Volíme si prezidenta
(a je to zajímavé)

Historicky první prezidentské volby mi udělaly velikou radost. Většinou ironicky pobrblávám nad tím, jací jsme my Češi divný národ, a zároveň se urputně snažím dokázat, že já jsem jinej, že nebrblám, že nefňukám, že jsem vlastně spokojenej. I když to je asi trochu jinak. Kdybych byl úplně spokojenej, tak přece nebudu poukazovat na to, jací jsem panďuláci. Jasně, nefňukám nad tím klasickým, nevadí mi ceny potravin, nevadí mi spousta jiných věcí, které rozohňujou v hospodách hosty u piva a vzteklíky v jakýchkoliv debatních kroužcích, to jako jo, to fakt nekňučím. Ale přece jen kňučím, že kňučíme Tak a je to venku. Jsem taky Čech. A to je dobře a dobře mi tak.

V pátek jsem si odvolil a v sobotu vyrazil žlutým autobusem do Brna za maminkou.

Letošní historicky úplně první přímá volba prezidenta byla a stále ještě je fakt zajímavá. Už i tím, jaká squadra se vrhla do lítého boje o prezidentskou stolici. Teda raději trůn. Sestava vyloženě obludně obdivuhodná. Od starejch struktur až po úplně novu tvář. Ty starý struktury, o těch se mi ani nechce moc psát, jednak si je všechny a všichni pamatujeme, je s podivem, že čtvrtina voličů touží po těch starejch pořádcích. Bylo až nepřekvapivé, jak se agentury a různí odhadci předháněli v hádání v zakalený kouli, kdo kolik dostane procent. Volební boj nebyl nijak oslnivý a americkejm prezidentskejm volbám se to nepodobalo ani po 5 litrech pančovanýho rumu, ale to snad ani nikdo neočekával. Originalita PR byla spíš ubohá a tr(a)pná a to napříč kandidáty. Lehce vyčuhoval profesor Franz, teda hlavně proto, že téhle společnosti takhle potetovanej chlápek většinou způsobí lehký otok mozku. My totiž rádi říkáváme, jak jsme tolerantní a nejsme, my rádi hovoříme o nezávidění a závidíme, tu majetek, tu postavení, My voláme po změnách, který vlastně nechceme, my velmi často říkáme: ...já sice nejsem žádnej rasista, ale ti cigáni... a následuje debilní litanie podložená tak hodnotnými argumenty, jako to uměl z počátků demokracie v Čechách třeba takovej Sládek a spousta dalších. My totiž tolerantní být neumíme, ani odpouštět moc neumíme. Poprvé a naposledy jsem pocítil jistý náznak tolerance těsně po 17. listopadu to slavné "Nejsme jako oni," od čehož se to komoušský uhnití pojmenovalo na sametovou revoluci. Prdlaj revoluce, ale sametové jo. Dnes už je zase vše ve starých kolejích a kdekdo tvrdí, že jsme neměli bejt tak sametoví. Mně osobně je jakákoliv msta odporná, protože mi nepřináší uspokojení, spíš jsem pak ze sebe otrávenej, jak jsem blbej, že jsem se nechal nachytat, že jsem ve vleku vzteku nebo jiných podobných trapných (n)emocí. Raději si na to dávám bacha.

Krajina kolem Velkého Meziříčí, Tasova a Bíteše. Tady žil můj oblíbený básník Jakub Deml. Mimochodem taky pěknej potížista.

