Lawrence Ferlinghetti
(slaví kilo)

Tý vole, víš o čem chce v tomhle vydání psát? O jakýmsi potrhlým básníkovi, nebo o kom. Kdo je na to zvědavej?

Rozhodl jsem se svézt na vlně populismu, tak jak to s oblibou dělávají obskurní plátky, kterých je tolik, že si čtenář ani mezi nimi nedokáže vybrat nejobskurnější. Já tedy vybráno mám. Pro mě je tím úplně nejvíc obskurním plátkem Cokoliv Jaromíra Soukupa. To je špička, na kterou nedosáhnou ani plátkoviny Andreje Babiše. Ale křivdil bych jim, kdybych je nepochválil za snahu.

24. března 1919 se narodil velmi významnej spisovatel, básník, esejista, malíř a protiválečnej aktivista Lawrence Ferlinghetti. Moc básní se mi do pracek nedostalo a v knihovně mám jen jednu knížku -Lunapark v hlavě. Ale on je jedním z těch, které jsem poměrně pozorně sledoval a četl vše dostupné.

 Je jedním z beat generation. Patří mezi ně i Jack Kerouac, Charles Bukowski, Alen Ginsberg, Gregory Corso a spousta dalších. Jejich literární díla se do mých pracek dostala v tom správným čase lehce postpubertálním, takže Na cestě a další knihy mě tenkrát oslovovaly hodně. Třeba knihy Henryho Millera a nebo Nahý oběd...

Dnes už se k beat generation vracím velmi sporadicky, ale ty zatnutý trny tu jsou.

(foto: pravděpodobně - Mauro Aprile Zanetti, asi 2014)
Když jsme byli v roce 2016 v San Franciscu, chtěl jsem si najít to jeho knihkupectví a vyfotit se drze ve stejné pozici jako on - zakladatel. Jeho fotku jsem našel kdesi na internetu. Námět byl na světě, jen ho zrealizovat.


Nebylo to nic těžkýho. Teď už jen stačí napsat hromadu dobrejch knížek a bejt úspěšnej. Brnkačka.

Honza v té době pracoval pro Google v sanfrancisské pobočce, tak jsme měli kde bydlet a jedno odpoledne jsme se domluvili, že se sejdeme u profláklé Čínské čtvrti.

Najdeme to City Lights Books, prohlídneme si to vevnitř i zvenčí, pocouráme po okolí, pak si najdeme nějakou čínskou vývařovnu, kde se nacpeme knedlíčkama a nějakou speciální polívkou. No, ona ta polívka je speciální spíš pro nás než pro Číňany.

Honza se na to odpoledne docela dobře připravil, mělo to být pro mě jakože překvápko k narozkám, který jsem měl za pár dní mít. Ale to by nesměl být Honza můj syn, abych to netušil. To slavný knihkupectví je někde na pomyslném rozhraní čínské, vietnamské, korejské a italské čtvrti. Ideální multikulti místo.

Ono to totiž není jenom knihkupectví. Původně Ferlinghetti se svým kámošem Petrem D. Martinem založili vlastní nakladatelství paperbacků a k tomu samozřejmě založili i to knihkupectví. Nakladatelství pak vydávalo snad všechny beatnické autory. Myslím, že nejen knihkupectví, ale i samotné nakladatelství funguje dodneška.

Obchůdek je docela malej, ale těch krásnejch knížek, to bylo fakt peklo, chodit kolem regálů. Já umím anglicky naštěstí natolik blbě, že čtení anglickejch knih je pro mě spíš utrpení, tak jsem zas tak moc netrpěl, ale Olina s Honzou docela slintali.

Polička s mým oblíbeným Philipem Rothem. Všechno, co u nás vyšlo česky, jsem četl. Momentálně jsou ho plné Levné knihy. Což je na jedné straně škoda, ale na straně druhé pro čtenáře to je fajn, že za cenu jedné obyčejné knihy si můžete pořídit pět neobyčejných Rothů. A nemůžete šlápnout vedle, všechny jsou dobré.

Slečna od pokladny se do toho krásnýho krámu vyloženě hodí. Stylovka.

