Vivat Andalusia
(už zas)

Děcka, hlásím prasečí neserióznost a neposlušnost. Hlavní redaktor WWWiditelnýho prasete se vysral na své povinnosti a prchá do míst, kde vznikal Andaluskej pes slavnýho Lojzy Buňuela. Do míst, kde se narodil slavnej Pablo Picasso a Antonio Banderas, Diego Rodríguez de Silva y Velázques, José Ruiz y Blasco, malířka Carmen Jiménez, nebo slavnej architekt Abu Es Haq es Saheli, z jehož jména by Pitomýmu iovi slezla předkožka, buďte v klídku, tenhle architekt se narodil v roce 1290, do míst promořených flamencem, nádherným multikulti, který by současnej čecháček těžko rozdejchal... Jo, těším se tam, ale s Roušovnou by se mi tam líbilo víc. A proč takovej složitej úvod? Připravuju si půdu pro jistý druh neserióznosti po dobu cca 2-3 prasečích vydání. Nějak nedovedu odhadnout, jak moc se mi bude dařit a chtít tvořit nějaká prasata z dálky. Ale malej zodpovědnej hajzl ukrytý hluboko v bahně mého já, mi hlásí, že bych to neměl flinkat. Moji milí příznivci, pokusím se.

Den před odjezdem k nám přijela Helča v rozšířené sestavě, protože přivezli i Nika, kluka, se kterým se Bibi seznámila loni v Kolumbii a Niko teď Bibi oplatil její loňskou návštěvu. Děcka jedou totiž do Ostružné na Velikonoce a trochu vyděsit Nika, aby viděl, jak může vypadat minimalistická chaloupka. Je pravda, že minimalistické obuvi se může nadšením zbláznit kdekdo, ale z minimalistické chalupy mají pupínky skoro všichni. Nechápu proč a nechápu, proč by se to mělo jakkoliv měnit. Genius loci toho magickýho místa je právě v tom, jak je minimalistické. Srát na haciendy. Ale možná, že je téhle krásné minimalistické verzi odzvoněno. Uvidíme.

Ale ještě před odjezdem jsem musel vyrazit do něžně předprázdninově rozkopané Prahy, protože se mi sešlo několik expirací. Například po dobu, co budu ve Španělsku mi přestane platit openkarta a lítačku nechci, protože to potřebuju všecko nahrát na inkartu, která mi, než se vrátím ze Španělska taky propadne.

Prostě blbej termín i tajming a vůbec není jasný, jestli se mi to povede zařídit.

Paní z pokladny mi totiž poradila, ať si přijdu tu kartu vyzvednout, co nejpozději, že se někdy stane, že ty karty na další týden přivezou už v pátek.

No a pátek před velikonocema ne vlastně už čtvrtek. Zelenej. protože velkej pátek, to je zavřeno. Asi v pokladnách ne, ale všude jinde by to nemuselo klapnout a taky má přijet ta Helča s děckama, tak se snažím ve čtvrtek.

Čas do vyzvednutí zabíjím bloumáním po Praze. Praha je na bloumání báječná, jen někdy mívám pocit (je to jen pocit), že na bloumání čas nemám. Takové blbé kecy. Mám a měl bych ho mít ještě víc.

Všude se už rozmnožily venkovní občerstvovny. Lidi sedají venku a fejsbůkujou i se psy na klíně.

Staromáku se vyhýbám, protože ten je ochromen nejnevkusnějším svátkem. Samej zasranej zajíc, trdelníky, pomlázky a trdelníky a vajíčka a trdelníky a zelený pivo a trdelníky. Docela vopruz, ale žádné Velikonoce nerostou do nebe. Až se vrátím z Andalusie, velikonoční výzdoba Staromáku bude v prdeli. Už se těším.

Tenhle chlapík tu vysedává a hrává každej den a celej rok. a docela válí. Jenže trdelníky kolem to komplikujou.