Pan prezident Klaus ve své funkci končí a na závěr ukázal svému národu, že s ním nikdo orat nebude a propustil velkou spoustu tunelářů a zlodějů na svobodu pomocí obrovské amnestie. Zcela jistě tím prokázal, že není žádný populista, protože nasral převážnou většinu svých občanů. Je to neobhajitelné a jediné vysvětlení, kdy před televizní kamerou klasicky po česku zafňukal, že to není nic jinýho než zlá, opravdu zlá kampaň proti jeho osobě. Aťsi, byla to blbost, stejně jako to byla zpětně blbost v případě velké amnestie u prvního polistopadovýho prezidenta Havla. U něho jsem to tak trošku, možná naivně, omlouval tím, že to bylo z naivity, neznalosti a jakéhosi smířlivého až velkorysého gesta, že jako teď jsou tu nový pořádky, já vás pustím a vy si toho važte a sekejte dobrotu. Musím si někde najít nějaké údaje, kolik z propuštěných si tu dobrotu a jak dlouho sekalo. Ale u toho posledního našeho prezidenta mi přišlo divný, že je hodně chytrej přece jen už to je dvacet let a chybama se člověk má přece učit, i kdyby byl blbej. Nabývám fakt dojmu, že to nebylo omylem, ale programově dobře promyšlenej krok. Jen to však zůstane u dojmů a pocitů. Inu, na víc, než na pocity nemám a nevadí mi to. Všechen ten marasmus a divný výsledky voleb do parlamentu a senátu i do krajských zastupitelstev nás utvrzuje, že většina politiků, kteří uspějí má nějaké společné prvky, třeba jistou bezostyšnost a malou empatii. Možná žádnou. A taky jakési hovnokošilové lpění na funkci i kdyby neměl zůstat kámen na kameni. Chvílema k breku, chvílema k smíchu, ale vždycky trapné. Peake je ministrem osm dní, rozhořčí se, vyhrožuje že odejdou z vlády, ale neodejdou. Jen kecy. Peake se podařilo dokonce dostat do parlamentu politickou stranu, která ani před volbama neexistovala, to si myslím je naprostý politický unikát. A dost, už se mi nechce o tom fňukat.

Do druhýho kola, nastupuje kníže a ten druhej. Bylo by krásné, kdyby ti, kdo Zemana nevolili, hodili v druhým kole svůj hlas Karlovi. No však uvidíme.

První kolo prezidentských voleb bylo fakt skvělé. Všichni kandidáti si zaslouží obrovský obdiv, že do toho vůbec šli. Samozřejmě, že mě někteří kandidáti vyloženě srali, ale bylo jich málo. Kupodivu míň, než těch, co mi nevadili. Okamura, hrdina a bojovník za nejlepší zítřky se ani nedoškobrtal k dostatečnýmu počtu podpisů. ale to nevadí, stěžuje si zrovna u mezinárodních institucí, aby ukázal, jak je to tu na hovno.. I to je důkaz svobodné a demokratické společnosti. Bobošíková mě nebaví, nechci-li být sprostý. Fischer mi vyloženě vadil nejvíc a Zeman je to samé. Ti ostatní mně vůbec nevadili a kdokoliv z nich by se stal prezidentem, bylo by to příjemné završení první přímé volby prezidenta. Vlastně těch, co mě bavili bylo víc než těch, co mě srali. Což se u parlamentních volem nikdy nestalo.

Velice mě potěšilo, jak vážně a žhavě to lidi v hospodách řešili. Jak bojovali za svýho kandidáta. A jak o tom povídali, jak argumentovali. Paráda. Moc jsem se bavil. A že sociální sítě jsou mocné, se prokázalo hlavně u Franze a knížete. Party nadšenců živily velmi přesvědčivě Facebook a všechny další sítě. Staří strukturalisté tuhle část kampaně velmi podcenili. A když už se do rychlíku taky nakýblovali, už to moc nepomohlo.

Tady jsem si málem rozbil hubu, když jsem za chůze sledoval, jak je na tom kníže s hlasama.