L.F. bývá často zařazovanej do tzv. beatnické generace, ale to není tak úplně pravda, nebo přesněji, není to přesné. To, co ho s beat generation navždy spojuje, je založení toho slavnýho paperbackovýho nakladatelství a knihkupectví City Lights Books. Prý se nechal inspirovat slavným filmem Charlieho Chaplina "Světla velkoměsta".

Ferlinghetti má Chaplina rád, považuje ho za velkýho anarchistu. Sám je za anarchistu taky považovaný, ale opět je to tak trochu nepřesné zařazení. Ferlinghetti totiž během druhé světové sloužil u amerického námořnictva a strávil nějaký čas poblíž  Nagasaki jen pár týdnů po svržení atomové pumy. Od té doby je velkým pacifistou a politickým aktivistou v daném oboru. Takže žádná anarchie, dámy a pánové.

Když jsme si poslintali v City Lights Books, šli jsme se projít po okolí, aby nám správně vyhládlo. V SF je hodně ulic hodně strmejch. Tady na téhle jel kluk na skateboardu. Bylo mi z toho fyzicky úplně špatně. Ale podle toho, jak to suverénně zvládl, tudy jezdí pravidelně.

Na konci ulice už je vidět oceán.

Honza dostal chuť na kafe, já taky a Olina jakbysmet, tak jsme si vybrali jednu z mnoha místních kavárniček. V téhle části SF jsou všechny kavárny nějak stylové a originální. Ono celé SF je extrémně rozmanité s málo se opakujícími prvky.

San Francisco mi fakt hodně přirostlo k srdci. Je to vtipné a fotogenické město.

Je to tu dost neobvyklé, ale jedna špeluňka byla prázdná, i když otevřená. Pak se to vysvětlilo, za hodinku se tu měla odehrát nějaká svatba.

A kdybyste nevěděli kudy kam, graffiti vám poradí.

A kdyby vám anonymní rady sprejerů nebyly dost, můžete si nechat vyložit karty. Jojo, znát svou budoucnost je na hovno, ale tolik lidí po tom touží. Myslím si, že kdyby lidi znali svou budoucnost, básníci vymřou. A to by, myslím si, byla škoda.

Podle téhle cedulky se dá krásně dopátrat, kterej den jsme objevovali beatníky. Použijete-li Wikipedii či jiné internetové zdroje, potvrdí vám, že jsme tu byli 26.7. 2016. To bylo Ferlinghettimu teprve 97.

Jedna ulice, která se prořezává italskou čtvrtí, míří k charakteristickejm mrakodrápkům San Francisca.

Vnořili jsme se zpátky do Chinatownu, jdeme hledat nějakou tu jídelnu s knedlíčkama.

Tu kolem profrčí Goro bílej pes. Snad to nejsou majitelé té hospody, kterou teprve najdeme. Ale my si dnes nechceme dávat žádný maso, jen vegetariánský dobroty.

Vývařovnu jsme si vybrali. Teda vybrali, doporučil ji Honza, kterej to tu má za ty roky už obšlápnutý. Vybrali jsme si každej něco jinýho, abychom si mohli lézt do misek.

A samozřejmě koláčky štěstí. Číňani jsou v tomhle velkorysí a nikdy do nich neukrývají špatný zprávy. Kromě toho jde o budoucnost a tu znát neumíme nejen my, ale ani Číňani nic nevědí.

Abychom si byli jistí s tím jídlem a jeho přípravou, jsou kuchaři v kukani, kam je z jídelny od stolu krásně vidět.

Obžerství skončilo, pálí nás držka. V tom jsou Číňani taky fakt velkorysí.

A protože už se blíží podvečer, vylézají z nor pouliční jazzmani.

Honzovi kupodivu nikdo neukradl jeho oldskůlový kolo, které měl po celou dobu našeho toulání za beatnickou a knedlíkovou kulturou přivázaný k patníku před Chinatownem.

Pár zastávek šalinou a už jsme jen kousek od SF domova. Psi jsou fakt největší kámoši pánů tvorstva. Zatímco páníček se cpe dobrůtkama, pejsci se válí ve dveřích a trpělivě spí, než se páníčci nažerou.

Večer ještě musíme zchladit rozžhavený huby v místním pivním baru. Mají tu asi 30 druhů piv. A některý silný jak stehno tlusté dámy.

