsme si naporoučeli, a odnesli jsme si to domů a tam to sežrali. Rozumné Daně se podařilo nepřežrat se, ale já i Honza jsme se nažrali k prasknutí. Nevím, co mě to popadlo, přišlo mi líto to nechat nedojezený. A dobře mi tak. Jdu spát s plným teřichem a ráno pojedeme na dvoudenní výlet, který pro nás Honza připravil.

Molly Malone - The Tart with the Cart. Prsatá štětka s trakačem. O ní se zpívá typická irská písnička. Kdo má zájem, může si ji poslechnout. Ale varuju vás, je to typickej irskej šraml. Ať žije Youtube.

 
Molly Malone, jak ji hrajou The Dubliners.

Tady jsme si chtěli koupit jídlo, ale jen jsme se vyčůrali. Bylo to trošku dobrodrůžo, protože jakejsi služební hajzlík byl až úplně pod střechou a ještě tam nesvítilo světlo, takže tenhle hajzlík smrděl, protože nebylo vidět, kam míříte. A možná to ani nebyl hajzl, nebyl tam ani trošku vidět. Ale co naděláte, guiness chtěl ven.

Tady čekáme na prasárnu, kterou doma sežereme, a někteří (já i Honza) se přežereme. Jdeme spát a ráno nás čeká dvoudenní výlet, který pro nás Honza připravil a vymyslel. Těšíme se, ale o tom až v některém z dalších dílů WWWprasete.

A nahatá vešla do baru.

  • Archeoložka Julie Dunneová z univerzity v britském Bristolu spolu se svými kolegy nedávno analyzovala zbytky nádob, nalezených ve významné lokalitě Takarkori. Podle ní byla před několika tisíci lety Sahara zemí mléka a medu. Život lidí na severu Afriky se v sobě před asi 7000 lety výrazně odlišoval jak od života v Evropě, tak od života blízkých civilizačních center. Zatímco Evropa stále žila poměrně primitivním životem a v oblasti blízkého východu se lidé z velké části usadili k zemědělskému životu, Afrika byla pravděpodobně rájem pastevců dobytka. Poměrně častým výjevem na malbách je i dojení skotu, což naznačuje, že tehdejší lidé museli být alespoň zčásti schopní trávit mléko či jeho produkty. Tomu nasvědčuje i analýza zbytků nádob s využitím nově vzniklé databáze tuků, obsažených v tělech a produktech přežvýkavců.
  • Tým skotských geologů pod vedením Johna Parnella přišel nedávno s teorií, že za rozvojem metabolických schopností, které nakonec vyústily v energeticky náročné pohlavní rozmnožování, mohla vysoká vulkanická aktivita asi před 1,9 miliardami let. V té době docházelo k formování superkontinentu s názvem Nuna, které bylo doprovázeno vyšším vulkanismem, jehož produktem byla žula. Postupným zvětráváním se minerály dostaly do oběhu biosférou a nastartovaly změny v metabolismu.  Právě prvky z žuly, zejména zinek, molybden a měď se v našich tělech dnes vyskytují na centrálních místech a jsou součástí mnoha enzymů, s jejich pomocí je metabolismus organismů o poznání efektivnější.
  • Společnost Google spustila internetovou stránku na záchranu jazyků, jimž hrozí zapomenutí. Informoval o tom dnes na webu britský deník The Telegraph. Projekt má sloužit jako online databáze ukázek, záznamů a informací o těch jazycích, které jsou ohroženy, a usnadnit spolupráci lidí, kteří se angažují v jejich uchování. Na světě se v současnosti hovoří přibližně 7000 jazyky, přičemž polovina z nich by prý do roku 2100 mohla beze stopy zmizet. Mezi ohroženými jazyky je na webu uváděna například aragonština, jazyk některých obyvatel španělské autonomní oblasti Aragonie. Na světě jím prý nyní hovoří necelých 10 tisíc lidí. „Zdokumentovat více než 3000 jazyků, které jsou na pokraji zániku, je důležitý krok pro zachování rozdílnosti kultur,“ uvedli na internetu manažeři projektu, který financuje filantropická divize.
  • Kromě toho že Fico opráší „jednotná roľnícká družstva“, rozhodl se i pro zrušení rovné daně: „Tímto rozhodnutím definitivně končí na Slovensku rovná daň, kterou z hlediska sociálního pokládáme za škodlivou. Podle nás rovná daň v tomto období nemá místo ve světě,“ řekl Fico. Z toho plyne, že být úspěšný a bohatý je zločin. Ale proti tomu se dá celkem snadno ubránit přesunem do daňově zajímavějších krajin.
  • Myslím, že svýho Fica se v příštích volbách taky dočkáme.