My s Olinou jsme měli celkem jasno, chtěli jsme čerstvej vítr a tak trošku jinýho prezidenta, takže jsme byli rozhodnutí pro profesora. Olina byla velmi překvapená, jak staří učitelé, ale i mladí se otřásali hrůzou nad možností, že by to mohl být ten potetovanec. Jeden náš příbuzný zase tvrdil, že kdo je potetovanej, je idiot a tečka. Naprostej idiot. Taky byl šokovanej, když mu Olina řekla, že se chce taky nechat někde potetovat, ale jediné, co jí v tom brání je její lakota. Příbuznej byl zděšenej. A když jsem mu říkal, že se mi tetování líbí, řekl mi, že já jsem byl dycky potrhlej. Naše rozhodnutí volit Franze vydrželo až do čtvrtka, něco v nás však neustále vrtalo a červ pochybnosti, ne ve France, ale možnost, kdo by se mohl dostat do druhýho kola, nás od Franze odvrátila. Najednou jsme zase byli postaveni před volbu rozumem a ne srdcem. A vyplatilo se. Dva vyrovnaní soupeři jdou do druhýho kola. Jeden z nich je ten, co mi od prvního dne je protivný. Těším se na druhé kolo a udělám pro knížete kdeco, aby nebyl prezidentem Zeman.

Kolem Kociánky, kde je maminka to vypadá dramaticky, ale jen vypadá.

Na Idnes byla krásná aplikace, která ukazovala online počet hlasů pro jednotlivé kandidáty a volební účast a kolik už bylo sečteno. Každou vteřinu se to měnilo a bylo to vyloženě dobrodružný, klikal jsem si na chytrýho telefona a díval se, jak Zeman všem uniká, jak Fischer se tetelí na druhém místě, jak se na pár minut kníže propadá až na čtvrté místo a jak se to pak zase všecko obracelo a dorovnávalo, až byl najednou konec voleb. Už dlouho jsem si na mobilu nezahrál tak napínavou gamesu. Málem jsem si kvůli ní rozbil v lese hubu, když jsem sledoval, jak kníže přeskočil Dienstbiera a pak i toho Fischera, jak se dvakrát zhoupnul pod něj, ale pak už tam zůstal. Další zajímavostí bylo, že náš barevný profesor měl trvale od prvních hlasů 7 % a nikdy se to až do konce sčítání nezměnilo. Pohyboval se od 6,95 do 7,1%. Vzácná vyrovnanost.

U Dany na návštěvě, byla u volební komise a prý ji to taky docela bavilo. Jezdili s urničkou i k pacientům a stařečkám a stařečkům a mnohdy to bylo dojemné, jak na plastické chirurgii volili jedinou zdravou rukou svého milého kandidáta.

Honza řeší problémy samosprávy.

A tak jediným zklamáním v první přímé volbě prezidenta byla Bobo, protože neskončila poslední a předběhla Sobotku. Jo taky mě překvapuje, kolik chytrejch lidí propadlo kouzlu Okamury, to mi hlava teda ani trošku nebere. Přeji si na hradě knížete. A dost blbýho žvanění. Upřesnění, po sečtení úplně všech hlasů se nakonec Bobošíková probojovala na krásné a zasloužené poslední místo. A jedeme do druhýho kola. VŠE PRO NE! ZEMANA.

První kolo historicky první přímé volby prezidenta je za námi. Výsledek je docela milej a já zatím mám rozpačitě dobrý pocit, že to takhle je správně. A že to možná vyjde a nebude prezidentem Zeman.

(obrázky s textem nijak nesouvisí).

bazar


Slov netřeba

  • Společnost CentriCon ve spolupráci s ČVUT vyvinula unikátní zařízení pro zrychlení přenosu dat 4MulCom, které  nabízí jednoduché řešení v případech, kdy nestačí omezená kapacita současných datových sítí. 4MulCom pracuje na principu násobení datového toku. Má velikost běžného modemu a obsahuje 2-4 SIM karty. Přístroj v současné době testuje Policie ČR. Komerční distribuce bude zahájena počátkem roku 2013.
  • Syslové skalní a syslové veveří maskují svůj pach před predátory, a to tak, že žvýkají chřestýší kůži, kterou si pak roztírají po těle. Pro zvýšení efektu se také potírají zeminou, po které se chřestýš předtím plazil.

  • Byl jsem v Brně.
  • V Brně bylo černobíle.
  • A Linda už taky blbne s plyšákama.