Druhej den musí Honza zase googlit, tak jsme si dali malé repete, protože poblíž toho City Lights Bookstore je ještě beatnický muzeum. Olina sice z beatníků není odvázaná, snad dokonce trpí jistou alergií na Kerouaca a jeho Cestu, protože když to četla, nemohla pochopit, že na cestě nechali jednoho ze svejch kámošů, když onemocněl. A to Olina neodpouští.

Do muzea šla se mnou. Asi hlavně proto, aby mohla beatníky na plnou hubu pomlouvat.

Američtí Číňani jsou celkem uvědomělí.

V jednom obchůdku prodávají sušený tlapky. Asi se to žere a nechci vědět, jaké zvíře to bylo.

Pak je tu taky regál, kde prodávají něco, co vypadá jako sušený bobky různejch druhů. Naštěstí i tyhle dobrůtky jsou popsané čínskými znaky a tak zůstáváme nezasvěcení. A možná to je dobře.

Tohle se mi na Americe docela líbí. Ty požární žebříky. Za komoušů jsem je znal jen z filmů. Nikdy by mě tenkrát nenapadlo, že je jednou uvidím na vlastní foťák.

Italská čtvrť nabízí kdeco. Ráj v SF.

No a to je už to slavný muzeum, ze kterýho si Roušovna dělá prdel.

Vevnitř je i origoš auta, které bylo hlavním hrdinou road movie "On the Road".

Knížka za 99 doláčů.

Kdybych se pokusil o syntézu Olininýho a mýho pohledu na beatnickou generaci, tak tenhle obrázek to asi vystihuje nejlíp.

Tenhle nápad na trojdílnou knížku se mi líbí. Skoro mě sere, že jsem tohle nevymyslel já.

Beatnická generace se samozřejmě nevyhnula ani muzice, ani výtvarnu. Prostě to je nezanedbatelné období.

Plná vana literatury.

Ještě něco k Ferlinghettimu, třeba se to bude někomu hodit k maturitě (nemístně žertuju). Ferlinghetti se narodil v NY italskejm rodičům. Vystudoval žurnalistiku, pak studoval na Sorboně a v roce 1951 se vrací zpátky do USA a vyučuje zde francouzštinu. Ferlinghetti považuje anarchii ne za politické hnutí, ale spíš jako boj za svobodu jedince. Z Lawrencových básní je často až na hony cítit LSD. Avšak zkrocené jeho barvitou schopností smísit neobvyklá slovní spojení. Když už byli u nás komouši odstavení (myslím papírově v roce 1989), přijel v roce 1998 L.F. na Festival spisovatelů do Prahy. Věnoval publiku svou novou báseň Řeky světla, kterou napsal, když navštívil Starou Prahu.

Už bylo dost kultury. Jdeme na Embarcadero, na náš už docela oblíbenej tučňákovej sendvič a dvojku dobrýho, i když drahýho, červenýho vína. Jo mimochodem. Na Embarcaderu má prý z jedné staré lodi udělanej aťas Ferlinghetti. Maluje a kreslí tu a z domu sem do práce prý jezdí (teď už možná ne) na starým českým favoritu s přehazovačkou a beranama. Jestli to teda nejsou drby.

Že by nějakej noční klub?

Některá graffiti při boji s časem získávají na grafické zajímavosti. Čas je neúprosnej umělec.

Právníci mřížoví znají důvěrně.

A že jsme stále v zajetí beatníků, nám ukazuje i tahle hospoda.

Prostě tahle čtvrť, to je jedna světová značka vedle druhé.

Olina už toho courání má plný kecky a cejtí se jako tenhle dědek.

Já se zase cejtím plnej dojmů, jako tenhle vozejk.

Když básni slova ukradneš, zůstanou jen čáry klikaté.

No a to je všecko. Doufám, že jsem vás tím literárním blábolením moc nenasral a že zůstanete praseti věrni. Básně použité ve fejetonu jsou útržky z knihy Lunapark v hlavě v překladu Jana Zábrany. A pak jedna báseň věnovaná Pražanům, ale nevím, kdo ji převedl do češtiny. Kecy o Ferlinghettim uzavřu výrokem Ferlinghettiho: "Poezie je podvratné umění."

podpis




V kuchyni se nám v misce usadil rybář a přehání.