Staromáku jsem se úplně nevyhnul, ale protože jsem potřeboval čůrat a najít tu nějakej funkční veřejnej hajzlík je úkol pro Hercula Poirota, zaběhl jsem si na kalifornský APA pivo a vyčůrat se u nich. Jo a paní u okýnka mi radostně hlásila, že karty právě přivezli, tak jsem chvíli zápasil s mobilní elektronikou, operátory a dalšími experty na deklarovanou službu, až se mi to podařilo a u přeplněnýho odpadkáče jsem zrušil openkartu dřív, než uhynula a zatížil kuponem inkartu. Snad to je všecko správně. Uvidíme u první kontroly ve vlaku.

Děcka jsou jako velká voda. Přilítnou a během několika sekund vyplní libovolný volný prostor. Jsou všude. Olina připravila výbornej oběd, já jsem ještě dopoledne před jejich příjezdem v rámci běhání koupil mlíko pro Bobíka.

Bobík totiž, když k nám přijede, tak se prvně zeptá: "Dědo, máme mlíko?" a teprve pak pozdraví. No tak jsem s litrem mlíka pro Bobíka běhal lesem.

Po obědě jsme všechny vzali na procházku po okolních lesích. Aby Niko z Kolumbie viděl neprales.

Jaro je krásný období, to se dokonce dost často snažím fotit barevně, ale...

Jdeme ke svépravickýmu rybníku, před pár hodinama jsem ho obíhal s mlíkem v ruce.

Hledám skromný podnájem pro kamaráda. Stačí něco bez dotací a podvodů. Díky.

Bobík se snaží přijít na složitou Nikovu rubikovku, ale nejde mu to a je nasranej.

Helča zkouší skočit do rybníka na sucho. ale taky jí to nejde.

Tak taky trucuje.

Prase aby se v těch zákazech zákazů vyznalo.

Večer je úplněk, tak jsme se s Helčou rozhodli, že si v sobotu dáme hladovku. A otevřeli jsme si australský víno a trošku kecali.

Mí věrní kámoši.

Bělásek řeřichový je chaotický neklidný motýl, který umí překvapit velkou akcelerací a nevypočitatelností. Ulovit ho foťákem je dost komplikovanej proces. Není čas na ostření. Dokonce ani ty nový mašinky, co umí ostřit, jak výrobci chlubivě píšou, za 0,02 vteřiny si s tím často nevědí rady, protože sice zaostří nějaký místo děsně rychle, ale není to hlava nebo tykadla toho hajzlíka. Zdaleka nejspolehlivější metodou je, chvíli ho sledovat a zaměřit se na jednu kytku, zaostřit a číhat. A nebo pak náhoda, jako to bylo u téhle fotky. Někteří motýlové jsou sice krásní a i elegantně lítají, jen to správně vyfotit. Vzpomínám na jednu slavnou barevnou fotky ještě z dob filmů. Myslím, že byla v nějakým velmi starým National Geographic, kdy nevycházel česky a nedal se u nás ani koupit. A komu se podařilo si ho objednat v zahraničí, často byl na celnici okraden a dostal hovno a ne poslední číslo. Ta fotka znázorňovala Otakárka ovocnýho, jak letí nad loukou plnou rozkvetlých květin. Fotografovi se podařilo trefit motýla přesně a maličko rozhejbal tu louku, jak pohybem pronásledoval toho motýla. Všecko na té fotce bylo tak akorát. A možná, jak nad tím tak přemýšlím, že to nebylo v National Geographic, ale byl to nějakej prospekt na nikona.