  • Honza K. oslavil v Burundi velkolepě narozky

  • Náš odjezd do Austrálie se mílovými kroky blíží. 

 

australia


Náš malý horder nosí domů neuvěřitelné objekty.

foto Milan a Helča

australia

Surreálný inspektor Zrzek

Jeden z českých fotbalistů po neúspěchu s Portugalskem:
" Já myslím, že kdyby ten gól nedali, tak bysme to ubránili.
"

 

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.

Get Adobe Flash player



Galerie Millenium
Jiří Kovanic -Fotografie (do 15.7.2012)
Galerie u Betlémské kaple
Josef Šíma, Václav Boštík Obrazy mezi nebem a zemí (do 15.7.2012)
GATE Galerie a informační centrum
FRANCIS BACON & BOHUMIL HRABAL (do 22.7.2012)
Dílo světoznámého irského malíře Francise Bacona nebylo doposud v Praze nikdy uceleně představeno.
Pražský hrad
Jan Reich – Fotografie (do 19.8.2012)
Životní příběh fotografa narozeného roku 1942 v Praze.
Zámek Troja
Emil Filla (Ze sbírek GHMP) (do 4. 11. 2012)

Karel Černý: Svět politického islámu
Politické probuzení Blízkého východu
Jaká je společnost Blízkého východu? Jeden z mnoha egyptských revolučních vtipů pojednává o tom, jak se u bran pekla setkají tři bývalí prezidenti a sdělují si, jak zemřeli. Prezident Násir tvrdí, že ho otrávili rafinovaní spiklenci. Sadáta pro změnu na přehlídce zastřelili islamisté. A Mubárak naštvaně připouští, že jeho zabil "jen" Facebook. 
Studium současného regionu Blízkého východu může být velkou zábavou, ale také intelektuálním dobrodružstvím, dramatem s mnoha nečekanými zápletkami, hledáním v labyrintu s řadou slepých uliček nebo příležitostí

V těchto dnech vychází nové album saxofonisty Ravi Coltranea, které se se jmenuje Spirit Fiction. Syn Johna Coltranea se na nové nahrávce spojil se saxofonistou Johnem Lovanem, který ji spoluprodukoval. Deska vychází u Blue note a dále na ní hrají Geri Allen (piano), Ralp Alessi (trubka) James Genus (basa), Eric Harland (bicí), Luis Perdomo (piano), Drew Gress (piano) a E. J. Stickland (bicí). 


