PODÉL TÉ MŽE
(Den druhý)

Druhá noc za námi. Bohatá snídaně. Venku prší o něco víc, než se většině z nás líbí, ale nakonec zjišťujeme, že to není tak hrozný,vyndáváme deštníky a šusťákovky a vyrážíme směr Tachov. Podél trasy nabízí autor několik pamětihodností, ale některé se nám daří úspěšně přehlídnout.

Pozor, na přehledné mapičce dnešní trasy je hrubá chyba ve startu, protože start je z penzionu Obora.


V minulém čísle jsem psal o uschlých stromech v mokřadech a zmiňoval jsem se
o bobrech. Vyžebral jsem si fotku od Honzy Kurky, že ji na praseti použiju, ale použil
jsem ji jen na FB, takže to teď dodatečně napravuju.
Bobří hráz na Mži. Přemýšlím, jestli by se neměla jmenovat spíš bomží hráz.

Přestože úporně, ale jen zlehka prší, cesta je příjemná. Někdy se déšť změní v mžení, což je úplně v souladu s naší expedicí podél TÉ MŽE.

Gábina a já jdeme první. Gábina sice kulhá a jak sama říká, neví jestli kvůli koleni, kyčli a nebo palci. Ve skutečnosti za to může její z pohorek poničenej malíček.

Ale protože kecáme o věcech důležitě nepodstatných, zapomíná Gábina na bolest a jdeme docela rychle. Dokonce musíme čekat několikrát na ostatní a ti nám vyčítají, že to moc ženeme. Zdá se, že nezávazné žvanění má zásadní vliv na rychlost chůze.

Déšť má na svědomí krásnou zelenou barvu a je radost dýchat ten vlhkej vzduch.

Podle příručky, alias brožurky, kterou Honza pečlivě pro čundr připravil bychom měli jít kolem jakési zříceniny kláštera, ale buď jsme ji minuli z nepozornosti, nebo to je zřícenina natolik zřícená, že stopy po ní jsou již nečitelné. Pozor, níže v textu upřesním.

Překračujeme Sklářský potok, kterej se změní v Mlýnskej rybník a ten se pak spojí do jedné větší vodní nádrže, kterou vytvořila za lidské pomoci ta Mže. Jmenuje se Lučina a není určená k vodní rekreaci. A taky není asi ještě úplně dobudovaná, protože jsme pod hrází viděli asi dva lidi úporně pracovat. Hlídal je vlčák.

Pod hladinou se skrývá zatopená vesnice Sorghof neboli česky Lučina. Obci se celkem dařilo, protože tu byl dostatek surovin pro sklárny a železárny. Jenže po válce bylo původní obyvatelstvo odsunutý, vesnice už na tom pak nebyla nikdy tak dobře. Dosídlovači to jen vyfasovali, tak se snažili daleko míň. ani centrální plánování a socialistický závazky to nezvládly. V polovině šedesátejch let se rozhodlo, že tu bude vodní nádrž. Obec zlikvidovaná, 17 hektarů lesa vytěženo a nádrž byla naplněná v roce 1975.

Ta Mže se tu povaluje celkem klidně a mírně, asi to má na svědomí ta nádrž Lučina. Vzduch je tu citelně vlhkej a možná by to mohlo některejm kašlalům i pomoct.

Po celé téhle oblasti jsou vyvěšené cedule, které varují před nějakým tajemným nebezpečím, jen na jedné z nich, která je provokativně ve vztyčené vítací poloze, to upřesňujou, že tě tu klidně pokoušou vycvičení psi. Nešli jsme tam a nikdo nás nepokousal.

Mže se tu líně proplétá téměř rovnou krajinou, tak musí používat k přesunu tzv. meandry.

Někde jsme udělali buď chybu, nebo to bylo úmyslně, to nevím, a my jdeme po cyklostezce, která nám vlastně zabránila spatřit onu zříceninu kláštera.

Klášterní kostel paulánských mnichů ve Světcích u Tachova byl vybudovanej v letech 1671–1674 za Jana Filipa, hraběte Losyho z Losinthalu. Kostel se dvěma věžemi byl patrně dílem italského stavitele Giovanniho Domenika Orsiho. Areál kláštera se měl stát základem sídla rodu Windischgrätzů. Návštěvu si necháme na někdy jindy.