Bobík se pokouší vysedět ptáka EMU.
(kdesi uprostřed astralského buše, 2010)


Děda vykládá vnukovi, že při letošním superúplňku je měsíc o 50.000 km blíže k zemi.
Vnuk: „To se mi nezdá, že by byl o tolik blíž.“


Semafor slaví letos 60 let a paní Olga Sommerová se chystá natočit film o Jiřím Suchém. Takový projekt ráda podpořím, Jiří Suchý byl vždycky svůj, ať se okolo nás dělo cokoliv. Jeho poetika nás od začátku oslovovala a provází doposud. Slyší na ni mladí - to se mně potvrzuje každým rokem, když jim přináším úpravy semaforských písní. Věřím, že si tento pán a jeho tvorba takovou poctu zaslouží. Pokud jste na tom podobně, přidejte se na hithitu:
https://www.hithit.com/cs/project/5393/jiri-suchy-dokumentarni-film/contributors
Fotka z podzimu 2010 - pan Suchý zpíval v Dělňáku na Jamborové mimo jiné i s našimi studentkami písničku "Tento týden v pátek". Všechny tyto slečny už můžete vidět v nejrůznějších představeních v Brně a v Praze, toto letí!

Dada a spol.

Přátelé,
neustále se něco nového děje a chystá - nejen pro vás ale i pro vaše ratolesti. Už se otevírají výtvarné dětské dílny na léto, na které se děti už můžou hlásit a zároveň je ještě pár posledních míst na některé jarní dílny pro dospělé (pro děti je na jaře ještě možnost nahlásit se po roce na Cameru obscuru do krásné vily Tugendhat!). Také poslední dvě místa na opravdu jedinečnou zážitkovou dílnu v Rumunsku s Jindrou Štreitem. A mnoho dalších akcí v Komoře! Tak tedy vybírejte, ptejte se a hlaste se. Budeme rádi.

Srdečně,
Gabriela Kolčavová

SO-NE 30.3.-31.3.2019
Vila Tugendhat Brno: Vila Camera dětem!
http://www.tugendhat.eu/aktualne/vila-camera-detem-519.html
Jedinečná příležitost strávit víkend a tvořit v prostorách krásné Vily Tugendhat! Během dílny si děti vytvoří vlastní fotoaparáty tzv. camery obscury, které pak využijí k dvoudennímu tvoření ve venkovních a vnitřních prostorách vily Tugendhat. V zahradě pak bude připraveno dvoumetrové překvapení! Program dětské dílny probíhá 30. a 31. března vždy od 10.00 do 17.00 s obědovou pauzou.

TŘI STŘEDEČNÍ VEČERY 13.3/20.3/3.4.2019
KOMORA Brno: VYVOLÁVÁNÍ FILMU/ ZVĚTŠOVÁNÍ I/ ZVĚTŠOVÁNÍ II
Pro nadšence analogové fotografie, kteří se chtějí naučit vyvolat si vlastní film, udělat si z něj svoje první zvětšeniny a naučit se další pokročilé printérské možnosti jako např. práci s multigradačními filtry, techniku nadržování a vkrývání aj.
Více na https://www.facebook.com/fotokomora/.

NE 14.4.2019
KOMORA Brno: DAGUERROTYPIE podle Becquerela
Výjimečná dílna, která se vrací v příběhu fotografie až na samý začátek. Daguerrotypie symbolizuje jednu z nejstarších a nejuhrančivějších fotografických procesů, kdy obraz vzniká v mikro vrstvě přímo na stříbrné destičce. Daguerre ji patentoval s použitím rtuťových výparů k vyvolání obrazu. Jeho současník Becquerel ji o rok pozděj zjednodušil tím, že začal vyvolávat světlem s omezeným spektrem. Tuto bezpečnější variantu si účastníci zažijí a vyzkoušejí s vlastními analogovými fotoaparáty. Každý si odnese vlastní miniaturní daguerrotypii.
Více na https://www.facebook.com/fotokomora/.

SO-NE 11.5-19.5.2019
Šumice, Rumunsko: Příběhy současného Banátu vol. IV
Opravdu ojedinělá příležitost - zážitková fotografická dílna s Jindřichem Štreitem na výjimečném místě!
Letos !ROK KNIHY! Více viz příloha.

TŘI STŘEDEČNÍ VEČERY 22.5./29.5/5.6. 2019
KOMORA Brno: VYVOLÁVÁNÍ FILMU/ ZVĚTŠOVÁNÍ I/ ZVĚTŠOVÁNÍ II
Pro nadšence analogové fotografie, kteří se chtějí naučit vyvolat si vlastní film, udělat si z něj svoje první zvětšeniny a naučit se další pokročilé printérské možnosti jako např. práci s multigradačními filtry, techniku nadržování a vykrývání aj.
Více na https://www.facebook.com/fotokomora/.

5.8. - 9.8. 2019
PO - PÁ VŽDY 10.00 - 16.00
SVČ LUŽÁNKY
VÝTVARNÝ TÝDEN PRO DĚTI
Nové nápady pro další ročník již tradiční dílny určené pro všechny děti, které rády tvoří. Jako každý rok se ponoříme do malování, kreslení, grafiky, práce s papírem, trojrozměrného tvoření a mnoho dalšího. Úžasnou výhodou Lužánek je možnost často pracovat venku a využívat přímo i lužánecký park.
Cena: 2100Kč

12.8. - 16.8. 2019
PO - PÁ VŽDY 10.00 - 16.00
SVČ LUŽÁNKY
TVŮRČÍ TÝDEN PRO DĚTI S FOTOGRAFIÍ
I letos je v nabídce dětská výtvarná dílna, která neopomene výtvarné možnosti kresby,malby atd., ale zároveň se zaměří především na práci s fotografickým obrazem, fototechnikami a dalšími světlocitlivými možnostmi tvoření.
2100Kč

19.8. - 23.8. 2019
PO - PÁ VŽDY 10.00 - 16.00
ZUŠ BOSKOVICE
VÝTVARNÝ TÝDEN PRO DĚTI
Nové nápady pro další ročník již tradiční dílny určené pro všechny děti, které rády tvoří. Jako každý rok se ponoříme do malování, kreslení, grafiky, práce s papírem, trojrozměrného tvoření, fotografie a mnoho dalšího. Co nám počasí dovolí, budeme pracovat venku.
Cena: 2100Kč

Pokud byste rádi nedostávali tento informační email o tvůrčích dílnách, prosím napište na tuto adresu email s předmětem ODHLÁSIT.

KURZ TVOŘIVÉHO “NICNEDĚLÁNÍ“
5.8.-10.8. a 21.8.-25.8. 2019 www.podsaumburkem Rajnochovice

Motto : “Stát se může cokoliv-něco se stát musí“/ P.Brook/

Filosofií kurzu je překvapení a síla okamžiku. Nenásilná a zábavná forma objevování skrytých možností. Je vhodný pro uchazeče o studium na divadelních školách, divadelníky i zájemce jiných profesí, všechny kdo si chtějí rozšířit obzory, či spojit odpočinek s kreativní „prací“. Kurz je esencí různých metod a mých dlouholetých hereckých, režijních a pedagogických zkušeností. Podrobné informace o ceně a průběhu na hukalka55@gmail.com
www.janajanekova


Jana Janěková

Umění v štěstí okrasa, v neštěstí útočiště. (ruské přísloví)
Zkrášlujeme své životy kresbou a malbou a chceme se o tuto naši radost s vámi podělit na výstavě našich děl na Fakultě stavební VUT v Brně, Veveří 95, budova D - atrium. Zveme vás na slavnostní

V E R N I S Á Ž ,
která se bude konat
v pátek 12. 4. 2019 v 18:00.

Zazpívají, zahrají a zatančí Křenováci, zasoutěžíme si o zajisté hodnotné ceny a spolehněte se, že jako obvykle se stoly budou prohýbat pod lahůdkami, které sami napečeme, navaříme, nakoupíme, namažeme a nakrájíme. Zveme vás všechny!

NAVŠTÍVILI JSME DIVADLO

Husa na provázku, kde americký trumpetista Peter Evans sólově předvedl ďábelské improvizace. Využíval neustále cirkulační dech, takže posluchač postupně nabýval pocit, že ten člověk nemůže už dlouho vydržet a omdlí. Neomdlel, vydržel, jeho vystoupení trvalo skoro třičtvrtě hodiny! Po přestávce nastoupil Pavel Zlámal se svým improvizačním bandem a nenechal se zahanbit. Cirkulační dech předvedl taky a nakonec všichni společně jamovali i s Američanem, byl to docela nářez. Foťák jsme ale neměli.
Pak jsme se stavili na jedno v provázkovské hospodě, kde obsluhoval sympatický výčepní.

Přišel k nám s pivečkem a ptal se mě, jestli jsem znala Evu Jurůjovou. Vyklubal se z něj Mikuláš, syn Radky Dokulilky, který v době jejího angažmá v Radosti samozřejmě zažil i Evu a veškeré jejich společné herecké a přidružené akce. Svolil k mobilnímu portrétu a my můžem mudrovat, jak je to Brno malý...

Ten večer zažil Jirka ještě dobrodružství při hledání WC. Byla to typická strécovská situace, proto pořídil iPhoní dokumentaci. Uvádím, abyste byli v obraze, když půjdete na pivečko do provázkovské hospůdky.

Šipka v přízemí hned vedle hostince naznačuje, jak si počínat. Při příchodu na místo v suterénu uvidíte nápis:

V prvním patře se dozvíte následující:

Pro neznalé situace neřešitelná, nutně nastává zacyklení mezi suterénem a prvním patrem.
My dnes už máme jasno! V suterénu je zavřeno pouze během představení na Sklepní scéně a místnůstka se hned po jeho ukončení stane přístupnou. Pokud ji hledáte zrovna v době, kdy se hraje, radši rovnou uhánějte do jiné hospůdky.
TOMÁŠ KOČKO SE SVÝM ORCHESTREM KŘTIL
minulé pondělí na Staré pekárně nové CD "Sadné zrno", jsou na něm jeho písně na texty Ladislava Nezdařila. Pokřtít CD přislíbil Petr Ulrych.

Před koncertem se scházeli různí hosté a příznivci. Po letech se potkali i Ivo Cicvárek a OKO (okolostojící konzervatoristé - Jana a Petra).

Byli jsme opravdu příjemně překvapovaní po celý večer. Krásná muzika a výborný zvuk!


Petra zaskakovala na turné po Česku za flétnistku Helenku, která má teď mateřské povinnosti, ale na koncertě si zahrály obě.
Petr Ulrych coby kmotr pohovořil o tom, jak v roli Tomášova pedagoga na JAMU infikoval dotyčného Nezdařilovými texty. Pokřtil CD slivovicí a pak zahrál vlastní píseň.


Paráda! O přestávce probíhala další zajímavá setkání, fotilo se a tak vůbec.


Ve druhé půlce koncertu přišly na řadu i starší písně a bylo vidět, že se Tomášovi daří něco, co se neděje vůbec často - jeho písně se postupně stávají lidovými!


Byli jsme svědky toho, jak si lidi zpívají a přejímají to krásné valašské nářečí, je v tom óbrovská sila!
Věřím, že se i ty nové písně chytí, držíme jim palce.
Tato kapela je pozoruhodná i tím, že nejen Tomáš Kočko, ale i Pavel Plch (perkuse, cimbál) vystudovali na JAMU muzikálové herectví. Pro mě hodně příjemný pocit, že ne všichni absolventi touží po účinkování v módních muzikálech, ale jdou si vlastní cestou, sláva jim!!!

V BRNĚ SE POŘÁD NĚCO DĚJE
a to je dobré znamení. Hned následující den v kavárně Trojka koncertoval Létající rabín!


Poctivý, šťavnatý klezmer. Přiznám se, že jsme na ně šli hlavně proto, že v kapele hraje Mirek Ondra, oblíbený kolega a pedagog na oddělení muzikálového herectví. Však taky přišli i studenti, současní i bývalí!


Ano, to je on!
Večer s krásnou atmosférou nabíral obrátky a kdyby bylo bývalo v sále víc místa, lidi by určitě tančili.

Dada a spol.