Rodinné setkání
(kdo ví, kolikáté už)

No a protože se rok s rokem sešel, sešli jsme se taky. Naše maminka kdysi dávno vymyslela, že by bylo hezký, kdybysme se jedou za rok všichni sešli, aby nás měla pěkně jako kuřátka pohromadě. A tak jsme se množili a scházeli. A maminka pak odešla dovyššího levlu, ale Alena tradici zachovala při životě a scházíme se dál. Na tom samým místě, jednou za rok zhruba ve stejnou dobu, tedy v květnu kolem jednoho ze svátků. Není to fakt žádná prdel to nějak zařídit, aby všichni měli v tu dobu možnost dorazit. Už taky proto, že někteří z nás se pohybujou mimo republiku, někteří mívají idlouhodobou omluvenku. Třebas letos, tak jako loni, to je náš Honza, kterej žije v Americe, ale aby to bylo ještě víc pozichrovaný, tak letos se svou ženou Rézou vyrazili na slavný PCT. To je čundr od Mexika ke Kanadě podél Tichýho oceánu, přes hory a doly. Réza s Honzou si na to vyčlenili 5-6 měsíců a doufají, že to za tu dobu stihnou. Vychází jim to zhruba na 30 kiláků denně v průměru. A do Evropy se chystají až někdy na podzim, a v tu dobu rodinné setkání nebývá.

Réza s Honzou se vším, co si berou na cestu dlouhou asi 4300 kilometrů, zdraví Křižánky.

Před léty to byla zase Helča s rodinkou, která se omlouvala, protože žila v Austrálii. A třeba Linda často teď bydlí v autě ve Španělsku, ale tentokrát dorazila a taky se tu poprvé na setkání objevil malej Tibor. Jeho první rodinné setkání. Abychom vykompenzovali Honzu a Rézu, dodala Helča svou kámošku Ann, Američanku z Austrálie a Bibi dodala Nica, což je její kámoš z Kolumbie, kde zase byla ona loni na akci od školy. Letos chyběl Milan od Aleny, ale stejně nás bylo asi 24 plus králík.

Tohle je Teodor, kterej je na setkání už podruhé. Uprostřed jeho maminka Eva, vlevo kus Esterky a vpravo huba od Roušovny.

Oťas je už starej balvan a setkání má za sebou několik. Vždyť měl před třemi dny svoje šestý narozky a po prázdninách začne chodit do školy. Za Oťasem se skrývá Bibi.

Kuba měl narozky ještě o den dřív než Oťas. A přestalo mu právě táhnout na třicítku, protože mu začalo táhnout na čtyřicítku.

Olina sice nosí, stejně jako já, v každým svým zavazadle kartáček na zuby, ale z jakýhosi důvodu, který patří spíš mezi nevysvětlitelné záhady, neměla kartáček ani v batohu, ani v tašce. Tak jsme museli zajet do Svratky a tam si koupila novej.

Ve Svratce vládne v květnu růžová.

Jirka je terorizovanej Jitkou, protože mu chce implantovat do hlavy jakousi smradlavou věc proti lupům. A Jirku to sere, což je ostatně vidět na výrazu.

To je prosím nejmladší účastník mítinku. Dvojzubý Tibor od Lindy.

Teodor si umí najednou čistit zuby i snídat. Kluk šikovná.

Tenhle člověk do naší party nepatří.

Na hřbitově umřeli i tuli-páni.

Nene, neděste se, tohle není Babišovo, tohle jsou úplně normální hezký pampelišky, který se do 14 dnů změní v nadýchanou bílou krásu.

Na místním malým rybníčku skotačí kachny.

Ani ty zatím Babišovi nepatří.

Místní vodník si o tom ale myslí svý. To fakt nechcete vědět.

Stavili jsme se na pivo. Poblíž jsou prolejzačky a houpačky pro děti, kde si můžou hezky ublížit a pak jsou hodné.

Doma po výletě jsme se vrhli do multioslavy. Oťas asistuje Borisovi při otvírání dětskýho šampáňa.

Boris (15) působi při rozlejvání šampusu dost přesvědčivě.