Když se nám úspěšně podařilo nenavštívit zřícenej klášter a nespatřili jsme ani památník obětem první světové války, skřetové podél cesty se ironicky vysmívali našemu turistickému amatérismu..

Blížíme se do oblasti, kde hlavním stavebním prvkem je vlnitej eternit. On se totiž v dnešní době vlnitej eternit i plech objevují čím dál vzácněji. Ale tady, poblíž Tachova, jimi nešetří. Za hradbou z vlnitýho eternitu můžete spatřit kus staré Windischgrätzovy jízdárny. Jízdárna je prej druhou největší v Evropě. Největší jízdárnu mají ve Vídni.

Zde se kamarádí škaredý s hezkým a nestydí se za to.

Ve Světicích je možný všecko. Já osobně jsem ocenil, že místo obrazu na zdi jídelního koutku používají panoramatický okno.

Pod vlivem vlnitýho eternitu se tu zdobí i místa za plotem (z pohledu poutníka). Medvěd a vodník. Ne, že bych byl unešen stylem, či nápadem, ale vůbec bych se nezlobil, kdybych uměl se dřevem pracovat alespoň jako tento pokleslý umělec. To myslím bez ironie.

Asi se opičí po Windischgrätzovi. V objektu je i jakási kavárna. Rychlá porada všech nás poutníků rozhodla, že ji nenavštívíme a půjdeme dál. Trošku za to mohl radar bouřek na mobilu, trochu i ten medvěd vedle mlýnskýho kola.

Ve Světicích mají i jednu novější jízdárnu. A všelijaký koně. Třeba bělouše ve zvonáčích.

Našli jsme si zastřešenou odpočívárnu a místo kafe s dřevěným medvědem v zádech jsme si dali kvalitní rum Republika. A rohlík.

Zdá se, že přestává pršet.

Jedním z ramen Mže plují uprchlé nutrie a čuchají kačenám k prdelím.

Ráj vlnitýho eternitu nás vítá. Tohle je asi farma nutrií, mají tu holky i skluzavku do vody. Některé z těch potvor umí z výplavu na chvíli uprchnout. Asi plavou někam do nutričního diskoklubu a pak zas honem dom na večerní sčítání.

Tady voda Mže tolik nevoní. Ale Tachov už je za rohem.

A již jsme zde. V Tachově na nás čeká další nocleh. Máme hlad. Tachovské hradby byly vystavěny kolem r. 1300. Nepravidelný kruhový půdorys středověkého města uzavírala 8 – 10 m vysoká a 150 cm silná okružní hradba. Po obvodu hradeb stávalo 26 věží, které dosahovaly výšky 11 – 14 m. Do dnešních dnů se zachovalo 21 věží.

Po dešti vypadají opláchnutý tachovský domky vesele až malebně.

Je příjemný, že se tu starají i o drobné detaily. to my fotografové rádi.

Uvnitř hradeb už to je odrbanější.

Neúplný portrét proradného politika.

Když se nudíš, můžeš do místní herny.

Tenhle barák někdo otagoval čertem. Zepředu se pak dozvíte, že je to sídlo místního ANO.

Tachov umí překvapit. Třeba příkazem PARKOVAT. To pravděpodobně zmátlo i našeho ubytovatele, který nám neustále radí, kudy mám objet ulici, abychom přijeli přímo před penzion, a kde máme zaparkovat. Přestože jsme ho několikrát informovali o tom, že jsme tu pěšky, nedbá.

Spadne? Nespadne?

Tachovskej kanál do naší sbírky kanálů.

Zezadu historie, zepředu ANO. Fakt teda raději ne!

A v tomhle parádním starým baráku budeme přes noc bydlet.

Máme pro sebe celej apartmán. Jdem se ubytovat.

A vyrazit do města na obhlídku a taky najít hospodu.

Převlíkl jsem se do svejch skinners. Je to taková dobrá vychytávka, aby bosej člověk nemusel dávat bacha na střepy, ale cítím, že se za mě souputníci stydí, protože, a to je fakt, to vypadá dost divně, když chodíte po městě ve fusaklích.