  • „Babička začala v šedesáti chodit deset kilometrů denně. Nyní jí je devadesát sedm a vůbec netušíme, kde sakra je.“ (Ellen DeGeneres)
  • Kina:
    25.6. – Alois Nebel (režie: Tomáš Luňák, ČR, 2010, 87 min. Animovaný) (Dlouho očekávaná adaptace kultovního komiksu Alois Nebel autorů Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99 přináší temný příběh s atmosférou podobnou filmům jako Scanner Darkly, Sin City nebo Valčík s Bašírem, k jehož realizaci použil režisér Tomáš Luňák poprvé v české kinematografii rotoscoping, unikátní technologii kombinující kreslený a hraný film. Příběh filmu začíná na podzim roku 1989 na železniční stanici Bílý Potok v Jeseníkách, kde slouží jako výpravčí Alois Nebel. Nebel je tichý samotář, kterého čas od času přepadne podivná mlha.) (18:00)
    29.6. – Aero – Máme Papeže! (režie: Nanni Moretti, It./Fr., 2011, 104 min. Drama) (Z balkónu baziliky svatého Petra zazní slavnostní: Habemus papam! Co vše ale muselo předcházet volbě nové hlavy katolické církve, koho kardinálové zvolili po smrti papeže za svého dalšího zástupce, který se z nejasných důvodů odmítá ujmout nové funkce, proto je do Vatikánu povolán psychiatr, o tom všem inteligentní a humornou formou vypráví film Máme papeže! v režii předního italského herce, režiséra a producenta Nanni Morettiho, jenž se zde také spolupodílel na scénáři.) (18:00)
    30.6. – Aero – Melancholia (režie: Lars von Trier, Dán./Švé./Fr./Něm./It., 2011, 130 min. Drama) (Začíná to honosnou svatbou, končí zánikem světa. Nový film Larse von Triera vypráví uhrančivý příběh dvou sester, z nichž ta mladší se zrovna vdává a stává se čerstvou matkou.) (20:15)
    30.6. – Aero – Trainspotting – poslední zastávka (režie: Danny Boyle, VB, 1996, 94 min. Krimi) (Temný příběh o drogách, kamarádství a zradě v britské černé komedii.) (Další snímek tvůrčího tria, skládajícího se z režiséra Dannyho Boylea, scénáristy Johna Hodge a producenta Andrewa MacDonalda, si získal ještě větší celosvětovou popularitu než předchozí Mělký hrob. Ve vyprávění hlavního "hrdiny", asociálního mladíka Rentona, se odkrývá bizarní svět revolty proti současné konzumní společnosti. Renton a jeho skotští přátelé jsou totiž narkomané, jejichž jedinou starostí je sehnat další dávku. Jenže "skutečný život" smutné protagonisty "semele" a změní. Někteří nepřežijí, z jiných - jako například právě z Rentona - se stanou "normální" lidé. Epizodické vyprávění vytváří zvláštní mozaiku, z níž se velmi působivě vynořuje pochmurný obraz jedné "ztracené" generace. Snímek těží z tradic britského civilismu a dokumetárních filmů se sociální tématikou, ale zároveň je radikálně inovuje pomocí surrealistických hříček, černého humoru, dynamické kamery, střihu a charakterizace hlavních postav.) (22:45)
    27.6. – Oko – Pásmo filmů – Večer iShorts / První liga (Projekce krátkých filmů.) (20:30)
    30.6. – Oko – Musíme si promluvit o Kevinovi (režie: Lynne Ramsay, VB/USA, 2011, 112 min. Drama) (Eva (Tilda Swintonová) se kvůli svému synovi vzdá nadějné kariéry, ale již brzy po porodu zjišťuje, že v jejich vztahu není něco v pořádku. Kevin (Ezra Miller) se od raného věku agresivně vymezuje vůči svému okolí a především vůči své matce a jeho nenávist v pubertě kulminuje v nejvyšším zločinu vraždy. Ani ve vězení jej však matka neopouští a vzájemný vztah plný nepochopení, zklamání, nenávisti… a lásky… tak pokračuje dál.) (23:15)
    30.6. – Oko – Rozchod Nadera a Simin (režie: Asghar Farhadi, Írán, 2011, 120 min. Drama) (Nader a Simin stojí před osudovým rozhodnutím: zatímco žena chce opustit Írán spolu s jejich dcerou, manžel nechce a nemůže, stará se totiž o nemohoucího otce. Do partnerského sporu však vstoupí ještě tragičtější událost, jež se promítne do životů mnoha lidí. Snímku, který ukazuje každodenní život v současném íránském městě, se s mimořádnou přirozeností daří pohybovat v blízkosti hrdinů, nevyužívá toho ale k laciné melodramatičnosti. Postavy pozoruje s pochopením i nestranností a nebojí se ukazovat jejich problémy ze všech stran. Hrdinové zde nejsou hnáni zlými úmysly, spíše se dostávají do vleku okolností nebo je pohání touha po tom, co v jejich očích vypadá spravedlivě. Spory nejsou uměle vyostřovány, a přesto v sobě nesou velké napětí, možná i proto, že na konci proti sobě nebudou stát vítězové a poražení, ale lidé, kteří bez výjimky zůstanou poučeni i poznamenáni.) (18:00)