Tož vítejte alergici ve světě kejchů a nudlí. Až budete číst tohle prase, už budu v Seville.

podpis




Jak je důležité míti střemchu nad hlavou.

viz hlavní článek


Čtenářka fb skupiny:
„Zdravím! Četl jste někdo nějakou knihu?“


Semafor slaví letos 60 let a paní Olga Sommerová se chystá natočit film o Jiřím Suchém. Takový projekt ráda podpořím, Jiří Suchý byl vždycky svůj, ať se okolo nás dělo cokoliv. Jeho poetika nás od začátku oslovovala a provází doposud. Slyší na ni mladí - to se mně potvrzuje každým rokem, když jim přináším úpravy semaforských písní. Věřím, že si tento pán a jeho tvorba takovou poctu zaslouží. Pokud jste na tom podobně, přidejte se na hithitu:
https://www.hithit.com/cs/project/5393/jiri-suchy-dokumentarni-film/contributors
Fotka z podzimu 2010 - pan Suchý zpíval v Dělňáku na Jamborové mimo jiné i s našimi studentkami písničku "Tento týden v pátek". Všechny tyto slečny už můžete vidět v nejrůznějších představeních v Brně a v Praze, toto letí!

Dada a spol.

Milí hudební přátelé,
obec Bílovice nad Svitavou ve spolupráci s kulturní komisí vás srdečně zve na
5. Bílovickou vokálpárty, tradiční minifestival vokálních skupin.
Kdy: už příští neděli 28. dubna od 15:00
Kde: kulturní sál Obecní hospody, Těsnohlídkovo náměstí 999, Bílovice nad Svitavou
Vstupné: dobrovolné
Na letošním ročníku s podtitulem MLADÝ PUŠKY A STARÝ MASA hrají
BARKAS Barča Lošťáková a Lukáš Jandek
HESKI
BLACK UGANDA CHOIR
a jako obvykle nevylučujeme překvapení, o kterém dáme vědět průběžně

Přátelé,
neustále se něco nového děje a chystá - nejen pro vás ale i pro vaše ratolesti. Už se otevírají výtvarné dětské dílny na léto, na které se děti už můžou hlásit a zároveň je ještě pár posledních míst na některé jarní dílny pro dospělé (pro děti je na jaře ještě možnost nahlásit se po roce na Cameru obscuru do krásné vily Tugendhat!). Také poslední dvě místa na opravdu jedinečnou zážitkovou dílnu v Rumunsku s Jindrou Štreitem. A mnoho dalších akcí v Komoře! Tak tedy vybírejte, ptejte se a hlaste se. Budeme rádi.

Srdečně,
Gabriela Kolčavová

SO-NE 11.5-19.5.2019
Šumice, Rumunsko: Příběhy současného Banátu vol. IV
Opravdu ojedinělá příležitost - zážitková fotografická dílna s Jindřichem Štreitem na výjimečném místě!
Letos !ROK KNIHY! Více viz příloha.

TŘI STŘEDEČNÍ VEČERY 22.5./29.5/5.6. 2019
KOMORA Brno: VYVOLÁVÁNÍ FILMU/ ZVĚTŠOVÁNÍ I/ ZVĚTŠOVÁNÍ II
Pro nadšence analogové fotografie, kteří se chtějí naučit vyvolat si vlastní film, udělat si z něj svoje první zvětšeniny a naučit se další pokročilé printérské možnosti jako např. práci s multigradačními filtry, techniku nadržování a vykrývání aj.
Více na https://www.facebook.com/fotokomora/.

5.8. - 9.8. 2019
PO - PÁ VŽDY 10.00 - 16.00
SVČ LUŽÁNKY
VÝTVARNÝ TÝDEN PRO DĚTI
Nové nápady pro další ročník již tradiční dílny určené pro všechny děti, které rády tvoří. Jako každý rok se ponoříme do malování, kreslení, grafiky, práce s papírem, trojrozměrného tvoření a mnoho dalšího. Úžasnou výhodou Lužánek je možnost často pracovat venku a využívat přímo i lužánecký park.
Cena: 2100Kč

12.8. - 16.8. 2019
PO - PÁ VŽDY 10.00 - 16.00
SVČ LUŽÁNKY
TVŮRČÍ TÝDEN PRO DĚTI S FOTOGRAFIÍ
I letos je v nabídce dětská výtvarná dílna, která neopomene výtvarné možnosti kresby,malby atd., ale zároveň se zaměří především na práci s fotografickým obrazem, fototechnikami a dalšími světlocitlivými možnostmi tvoření.
2100Kč

19.8. - 23.8. 2019
PO - PÁ VŽDY 10.00 - 16.00
ZUŠ BOSKOVICE
VÝTVARNÝ TÝDEN PRO DĚTI
Nové nápady pro další ročník již tradiční dílny určené pro všechny děti, které rády tvoří. Jako každý rok se ponoříme do malování, kreslení, grafiky, práce s papírem, trojrozměrného tvoření, fotografie a mnoho dalšího. Co nám počasí dovolí, budeme pracovat venku.
Cena: 2100Kč

Pokud byste rádi nedostávali tento informační email o tvůrčích dílnách, prosím napište na tuto adresu email s předmětem ODHLÁSIT.

KURZ TVOŘIVÉHO “NICNEDĚLÁNÍ“
5.8.-10.8. a  21.8.-25.8. 2019 www.podsaumburkem Rajnochovice

Motto : “Stát se může cokoliv-něco se stát musí“/ P.Brook/

Filosofií kurzu je překvapení a síla okamžiku. Nenásilná a zábavná forma objevování skrytých možností. Je vhodný pro uchazeče o studium na divadelních školách, divadelníky i zájemce jiných profesí, všechny kdo si chtějí rozšířit obzory, či spojit odpočinek s kreativní „prací“. Kurz je esencí různých metod a mých dlouholetých hereckých, režijních a pedagogických zkušeností. Podrobné informace o ceně a průběhu na  hukalka55@gmail.com
www.janajanekova


Jana Janěková

KDO MĚL O VELIKONOCÍCH V NAŠÍ ROZLEHLÉ

rodině čas, přijel do Račic. Tentokrát nebyl v plánu koncert, ale setkání, klábosení, chození atd. jen tak pro radost, že se sejdeme.
Z Bratislavy dorazili Vlasta a Martin busem a společně jsme se dopravili do račického hotelu jako první už v pátek odpoledne.

Došlo ke strategické poradě a podávání zpráv pomocí mobilu těm dalším, kdo se chystali přijet v sobotu. Protože byl úplněk, nasbírala jsem si i kvetoucí popenec do oleje. Úplněk doložil na mobilním fotu Jirka:

Přivezl si totiž nahrávací zařízení za účelem natočení ptačích zpěvů a tak byl na průzkumu.
Vstával hodně brzy ráno, ale vrátil se poněkud zklamaný, protože zjistil, že se ptáci nějak flákají a už to není ono. Asi už mají vystaráno, hnízda založená a potřeba okouzlování samiček zpěvem už není tak naléhavá.
Po 11 hod. v sobotu přišla Lucka a Jirka s Katkou, autem přijeli Petr, Kati, Kiara a Vincent, busem vzápětí Petra, Jon, Nina a Janne - ten dojel během pátku z Německa stopem! Před výletem bylo třeba posilnění a tak jsme start trošku rozšířili o polívku a nějaké menší pochutiny na dvoře u Pastorků.


Kdysi to byl hotel Střelec a patřil stařečkovi a stařence, po převratu tam stařenka vařila a my jsme tam strávili kus dětství.
Sluníčko valilo s óbrovskó siló, vyšli jsme něco po poledni.

Nina měla asi nejoriginálnější turistický oděv, stačila obíhat kdeco a tetě Vlastě nanosila spousty kytek. Vlasta pak naznala, že to je vlastně skoro stejná směs, jakou má Petra namalovanou na botách.


Kromě shánění kytiček stíhala Nina ještě kontrolovat značky. Bylo to v pořádku, šli jsme po červené!
V Pístovicích si pěstují pruhované křoví.


Když jsme došli k rybníku, děti házely do vody kytky a taky zjistily, že tam plave spousta mrtvých rybiček, což nevypadalo vůbec příjemně. To jsem ale nefotila, poněvadž jsem musela valit dopředu, abych stihla schovat poklad - každé dítě tam mělo jedno vajíčko se jménem a k tomu mrňavýho velikonočního beránka. Všechno úspěšně našli a co čert nechtěl, vynořila se tam i hospoda! V ní dostali pastelky, aby si mohli vajíčka vymalovat.