 

australia

 

foto: Helča a Milan


australia

Surreálný inspektor Zrzek v.p. (vlastní packou)
 


Čtyřletá holčička vstoupila 1. ledna do Hostýnske baziliky, kde již byli shromáždeni věřící na mši,
a pěkně nahlas prohlásila:
Mami, tady tak krásně voní kadibudka.

 

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.

Get Adobe Flash player



Městská knihovna, 2. patro (do 15.1.2013)
Městem posedlí / Mezinárodní výstava street artu a graffiti Ilegální umění v legálním světě.
Dům U kamenného zvonu (do 3.2.2013)
Jan Švankmajer: Obsese komplexního umělce

Atelier Josefa Sudka (do 13.01.2013)
IVO PŘEČEK Výstava fotografií z tvorby autora

Czech Photo Gallery (10.01.2013 - 24.02.2013)
Nikon Kalendář 2013
Výstava 50ti semifinálových fotografií ze soutěže Nikon Kalendář 2013 na téma nestárnoucí okamžiky.

Jízdárna Pražského hradu (do 6.1.2013)
Stanislav Kolíbal - Jiný svět
Výstava Jiný svět, kterou pořádá Správa pražského hradu ve spolupráci s Prinz Prager Gallery a White Gallery, představuje objekty, reliéfy, plastiky, kresby a akvarely významného umělce narozeného v roce 1925.

Igor Cholin: Nikdo z vás nezná Cholina
První český výbor z básní a próz Igora Cholina, legendy ruské neoficiální kultury padesátých let minulého století, jedné z předních osobností tzv. "lianozovské školy" - volného sdružení básníků a umělců moskevského undergroundu. Cholinovy básně blízké konkrétní poezii a absurdní povídky zachycují nesmyslný život malých sovětských lidí obklopených všudypřítomným marasmem komunistické epochy. Knihu výtvarně doprovodil Cholinův přítel Viktor Pivovarov.


Čerstvou novinkou formace Us Five amerického saxofonisty Joe Lovana je album Cross Culture. Základní sestava zůstává stejné: pianista James Weidman, basistka Esperanza Spalding nebo Peter Slavov a dva bubeníci Otis Brown a Francesco Mela. Album je experimentem jak v rytmice, tak v hledání nových zvukových možností.