    28.6.-1.7. – Evald – Máme Papeže! (režie: Nanni Moretti, It./Fr., 2011, 104 min. Drama) (Z balkónu baziliky svatého Petra zazní slavnostní: Habemus papam! Co vše ale muselo předcházet volbě nové hlavy katolické církve, koho kardinálové zvolili po smrti papeže za svého dalšího zástupce, který se z nejasných důvodů odmítá ujmout nové funkce, proto je do Vatikánu povolán psychiatr, o tom všem inteligentní a humornou formou vypráví film Máme papeže! v režii předního italského herce, režiséra a producenta Nanni Morettiho, jenž se zde také spolupodílel na scénáři.) (20:30)
    26.6. – Ponrepo – Pásmo filmů – Úvod do českého animovaného filmu (14:45)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    25.6. – Agharta – Luboš Andršt Group (21:00)
    26.6. – Agharta – Martin Brunner Trio (21:00)
    27.6. – Agharta – Hot Line (21:00)
    28.6. – Agharta – Petr Kroutil Band (21:00)
    29.6. – Agharta – Emil Viklický Trio (21:00)
    30.6. – Agharta – Jiří Hála Jazz Project (21:00)
    28.6. – Balbínova poetická hospůdka – Jakub Noha Band (20:00)
    29.6. – Balbínova poetická hospůdka – Tři dny na břiše (20:00)
    25.6. – Blues sklep – Phil Shoenfelt a Pavel Cingl (21:00)
    26.6. – Blues sklep – The Around Cube (21:00)
    27.6. – Blues sklep – Slow Fingers (21:00)
    28.6. – Blues sklep – Ivan Vrána Blues Band (21:00)
    29.6. – Blues sklep – Blues Brothers (21:00)
    25.6. – Jazz Dock – Laco Deczi & Celula N. Y. (22:00)
    26.6. – Jazz Dock – Gumbo a Ondřej Konrád (22:00)
    27.6. – Jazz Dock – Prague Proms v Jazz Docku (Martin Brunner Trio, Gadrew Way, Miroslav Hloucal Quartet (19:00)
    29.6. – Jazz Dock – Jazz dock jamband (01:00)
    29.-30.6. – Jazz Dock – Carlos Delane Afrofunk (22:00)
    30.6. – Jazz Dock – Jakub Doležal Quartet (19:00)
    1.7. – Jazz Dock – Armin Reich Bigband (17:00)
    25.6. – Jazz klub Ungelt – Prague Connection (21:15)
    26.6. – Jazz klub Ungelt – Císař Band (21:15)
    27.6. – Jazz klub Ungelt – Jerusalem Blues Band (21:15)
    28.6. – Jazz klub Ungelt – Adamn Tvrdý Crossover (21:15)
    29.6. – Jazz klub Ungelt – Luboš Andršt Blues Band (21:15)
    30.6. – Jazz klub Ungelt – Charlie Sawyer & The Savoj Blues Band (21:15)
    1.7. – Jazz klub Ungelt – Quattro Formaggi (21:15)
    25.6. – Jazzboat – Adam Tvrdý Crossover (20:30)
    26.6. – Jazzboat – Petra Ernyei & Jakub Šafr Quartet (20:30)
    27.6. – Jazzboat – Jana Koubková Quartet (20:30)
    28.6. – Jazzboat – Marcel Flemr Band (20:30)
    29.6. – Jazzboat – Marcel Flemr Band (20:30)
    25.6. – Stará Pekárna, Brno – Gerda Blank (20:00)
    29.6. – Stará Pekárna, Brno – Dasha, Beau and Dave trio (20:00)
    26.6. – Reduta – Volf Jazztet (21:30)
    27.6. – Reduta – Milan Svoboda Quartet (21:30)
    28.6. – Reduta – Tereza Rajnincová & Groove Inn (21:30)
    29.6. – Rybanaruby – Jan Braunstein a Martina Fišerová (20:00)
    25.6. – U malého Glena – Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
    25.6. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    27.6. – U malého Glena – Libor Šmoldas Quartet  (21:30)
    28.6. – U malého Glena – Ondřen Štveráček Quintet (21:30)
    29.-30.6. – U malého Glena – Najponk Trio (21:30)
    1.7. – U malého Glena – UMG Jazz Jam Session (21:30)
  • Kluby - cizina:
    25.6. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Masabumi Kikuchi Trio (19:00, 21:30)
    25.-26.6. – Blue Note New York, USA – James Cartet Organ Trio (20:00, 22:30)
    1.7. – Twins Jazz, Washington, USA – Bobby Muncy Quartet  (20:00, 22:00)
    30.6. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Osibisa (18:00)
