PODÉL TÉ MŽE
(DEN SEDMÝ - POSLEDNÍ)

Aby v tom nebyl moc velkej bordel a mohli mí milí čtenáři naskakovat kdykoliv za jízdy, je zde přehled předchozích etap:

Den první - Z Plané u Mariánských lázní do penzionu Obora
Den druhý - Z Obory do Tachova
Den třetí - Z Tachova do Karoliny doliny
Den čtvrtý - Z Karoliny doliny do Svojšína

Den pátý - Ze Svojšína do Stříbra
Den šestý - Ze Stříbra do Nové Jezné

Ano, teda pardon, jo, naše putování podél TÉ MŽE se blíží ke konci. Dnes píšu o poslední etapě. Etapě, která vede z penzionu u Leishů směrem k Plzni, kde se řeka Mže rozhodne odevzdat své vody Berounce a zmizet tak z mapy. Tahle říční katastrofa se odehraje v Plzni. Přímo fyzicky jsme na tomhle místě svejma nohama nestanuli, ale to není tak podstatné.

Tohle je našel poslední etapa.


Když se včera mí souputníci sprchovali, prohlížel jsem si jednu knížku s dobovejma
fotkama z dob vzniku přehrady Hracholusky. První obrázek, kterej jsem z té knihy mobilem šlohl,
byl tento: "Poslední fotka partičky na schodech krámku u Voříšků."

Pňovanský železniční most u Nového Dvora i s uvedenými parametry délky a výšky.

Železniční viadukt krátce po dokončení.

Samotný začátek stavby. Řeka si ještě pokojně teče ve starém korytě. Fotografováno v červnu 1960.

Celkový pohled na staveniště. Věž elektrárny již stojí celá.

Budování konstrukční hráze v roce 1961. V popředí obrázku je vybetonovaná odpadní štola.

Jedna z prvních plaveb lodi pod železničním mostem.

Jedno z posledních klidných posezení před chatou Švíglerů. V té době už se vědělo, že chata se bude muset zbourat.

Takhle klikatá je přehrada Hracholusky.

Statek u Brožků měl vrata hned naproti hospodě. Hosté, kteří odcházeli domů, je často využívali coby jakýsi veřejný záchodek. V hospodě sice záchod byl, jenže se na něj muselo až přes dvůr.

Tohle je ještě jedno foto ze včerejší oslavy Honzových narozenin, než jsme se odebrali do pelechů.

Snídaně byla nachystaná v salónku, byla klasická, tedy takovej českej švédskej stůl. Šunka, máslo, med v malinkým kyblíčku, ovocný čaje a instantní kafe. Dobrý rohlíky a čerstvej chleba. A taky povolení od vedení penzionu, že si smíme připravit i svačinky na cestu. Tady to bylo fakt dobrý. Naše partička se rozděluje. Gábi s Ladysem volí méně náročnou trasu, tedy z penzionu na nádraží Plešnice - délka trasy asi 250 metrů. Malej vlak je odvezl do Plzně a pak už domů, do Slanýho. Zbytek party, tedy Ála, Ilona, Honza, Petr a já pokračujeme směr Plzeň. Ale už teď víme, že to někde po cestě zalomíme a do Plzně se necháme dovézt podobným vláčkem, jako Gábina s Ladysem.

Šipka je jasná, máte se vyčůrat až u sousedojc zahrádky.

Tedy tady.

Plešnice - kaplička Nejsvětější trojice na návsi. První zmínky o obci Plešnice pochází prý (jak jinak) již z roku 1357. V současnosti tu bydlí necelá třístovka místních.

Některé lidi byste do přírody nevytáhli ani párem volů, tady to zvládnou hravě tři páry psů.

Přes mostek se dostaneme k pěšince na hrad Buben.

Hrad Buben hlídá soutok Mže s Plešnickým potokem. Zírá na to z výšky 350 metrů nad mořem.