Památníček nevybuchlých bomb. 14.2.1945 na kostel spadly dvě bomby a ani jedna nevybuchla. Kdepak je asi ta druhá? Večer jsme ve zprávách zaslechli, že v Plzni evakuovali obyvatele jednoho sídliště, protože našli nevybuchlou bombu z druhé světové. Že by byl případ vyřešen?

Rytířskej řád křížovníků sídlí na skoroďábelské adrese.

Kostel Nanebevzetí panny Marie byl původně budovanej v gotickým stylu. Někdy kolem 14. století.

Vnitřní zařízení kostela však pochází převážně ze 17. století.

Kostel bývá přístupný jen příležitostně. Naše návštěva Tachova příležitostí evidentně nebyla.

Zátiší s rychlovarkou. Asi jsou nepoučitelní. Myslím tím ty dva velký požáry, co kostel poničily.

Všecky vchody zaryglovaný.

Kostel byl v roce 1329 předanej do správy křížovníků s červenou hvězdou. Během necelých sto let byl kostel úplně zpustlej a vybydlenej, patrně důsledkem husitskejch válek, čemuž lze s ohledem na levičáckou pověst husitů věřit. V následujících letech probíhaly opravy i kvůli dalším pohromám - kostel dvakrát vyhořel a roku 1618 byl vyrabovanej protestantama.

Ulička "lásky" končí jmenným seznamem milovníků a použitým spodním prádlem. Růžovým.

Autor trasy "PODÉL TÉ MŽE" Honza Kurka v podchodu.

A jeho žena Ála. Taky v podchodu.

Starý a nový si tu na každým rohu podávají ruku. To nový se snaží starý dohnat. Často se zadaří.

Roušovna si doma kašle, tak jsem jí alespoň vyfotil dost originální tachovskou zahrádku z polystyrénu. To zatím EU nezakázala.

Herna je furt zavřená. Stejně máme hlad a na hazard ani pomyšlení.

Místní městskej policajt nám doporučil restauraci River. Tak ji jdeme hledat.

Tuhle polívku si raději nedám.

Jeden velký stůl okupuje větší hejno pravděpodobně místních učitelek s tělocvikářem. Štěbetají a jsou hluční, raději si odsedáme, abychom neohluchli. Po časné večeři si v COOPu koupíme něco k snídani a ingredience pro výrobu čerta na další den. Kafráme, někteří čumí na sport v televizi a pak jdeme spát. Ráno má podle mobila zase pršet, ale pan domácí nám dovolil zůstat v apartmá celý dopoledne, bude-li třeba, a klíče máme po zabouchnutí hodit jen do schránky. Příští vydání asi bude o devadesátinách Olininýho táty Olínka a o Letné, kde se odehraje další z megakoncertů proti motélovi Babišovi. Pak se zase vrátím k TÉ MŽI.

podpis




Nezapomeňte! V neděli 23.6. v 16:30 na Letné velkej koncert proti Babišovi!

Dětský koutek teď dočasně bude okupovat Honza se svými sporadickými příspěvky. Vydali se totiž s Rézou na slavnej PCT - Pacific Crest Trail od Mexika po Kanadu. Mají za sebou už víc než 500 mil:
Je horko, takže vyrážíme brzo ráno. Budíček v 5, na cestě v 5:20. Ani nestavíme stan a snídani si dáme až později na prvním odpočinku (tortilly se sýrem nebo Nutella). Pochodujeme do pravýho poledne
(14 mílí). Pak dlouhá siesta v pořádným horku. Na cestu se znovu vydáváme až kolem 5-6 večerní. Jdeme až do západu slunka a kousek po západu. Měsíc roste a noci jsou docela jasné a teplé.
Dnes jsme překonali 500 mil. Našli jsme cisternu na vodu, do které ale spadl medvěd a utopil se.
Netřeba dodávat, že voda je nepitná.
Zítra se dostaneme do města Hikerr. Čeká nás část pouště Mojave na cestě do Tehachapi.




Gábina:
„Čaj je nejlepší s grogem“


Semafor slaví letos 60 let a paní Olga Sommerová se chystá natočit film o Jiřím Suchém. Takový projekt ráda podpořím, Jiří Suchý byl vždycky svůj, ať se okolo nás dělo cokoliv. Jeho poetika nás od začátku oslovovala a provází doposud. Slyší na ni mladí - to se mně potvrzuje každým rokem, když jim přináším úpravy semaforských písní. Věřím, že si tento pán a jeho tvorba takovou poctu zaslouží. Pokud jste na tom podobně, přidejte se na hithitu:
https://www.hithit.com/cs/project/5393/jiri-suchy-dokumentarni-film/contributors
Fotka z podzimu 2010 - pan Suchý zpíval v Dělňáku na Jamborové mimo jiné i s našimi studentkami písničku "Tento týden v pátek". Všechny tyto slečny už můžete vidět v nejrůznějších představeních v Brně a v Praze, toto letí!

Dada a spol.

Těšíme se na Vaši společnost
Přejeme Vám hezky prožitý den
Libuše Vyskočilová
výtvarnice, galeristka
00420 603 870 742
Juro Dovičín
výtvarník, galerista
00420 737 842 348
LIBUŠINA GALERIE
Malhostovice 45
664 24 Drásov
www.ligaleri.estranky.cz
( stránky Libušiny galerie, Malhostovice)
www.livya.estranky.cz
(osobní stránky Libuše Vyskočilová)

Flétnistka Martina Komínková připravuje zajímavý projekt, který je možno podpořit na Hithitu. Fandíme jí!!!
https://www.hithit.com/cs/project/6165/prorok-vetru-multizanrovy-projekt
Kdo chce vědět víc o Martině, račte vstoupit na její stránky!
www.martinakominkova.cz
www.flautasdecolores.cz

Dobrý den,
dovoluji si vás srdečně pozvat na výjimečnou kulturní událost na závěr sezóny. Koncert izraelského klavíristy a skladatele Tala Zilbera se uskuteční v sobotu 29. června od 19.30 hodin v reprezentativních prostorách Křišťálového sálu Staré radnice. Cena vstupného je 230 Kč pro dospělého a 150 Kč pro studenty a důchodce. Počet míst je omezen, proto prosím o rezervaci na brno@jewishmuseum.cz.
S pozdravem
Mgr. Barbora Dočkalová
Židovské muzeum v Praze
Oddělení pro vzdělávání a kulturu - pobočka Brno
Tř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno
+420 530 317 651
+420 776 761 275

Přátelé,
neustále se něco nového děje a chystá - nejen pro vás ale i pro vaše ratolesti. Už se otevírají výtvarné dětské dílny na léto, na které se děti už můžou hlásit a zároveň je ještě pár posledních míst na některé jarní dílny pro dospělé (pro děti je na jaře ještě možnost nahlásit se po roce na Cameru obscuru do krásné vily Tugendhat!). Také poslední dvě místa na opravdu jedinečnou zážitkovou dílnu v Rumunsku s Jindrou Štreitem. A mnoho dalších akcí v Komoře! Tak tedy vybírejte, ptejte se a hlaste se. Budeme rádi.

Srdečně,
Gabriela Kolčavová

5.8. - 9.8. 2019
PO - PÁ VŽDY 10.00 - 16.00
SVČ LUŽÁNKY
VÝTVARNÝ TÝDEN PRO DĚTI
Nové nápady pro další ročník již tradiční dílny určené pro všechny děti, které rády tvoří. Jako každý rok se ponoříme do malování, kreslení, grafiky, práce s papírem, trojrozměrného tvoření a mnoho dalšího. Úžasnou výhodou Lužánek je možnost často pracovat venku a využívat přímo i lužánecký park.
Cena: 2100Kč

12.8. - 16.8. 2019
PO - PÁ VŽDY 10.00 - 16.00
SVČ LUŽÁNKY
TVŮRČÍ TÝDEN PRO DĚTI S FOTOGRAFIÍ
I letos je v nabídce dětská výtvarná dílna, která neopomene výtvarné možnosti kresby,malby atd., ale zároveň se zaměří především na práci s fotografickým obrazem, fototechnikami a dalšími světlocitlivými možnostmi tvoření.
2100Kč

19.8. - 23.8. 2019
PO - PÁ VŽDY 10.00 - 16.00
ZUŠ BOSKOVICE
VÝTVARNÝ TÝDEN PRO DĚTI
Nové nápady pro další ročník již tradiční dílny určené pro všechny děti, které rády tvoří. Jako každý rok se ponoříme do malování, kreslení, grafiky, práce s papírem, trojrozměrného tvoření, fotografie a mnoho dalšího. Co nám počasí dovolí, budeme pracovat venku.
Cena: 2100Kč

Pokud byste rádi nedostávali tento informační email o tvůrčích dílnách, prosím napište na tuto adresu email s předmětem ODHLÁSIT.

KURZ TVOŘIVÉHO “NICNEDĚLÁNÍ“
5.8.-10.8. a  21.8.-25.8. 2019 www.podsaumburkem Rajnochovice

Motto : “Stát se může cokoliv-něco se stát musí“/ P.Brook/

Filosofií kurzu je překvapení a síla okamžiku. Nenásilná a zábavná forma objevování skrytých možností. Je vhodný pro uchazeče o studium na divadelních školách, divadelníky i zájemce jiných profesí, všechny kdo si chtějí rozšířit obzory, či spojit odpočinek s kreativní „prací“. Kurz je esencí různých metod a mých dlouholetých hereckých, režijních a pedagogických zkušeností. Podrobné informace o ceně a průběhu na  hukalka55@gmail.com
www.janajanekova


Jana Janěková

V BRNĚ MÁME ZAJÍMAVÉ MÍSTO

kousek od hlavního nádraží.

Kabaret Špaček má záhadnou otvírací dobu, asi podle toho, kdy to panu majiteli vyjde, případně když se s ním lidi domluví. V sobotu se tam konal zajímavý koncert Bartetu s americkým klavíristou Skipem Wilkinsem a brněnským kontrabasistou Vincencem Kummerem. Nebýt toho, že to Dalibůrek napsal na ceduli (viz foto na začátku), ani by nebylo poznat, že se tam něco vůbec děje.
Jirka chystal zvuk už odpoledne, já jsem se dostavila až na začátek. Hned u vchodu seděl Dalibor s Pavlem a pili pivo. Oba, jen Pavel to svoje odsunul mimo fotku..

Oznámení o koncertu vlastně nikde neviselo, jen snad na facebooku. Bára mně poslala plakátek den před koncertem a to už bylo na nějakou propagaci pozdě. Škoda, tak se stalo, že na osm účinkujících se dívalo jen šest diváků, Jirku a Dalibůrka mezi ně nepočítám, protože patřili k technické obsluze.


Světla byla nepěkně barevná a tak jsem radši většinou použila černobílou.

Skip Wilkins


Hanka, skvělý hlasový pedagog, přišla nastavit své kritické ucho.

Bára se odvážně pouští do scatování a jde jí to!


Je poznat, která skladba je už víc zažitá, Bartet pak působí uvolněně a je vidět, že si to užívají.


Takhle to vypadalo v barvách, Dalibůrkova tvořivost...

Zleva Ivan Holas, Jiří Chocholáč, Kamil Vašica, Jana Pavlišová, Lenka Mořkovská a Barbora Pavlišová


Do sólového zpěvu se odvážně pustila i Lenka.

Stréc Juránek fotil taktéž, ale s bleskem.


Při sólových písních si Bartet dělal navzájem publikum a tak to v sále nevypadalo až tak moc beznadějně.


Jana si vybrala podle mých pocitů asi nejzajímavější píseň večera. Taky odtajnila jak to mají v kapele s rodinnými vztahy, vedle sebe na pódiu totiž stojí matka s dcerou a švagrová!


Skip je nejen skvělý jazzový pianista, ale neméně vynikající zpěvák.

Bylo vidět i slyšet, jak to s ním Vincence Kummera baví.


Po jejich vystoupení ve dvojici prozradil, že to všechno hrál z listu. Poklona!

Bára si svoje vystoupení užívala.

Ivan zazpíval Bulisovu píseň Jedno jméno a Skipův jazzový doprovod zněl opravdu zajímavě, pro mě překvapení. Myslím, že Bulis by měl radost, jak jeho muzika funguje.
Tleskali jsme jako diví, jen nám bylo líto, že to nazažilo víc lidí..


Příště by to chtělo oznámit včas!

Dada a spol.