Kmochovej Kolín
(a pár fotopostřehů z ateliéru Otto Plachta)

Kulturně fotograficky náročný víkend, který jsem si ale zavinil a způsobil výhradně já sám. Nikdo mě nenajal, nikdo mě neúkoloval, nebylo žiadné zadání. ani od Babiše ne. A nikdo mě neplatil.

Nejprve mě potěšila pozvánka na malou vernisáž ve velkým ateliéru. Otto Placht si pronajal průmyslovej prostor v bejvalé Chiraně ve třetím patře. Jeho obrazy se mi líbí. Barevně i čárkama. Naposledy jsme se viděli dost dávno, to jeho synovi bylo asi tak po kolena, zatímco teď už se učí na maturitu.

Model voru Amazeon.

Otto do aťasu nanosil všechny svoje výtvory a není cimprlich a nikomu nebrání v tom, aby se v obrazech hrabal.

Přístav v San Franciscu v Peru. Myslím, že podobnou fotku jsem viděl na fotkách od Helči, když tam byla. ale je to jen v mlhách a můžu se mýlit. Otto říkal, že to tam už takhle poeticky nevypadá, P5ístav se mohutně betonuje, Pilíře, tuny železobetonu a genius loci místa pomaličku mizí. Je těžký nutit komukoliv, aby nebudoval, aby nemodernizoval, aby to nechal tak, jak to je, abychom my, co jsme externisté, mohli kdykoliv přijet, zaáchat, pofotit a zase odjet.

Jeden z typických motivů Otty Plachta. Obrazy jsou malované přírodními barvami přímo od peruánských indiánů.

Okamžik, kdy se z palety stane taky obraz. Ta hranice je velmi tenká a rozhodnout o transformaci může kdokoliv. Divák klidně tady a teď, Malíř v okamžiku, kdy paletu odloží a už nepoužije.

V pátek mě náhle napadlo, že bych si mohl zaběhnout a zajet do Kolína, protože tam začal Kmochův Kolín. Nejsem milovníkem dechovky, ale jsem milovníkem těch atmosfér při akcích. Kombinovanou technikou, během do Klánovic a pak vlakem. Hned první, co mě uvítalo, byl unavený festivalista. Inu dechovka není žádná oddechovka.

Pomaličku se blížím ke Karlově náměstí, kde se festival dechovkovej odehrává. Tóny už pronikají do úzkých uliček.

Na pódiu křepčí mažoretky v rudých šatečkách, velkokapela břeskně vyhrává.

Je pravda, že rázná rytmika dechovkových kapel vydráždí z klidu kohokoliv. Děcka začala napodobovat mažoretky.

A mnohdy jim to šlo snad ještě líp než vzorům.

Před nedávnem mě klepal na rameno duch Elliotta Erwitta, kterej byl vyhlášenej sérií fotek čtyřnohých přátel u nohou páníčků. Přišel sem jeho nabádání na chuť. A vůbec mi nevadí, že se opičím. Teda vlastně přesněji opejskuju.

Ale nejen psi se tu producírovali.

Smí se tu kouřit, tak si toho kuřáci užívají.

A selfíčko...

Lidí tu bylo překvapivě hodně.

Dudácká kapela The Rebel Pipers.

No a mažoretky pěkně zblízka.

S touhle fotkou bych si mohl požádat o cenu sexistického prasátka, ale na svou omluvu dodávám, že za to nemůžu jen já.

Zdravotník je k dispozici.

Na náměstí jsou podia dvě, což je dobrej nápad, zatímco se křepčí na prvním, druhé se dá připravit a diváci si pak jen otočí sesličku o 90 °.

Pane Elliotte, snažím se.

Dvojportrét dudáků z The Rebel Pipers.

Že bych se nechal ošetřit????

Nálada je tu nad psa. chtěl jsem tím říct, že dobrá.

Se swingovou dechovkou, jejíž jméno si už nepamatuju si zazpívala i televizní hvězda Kraus.

Podle šipek dorazíte modrým smradlavým a počůraným ToiToikám. Jsou modré i uvnitř a na deklu mají smajlíka. Polehčující okolností jisté eklovosti je, že hajzlíky byly zadara. Zadara byl celej festival a to asi přivedlo tolik diváků na náměstí. Bylo jich fakt hodně.

Dechovku nijak nežeru, tak se jdu jen tak narychlo ještě pocourat po uličkách Kolína. Zjišťuju totiž, že jsem tu byl sice mockrát, ale většinou jsem jen projížděl autem nebo na kole a nebo jsem coural poblíž nádraží, když jsem čekal na nějakej zpožděnej vlak. Musím to napravit. Kolín je krásnej a zajímavej.

Souběžně s Kmochovým Kolínem se odehrává i celorepubliková akce Noc kostelů. využívám toho a vniknu do kostela sv. Bartoloměje. Úplně jsem oněměl úžasem. Tak mohutná krásná a vyvážená stavba. Nic mě neomlouvá, že jsem ji až do stáří nenavštívil.

Pokusím se dluh napravit alespoň několika obrázkama z interiéru.

A taky panoramátkem zvenčí. Určitě se sem vydám nejmíň jednou.

Rád se toulám, tak jsem si udělal malý kolečko uličkami Kolína.

Apple se svým novým modelem.

V Kolíně se všude něco děje. Kolín žije. Pat a Mat dohlíží na elektřinu.

Vracím se zpátky na náměstí.

A fotím barevnou zmrzlinu,...

... krávu,...

... a pana trdelníka.

Pane Elliotte, čert Vás mně byl dlužen.

Překvápko za rohem.

Jojo, už toho bylo dost, vydržel bych tu fotit klidně i dýl, ale zatoužil jsem jet už domů.

Kolín je multikulti, to mě baví, ale jsou i tací, kteří jsou z multikulti úplně v prdeli. Je mi jich líto.

I malá holčička už utíká domů. dosť bolo dechovky.

Na zastávce Kolín- zastávka je nesmírně složité a estetické schodiště včetně bezbariérovýho toboganu.

Za chvilku mi jede vlak zpátky do Běchovic. Ještě stihnu občůrat jeden roh, značkuju si to tu na příští návštěvu.

Loučím se s Kolínem a Kolín se mnou. Kolíne, fakt dobrý, přijedu zas.