Hrad Buben je označen jako chráněná kulturní památka. Je volně přístupná. O hradu se v jakýchsi složkách zmiňuje už Karel IV (1349). Traduje se ale, že je hrad ještě starší.

Majitelé byli Bubnové z Hrádku. V Erbu se samozřejmě objevuje symbol bubnu. V 16. století začíná hrad poměrně rychle chátrat. Prej kvůli tomu, že je na blbým místě a špatně dostupnej. Taky nějaký majetkový spory. v roce 1912 Buben odkoupil Klub československých turistů a snažil se ho trochu opravit. Po zrušení Klubu se v roce 1948 hrad dostal do majetku tělovýchovy a nakonec roku 1953 do rukou československého státu, který jej vlastnil až do roku 2010.

Nnení nnad jazzykový purrissmuss.

Několik nevhodných pokusů opravit zdivo hradu vedlo k dodnes trvajícím problémům. Cement použitej při opravě se drolí, ze stěn vypadávají celé bloky a celkově se hrad před očima pomaličku propadá do nicoty.

Ale zatím stojí za to ho navštívit. Ještě furt je tu co k vidění.

Odehrávají se tu různé akce. Prý i svatby, proč ne. My jsme se taky s Roušovnou ženili ve fořtovně v obci Branná. Je to "romantické" a náročné, ale určitě zajímavější, než někde na radnici.

Tam, kde se cement vydrolil, podkládají ochotnící různé předměty, aby fixovali uvolněné zdivo.

Nikde však není psáno, že by se na Bubnu nedala rozlít kořalka do pěti umělohmotných kalíšků. Jde o to, že Republika je sice výborné pití, ale flaška je fakt z těžkýho skla a kdo by se s tím nosil. Proto se Honza rozhodl pro dopolední přípitek.

Zbytek flašky přelil do malé placatky. Tím tu těžkou flašku uvolnil, akorát ji nebylo kde vyhodit, tak ji stejně odvezl až domů.

Pokračujeme dál podél TÉ MŽE až do vsi jménem Bdeněves. Divný jméno.

Bdeněves je divnej název jen v češtině. Německy to vypadá trochu líp. Wenussen.

Žije tu skoro 700 obyvatel, ale v neděli před polednem jsme nepotkali nikoho.

Prý se tu zastavil i Jan Žižka s Trocnova.

Ani Jan Žižka z Trocnova nezabránil tomu, aby tohle řeznictví (???) nekrachlo.

To, že tu už není masna mi nevadí, mně se líbí, že se tu dá díky jakési české lhostejnosti k detailům najít spousta grafických příběhů a detailů.

Bdeněves se nenápadně během jednoho kilometru změní v obec Kozolupy, kde zjišťujeme, že máme vlastně velkej hlad.

Když nás lákali na zmrzlinu ze slaných arašídů, dochází nám, že ten hlad je spíš žízeň.

Směrovka k hospodě je v Kozolupech jendoznačná, jasná a přesná.

Před hospodou sedí pár štamgastů a je docela vedro, tak si jdeme sednout dovnitř. Mají Gambáč, ale žízeň z nás dělá celkem tolerantní hosty.

Tady jsme se rozhodli, že dál už putovat nebudeme, protože se často cesta vine po silnici (nevím, neověřili jsme si to a spíš šlo o výmluvu, která by omluvila naši lenost jít dál).

S gambáčem to tu myslí vážně. Reklama dobová je přes celou stěnu. Přes druhou stěnu je velkoplošná televize, která nabízí, nevím, nejsem si úplně jistý, protože většinou v hlavě tenhle signál vypínám, cyklistiku.

Za chvilku přijíždí jednovagónovej vlak do Plzně, kde máme být za dvacet minut.

Soubor kreténů se s vámi loučí a doufáme, že tahle nová etapová štreka podél TÉ MŽE někoho osloví a zkusí si ji taky. My, co jsme ji šli, ji hodnotíme jako velmi povedenou a za to stojící. Díky Honzo!!!

podpis




Réza s Honzou právě překonali půlku. Na cestě jsou už 87. den a ušlých mílí 1352:



Boris v autě před polednem:„Už jsem dlouho neměl smažený sýr ale možná mám chuť na labuť."


V LUŽÁNKÁCH HNED U KONZERVATOŘE

je příjemná hospůdka Ponava (http://ponava.cafe/), kde se často konají nekonvenční hudební akce. Jedna taková byla minulý týden v úterý. Rybíz alias Petr Toman měl předvést nové písně za doprovodu výborných muzikantů: Martin Konvička - pianino a Václav Pálka - bicí.
Čas jsme měli a tak jsme se vypravili. Než se akce rozběhne, často to nějakou chvíli trvá, ale čepují tam výborná piva (mimo jiné náš favorit: Moravia 8°) a navíc dobře vaří!


Poseděli jsme a dočkali se i příjemného zážitku!

Rybízovy texty máme v oblibě a v hudební podobě ještě nikdy nezklamaly!

"Noty" Martina Konvičky - víc záznamů ten večer nepotřeboval, vydrželo mu to v pohodě na celý koncert.

Václav Pálka to hrnul rovnou, jakoby to zkoušeli měsíc dopředu...

Zvukaři se snažili.


Ponavu doporučujeme, mám pocit, že tam člověka nezklamou. Atmosféra dynamická, okolo proudí lidi
pěší i běhající, motají se tam psi i děti, prostě to žije.


Někdy se tam zastavte a uvidíte sami!

VE ČTVRTEK JSEM VYJELA VLAKEM
za Jirkou. Byl služebně v Modřanech u Prahy, vzal tam autem kola a pozval mě na výlet po pražském okolí. Snídaně v jídelním voze tentokrát nebyla nic moc a tak mě pan Klement pozval do modřanské cukrárny,
o které mně už vyprávěl.

Nápis mě přesvědčil a tak jsme zkusili, co to udělá, když se jím budeme řídit. 

Při té příležitosti jsem si vzpomněla na Tour de Zavadil. Kdysi hodně dávno, na Bítově, snídal legendární stréc Hlína šampaňské a my jsme si tenkrát slíbili, že to někdy provedeme. Konečně se to podařilo!
V menším množství, než to tenkrát dávali stréci, ale byl to zážitek!

Chuť vyjet po cyklostezce okolo Vltavy nám to nijak nezkazilo a výlet to byl náramný. Skoro bez fotodokumentace, vyjela jsem nalehko bez foťáku, musel stačit chytrý telefon.
Mám ráda pražské názvy čtvrtí. Hlubočepy - Jirkův dokument z pánského WC:

Po cyklostezce směr Řeporyje byl nejdřív parádní asfalt a pak přišla i dobrodružnější část okolo vlakové trati.


Krásná, napínavá cesta a v Řeporyjích pivovar!

Vítaná přestávka na oběd, pak ještě chvíli do kopce a následoval předlouhý sjezd do Radotína.
Po cestě jsme zjistili, že koně v těch končinách vypadají jinak, než u nás.

Dojeli jsme až do Zbraslavi, která je na kopci a pak opět po krásné asfaltce okolo Vltavy zpět do Modřan. Pražáci mají cyklostezky vybavené mnoha občerstvovacími stanicemi, lákadel po cestě bylo až moc.
Ráno jsme přejeli autem do Velkého Meziříčí, kde mně chtěl Jirka už dlouho pozvat do hospody, kde připravují čerstvé sladkovodní ryby. V hotelu Jelínek jsem je konečně ochutnala a můžu potvrdit!
Další výlet na kolech byl okolo říčky Balinky. Moc krásná cesta malebným údolím, parádní i pro pěší tůru. Dost často jsme viděli stopy po kůrovci, fakt si vybírá jen smrky!
Zapomněla jsem si vzít vodu a to se mně malinko vymstilo. Nejdřív pohoda, ale pak přišly kopce a na rozdíl od pražských stezek žádná občerstvovna. Už jsme to jednou na Vysočině zažili a je potřeba s tím počítat.
Naštěstí v jednom statku kdesi úplně v nezámu nás dobří lidé nechali napít. Příště už vodu nezapomenu...
Až v Netíně (to bylo asi po 30 km) jsme potkali otevřenou hospodu a taky viděli odjíždějící Buty, kteří se tam stavovali na zmrzlinu.
Za Olším nad Oslavou (už směrem na Meziříčí) jsme objevili rybníček Prchal!


Jirka to hned posílal Lukášovi Prchalovi, doufám, že jsme ho potěšili.
Okruh jsme dokončili okolo řeky Oslavy - konečně jsem zažila cestu údolím, na které jsem se vždycky koukala z auta při cestě přes dálniční most.
Po rybí večeři jsme si dali pěší vycházku až na nejvyšší bod v Meziříčí.

Zajeďte si někdy na rybu k Jelínkům, fakt to tam umí.
V neděli se zastavil Pavel po baskovacím zájezdu do Itálie. Ve středu mizí na 15 dní do Japonska,
tak jsem si ho aspoň vyfotila na střeše.

Dada a spol.


Srdečně zveme ke společným oslavám Evropského dne židovské kultury, které se uskuteční v neděli 1. září od 16.30 hodin ve vile Löw-Beer, Drobného 297/22.

Na první zářijovou neděli připadá letos již dvacátý ročník Evropského dne židovské kultury, jehož cílem je sblížení židovské a nežidovské společnosti, ale také ochrana židovského kulturního dědictví. Brněnská pobočka Židovského muzea v Praze oslaví tento den společně s Židovskou obcí Brno kulturním programem pro děti a dospělé v reprezentativních prostorách vily Löw-Beer. Součástí akce bude prohlídka vily a přednáška "Kdo je kdo na kile, na obci či ve vile?". Povídáním o různých funkcích a povoláních, které bylo a je možné potkat v židovských komunitách, provede návštěvníky koordinátor kašrutu pražského rabinátu Chaim Kočí. V zahradě vily bude zároveň připravena tematická kreativní dílna pro děti. Vstupné dobrovolné
Mgr. Barbora Dočkalová
Židovské muzeum v Praze

Semafor slaví letos 60 let a paní Olga Sommerová se chystá natočit film o Jiřím Suchém. Takový projekt ráda podpořím, Jiří Suchý byl vždycky svůj, ať se okolo nás dělo cokoliv. Jeho poetika nás od začátku oslovovala a provází doposud. Slyší na ni mladí - to se mně potvrzuje každým rokem, když jim přináším úpravy semaforských písní. Věřím, že si tento pán a jeho tvorba takovou poctu zaslouží. Pokud jste na tom podobně, přidejte se na hithitu:
https://www.hithit.com/cs/project/5393/jiri-suchy-dokumentarni-film/contributors
Fotka z podzimu 2010 - pan Suchý zpíval v Dělňáku na Jamborové mimo jiné i s našimi studentkami písničku "Tento týden v pátek". Všechny tyto slečny už můžete vidět v nejrůznějších představeních v Brně a v Praze, toto letí!

Dada a spol.

Flétnistka Martina Komínková připravuje zajímavý projekt, který je možno podpořit na Hithitu. Fandíme jí!!!
https://www.hithit.com/cs/project/6165/prorok-vetru-multizanrovy-projekt
Kdo chce vědět víc o Martině, račte vstoupit na její stránky!
www.martinakominkova.cz
www.flautasdecolores.cz

Dobrý den,
projekt, který jste nedávno podpořili právě přidal novou aktualitu:
Pilně pracujeme na české verzi
"Česká verze představení Proroka větru se také pilně připravuje. Hlas v češtině namluvil mladý herec Šimon Obdržálek. A zvládl to skvěle. Díky také mistrovi zvuku Jirkovi Klementovi z nahrávacího…"
Mrkněte se na celou aktualitu a mějte se krásně.
S pozdravem
Tereza Jakešová
strážce projektů
+420 778 779 927
tereza.jakesova@hithit.cz

Hithit s.r.o.
Pražská tržnice, hala 19
Bubenské nábřeží 306/13
CZ - 170 00 Praha 7 - Holešovice
hithit.cz | facebook | @HITHITCZ

Přátelé,
neustále se něco nového děje a chystá - nejen pro vás ale i pro vaše ratolesti. Už se otevírají výtvarné dětské dílny na léto, na které se děti už můžou hlásit a zároveň je ještě pár posledních míst na některé jarní dílny pro dospělé (pro děti je na jaře ještě možnost nahlásit se po roce na Cameru obscuru do krásné vily Tugendhat!). Také poslední dvě místa na opravdu jedinečnou zážitkovou dílnu v Rumunsku s Jindrou Štreitem. A mnoho dalších akcí v Komoře! Tak tedy vybírejte, ptejte se a hlaste se. Budeme rádi.

Srdečně,
Gabriela Kolčavová

5.8. - 9.8. 2019
PO - PÁ VŽDY 10.00 - 16.00
SVČ LUŽÁNKY
VÝTVARNÝ TÝDEN PRO DĚTI
Nové nápady pro další ročník již tradiční dílny určené pro všechny děti, které rády tvoří. Jako každý rok se ponoříme do malování, kreslení, grafiky, práce s papírem, trojrozměrného tvoření a mnoho dalšího. Úžasnou výhodou Lužánek je možnost často pracovat venku a využívat přímo i lužánecký park.
Cena: 2100Kč

12.8. - 16.8. 2019
PO - PÁ VŽDY 10.00 - 16.00
SVČ LUŽÁNKY
TVŮRČÍ TÝDEN PRO DĚTI S FOTOGRAFIÍ
I letos je v nabídce dětská výtvarná dílna, která neopomene výtvarné možnosti kresby,malby atd., ale zároveň se zaměří především na práci s fotografickým obrazem, fototechnikami a dalšími světlocitlivými možnostmi tvoření.
2100Kč

19.8. - 23.8. 2019
PO - PÁ VŽDY 10.00 - 16.00
ZUŠ BOSKOVICE
VÝTVARNÝ TÝDEN PRO DĚTI
Nové nápady pro další ročník již tradiční dílny určené pro všechny děti, které rády tvoří. Jako každý rok se ponoříme do malování, kreslení, grafiky, práce s papírem, trojrozměrného tvoření, fotografie a mnoho dalšího. Co nám počasí dovolí, budeme pracovat venku.
Cena: 2100Kč

Pokud byste rádi nedostávali tento informační email o tvůrčích dílnách, prosím napište na tuto adresu email s předmětem ODHLÁSIT.

Komentovaná procházka
BRNO ART OPEN 2019 / Jsem závislý objekt
25.7.2019 17 h
Komentovaná procházka Brno Art Open s kurátorským kolektivem Café Utopia
Sraz účastníků před Domem umění města Brna, Malinovského náměstí 2.

KURZ TVOŘIVÉHO “NICNEDĚLÁNÍ“
5.8.-10.8. a  21.8.-25.8. 2019 www.podsaumburkem Rajnochovice

Motto : “Stát se může cokoliv-něco se stát musí“/ P.Brook/

Filosofií kurzu je překvapení a síla okamžiku. Nenásilná a zábavná forma objevování skrytých možností. Je vhodný pro uchazeče o studium na divadelních školách, divadelníky i zájemce jiných profesí, všechny kdo si chtějí rozšířit obzory, či spojit odpočinek s kreativní „prací“. Kurz je esencí různých metod a mých dlouholetých hereckých, režijních a pedagogických zkušeností. Podrobné informace o ceně a průběhu na  hukalka55@gmail.com
www.janajanekova


Jana Janěková