  •  „Neptejte se, co můžete udělat pro svoji zemi. Ptejte se, co bude k obědu.“ (Orson Welles)
  • Kina:
    14.1. – Aero – Divoká stvoření jižních krajin (režie: Benh Zeitlin, USA, 2012, 92 min. Drama) (V zapomenuté, ale svérázné komunitě, která sídlí v bažinatém kraji u mrtvého ramene řeky, odděleném od zbytku světa rozsáhlou ochrannou hrází, žije šestiletá Hushpuppy. Maminku už dávno nemá a její milovaný otec Wink je divoch, který je neustále mimo domov, a tak je osamělá Hushpuppy odkázaná na společnost polodivé zvěře. Vnímá přírodu jako křehké spletivo živoucích, dýchajících věcí, v němž celý vesmír závisí na tom, aby do sebe všechno dokonale zapadalo. A když se po bouři zvedne stoletá voda a obklopí jejich město a tatínek naráz onemocní a divoká prehistorická zvířata obživnou a vylezou ze svých zamrzlých hrobů, Hushpuppy zjistí, že přirozený řád všeho, co jí bylo nadevše drahé, se začíná rozpadat. Malá hrdinka se zoufale snaží dát svůj svět zase do pořádku, aby zachránila svého nemocného otce i potápějící se vesnici, nejtěžším úkolem pro ni ovšem bude vůbec přežít nezastavitelnou katastrofu ohromných rozměrů.) (18:00)
    18.1. – Argo - Ve stínu (režie: David Ondříček, ČR/SR/Pol., 2012, 106 min. Drama) (V bývalém Československu 50. let se odehrává napínavý kriminální příběh, který ve svém důsledku zasáhne do osobních osudů aktérů i jejich blízkých. Kapitán Hakl (Ivan Trojan) vyšetřuje krádež v klenotnictví. Z běžné vloupačky se ale vlivem zákulisních intrik tajné policie začíná stávat politická kauza. Z nařízení Státní bezpečnosti přebírá Haklovo vyšetřování major Zenke (Sebastian Koch), policejní specialista z NDR, pod jehož vedením se vyšetřování ubírá jiným směrem, než Haklovi napovídá instinkt zkušeného kriminalisty. Na vlastní pěst pokračuje ve vyšetřování. Může jediný spravedlivý obstát v boji s dobře propojenou sítí komunistické policie? Protivník je silný a Hakl se brzy přesvědčuje, že věřit nelze nikomu a ničemu. Každý má svůj stín minulosti, své slabé místo, které dokáže z obětí udělat viníky a z viníků hrdiny.) (18:00)
    14.1. – Oko – Přehlídky a jednorázové projekce – Zeitgeist III: Moving Forward (20:30)
    15.1. – Oko – Přehlídky a jednorázové projekce – Royal Opera House – Bohéma (20:15)
    17.1. – Oko – Co kdybychom žili společně? (režie: Stéphane Robelin, Fr./Něm., 2011, 96 min. Komedie) (Annie, Jean, Claude, Albert a Jeanne jsou nerozlučnými přáteli více než čtyřicet let. Když jim paměť i srdce začínají pomalu vypovídat službu a na obzoru je přízrak domova důchodců, vzepřou se a rozhodnou se žít společně. Nápad je to přinejmenším bláznivý. Avšak i přesto, že občasné neshody probouzí staré a zasuté vzpomínky, začíná se tu nádherné dobrodružství – společný život v komunitě. V sedmdesáti pěti letech!) (10:00)
    18.1. – Oko – Odpad město smrt (režie: Jan Hřebejk, ČR, 2012, 70 min. Drama) (Filmový scénář (Der Müll, die Stadt und der Tod) Reinera Wernera Fassbindera, byl předlohou divadelní inscenace režiséra Dušana Pařízka. Z tohoto scénáře a divadelního zpracování vychází film Jana Hřebejka Odpad město smrt. Prostitutka Romi je ve svém povolání málo úspěšná: na své zákazníky je až příliš jemné povahy. Čím umanutěji ji však její pasák Franz posílá na ulici, tím více se Romi přibližuje úplnému zhroucení. Jednou ji osloví spekulant s realitami, který sám sebe nazývá „bohatým Židem“: nepožaduje po ní sexuální služby. Stačí, aby mu vyprávěla, a za to ji doslova královsky odměňuje. Její tak náhlé štěstí s ní však nikdo nesdílí. Kolegyně i její stávající klienti se od ní odvracejí, a stejně tak i Franz, jehož miluje, říká: kšeftování s Židem smrdí. Celý příběh se odehrává v prostředí rozpadajícího se města, při jehož sanování se politici nepokrytě dělí o zisky se spekulanty a lobbisty, to vše pod ochranou policie.) (18:30)
    19.1. – Oko – Samsara (režie: Ron Fricke, USA, 2011, 102 min. Dokumentární) (Připravte se na zážitek a zkušenost smyslů, které nemají obdobu. SAMSARA opět spojuje režiséra Rona Frickeho s producentem Markem Magidsonem, jejíchž filmařské a hudební umění bylo potvrzeno již mnohokrát oceněnými filmy BARAKA a CHRONOS. SAMSARA ve starodávném sanskrtu znamená "věčně se otáčející kolo života“ a tvůrci se v něm snaží zachytit prchavé okamžiky, které utvářejí náš život. Film, který vznikal přes pět let ve dvaceti pěti zemích nás zavádí na posvátná místa, do postižených oblastí, průmyslových zón a míst přírodních zázraků. SAMSARA, která se vzdává dialogů a popisných textů, úplně rozvrací naše očekávání tradičního dokumentu. Namísto toho podněcuje naše niterné interpretace obrazem a hudbou, které do starého chápaní přináší nové prvky.) (23:59)
    17.1. – Lucerna – Oui, šéfe (režie: Daniel Cohen, Fr./Šp., 2012, 84 min. Komedie) (Třicátník Jacky Bonnot je talentovaný kuchař a ctitel velkého kuchařského umění. Sní o úspěchu a o tom, že si jednoho dne otevře vlastní restauraci. Finanční situace jej nutí přijímat podřadné práce, které si však není schopen udržet. Život se mu změní ve chvíli, kdy mu cestu zkříží slavný šéfkuchař Alexandre Lagarde. Zavedenou pozici Alexandra Lagarde totiž ohrožuje finanční skupina vlastnící síť jeho restaurací…) (16:00)
    17.1. – Mat – Co kdybychom žili společně? (režie: Stéphane Robelin, Fr./Něm., 2011, 96 min. Komedie) (Annie, Jean, Claude, Albert a Jeanne jsou nerozlučnými přáteli více než čtyřicet let. Když jim paměť i srdce začínají pomalu vypovídat službu a na obzoru je přízrak domova důchodců, vzepřou se a rozhodnou se žít společně. Nápad je to přinejmenším bláznivý. Avšak i přesto, že občasné neshody probouzí staré a zasuté vzpomínky, začíná se tu nádherné dobrodružství – společný život v komunitě. V sedmdesáti pěti letech!) (16:00)
    14.1. – Ponrepo – Darjeeling s ručením omezeným (režie: Wes Anderson, USA, 2007, 88 min. Komedie) (Indie, vlak, tři bratři a několik pološílených žen. Režiséra Wese Andersona u nás diváci znají hlavně díky netradičním komediím Život pod vodou a Taková zvláštní rodinka. Anderson ve svých snímcích dokáže nastínit komický a zároveň i velmi melancholický pohled na život. Každá z jeho působivých komedií se týká lásky, rodiny, ale i toho, jaké je to být člověkem na nesprávném místě. I ve svém zatím posledním filmu řeší Anderson vztahy mezi bratry, jejich přítelkyněmi a vlastně vůbec světem okolo nich.) (20:00)
    14.1. – Světozor – Dokumentární pondělí – Příběhy Lékařů bez hranic (režie: Mark Hopkins, USA, 2008, 93 min. Dokument) (Vůbec poprvé ve své historii nechali Lékaři bez hranic filmovému štábu zcela volný přístup do svých projektů v terénu. Film „Living in Emergency: Příběhy Lékařů bez hranic“ sleduje příběhy čtyř lékařů ve válkou zmítaném Kongu a poválečné Libérii a způsob, jakým se vypořádávají s každodenními nástrahami práce v extrémních podmínkách. Dokument sleduje proměňující se zkušenost lékařů na misi od začátečníků až po ostřílené veterány – sleduje cestu, která formuje a přetváří jejich ideály, motivy i pohled na samotnou medicínu a svět humanitární pomoci.) (20:45)
  • Kluby v Česku, potažmo hlavně v Praze:
    14.1. – Agharta – Jazz Q Martina Kratochvíla (21:00)
    15.1. – Agharta – Hot Line (21:00)
    16.-17.1. – Agharta – Luboš Andršt Group (21:00)
    18.1. – Agharta – Petr Kroutil Band (21:00)
    19.1. – Agharta – AghaRTA Band (21:00)
    20.1. – Agharta – Petra Ernyei Quartet (21:00)
    17.1. – Balbínova poetická hospůdka – Anna Mlinariková band (20:00)
    18.1. – Balbínova poetická hospůdka – 20 minutes (20:00)
    14.1. – Blues sklep – Jazz in Deed (21:00)
    15.1. – Blues sklep – Alva Gypsy Swing (21:00)
    16.1. – Blues sklep – Moody Rain (21:00)
    17.1. – Blues sklep – Pbk Blues (21:00)
    18.1. – Blues sklep – Tonny Blues Band & Kaia Brown (21:00)
    19.1. – Blues sklep – Tony Viktoria Group (21:00)
    20.1. – Blues sklep – Bluesbusters (21:00)
    14.1. – Jazz Dock – Michal Gera Band (22:00)
    15.1. – Jazz Dock – Tues Blues: Hanelle Blues Band (22:00)
    16.1. – Jazz Dock – Muff (22:00)
    17.1. – Jazz Dock – 4step (19:00)
    19.1. – Jazz Dock – Yvonne Sanchez & band (22:00)
    14.1. – Jazz klub Ungelt – Svatobor Macák Quartet (21:15)
    15.1. – Jazz klub Ungelt – Petra Studená and Big Fun (21:15)
    16.1. – Jazz klub Ungelt – Adam Tvrdý Crossover (21:15)
    17.1. – Jazz klub Ungelt – Prague Connection (21:15)
    19.1. – Jazz klub Ungelt – Luboš Andršt Blues Band (21:15)
    17.1. – Jazzboat – Adam Tvrdý Crossover (20:00)
    18.1. – Jazzboat – Eva Emingerová a Trio (20:00)
    19.1. – Jazzboat – Petr Kroutil Quartet (20:00)
    20.1. – Jazzboat – Svatobor Macák Quartet (20:00)
    14.1. – Reduta – Otto Hejnic Hispaniola Project (21:30)
    15.1. – Reduta – Robert Balzar Trio (21:30)
    17.1. – Reduta – Jazz Efterrätt (21:30)
    18.1. – Reduta – Dixieland messengers (21:30)
    15.1. – Stará Pekárna, Brno – Drtikol (20:00)
    17.1. – Stará Pekárna, Brno – Appendix & Obelizh (20:00)
    19.1. – Stará Pekárna, Brno – Delirium Lab (20:00)
    14.1. – U malého Glena  - Stan the Mans Bohemian Blues Band (21:30)
    15.1. – U malého Glena – Roman Pokorný & Blues Box Heroes (21:30)
    16.1. – U malého Glena – Najponk Trio (21:30)
    17.1. – U malého Glena – Justin Lavash (21:30)
    18.1. – U malého Glena – Combine (21:30)
    20.1. – U malého Glena – UMG Jazz Jam Session (21:30)
  • Kluby - cizina:
    9.1. – Blue Note Tokyo, Japonsko – Jonte (19:00, 21:30)
    17.1. – Twins Jazz, Washington, USA – Aaron Seeber Quartet (21:00, 23:00)
    17.1. – Ronnie Scott´s Jazz Club, Londýn, VB – Deodato (18:00)
  • Divadla:
    18.1. – Činoherní klub – Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha (režie: Ladislav Smoček) (Příběh naprostého vzájemného neporozumění. Příběh, v němž protipólem Smrti je Touha. „Nemám v úmyslu soustředit vinu nebo obvinění na jednu konkrétní postavu, ale chci, aby to byla tragédie nepochopení a lhostejnosti vůči ostatním.“ T. Williams) (19:00)
    14.1. – Divadlo ABC – Samuel Adamson podle Pedra Almodóvara: Vše o mé matce (režie: Peter Gábor) (Adaptace slavné filmové předlohy španělského režiséra o hledání naděje a mnoha konvečních i šokujících podobách lásky, uváděna v české premiéře.) (19:00)
    15.1. – Divadlo ABC – Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád (režie: Miroslav Hanuš) (Příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta.) (19:00)
    17.1. – Divadlo ABC – Willy Russell: Shirley Valentine (režie: Zdeněk Kaloč) (One woman show Simony Stašové. Shirley Valentine je jméno dívky, kterou ta současná, čtyřicetiletá matka rodiny a manželka počestného občana, už dávno není. Odjede na dovolenou do míst, kde se pěstuje vinná réva a tam začíná nový život…) (19:00)
    18.1. – Divadlo ABC – Joseph Heller: Gold za všechny peníze (režie: Ondřej Zajíc) (Jevištní zpracování jedné z knih amerického kultovního spisovatele. Humoristický román s autobiografickými prvky skutečně začíná nabídkou z Bílého domu. Dostává ji spisovatel a univerzitní profesor ve středních letech a pořádně se mu z ní zatočí hlava. Jak by ne. Vždyť má na dosah ruky místo ministra zahraničí nebo zemědělství nebo jiný vysoký post. Stačí jen, aby vyměnil manželku za novější model, a může odcestovat do Washingtonu za závratnou kariérou. A může nechat za sebou všechno, co bylo jeho dosavadním nesnesitelným životem – neuspokojivou rodinu, podivínského otce, spoustu sourozenců, přátele, které nemá rád. Jenomže: „Nic se nezdaří podle plánu,“ jak sám tvrdí. A tak se postupně cesta za úžasnou, vysněnou kariérou mění v putování k vlastním kořenům, k sebepoznání, které je nelichotivé, nemilosrdné, ale směřuje k pravdě o sobě i o politice a politicích, kteří řídí svět.) (19:00)
    20.1. – Divadlo Bez zábradlí – Sébastien Thiéry: Indická banka (Alain Kraft, realitní makléř si chce ve své bance vyzvednout peníze. Dozvídá se, že banka byla odkoupena indickou  společností Bank of India, a že jeho účty jsou zablokovány v Dillí. Kafkovská komedie na půdorysu absurdní francouzské grotesky skvěle rozvádí původní nevinnou zápletku a dohání hlavní postavu téměř k šílenství.) (19:00)
    19.1. – Divadlo na Vinohradech – J. Lynn, A. Jay: Jistě, pane ministře (režie: Martin Stropnický) (Děj se skládá z řady epizod, které spojuje prostředí vysoké britské politiky se všemi jeho zákulisními intrikami a manévry. Situace, charaktery a vztahy jsou však natolik typické, že českému divákovi nemohou nepřipomenout komické aspekty "tolik blízké reality" české politické scény.) (19:00)


Milí naši kamarádi,

zveme Vás na křest autorské knížky a cd
sester Kotkových s Michalem Turkem
Vyrostla tu kytička

AKUSTICKÝ VZOREK PÍSNIČKY NAJDETE ZDE

v neděli 20. ledna od 17 hodin
čajovna Jedna báseň
Pod nuselskými schody
děti vítány :)))))))
těšíme se ná Vás :)

Vážení přátelé a příznivci galerie Aviatik. Jsem moc ráda, že Vás mohu pozvat na vernisáž (výstavu) 5-ti mladých dívek, které se tak či onak věnují umění - to "tak" myslím to, že studují na vysokých školách uměleckého zaměření a to "onak" znamená, že se výtvarnem zabývají.Dala jsem jim k dispozici prostory galerie a od pozvánek přes všechno ostatní co je potřeba k vernisáži je v jejich režii. A z mé strany - tak jako obvykle - Vás chci požádat o zaparkování vozidel u ZÁMKU či SPORTOVNÍ HALY či na PARKOVIŠTI nad sportovní halou. Děkuji za pochopení a těšíme se. p+p

PRSKÁME JAKO KŘEČCI

Prý je chřipková epidemie. Kdyby se tom tolik nemluvilo a nepsalo, tak si lidi řeknou, že mají normální rýmu. Ale takhle se prodá víc léků a to bude asi účel veškerých zpráv.

Já beru raději tu rýmu a proto mám jasno, že do týdne bude pokoj.

PETRA S JANNEM A JONEM

odjeli do Berlína. Těšíme se na další setkání...

Ještě než odjeli, Janne byl s Jonem na výletě – sami dva chlapi! Půjčil si foťáček a objevil místa, kde jsme ještě nebyli.

On ten svět zas tak malej néni...

 

Dada a spol.
www.quakvarteto.cz

13. 1. 2013 - Dr + pilní příznivci prasete

viditelné prase, viditelné prase, wwwprase prasisko viditelneprase wwwiditelneprase widitelneprase widitelné prase Viditelne.prase.cz Dušan Rouš