  • Hudební festivaly:
    do 26.6. – NODO – Dny nové opery Ostrava (info: http://www.ndm.cz/)
    do 30.6. – Nordic Jazz Festival, Washington, USA (info: http://www.twinsjazz.com/)
    do 8.7. – Smetanova Litomyšl (info: http://www.smetanovalitomysl.cz/)
  • Tanec a experimentální divadlo:
    26.-27.6. – Hudební divadlo Karlín, hostuje Guilherme Botelho – Sideways Rain (Vydejte se k řece a pozorujte její proud. Nikdy se nezastaví a žádný okamžik se nezopakuje, plyne stále stejným směrem a strhne s sebou vše, co chce jít „proti proudu“... zrovna tak představení Alias není nikdy stejné. Má svá pravidla, od tanečníků vyžaduje extrémní pozornost a fyzickou připravenost, nám divákům pak otevírá obrovský prostor pro vlastní imaginaci, vlastní příběhy i emoce. Je čisté až „grafické“, lahůdka pro architekty či vizuální umělce stejně jako nejširší publikum.) (20:00)
    28.-29.6. – Divadlo Archa, hostuje Ultima Vez – booty Looting (choreografie: Wim Vandekeybus) (Pro účely booty Looting dal Wim Vandekeybus dohromady speciální tvůrčí tým. Šest tanečníků, hudebník a fotograf se na scéně navzájem okrádají o to, co už dávno bylo ukradeno. Fotografie je vrahem okamžiku. Fotografie dokáže zmrazit minulost. Z těch zmrazených okamžiků klíčí a rostou vzpomínky... Novou premiéru představíme těsně po jejím uvedení v Benátkách v koprodukci divadla Archa s festivalem TANEC PRAHA 2012.) (20:00)
  • Festivaly tance a experimentu:
    do 29.6. – Tanec Praha (24. Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla) (info: http://www.tanecpraha.cz/
  • Divadla:
    25.-26.6. – Divadlo ABC – Zdeněk Jirotka, Martin Vačkář, Ondřej Havelka: Saturnin (režie: Ondřej Havelka) (Hudební féerie na motivy slavného humoristického románu Zdeňka Jirotky vypráví o sluhovi, který způsobí v poklidném životě svého zaměstnavatele řadu překvapivých zvratů.) (19:00)
    27.-29.6. – Divadlo ABC – Willy Russell: Shirley Valentine (režie: Zdeněk Kaloč) (One woman show Simony Stašové. Shirley Valentine je jméno dívky, kterou ta současná, čtyřicetiletá matka rodiny a manželka počestného občana, už dávno není. Odjede na dovolenou do míst, kde se pěstuje vinná réva a tam začíná nový život…) (19:00)
    27.6. – Divadlo Bez zábradlí – Bernard Slade: Další roky ve stejnou dobu (režie: Jiří Menzel) (Volné pokračování úspěšné sexkomedie Každý rok ve stejnou dobu.) (19:00)
    27.6. – Divadlo Komedie – Oliver Reese: Goebbels / Baarová (režie: Dušan D. Pařízek) (Intimní variace na téma „mezinárodních vztahů“. Projevy, úvahy a deníkové zápisy Josepha Goebbelse odhalují povahu moderního manažera moci a tvůrce propagandistických strategií, které až dodnes formují náplň práce úspěšných PR-agentur. Vzestup a pád „pána myšlenek Třetí Říše“ a jeho vliv na nejintimnější (mezi-)lidské sféry se odráží v jeho vztahu s Lídou Baarovou, českou hvězdou nacistického filmového průmyslu, pro kterou se stala tato známost vskutku „osudovou“.) (20:00)
    25.6. – Divadlo na Vinohradech – J. Lynn, A. Jay: Jistě, pane ministře (režie: Martin Stropnický) (Děj se skládá z řady epizod, které spojuje prostředí vysoké britské politiky se všemi jeho zákulisními intrikami a manévry. Situace, charaktery a vztahy jsou však natolik typické, že českému divákovi nemohou nepřipomenout komické aspekty "tolik blízké reality" české politické scény.) (19:00)
  • Divadelní festivaly:
    21.-30.6. – Mezinárodní festival Divadlo evropských regionů (info: http://www.klicperovodivadlo.cz/festivaly.htm/)


QUAKVARTETO SI ZAHRÁLO

na narozeninové párty pro Dorotheu.


V kavárně Pod obrazy na nádvoří bývalého dělnického muzea bylo příjemně malým, starším i nejstarším.

 

PŘIPRAVUJEME SE NA LSD 2012

do Lomnice. Název akce zní poněkud podezřele, ale při bližším prozkoumání zjistíte, že se jedná o Letní sborovou dílnu, dokonce už o pátý ročník! Příště dodám i plakátky na doprovodné akce.

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

24. 6. 2012 - Dr+pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš