FRANTA NEČAS
(Ach jo)

Místo druhýho dílu o Korsice musím vložit jeden smutnej speciál...

Tahle speciální vydání WWWiditelnýho prasete mi nedělají radost. Ale svět už je takovej. Odešel další z důležitejch stréců. MUStr. Franta Nečas. Z bohatýho a květnatýho slovníku se stane jen taková hromádka spíš citoslovců a jak z toho vytvořit hezkej nekrolog? Ale nezbývá mi, než se o to pokusit.

Vždycky, když odejde stréc nebo tetina z třírozměrnýho světa do bezdimenzního, zabořím se až po krk do přebujelýho archivu a hledám fotky, abych je skrz prase pustil do světa a pokusil se tak přikovat jejich věčnou památku v tomhle materialistickým světě.

Franta Nečas byl asi nejvíc charakteristickej tím, že dovedl být utajeně v pozadí, nevyčuhoval, jen skrz brejle sledoval a v sobě tajně analyzoval. Naštěstí ne vždy si dal pozor a při nezávazným strécovským plkání odhaloval hloubku svých postřehů a záludně maskovanej smysl pro humor. Měl jsem to štěstí, že jsme si při debatách o zdánlivě ničem byli dost blízcí a oběma nám ten styl vyhovoval. Nejvyšší forma strécovskýho mudrování.

Když jsem se kvůli Frantovi zase po delší době zavrtal do archivu, zjistil jsem, jak důsledně se Franta držel v pozadí a skoro nikdy nebyl hlavním kompozičním prvkem archivních fotek. Kdo ho znal, ví, co mám přesně na mysli. Franta byl (a byl rád) nenápadnej. Docela důsledným prohrabáním archivu jsem pár fotek našel a asi bych jich našel víc z dob analogových. Ale analogové negativy ještě zdaleka nejsou všechny zdigitalizované.

Dávnověká společná fotka tetin a stréců z klasického Tour de Zavadil. Myslím, že neuškodí, když opráším něco z historie TdZ. Konečně, vždyť tam jsme se s Frantou Nečasem potkali. Všimněte si taky prosím, jak mistrně umí stréc Nečas splynout s davem.

Tour de Zavadil, ten slavné velocipédové závod, byl poprvé odstartován v roce 1978. Zde jsou slova otce zakladatele - stréca Beránka: "Přijel jsem na start závodu krátce před sedmou hodinou jako čtvrtý z pěti (jak se později ukázalo) závodníků. Poslední přibyl stréc Hliněnský. Doprovodná vozidla byla slavnostně vyzdobena, a když se ukázalo, že nás víc nebude, kolem půl osmé jsme vyrazili. Každý se odstartoval sám slovem "TEĎ!" a cestou po Leninově třídě i častokrát později jsme hlasitě volali "Vzhůru dolů!", aby si prostí občané všimli, že se jede slavný závod." V následujícím citátu vystihuje MUStr. Beránek dokonale pocity závodníka při dosažení vytouženého cíle: "Za mocného troubení a svícení doprovodných vozidel sjelo pole závodníků lesem dolů, projelo stanovým městem a přesně podle pravidel do cílové pásky u Půjčovny loděk. Opravdu krásný okamžik. Zvuk trubky se nesl nad vodami, vítalo nás bohatství nápojů i srnčí guláš tetiny rechtorové, jinou odměnou byla i koupel, prostě pořadatelé zajistili všechno. Dokonce i teplé deky těsně po projetí cílem. A dojmy z cesty? Všimli jsme si krajových zvláštností, které se projevovaly pravidelně po našem burácivém sborovém "Vzhůru dolů!" v některých obcích i mimo ně. Vedle běžného mávání nám někteří lidé ukazovali zaťatou pěst. Krásný byl i element soutěživosti: například na toalety v lechovickém sklepě se chodilo alespoň ve dvojicích, aby byla i na tak intimním místě možná kontrola, zda někdo tajně nepije vodu. Vzhůru dolů!! Stréc Beránek".

Tohle je myslím z Víru, z hospody, kde 7.7.1991 potichu při pití piva odešel Franta "Kocórek" - Gladiátor a profesor brněnskýho hanteca. Fotka je z pietní akce na počest Franty Kocourka.

Stréci Nečas a Juránek

Franto, tys mě donutil oživit si pár příběhů nejen z toho slavnýho velocipédovýho závodu. Kdysi v dřevních dobách, kdy ještě Roušovna na kole jezdila, dojel mě Franta Nečas a s výrazem smutného muže mi oznámil: "Róšu, asi mi po tom nic néni, ale Olina se ti v teplákách a v hospodě asi ožrala a teď se na návsi koupe v rybníku. Já jen, aby se to vědělo."
(malá technická - stejnou fotku, ale barevně, najdete i v nekrologu od Dady z brněnské sekce.)

Franta Nečas je jedním z těch, kdo se starali o slavné brněnské nahrávací studio s tím nejhezčím názvem i logem. Myslím dokonce, že propůjčil část svýho baráku, aby studio mohlo vzniknout. PIVOX.

Franta mi poctivě rok co rok posílal péefka se smečkou svých černých psíků. Často jsme se spolu potkali jen tak v Brně a vedli potrhlé řeči. Dokonce se někdy i neovladatelně pousmál.

Na jeden ze závodů TdZ se dostavil Franta s lehce nalomeným zdravím, ale byl odhodlán se závodu zúčastnit. Bylo vedro jak v Austrálii, slunko pralo jako blázen a Frantovi s jeho zrzavě pihatou pokožkou se to nelíbilo. Postupně se v pelotonu propadal, až se ztratil za horizontem událostí. Otočil jsem se a jel pár stovek metrů zpátky. Franta, slušnej chlápek, držel rozpačitě svoje kolo, zborcenej potem a rudej od slunka mi říká: "Kurva, dnes to nedokážu, dneska to odpískám, mám křeče v nohách, bolí mě hlava." Ale vúkol bylo jen býlí a nesklizená pole. Navrhl jsem mu, že pojedu s ním tak pomalu, jak bude potřebovat, kdyby třeba chtěl padnout. Kejvl hlavou a rozjeli jsme se velmi pomalým důstojným strécovským tempem vzhůru dolů a já žvanil a žvanil a žvanil. Jedna šílenější kokotina než druhá, Nečas, místo aby padl z kola, se začal maličko pousmívat a tak nám kilometry pomaličku, ale jistě odplývaly. Úplně přesně, jako se to stalo v Nadsamci od Alfreda Jarryho, se Franta dostal do pravidelnýho tempa v předsmrtné ztuhlosti. Docela jsme i zrychlili a světe div se, Franta dokonce začal žertovat a naše diskuze se stala klasickou. Už se i smrákalo a před námi se objevil cíl etapy, kde naše dnešní TdZ končilo, když jsme se objevili mezi slavícíma strécama a tetinama, Franta se ke mně otočil a řekl: "Róšu, ty seš fakt neobvyklé hovado, já jsem úplně zapomněl, že su na sračky, že musím scípnót. Sice mám teď díru v hlavě z těch tvéch kydů, ale děkuju."

Franta dobře věděl, že bizáry kolem mě mi nedají pokoje a někdy mě sám na náměty upozorňoval. Otočil se ke mně, ukázal rukou na strom a pronesl: "Róšu, cecky."

Z oslavy slavnejch šedesátin ve Svatým Štěpánu.

Franto, kurňa, tolik jsme toho ještě neprodiskutovali. Jojo, Nečasu, časem to spolu dořešíme, ale prosím ještě ne, ať je to co nejpozději, abysme se na to mohli oba co nejdýl těšit. Jo a když už tam seš, tak pozdravuj moje rodiče a všecky tetiny a stréce, který se tam už překulili před tebou. Měj se tam hezky, kámo.

To poslední, co jsme spolu s Frantou nevyřešili, byl "Pařížan v Americe".

Jeli jsem kolem krav. Řekl jsem, že je hezký, jak nás ty krávy přátelsky zdraví, ale Franta ucedil: "Myslím, že jsem slyšel dost zřetelně - Běžte oba do prdele nebo vám ju nakopeme." Ach jo, Františku!

Stréc Pepa Nečas poslal taky foto. Na fotce je stréc Pepa Nečas se strécem Frantou Nečasem.