Jirka předvedl svoje nahrávací zařízení - po cestě stihnul natočit i zvuk potoka. Kdo chtěl, pojedl a popil, odpočívalo se podle potřeby.


Děti samozřejmě odpočívaly aktivně.
Vincenta lákala voda, ale ty chcíplý rybičky ho přece jen odradily. Katka ho hlídala, aby tam ve výzkumnickém nadšení náhodou nevkročil. Objevili strom s dírou, ze které se ozývalo ťukání.

Po chvíli pozorování jsme zjistili, že je tam asi datel, poněvadž občas vystrčil hlavu a flusal dolů třísky - zřejmě si zvětšoval obytný prostor. Snažila jsem se ho zachytit, ale bylo to proti sluníčku, takže jsem cvakala naslepo a nepodařilo se to.

Nina se jako první rozdělila o svého beránka, všem nabídla!
Při odchodu jsme ještě uviděli vyletět datla a zjistili, že je nějak podezřele zbarvený. Děti vymyslely, že to je datel převlečený za strakapouda.


Jerka vyfotil Vlastu v elegantní pozici na molu. Pak se k ní přidal Jon a trochu tu pozici vylepšil po svém.


U rybníka rostlo inspirující šáší, které museli okamžitě mít všichni. Dá se tím totiž krásně pokoušet, takže jsme měli metličky každou chvíli ve vlasech, za krkem a jinde.


Zábava jim vydržela skoro až na konec Pístovic, kde Martin předvedl ještě jedno využití metličky.Mělo to být zjevně něco jako páv.

V lese jsme vzpomínali, jak jsme stařečkovi nosili do lomu oběd a snažili jsme se ten původní lom najít.


Asi to chce nějaký speciální výlet, všechno zarostlo a vypadá to tam úplně jinak.

Malá lesní víla s petflaškou.
Po návratu jsme pojedli U Pastorků a zjistili, že sluníčko nás trošku připálilo...


Přijela Dorotka s Cesarem, cestují teď dva dny po Moravě a bylo fajn, že si na nás našli čas.

Mysleli jsme, že děti budou unavené, ale ukázalo se, že to funguje pořád stejně. Všechny chytily druhý dech a řádily vydatně!


Podvečerní světlo vytvářelo různé svatozáře.


Tady mám doklad, že jsme seděli u stolu č. 4. Cesare si šel hrdinně objednat kafe v češtině. Nějak to zamotal s číslem stolu a dosáhl toho, že mu paní vrchní přinesla 4 kávy.

Pomohli jsme mu rádi s konzumací a možná to byl jeden z důvodů, proč mně pak nešlo usnout asi do půl třetí do rána.
Když Dorotka s Cesarem odjížděli, svezli nás ještě ke hřbitovu vzpomenout na stařenky, stařečka a vůbec všechny, co už jsou na druhé straně duhy.
Ráno postupně všichni odjeli, nejdelší dobu zůstala Petra s Ninou a Jannem, ti se rozhodli pro cestu autobusem.
Ještě před odjezdem jsme sbírali bylinky u rybníka. Nina se rozhodla, že se nechá vyfotit s pampeliškovým věnečkem.

A ještě jedno foto na požádání, protože se ozdobila páskem a to je přece úplně jiný model!


Potkali jsme Ludvíčka, měl velkou radost, že nás vidí. A Nina si s ním krásně povídala.
Mám zprávy, že všichni šťastně dojeli a od Martina přišel jeden speciální pozdrav pro WWWiditelné:

Je to paráda, dělat setkání jen tak pro radost. Když máme koncert, je to všechno trochu jinak, i když taky krásný. Tentokrát jsme na sebe měli víc času a to vůbec nepoškodilo!

Dada a spol.