A rychlý špunty zase působí dost věrohodně. Oťasovejch 6 svíčiček.

Oťas ví, co se sluší a patří. Sfoukl je natřikrát.

Oťas, Ester, Nico, Bibi.

Nina s bráškou Oťasem.

Tak na zdraví, milý Otakare.

Jirka zkoumá nejmladšího účastníka setkání. Vpravo Jíťa.

Oťas dovede být pěkný éro, třeba teď zrovna zkusil kousnout do šampusky. A bohužel se mu to podařilo. Poslechl mě a všechno mi vyplivl do ruky a střepy seděly jak puzzle, tak se vlastně stalo prd. Naštěstí.

Pak dostal důležitej úkol, rozkrájet a rozdistribuovat dort. Zpočátku dostal jen tupej nůž a vypadal u toho nešikovně, tak dostal nůž ostrej, prej jakože už je dost velikej. Málem si sice uřízl palec, ale pro chlápka, kterej umí žrát skleněný skleničky to je jen taková prkotina.

Nina se umí tvářit jako dáma s kaméliemi.

Přípitek.

Tibor nedostal ani šáňo a myslím, že ani dort. Dostal jen rodinné mlíko a nudnej banán.

Oťasův dort byl zdobený pampeliškama. A ty jsou na rozdíl od řepky jedlé a prý dokonce i strašlivácky zdravé.

Ale znáte to, co je zdravé, nebývá moc dobré.

Je dopito.

Dospěláci dostali šampáňo dospělácký.

Ester.

Ann.

Vpravo Martin a Evička, rodiče od Oťasa, Niny a Teodora.

Ann vyslýchala Jirku ohledně studia a práce.

Děti si šly hrát s frisby, což přineslo jeden úraz. Bobík dostal talířem přímo do huby, valila mu z ní krev a vypadal velice otřeseně. Což zase pak vedlo k tomu, že byl hodně dlouho hodnej.

Nina a její poklady.

Děti kvůli Nicovi mluvili anglicky a mně nezbýval než závidět, s jakou samozřejmostí ten svůj druhej jazyk používají. To už nikdy nedoženu.

Zraněný Bobík, Oťas a vzadu se skrývá Bibi.

A pak společné foto. Loni to byla děsná a náročná pruda, protože sehnat všechny dohromady byl téměř zázrak. V poslední půl vteřině se zdekoval Bobík a focení se muselo odložit o celou čtvrthodinu, než jsme ho našli pod pingpongovým stolem. Letos to bylo docela v pohodě, protože Bobík byl střelen talířem do huby a otřesen. Ale zase se mi na dálku nedoostřil foťák, ale to neval, však si to zase za rok zopakujeme.

Jedna společná s pozdravem pro maminku tam nahoru. Maminku, která je autorem té myšlenky jednou za rok se scházet.

Roušovna si zkouší Tibora.

Oťas labužník a tulák.

Tři matky a jedna babka.

Zleva: Kuba, Helča, Bibi, Nico.

Bibi a Nico.

Tibor a Nico.

Večer jsme si udělali oheň, opekli špekáčky s masem a ne od Babiše. A taky opravdickej špek.

Pak se děti anglicky popraly o čokoládu značky Mmax.

A pak jim Nico na usmířenou zahrál Laylu od Erica Claptona.

Ráno jsem popřál všem matkám k tomu jejich svátku.

Jedna z matek však na rodinné foto neměla jaksi čas.

A protože na čokoládovej bonbón měly nárok jenom matky, uchýlil se Boris ke lsti.

Pak vyhrabala Alena své složky s korespondencí mezi ní a Helčou, když žila Helča v Austrálii. Jojo, už jsou to vlastně vzácné archiválie. Alena má geny být archivářkou, ale už je pozdě, protože je důchodkyní.

Teodor a jeho kreslící a zpívající tabule.

Ta podoba.

Je neděle a pomaličku nazrává doba, kdy se zase všichni rozprchneme do svých domovů nejen po celé republice.

Dana-babička si hlídá spícího Tibora.

A čte si při tom.

Inferno to sice chvílema bylo, ale určitě ne totál. Tak zas za rok.